ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.1358.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 1358/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2008 dovolání, které podal obviněný F. B., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2008, sp. zn. 12 To 278/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 64/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 16. 6. 2008, sp. zn. 1 T 64/2008, byli obvinění F. B., J. S. a R. S. uznáni vinnými, že
dne 22. 2. 2008 v době od 10.00 do 11.00 hodin, poté, co se domluvili, že po cestě z B. do P. a zpět „si přivydělají“, obžalovaný J. S. jako řidič osobního automobilu Ford Sierra, zastavil vozidlo v obci V. – B., okres B., obžalovaní F. B. a R. S. společně s R. S., jehož trestní stíhání bylo zastaveno, vystoupili a pod záminkou obstarání vody odešli k domu, zde nejprve vstoupili na pozemek a oknem požádali M. V. o vodu, poté, co se jim snažil podat vodu ve kbelíku, řekli, že je to málo a předstírali, že nemohou dosáhnout, na to jim B. V. otevřela dveře, obžalovaní vnikli do domu, přičemž R. S. se snažil upoutat pozornost obyvatel domu, obžalovaní F. B. a R. S. v nestřeženém okamžiku vnikli do obytné části v prvním patře domu, zde prohledali obývací pokoj a kuchyň, a odcizili zde ke škodě manželů M. V. a V. V. finanční hotovost nejméně ve výši 81.100,- Kč a 40 USD, následně z domu, ve kterém se zdržovali přesně nezjištěnou dobu, odešli, obžalovaný R. S. vyskočil z okna pokoje v přízemí,
přičemž obžalovaný R. S. se trestné činnosti dopustil přesto, že pro trestný čin krádeže byl odsouzen trestním příkazem Městského soudu Brno ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 5 T 73/2005, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, jehož část nevykonal a usnesením ze dne 19. 7. 2007 bylo rozhodnuto o přeměně zbytku trestu na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti dnů, který vykonal dne 4. 2. 2008.
Takto zjištěným jednáním podle prvostupňového soudu spáchali:
- obviněný F. B. trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.,
- obviněný J. S. pomoc k trestným činům krádeže podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §247 odst. 1, 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.,
- obviněný R. S. trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Za uvedené trestné činy byli odsouzeni:
- obviněný F. B. podle §238 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem,
- obviněný J. S. podle §238 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců,
- obviněný R. S, podle §238 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený M. V., odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §226 písm. c) tr. ř. bylo rozhodnuto, že se obviněný R. S. se zprošťuje obžaloby pro skutek popsaný na str. 4 výroku rozsudku, jímž měl (podle obžaloby) spáchat trestné činy krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání jednak obvinění F. B. a R. S. a jednak v jejich neprospěch okresní státní zástupkyně v Benešově.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2008, sp. zn. 12 To 278/2008, byl podle §258 odst. 1 písm. e), f) tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněných F. B. a R. S. částečně zrušen, a to ve výrocích o trestech a ve výroku o náhradě škody. Dále za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněné F. B. a R. S. při nezměněném výroku o vině trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák. u obviněného F. B. a trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák. u obviněného R. S. odsoudil:
- obviněného F. B. podle §238 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou,
- obviněného R. S. podle §238 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. V., odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §256 tr. ř. byla odvolání obviněných F. B. a R. S. zamítnuta.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze, a to všechny výroky ohledně své osoby, napadl obviněný F. B. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
V podání obviněný připomněl dosavadní průběh trestního řízení ve věci. Uvedl, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že dne 22. 2. 2008 v době od 10.00 do 11.00 hod. v obci V. – B. požádal manžele M. a B. V. o vodu, které bylo zapotřebí do osobního automobilu. Dále bylo zjištěno, že mu B. V. otevřela dveře od domu, dobrovolně jej vpustila dovnitř a předala mu kbelík s vodou, který následně odnesl k vozidlu. Obviněný konstatoval, že z odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu vyplývá, že soud správně zjistil, že měl v době zadržení u sebe částku 37.000,- Kč, jež byla v domě ve V. odcizena. Na základě provedených důkazů lze učinit závěr, že peníze odcizil obviněný R. S., od něhož část peněz, a to částku 37.000,- Kč, převzal. V této souvislosti obviněný vyjádřil přesvědčení, že zjištěné jednání záležející v tom, že vstoupil do domu ve V. a zde po určitou dobu setrval, není podřaditelné pod žádné ustanovení trestního zákona, zejména pod znění §238 tr. zák. Zdůraznil, že do domu nevnikl neoprávněně ani zde neoprávněně nesetrvával. Namítl, že okresní soud do výrokové části rozsudku nepojal výrok záležející v tom, že na sebe převedl, a to případně z nedbalosti, věc nebo jinou majetkovou hodnotu větší hodnoty, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou. Zjištění, že od obviněného R. S. převzal částku 37.000,- Kč, kterou předtím jmenovaný získal trestným činem, by mohlo být podřaditelné pod ustanovení §252 odst. 1 tr. zák., neboť by eventuálně mohlo vykazovat znaky podílnictví. Současně odvolacímu soudu vytkl pochybení, když bez dalšího převzal výrok o vině obsažený v rozsudku soudu prvního stupně a ohledně jeho osoby jej nedoplnil o převzetí částky 37.000,- Kč.
