ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.1406.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 1406/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2008 dovolání, které podal obviněný Ing. A. D., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 10 To 41/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 14/2005, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se ohledně obviněného Ing. A. D. zrušují :
- usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 10 To 41/2007, a to pouze v té části výroku podle §256 tr. ř., jíž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 10 T 14/2005, týkající se výroku o trestu zákazu činnosti,
- rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 10 T 14/2005, ve výroku, jímž byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti ve spolcích, společnostech, klubech, hnutích a jiných občanských sdruženích a činnosti zájmové, spojených s vedením a výchovou dětí a mládeže mladších 18 let na dobu šesti let.
Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušené části obou soudních rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 10 T 14/2005, byl obviněný Ing. A. D. uznán vinným, že
a) v období od 28. 10. 1998 nejpozději do 1. 11. 1998 v Č. r. v prostoru skal K., kde se náhodně setkal s oddílem na tzv. „vandru“, v nočních hodinách využil spánku tehdy nezl. I. D., jemuž sahal dlaní přes oděv do rozkroku a následně jej další den 1x osahával na přirození při hře – fyzickém zápolení,
b) v přesně nezjištěné době od měsíce listopadu 2001 do konce měsíce května 2003 na tzv. Ranči, v K. n. O., ve dvou případech pohlavně zneužil tehdy nezl. nevidomého A. S. (správně má být S.), tím způsobem, že jej v kuchyni v rámci hry – fyzickém zápolení zalehl spodní částí těla a svým přirozením se pohyboval po pohlavním údu nezletilého a naléhal na něj, a v následujícím období přesně nezjištěného dne kolem 07.30 hod. v horní místnosti Ranče u vikýře, kde nezletilý spal, vsunul nezletilému ruku do spacího pytle a pod spodní prádlo a třel mu pohlavní úd,
c) v přesně nezjištěné době od léta 2002 do jarních měsíců 2003 na přesně nezjištěných místech při tzv. „vandrech“, nejméně v pěti případech v brzkých ranních hodinách osahával na přirození přes spodní prádlo a spací pytel tehdy nezl. M. R.
Takto popsaným jednáním ve výroku rozsudku obviněný podle soudu prvního stupně spáchal:
- v bodě a) trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák.,
- v bodech b), c) trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák.
Za uvedené trestné činy byl obviněný odsouzen:
- podle §242 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků,
- podle §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen a podle §60a odst. l tr. zák. byl nad obviněným vysloven dohled, v rámci něhož mu byla uložena povinnost vést řádný život a dostavovat se v pravidelných lhůtách každé čtyři měsíce k probačnímu úředníkovi Probační a mediační služby v Rychnově nad Kněžnou a tomuto dokládat způsob své obživy a informovat jej o svém pobytu a zaměstnání,
- podle §60a odst. 2 tr. zák. byla stanovena zkušení doba v trvání čtyř roků,
- podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti ve spolcích, společnostech, klubech, hnutích a jiných občanských sdruženích a činnosti zájmové, spojených s vedením a výchovou dětí a mládeže mladších 18 let na dobu šesti let.
Dále bylo podle §72 odst. 4, 5 tr. zák. obviněnému uloženo ochranné léčení psychiatricko – sexuologické formou ústavní.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu u obviněného K. L.
Proti citovanému rozsudku podali odvolání jednak obvinění Ing. A. D. a K. L. a jednak okresní státní zástupce v Rychnově nad Kněžnou.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 10 To 41/2007, bylo rozhodnuto:
I. Z podnětu odvolání obviněného K. L. byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. ohledně tohoto obviněného v celém rozsahu zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc v rozsahu zrušení vrácena Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou.
