ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.1381.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 1381/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2008 dovolání, které podal obviněný K. M. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 9 To 232/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 226/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 1 T 226/2006, byl obviněný K. M. uznán vinným, že
dne 7. 10. 2003 v odpoledních hodinách v obci S., vyhrožoval A. H., že ji poseká, a přitom mával mačetou, což u poškozené vyvolalo obavu o svůj život.
Takto zjištěné jednání soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §197a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný K. M. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 9 To 232/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu napadl obviněný K. M. prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“.
V podání obviněný předeslal, že podle judikatury Ústavního soudu je třeba v rámci dovolacího důvodu posoudit též námitky, týkající se právních vad řízení před orgány činnými v trestním řízení s přihlédnutím k tomu, zda skutek, jak je popsán v odsuzujícím rozsudku, byl skutečně prokázán, neboť jiný výklad ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze označit za velmi restriktivní a odporující smyslu a záměru zavedení tohoto mimořádného prostředku do trestního procesu (sp. zn. IV. ÚS 558/02).
Obviněný podrobně shrnul chronologii dosavadního průběhu trestního řízení od zahájení trestního stíhání. Konstatoval, že řízení bylo zatíženo průtahy, které vedly k narušení jeho obhajoby a práva na spravedlivý proces, kdy pro časový odstup od data události, s přihlédnutím k přirozenému procesu zapomínání, si již zpětně nevybavuje žádné podrobnosti.
Dále obviněný uvedl, že soud prvního stupně, který vycházel ze svědeckých výpovědí A. H., F. V. a částečně i A. F., dospěl k jednoznačnému závěru, že se skutek, z něhož byl obviněn, stal, přičemž odvolací soud odvolání jako nedůvodné zamítl. Vytkl, že soud prvního stupně se nikterak nevypořádal s jeho námitkami stran věrohodnosti dvou prvně jmenovaných svědků:
- neosvětlil, proč považoval výpověď F. V. v dané trestní věci za věrohodnou a v jiné, která byla vedena u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 89/2004, nikoliv,
- nesprávně zjistil motiv pro jednání F. V. vůči jeho osobě dne 9. 10. 2003 (údajně nevhodné jednání vůči A. H. dne 7. 10. 2003), o kterém se v odůvodnění napadeného rozsudku soud zmínil,
- nevypořádal se s otázkou, z jakého důvodu poškozená A. H. podala trestní oznámení na jeho osobu až dne 13. 2. 2004, tj. v těsné časové návaznosti na trestní stíhání jejího druha F. V. a dále nepřípustně polemizoval s pravomocným rozhodnutím ve věci Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 1 T 85/2004,
- svědeckou výpověď starostky obce – Z. C. vyhodnotil způsobem, že z ní nic podstatného nezjistil, ačkoliv její vyjádření k jeho chování bylo v příkrém rozporu s tvrzením poškozené, jejíž výpověď je neobjektivní,
- jediného, čeho se v minulosti obviněný vůči poškozené H. dopustil, bylo, že jí v srpnu 2003 vynadal kvůli psovi, kterého se velmi bojí a kterého jmenovaná vodí na procházku bez jakékoliv ochrany, ačkoliv se jedná o rasu psa, která může takové obavy vzbuzovat; i svědek A. K. potvrdil, že ho napadl pes F. V.
Obviněný zdůraznil, že za této situace by si vůbec nedovolil k A. H. přiblížit, natož ji ohrožovat. Podle jeho mínění poškozená i F. V. nevhodným způsobem zasahovali do průběhu hlavního líčení.
V dovolání obviněný též vytkl, že svědek F. V. až s podstatným časovým odstupem uvedl, že svědkyně A. F. byla události přítomna; poškozená A. H. se o jmenované nezmiňovala vůbec. Konstatoval, že svědkyně A. F. byla vyslýchána při hlavním líčení téměř dva a půl roku od projednávané události, přesto si přesně pamatovala den, hodinu i místo, kde se tehdy nacházela. Podle jeho názoru se jeví mnohem více věrohodná výpověď svědka A. K., který s ohledem na uplynulou dobu nebyl schopen specifikovat datové určení události. Obviněný vyjádřil nesouhlas s hodnocením výpovědi tohoto svědka prvostupňovým soudem. Odmítl i závěry Krajského soudu v Brně, který k námitkám, jak byly uplatněny v odvolání, v zamítavém usnesení konstatoval, že hodnocení důkazů provedené soudem prvního stupně bylo logické, důkazy byly hodnoceny vzájemně a ve své souvislosti s tím, že je možno poukázat na výpovědi svědků A. H. a F. V. i okolnosti, které obviněného k jeho jednání vedly. Podle odvolacího soudu se skutek, jak je popsán ve výroku rozsudku okresního soudu a právně posouzený jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., nepochybně stal. Současně však nezdůvodnil, proč odvolací námitky neakceptoval. Obviněný podotkl, že ačkoliv podle provedeného dokazování byly okolnosti skutku, za který byl stíhán ve věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 85/2004, a jenž se měl odehrát v srpnu 2003, i okolnosti skutku, za který byl stíhán ve věci téhož soudu pod sp. zn. 1 T 226/2006, odlišné, tak skutková věta je naprosto totožná a nelze proto vyloučit záměny těchto skutků.