Závěrem dovolání obviněný z popsaných důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2008, č. j. 12 To 278/2008-355, a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.
Podle státní zástupkyně je z popisu skutkových okolností zřejmé, že mezi obviněnými došlo před zamýšlenou krádeží k dohodě o dělbě úkolů, která jí bezprostředně předcházela, přičemž jednotlivé popsané činnosti, souběžně prováděné a na sebe navazující, soud považoval objektivně i subjektivně za složku zjištěného děje, který směřoval k cíli relevantnímu z pohledu trestního práva, tj. ke způsobení škody na cizím majetku. Tuto skutečnost vyjádřil výslovným právním závěrem, že trestný čin krádeže obviněný spáchal ve spolupachatelství ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák. S ohledem na výši způsobené škody bylo jednání obviněného kvalifikováno jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. Námitku obviněného, že jeho jednání mělo být posouzeno jako trestný čin podílnictví, státní zástupkyně označila za relevantně naplňující zvolený dovolací důvod, avšak shledala ji bezpředmětnou. V této souvislosti zdůraznila, že předmětem útoku trestného činu podle §251 tr. zák. může být jen věc získaná trestným činem jiného pachatele.
Dále státní zástupkyně konstatovala, že obviněný vnikl neoprávněně do domu jiného ve smyslu §238 odst. 1 tr. zák. o trestném činu porušování domovní svobody, protože do něj sice vstoupil se souhlasem osoby bydlící oprávněně v domě, avšak tohoto souhlasu dosáhl lstí založenou na nepravdivém tvrzení o důvodech svého vstupu do domu. Zneužil laskavosti poškozených, kteří se domnívali, že pomáhají člověku v tísni. Za uvedených okolností obvinění dosáhli též toho, že se do domu po otevření dveří všichni tři natlačili a neoprávněně zde setrvali ve smyslu zákonného znaku podle §238 odst. 3 tr. zák.
Jelikož státní zástupkyně neshledala, že by napadené rozhodnutí trpělo vytýkanými vadami, navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného F. B. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), k), tr. ř. dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
V rámci citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný F. B. vznáší v dovolání výhrady, které obsahově dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají, neboť vytýká, že jeho jednáním nedošlo k naplnění trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda předmětný skutek vykazuje tvrzené právní vady, přičemž však musel vzít v úvahu i některá podstatná skutková zjištění, jež dovolání zcela pomíjí.
Z tzv. skutkové věty, jak je popsána ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Benešově vyplývají skutečnosti, které byly citovány výše. Předně bylo zjištěno, že obvinění F. B., J. S. a R. S. se na spáchání trestné činnosti dohodli. Tato skutečnost plynula z výpovědi obviněného J. S., který v přípravném řízení vypověděl, že se po cestě automobilem domluvili na tom, že si nějak „přivydělají“ a že zastavení za účelem vyžádání vody bylo záminkou. Prvostupňový soud poukázal na výpověď R. S. z přípravného řízení, kterou považoval za věrohodnou, přičemž mimo jiné konstatoval: „…popsal, jak se dostali do domu a jednoznačně uvedl, že to byl on a obžalovaný F. B., kteří dům prohledávali a odcizili peníze.“ Současně uvedl: „Soud nemá pochyb o tom, že v domě byly nejméně tři osoby, uvádí to i obžalovaný R. S. a svědkyně B. V.…“. Dále soud prvního stupně k jednání obviněných zdůraznil: „Z provedených důkazů jasně vyplynulo, že nikdo z obyvatel domu je dovnitř nezval, naopak svědci hovoří o tom, že se do domu „natlačili“, delší dobu zde přes nesouhlas obyvatel domu setrvávali“ (vše na str. 5, 6 a 7 napadeného rozsudku).
