ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.1426.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 1426/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2008 o dovolání, které podal obviněný L. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 6 To 315/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 3 T 4/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 3 T 4/2008, byl obviněný L. K. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., který podle skutkových zjištění jmenovaného soudu spáchal tím, že „dne 31. 1. 2006 v K. uzavřel ve firmě A. P. s.r.o. na H. ul. se společností C. a.s. se sídlem P., K. E., smlouvu č. o poskytnutí úvěru ve výši 299.000,- Kč na zakoupení osobního motorového vozidla Renault Laguna, při uzavírání úvěrové smlouvy byl řádně seznámen s úvěrovými podmínkami společnosti C. a.s., přesto v osobním dotazníku úmyslně zamlčel skutečnosti týkající se splácení jeho úvěrů u Č. a.s. a u společnosti P. a.s. a k žádosti předložil zfalšované výplatní pásky zaměstnavatele, kdy v těchto nebyly uvedeny údaje o srážkách ze mzdy na tyto úvěry, a dále falešné potvrzení o výši příjmu, kdy toto nebylo vystaveno osobou na potvrzení uvedenou, poskytnutý úvěr nesplácí a způsobil tak společnosti C. ČR a.s. škodu ve výši 299.000,- Kč“. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §250b odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti C. a.s. se sídlem P., K. E., IČ:, na náhradě škody částku ve výši 299.000,- Kč.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně. Rozsudkem ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 6 To 315/2008, podle §258 odst. 1 písm. f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody a podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněného zavázal k povinnosti zaplatit společnosti C. a. s. se sídlem P., K. E., IČ:, škodu ve výši 280.264,- Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. jmenovanou poškozenou společnost odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně, jakož i rozsudek odvolacího soudu, je nesprávný, neboť se nedopustil žádného protiprávního jednání, naopak byl poškozen trestnou činností jiných osob tak, že nemá ani peníze, ani auto. Prohlásil, že neodpovídá skutečnosti ani provedeným důkazům, že společnosti C. a.s. zamlčel svoje finanční poměry, resp., že společnosti P., a.s. předložil zfalšované výplatní pásky zaměstnavatele a falešné potvrzení o výši svého příjmu. Argumentoval, že při vyplňování osobního dotazníku společnosti C. a.s. neznal jednotlivé údaje v kolonkách tiskopisu, protože však zprostředkovateli V. V. předával originál potvrzení o výši příjmů, včetně srážek, byl přesvědčen, že nic nezamlčoval a řádně své příjmy vykázal. Následně poznamenal, že pokud je mu kladeno za vinu, že při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil tak škodu nikoliv malou, pak toto tvrzení soudů obou stupňů jednak odporuje zjištěným skutečnostem, jednak soudy rozhodly na základě neúplně zjištěného skutkového děje. V této souvislosti zdůraznil, že úvěr za něho vyřizovali svědkové V. V. a F. M. a že to oni předkládali doklady od něho (obviněného) buď dalšímu zprostředkovateli R. Š. a nebo svědkyni S. A. Dodal, že V. V. a F. M. předložil řádné doklady o svém příjmu a pokud oni, popř. jiná osoba, tyto pravé doklady nějakým způsobem pozměnili, pak o tom nic neví. Přitom podotkl, že nezaujatý svědek R. Š. potvrdil, že veškeré formality kolem úvěru vyřizovali V. V. s F. M. a že to byli oni, kdo buď sami nebo prostřednictvím R. Š., předali jeho (obviněného) mzdové doklady svědkyni S. A. Dále argumentoval, že svědkyně S. A. v obavě z toho, že by mohla být vyzvána k náhradě škody pro nezákonný (nestandardní) postup při sjednávání úvěrové smlouvy (viz obchodně právní spor mezi společností C. a.s. a A. P. s.r.o.), vypovídala skutečnosti v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Také namítl, že nikdy nepotvrdil převzetí vozidla, neboť vozidlo nikdy skutečně nepřebral, přesto prodejce R. Š. vozidlo vydal bez plné moci F. M. a V. V., a přesto byla F. M. přes C. a.s. a A. P. s.r.o. vyplacena kupní cena. Poté upozornil, že neměl důvod předkládat pozměněné výplatní podklady, neboť jak vyplývá z odborného vyjádření č., které předložil, byl jeho příjem dostatečný proto, aby bez problémů dosáhl na poskytnutí úvěru. Konstatoval, že taková metoda je však příznačná pro svědka V. V., který byl pro obdobné protiprávní jednání dne 2. 4. 2008 pod sp. zn. 4 T 238/2007 odsouzen Okresním soudem Přerov. Závěru, že (obviněný) se stal obětí protiprávního jednání ze strany jiných osob podle něho nasvědčuje i fakt, že svědkové V. V. a F. M. od svědka R. Š. automobil vylákali a že žádný automobil nemá. Doplnil, že v rozporu se smlouvou uzavřenou mezi společností C. a.s. a společností A. P. s.r.o. pak došlo k vyplacení kupní ceny svědku R. Š., aniž by (obviněný) automobil převzal a toto písemně potvrdil, jak je předepsáno v předmětné smlouvě.