V závěru mimořádného opravného prostředku obviněný zdůraznil, že postupem soudů obou stupňů byla porušena zákonná ustanovení §2 odst. 2, 5, 6, 13 tr. ř., když výrok o vině může být založen jen na takových důkazech, které zcela vylučují pochybnost, že se stal skutek, který je předmětem trestního stíhání (rozhodnutí č. 14/1964 Sb. rozh. tr.). Ve věci zůstala řada neobjasněných skutečností, které soudy ve svých rozhodnutích pominuly a nevypořádaly se s rozpory ve svědeckých tvrzeních. Krajský soud v Brně, jenž zamítl odvolání, v rozporu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. blíže nevysvětlil, z jakých důvodů nevyhověl námitkám a proč je považoval za nedůvodné. Pouhý odkaz na rozhodnutí prvostupňového soudu nelze považovat za dostatečné a konkrétní zdůvodnění rozhodnutí, aby bylo přezkoumatelné a odpovídalo zásadám spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Tím, že odvolací soud nezaujal žádné stanovisko k uplatněným námitkám, nesplnil řádně přezkumnou povinnost, což ve svém důsledku vedlo k porušení práva na účinné opravné prostředky podle čl. 13 Úmluvy. Obviněný poukázal i na svoji občanskou bezúhonnost a věk s tím, že nemůže souhlasit ani s odůvodněním soudu týkajícím se výroku o vině i trestu.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 9 To 232/2007, a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 1 T 226/2006. Dále navrhl, aby soudu prvního stupně bylo přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, nebo aby dovolací soud podle §265m odst. 1 tr. ř. jeho osobu podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Připomněla dosavadní průběh trestního řízení ve věci. Konstatovala, že Okresní soud v Prostějově splnil pokyn vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 4 Tz 102/2006, když jako svědka vyslechl A. K. Uvedla, že k obsahu výpovědi tohoto svědka prvostupňový soud nepřihlížel. V jeho výpovědi jednak pominul podstatný údaj o časové návaznosti na další objektivně zjistitelná data, takže měl nepodloženou pochybnost, o které události svědek vypovídá, jednak ji odmítl jako celek a její obsah nehodnotil proto, že svědek je osobou v minulosti vícekrát soudně trestanou. Osobu svědka soud označil za nevěrohodnou i z důvodu, že v hlavním líčení odmítal odpovídat na podstatné otázky.
Podle státní zástupkyně nevznikla žádná oprávněná pochybnost o tom, že svědek vypovídá o události, kterou pozoroval kolem 9. 10. 2003 v odpoledních hodinách v obci S., před domem obviněného K. M. Sledoval hádku mezi obviněným a A. H., která stála proti němu a měla sebou dva psy. Potud měl okresní soud skutek za prokázaný. Současně ale nepopsal a neodůvodnil, které svědkem uváděné skutečnosti vedle obsahu dalších provedených důkazů nemohou jako pravdivé v souladu s formální logikou obstát. Státní zástupkyně uvedla, že z důkazní situace vyplývá, že na jedné straně stojí výpověď poškozené, která je částečně podporována výpovědí svědka F. V. a tyto důkazy jsou v rozporu s výpovědí obviněného a částečně i výpovědí svědka A. K., který neviděl mávání mačetou proti poškozené. Okresnímu soudu v podrobnostech vytkla, že se s těmito rozpory náležitě nevypořádal, v čemž shledala nedodržení ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a v důsledku toho i nesprávné rozhodnutí o vině a trestu. Proto shledala dovolání důvodným.
Závěrem vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 věty druhé tr. ř. a §265l odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 9 To 232/2007, a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 1 T 226/2006, jakož i všechna rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně navrhla, aby dovolací soud Okresnímu soudu v Prostějově přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, a aby rozhodnutí o dovolání bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného K. M. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Nejvyšší soud odkazuje i na judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena např. pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. nebo v řadě rozhodnutí Nejvyššího soudu včetně usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Takový výklad byl rovněž uveden v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 6 Tdo 224/2007, s nímž se ztotožnil Ústavní soud (usnesení ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07), přičemž v rozhodnutí na str. 4 a 5 konstatoval: „…Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posuzování ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03)“.
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný K. M. v dovolání uplatnil výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný poukazuje na svoji nevinu. Tvrdí, že řízení bylo zatíženo průtahy, které vedly k narušení jeho obhajoby a práva na spravedlivý proces. Vznáší námitky stran věrohodnosti výpovědí svědků A. H. a F. V. i ohledně hodnocení svědecké výpovědi A. K. a dalších důkazů soudy. V soudním řízení spatřuje porušení ustanovení §2 odst. 2, 5, 6, 13 tr. ř. Uvádí, že okolnosti skutku, pro který byl stíhán ve věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 85/2004, a jenž se měl odehrát v srpnu 2003, a okolnosti skutku, pro který byl stíhán ve věci téhož soudu pod sp. zn. 1 T 226/2006, byly odlišné, avšak skutková věta je naprosto totožná a nelze proto vyloučit záměny těchto skutků. Rovněž nesouhlasí s odůvodněním rozhodnutí soudu ve výroku o vině i trestu. Odvolacímu soudu vytýká, že náležitě nesplnil svou přezkumnou povinnost. Nutno zdůraznit, že vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto a dalších tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný spatřuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 1 T 226/2006, a rozvedeno v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), s nímž se v odvolacím řízení ztotožnil i Krajský soud v Brně, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného K. M. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. února 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k