„Pachatel vnikne neoprávněně do bytu jiného ve smyslu §238 odst. 1 tr. zák. o trestném činu porušování domovní svobody také tehdy, vstoupí-li do něj sice se souhlasem osoby bydlící oprávněně v bytě, avšak tohoto souhlasu dosáhne lstí založenou na nepravdivém tvrzení o své totožnosti, popřípadě o důvodech či účelu svého vstupu do bytu“ (viz rozhodnutí č. 29/2008 Sb. rozh. tr.). Konstatovaný právní názor lze plně vztáhnout i na neoprávněné vniknutí do domu jiného, jak je zakotveno v témže ustanovení trestního zákona. Ze skutkových zjištění uvedených v rozsudku soudu prvního stupně je zjevné, že obvinění včetně F. B. vnikli do domu poškozených lstí – pod nepravdivou záminkou obstarání vody („…vstoupili na pozemek a oknem požádali M. V. o vodu, poté, co se jim snažil podat vodu ve kbelíku, řekli, že je to málo a předstírali, že nemohou dosáhnout, na to jim B. V. otevřela dveře, obžalovaní vnikli do domu…“).
V návaznosti na konstatované skutečnosti nelze souhlasit s dovolací námitkou obviněného F. B. spočívající v tvrzení, že ve smyslu ustanovení §238 tr. zák. nevnikl do domu poškozených neoprávněně (ani neoprávněně tam nesetrvával).
Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a způsobí tímto činem škodu nikoli malou. Podle §89 odst. 11 tr. zák. platí, že škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč. Podle §9 odst. 2 tr. zák. platí, že byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). Z ustanovení §4 písm. a) tr. zák. vyplývá, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem.
Rovněž nelze přisvědčit dovolací námitce obviněného F. B., že svým jednáním nenaplnil znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. I v tomto případě je v dovolání zcela pomíjena podstatná skutečnost, že se obvinění na trestné činnosti předem nejen domluvili, ale následně jednali jako spolupachatelé. V této spojitosti okresní soud v odůvodnění rozsudku mimo jiné uvedl: „…obžalovaní F. B. a R. S. vnikli do prvního patra domu, kde prohledali obývací pokoj a kuchyň a odcizili finanční hotovost ve výši nejméně 81.100,- Kč a 40 USD“ (str. 4 rozhodnutí). Nutno zdůraznit, že není podstatné, kdo konkrétně z obou obviněných zmíněné peníze odcizil. O společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. rozhodnutí č. 15/1967, č. 36/1973 Sb. rozh. tr.). Dále je potřebné podtrhnout, že podíl obviněného F. B. na spáchaném trestném činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byla ve smyslu ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. způsobena škoda nikoli malá, byl podstatný a rozhodně naplňující znaky spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Jeho jednání vedené stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů bylo objektivně i subjektivně složkou děje, který ve svém celku tvořil zmíněný trestný čin.
Obviněný F. B. jednal v úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zák., neboť chtěl porušit zájmy chráněné trestním zákonem, jimiž je nedotknutelnost domovní svobody a cizího vlastnictví. Nesporným cílem jeho celého činu bylo, a to popsaným způsobem, získat peněžní prostředky. Spáchané jednání je rovněž nebezpečné pro společnost, když porušilo zmíněné zájmy chráněné trestním zákonem, přičemž směřovalo vůči starším spoluobčanům (M. V., B. V.), bylo zneužito jejich důvěřivosti i bezbrannosti a vyznačovalo se promyšleností a koordinací spolupachatelů. Taktéž nelze přehlédnout, že obviněný je osobou, která se v minulosti dopustila trestné činnosti majetkového i násilného charakteru (srov. argumentaci na str. 8 rozsudku soudu prvního stupně).
S poukazem na uvedené skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněného F. B., jak byly v příslušné části mimořádného opravného prostředku v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně relevantně uplatněny, nelze akceptovat.
Prostřednictvím dovolacího důvodu vymezeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je možno vytýkat, že nebyl učiněn určitý výrok, který v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím výrokem se rozumí výrok jako celek, který příslušný orgán činný v trestním řízení nevyslovil, ačkoliv podle zákona tak učinit měl. Neúplný výrok je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. Pod tento dovolací důvod naopak nespadá absence či neúplnost odůvodnění, třebaže činí rozhodnutí nepřezkoumatelným, pokud v něm žádný výrok nechybí ani není neúplný. Náležitosti výrokové části rozsudku jsou vymezeny zejména v ustanovení §120 odst. 1 písm. c), odst. 3, §121 až §124 tr. ř.
Obviněný F. B. spatřuje zmíněný důvod dovolání v tom, že odvolací soud pochybil, pokud bez dalšího převzal výrok o vině obsažený v rozsudku prvostupňového soudu, a pokud rozhodnutí ohledně jeho osoby nedoplnil o výrok vztahující se k převzetí částky 37.000,- Kč. Vznesená námitka však ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nenaplňuje, neboť se týká nedostatečnosti popisu skutku z hlediska jeho právního posouzení soudem, což obsahově spadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl rovněž v dovolání uplatněn. V tomto směru, jak již bylo výše rozvedeno, nebyly v dovolacím řízení zjištěny vady.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného F. B. odmítl, neboť je shledal zjevně neopodstatněným. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k