Rovněž připomněl, že u hlavního líčení i v odvolání navrhoval, aby byl opatřen trestní spis Okresního soudu Přerov sp. zn. 4 T 238/2007 k posouzení osoby V. V., který se v této trestní věci dopustil obdobného jednání. Navrhoval rovněž, aby bylo objasněno, kde se nachází originál dokladu založeného na č. l. 78 spisu, když policejní komisařka založila do spisu pouze jeho kopii s tím, že souhlasí s originálem. Akcentoval, že je třeba, aby soud vyhodnotil skutečnosti podle originálu této listiny. Dodal, že navrhl též grafologický posudek, který by vyloučil nebo potvrdil, že rukopis na dokladu založeném na č. l. 78 spisu psal on (obviněný). Dále uvedl, že u jednání, jež se konalo dne 8. 4. 2008, předložil kopii potvrzení, které skutečně předal V., a že by tedy měla být jako svědkyně vyslechnuta paní D. z vojenského finančního odboru k tomu, zda tento dokument vypisovala, jak tvrdil. Vyjádřil přesvědčení, že žádný právní předpis mu neukládá úplné vyplnění osobního dotazníku, když předložil úplné a pravdivé doklady o mzdě prostřednictvím V. V. a R. Š. Shledal, že dokazování, zda falšování provedl on nebo nikoli, je rovněž důležité pro posouzení věci. Tyto důkazy však nebyly provedeny a celá věc tak nebyla náležitě objasněna. Dospěl proto k závěru, že soud prvního stupně rozhodl předčasně, aniž by objektivně a úplně zjistil skutkový děj a odvolací soud nesprávně rozhodl o náhradě škody a nesprávně ponechal napadený rozsudek nezměněn. Přitom poukázal na to, že soudy nižších stupňů porušily ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. při hodnocení důkazů a dále že odvolací soud porušil ustanovení §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř., když měl napadený rozsudek ve všech výrocích zrušit a podle §259 odst. 1 tr. ř. měl věc vrátit nalézacímu soudu k provedení navržených důkazů a k novému rozhodnutí.
Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 6 To 315/2008, a rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 3 T 4/2008, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Kroměříži přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co stručně zrekapituloval rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu, uplatněné dovolací důvody a dovolací argumentaci obviněného, uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil v jeho první alternativě, opomněl však, že předpokladem existence takovéto vady rozhodnutí soudu druhého stupně je (v tomto konkrétním případě) jednak zamítnutí řádného opravného prostředku dovolatele, tj. odvolání, a jednak nesplnění procesních podmínek, jež pro takové rozhodnutí stanoví zákon. Především však konstatoval, že obviněný neuvedl žádnou procesní podmínku, kterou by soud druhého stupně pro své rozhodnutí neměl splněnu, a objektivně ani žádná taková překážka rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ve skutečnosti neexistovala. Kromě toho, odvolání obviněného nebylo odvolacím soudem zamítnuto, nýbrž na jeho základě došlo ke změně meritorního rozhodnutí v jeho prospěch, jeho řádnému opravenému prostředku bylo tedy částečně vyhověno. Toto konstatování podle státního zástupce již samo o sobě vylučuje možnost, že by byl řádný opravný prostředek obviněného současně zčásti zamítnut, neboť platný trestní řád takovou eventualitu nepřipouští. Mimořádný opravný prostředek obviněného podaný z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je proto zjevně neopodstatněný.
Následně státní zástupce konstatoval, že obviněný dále formálně uplatnil důvod, jehož podstatou je tvrzení vady v aplikaci norem hmotného trestního (případně jiného) práva, podstata jeho námitek však spočívá ve zpochybňování skutečného stavu věci, čili skutkových zjištění soudu vtělených do výroku o vině (tzv. skutkové věty). Obviněný totiž brojí výhradně proti způsobu, jímž nalézací soud hodnotil provedené důkazy, resp. proti úplnosti či dostatečnosti těchto důkazů, včetně námitky neprovedení důkazů dalších, které navrhoval. Státní zástupce zdůraznil, že takovéto argumenty však důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují, přičemž žádnou výhradu vůči aplikaci konkrétní normy hmotného práva nelze v dovolání najít. Dodal, že obviněný odmítá akceptovat skutková zjištění soudu, domáhá se skutkových závěrů jiných a na nich pak staví své tvrzení o nevině. S touto jeho obhajobou se však náležitě vypořádal již soud prvního stupně, s jehož závěry je třeba vyslovit souhlas, včetně důvodů, proč neprovedl další důkazy navrhované obviněným. Státní zástupce shrnul, že argumenty, jimiž obviněný podložil dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nevyhovují nejen tomuto, ani žádnému jinému z důvodů dovolání, jak jsou upraveny v §265b odst. 1 tr. ř. Závěrem vyjádřil přesvědčení, že dovoláním napadený rozsudek krajského soudu není zatížen žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání.