II. Odvolání státního zástupce a obviněného Ing. A. D. byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Citované usnesení odvolacího soudu – výrok, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti výrokům o vině a trestu v rozsudku prvostupňového soudu, napadl obviněný Ing. A. D. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g), h), l) tr. ř. Namítl, že proti jeho osobě bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, byl mu uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí jeho odvolání proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Obviněný uvedl, že skutek popsaný pod bodem a) výroku rozsudku soudu prvního stupně není, a to i v případě, že by jej spáchal, trestným činem, neboť byl promlčen. V této spojitosti poukázal na ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. zák. a na znění §67 odst. 3 písm. b) tr. zák., podle něhož se promlčení přerušuje, spáchal-li pachatel v promlčecí době čin nový, na který zákon stanoví stejný trest, nebo trest přísnější. Podle obviněného soudy obou stupňů posoudily otázku promlčení tohoto skutku nesprávně. Zdůraznil, že trestní stíhání jeho osoby bylo zahájeno až po uplynutí promlčecí doby a navíc nikoliv pro tento skutek. V této spojitosti odkázal na svůj právní názor, jak byl prezentován v závěrečné řeči u hlavního líčení a v odvolání proti rozsudku okresního soudu. Dodal, že nelze aplikovat rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tz 31/2000, na něž odkázal odvolací soud, neboť se na danou problematiku nevztahuje.
V případě skutku pod bodem b) rozsudečného výroku prvostupňového soudu obviněný konstatoval, že „takový trestný čin nespáchal vůbec a provést druhou část skutkové věty nebylo ani fyzicky možné“.
Pokud jde o skutek pod bodem c) výroku rozsudku okresního soudu, tak obviněný namítl jeho nedostatečnou individualizaci. Podle jeho mínění není ani takto popsaný skutek trestným činem, přičemž současně popřel, že by jej spáchal.
Obviněný též vyslovil nesouhlas s výrokem o uložení trestu zákazu činnosti s tím, že není v souladu s právem, neboť takový trest nelze v daném znění uložit. Vytkl, že trestem zákazu činnosti podle §50 odst. 1 tr. zák., jehož znění připomněl, nelze zakázat obecně členství a činnost v občanských sdruženích ani obecně činnost zájmovou na základě věku dalších účastníků činnosti, ale pouze výkon funkcí (zákaz výkonu určitého povolání, zaměstnání nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje zvláštní předpis, nepřipadá v tomto případě v úvahu). Zákonu však neodpovídá zákaz činnosti, který mu byl rozsudkem uložen, přičemž z odůvodnění usnesení odvolacího soudu se podává, že trest zákazu činnosti obsahově spočívá v zákazu vedení a výchovy dětí a mládeže mladších osmnácti roků, což podle obviněného neodpovídá pravdě.
Závěrem dovolání obviněný uvedl, že se krajský soud většinou jeho odvolacích námitek nezabýval. Z popsaných důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 10 To 41/2007, a podle §265l tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V podání ze dne 14. 2. 2008, které bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 18. 2. 2008, obviněný prostřednictvím obhájce vyjádřil souhlas, aby dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že ze základních obecných hledisek je možno dovolání označit za přípustné. V daném případě je však třeba odkázat na závěry soudu druhého stupně, který se s totožnými námitkami obviněného zabýval již v rámci řádného opravného prostředku. Pokud jde o skutek pod bodem a) výroku rozsudku prvostupňového soudu, tak „v promlčecí době obviněný spáchal skutky pod bodem b), c) s účinky běhu nové promlčecí lhůty ve vztahu ke skutku pod bodem a) podle §67 odst. 4 tr. zák.“
V případě obviněným uplatněné výtky, že se některých skutků nedopustil a provedené důkazy neodpovídají právnímu posouzení jeho jednání, státní zástupkyně uvedla, že v této části se obviněný domáhá pouze odlišného hodnocení důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, přičemž skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právní kvalifikací. Ohledně výhrady obviněného, a to stran uložení trestu zákazu činnosti, podotkla, že je možné uložit trest zákazu činnosti obsahově spočívající v zákazu vedení a výchovy dětí a mládeže mladších 18 let, když vůči těmto poškozeným se obviněný trestné činnosti dopouštěl.
Závěrem vyjádření státní zástupkyně uvedla, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné a navrhla, aby je Nejvyšší soud podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl a rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. S konáním neveřejného zasedání vyjádřila ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas i pro případ jiného rozhodnutí o dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného Ing. A. D. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 3 tr. ř.].