S ohledem na skutečnosti uvedené výše navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Současně, pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 6 To 315/2008, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném ustanovením §265e odst. 3 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují výhradně právě do oblasti skutkových zjištění. Obviněný totiž soudům vytýká pouze neúplné důkazní řízení (že neprovedly jím navržený důkaz trestním spisem Okresního soudu v Přerově sp. zn. 4 T 238/2007, či grafologickým posudkem, který by vyloučil nebo potvrdil, že rukopis na listině založené na č. l. 78 patří jeho osobě, resp. že vůbec neobjasnily, kde se nachází originál listiny, jejíž kopie byla založena na č. l. 78 spisu, popř. argumentuje, že měla být vyslechnuta též paní D. z vojenského finančního odboru), nesprávné hodnocení důkazů (zejména výpovědi svědka R. Š., svědkyně S. A., odborného vyjádření č. či kopie listiny založené na č. l. 78 spisu) a vadná skutková zjištění (popsaná v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně). Současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům [prohlašuje, že neodpovídá skutečnosti ani provedeným důkazům, že společnosti C. a.s. zamlčel svoje finanční poměry, resp., že společnosti P., a.s. předložil zfalšované výplatní pásky zaměstnavatele a falešné potvrzení o výši svého příjmu, konstatuje, že svědek R. Š. potvrdil, že veškeré formality kolem úvěru vyřizovali V. V. a F. M. a že to byli oni, kdo buď sami nebo prostřednictvím R. Š., předali jeho (obviněného) mzdové doklady svědkyni S. A., popř. uvádí, že svědkyně S. A. v obavě z toho, že by mohla být vyzvána k náhradě škody pro nezákonný (nestandardní) postup při sjednávání úvěrové smlouvy vypovídala skutečnosti v rozporu se zjištěným skutkovým stavem, či že neměl důvod předkládat pozměněné výplatní podklady, neboť z odborného vyjádření č. vyplývá že, jeho příjem byl dostatečný pro poskytnutí úvěru] a vlastní (pro něho příznivou) verzi skutkového stavu věci [tvrdí, že se jednání, které je mu kladeno za vinu, nedopustil, že se stal obětí protiprávního jednání jiných osob, v této souvislosti namítá, že on sám neznal jednotlivé údaje v kolonkách tiskopisu společnosti C. a.s, neboť předmětný úvěr za něho vyřizovali V. V. a F. M., že to oni předkládali doklady od něho (obviněného) buď dalšímu zprostředkovateli R. Š. a nebo svědkyni S. A., přitom zdůrazňuje, že V. V. a F. M. předložil řádné doklady o svém příjmu, tj. včetně srážek, a pokud oni, popř. jiná osoba, tyto pravé doklady nějakým způsobem pozměnili, pak o tom nic neví, připomíná, že V. V. byl pro obdobné protiprávní jednání dne 2. 4. 2008 pod sp. zn. 4 T 238/2007 odsouzen Okresním soudem v Přerově, také upozorňuje, že nikdy nepotvrdil převzetí vozidla, jelikož vozidlo nikdy skutečně nepřebral, přesto, v rozporu se smlouvou uzavřenou mezi společností C. a.s. a společností A. P. s.r.o., prodejce R. Š. vozidlo vydal bez plné moci F. M. a V. V., a přesto byla F. M. přes C. a.s. a A. P. s.r.o. vyplacena kupní cena a uzavírá, že V. V. a F. M. od svědka R. Š. automobil vylákali]. Pouze z uvedených skutkových (procesních) výhrad vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku jako trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák. Nenamítá tak rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy obviněným ve skutečnosti spatřován pouze v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., tzn. že dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Uplatněné námitky proto pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Jinak řečeno, formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval toliko z tvrzeného neúplného důkazního řízení, nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) tr. ř.], které však obviněný neuplatnil a svou argumentací ani věcně nenaplnil (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Nejvyšší soud v tomto směru navíc odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena např. pod č. 36/2004, s. 298 Sb. rozh. tr. nebo v četných rozhodnutích Nejvyššího soudu a např. též v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Zejména však připomíná usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03).“
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V posuzované věci však o prvou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nemůže jít, neboť Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, jako soud druhého stupně, konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. K druhé alternativě je třeba uvést, že uplatněná dovolací argumentace neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz výše).
K uvedenému je třeba dodat, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. listopadu 2008
Předseda senátu : JUDr. Vladimír Veselý