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody. V této souvislosti Nejvyšší soud zjistil, že v dovolání uplatněné výhrady jsou jednak zčásti irelevantní a jednak zčásti se týkají deklarovaných dovolacích důvodů, jak bude podrobněji rozvedeno níže. Jelikož dovolací soud neshledal některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů relevantních námitek uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, přičemž dospěl k následujícím závěrům.
Podle §265b odst. 1 písm. e), g), h), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
e) proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
h) obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného Ing. A. D. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Hradci Králové jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g), h) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. se vztahuje na případy, kdy ve věci existoval některý z obligatorních důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených v §11 odst. 1 tr. ř., pro který trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, avšak příslušný orgán činný v trestním řízení o zastavení trestního stíhání obviněné osoby nerozhodl podle §172 odst. 1, §188 odst. 1 písm. c), §223 odst. l, §231 odst. 1, §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 ani podle §314c odst. l písm. a) tr. ř., čímž došlo k jinému, pro obviněného méně příznivému rozhodnutí. V rámci tohoto dovolacího důvodu obviněný Ing. A. D. namítl, že skutek popsaný pod bodem a) výroku rozsudku okresního soudu není trestným činem, neboť byl promlčen. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda trestní řízení vykazuje namítanou vadu.
Zákon v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. stanoví, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlčeno.
Podle §67 odst. 1 písm. c) tr. zák. platí, že trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta.
Podle §67 odst. 3 písm. a), b) tr. zák. se promlčení trestního stíhání přerušuje
a) sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, nebo
b) spáchá-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
Podle §67 odst. 4 tr. zák. přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.
Za trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. lze uložit trest odnětí svobody na jeden rok až osm let.
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Krajský soud v Hradci Králové (předtím již Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou) v rozporu se zákonem, když v odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 4 konstatoval, že skutek pod bodem a) výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu není promlčen. Ze skutkových zjištění vyplývá, že tento skutek byl spáchán „v období od 28. 10. 1998 nejpozději do 1. 11. 1998“, skutek pod bodem b) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně „v přesně nezjištěné době od měsíce listopadu 2001 do konce měsíce května 2003“ a skutek pod bodem c) téhož rozsudečného výroku „v přesně nezjištěné době od léta 2002 do jarních měsíců 2003“. Z tohoto přehledu je zcela zjevné, že v rozsudku soudu prvního stupně skutek pod bodem a) výroku o vině nemohl být promlčen, neboť v pětileté promlčecí době (stanovené na trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák.) obviněný Ing. A. D. spáchal trestný čin nový – skutek pod body b), c) výroku o vině rozsudku (opět posouzený podle §242 odst. 1 tr. zák.), tj. na který trestní zákon stanoví stejný trest. V důsledku této skutečnosti došlo u předmětného skutku k přerušení promlčení trestního stíhání [§67 odst. 3 písm. b) tr. zák.] a počala běžet (§67 odst. 4 tr. zák.) nová opět pětiletá promlčecí doba. Na správnosti tohoto konstatování nemůže nic změnit ani to, že pro skutek pod bodem a) výroku o vině prvostupňového soudu bylo usnesení o zahájení trestního stíhání policejním radou vydáno dne 30. 10. 2003 a obviněnému bylo doručeno dne 4. 11. 2003 (č. l. 1 spisu). Z popsaných důvodů je dovolání v části, kdy bylo podáno s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., nedůvodné.
V rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje, zda hmotné právo bylo správně aplikováno, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
V dovolání obviněný Ing. A. D. uvádí, že skutky, které jsou mu kladeny za vinu, nespáchal. Tvrdí, že v případě skutku pod bodem b) výroku o vině rozsudku okresního soudu nebylo ani fyzicky možné provést druhou část tzv. skutkové věty. Rovněž vytýká nedostatečnou individualizaci skutku pod bodem c) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Nutno zdůraznit, že tyto výhrady ve své podstatě primárně směřují do oblasti správnosti a úplnosti skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z těchto procesních nedostatků až následně obviněný spatřuje vady ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. V dané trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný posuzované skutky spáchal tak, jak jsou popsány ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že předmětné skutky (viz jejich doslovná citace konstatovaná výše), které shledal bezchybnými i odvolací soud, byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (následně i Krajský soud v Hradci Králové) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil, a to jednak v případě skutku pod bodem a) rozsudečného výroku a jednak ohledně skutku pod body b), c) téhož výroku, všechny zákonné znaky trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona (vše v podrobnostech na č. l. 14 až 15 rozsudku prvostupňového soudu). Tyto závěry dále rozvedl Krajský soud v Hradci Králové na str. 4 až 5 napadeného usnesení.
Jak již bylo řečeno, obviněný uplatňuje i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V jeho rámci nesouhlasí s výrokem o uložení trestu zákazu činnosti podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák., když v podrobnostech vytýká, že takový trest nelze v daném znění uložit. Tato námitka zmíněný důvod dovolání obsahově naplňuje.
Podle §49 odst. 1 tr. zák. platí, že soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností. Podle §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti záleží v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje zvláštní předpis.
Podle Nejvyššího soudu nepostupoval Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (následně i odvolací soud) v souladu s trestním zákonem, když v rozsudku obviněnému Ing. A. D. podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložil trest zákazu činnosti ve spolcích, společnostech, klubech, hnutích a jiných občanských sdruženích a činnosti zájmové, spojených s vedením a výchovou dětí a mládeže mladších 18 let na dobu šesti let. Nutno uvést, že pro uložení tohoto trestu nebyly splněny zákonem stanovené podmínky. Předně nebylo zjištěno, že by se obviněný trestných činů dopustil v souvislosti s výkonem určitého zaměstnání, povolání nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje zvláštní předpis. Rovněž ale nebylo zjištěno, že by se předmětných trestných činů dopustil v souvislosti s výkonem určité funkce. V této spojitosti soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku ke skutkovému zjištění (s nímž se ztotožnil odvolací soud) mimo jiné konstatoval: „Z výpovědi všech svědků vyplynulo, že obžalovaný Ing. D. na Ranč dojížděl nepravidelně a ačkoli byl členem dospělé osady, nelze dle názoru soudu tuto směšovat s oddílem, navíc, když organizace tohoto oddílu byla velmi volná. Bylo zjištěno, že vedoucím tohoto oddílu byl obžalovaný L. a obžalovaný Ing. D. nepůsobil v žádné funkční hierarchii, která v oddíle ani v podstatě neexistovala.“ Současně prvostupňový soud zdůraznil: „…nebylo prokázáno, že by poškození v době spáchání skutků byli skutečně svěřeni dozoru obžalovaného Ing. D.“ (vše na č. l. 15 rozsudku okresního soudu). Dovolání je nutno přisvědčit i v tom, že citovaný výrok o trestu zákazu činnosti je i nesprávně formulován, neboť zakazuje širší činnosti, než stanoví znění §50 odst. 1 tr. zák.
Z popsaných důvodů Nejvyšší soud shledal podané dovolání v uvedené části jako důvodné. Proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. ohledně obviněného Ing. A. D. zrušil:
- usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 10 To 41/2007, a to pouze v té části výroku podle §256 tr. ř., jíž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 10 T 14/2005, týkající se výroku o trestu zákazu činnosti,
- rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 10 T 14/2005, ve výroku, jímž byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti ve spolcích, společnostech, klubech, hnutích a jiných občanských sdruženích a činnosti zájmové, spojených s vedením a výchovou dětí a mládeže mladších 18 let na dobu šesti let.
Současně dovolací soud zrušil další rozhodnutí na zrušené části obou soudních rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Pouze pro úplnost lze poznamenat, že ostatní výroky napadených soudních rozhodnutí týkající se obviněného Ing. A. D. zůstaly nedotčeny.
Toto rozhodnutí o dovolání Nejvyšší soud učinil ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť strany dovolacího řízení s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovily souhlas.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. února 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k