ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.1431.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 1431/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. listopadu 2008 dovolání, které podal obviněný J. F., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 8 To 247/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 8 T 26/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 7. 2. 2008, sp. zn. 8 T 26/2007, byl obviněný J. F. uznán vinným, že
v době od února 2005 až do zahájení trestního stíhání dne 19. 9. 2006 ve V., v místě svého trvalého bydliště na ulici P., zle nakládal se svým spolužijícím bratrem K. F., kterého téměř denně fyzicky napadal, bil jej pěstmi nebo násadou od koštěte po celém těle, hranou dlaně ruky mu zasazoval údery do zadní části krku, v důsledku čehož mu vznikaly rozsáhlé hematomy, dne 15. července 2006 mu fyzickým útokem způsobil zranění, spočívající v natržení levého ucha a v rozsáhlých hematomech na tváři vlevo, jež si vyžádalo lékařské ošetření a dne 18. srpna 2006 mu způsobil pohmožděniny a hematomy po celém těle včetně tzv. „brýlového hematomu“, přivozoval mu tak fyzické i duševní útrapy, neboť mu téměř denně vulgárně nadával, vyhrožoval mu dalšími fyzickými útoky, napadením nožem, vyhozením z bytu, vyžadoval po něm předání peněžních prostředků, které mu byly pravidelně poskytovány jako plnění částečného invalidního důchodu, přičemž mu ponechával pro osobní potřebu částku nejvýše 50,- až 100,- Kč na měsíc a svým počínáním tak vyvolával u bratra psychické obtíže a přetrvávající strach o zdraví a život.
Takto zjištěné jednání soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a obviněného odsoudil podle §215a odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. F. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 8 To 247/2008, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný J. F. prostřednictvím obhájce dovoláním, a to z důvodu nesprávného právního posouzení věci.
V podání obviněný shrnul dosavadní průběh trestního řízení a namítl, že dokazování před soudy obou stupňů zůstalo neúplné a kusé. Podle jeho názoru byl bratr K. F. osobou závislou na svědku K. Ž. Ten je veden snahou v trestním řízení obviněného poškodit a přivodit mu omezení osobní svobody. Jistou dobu byl pod jeho vlivem i bratr K. F., který byl odvezen na policii právě tímto svědkem, jenž jim několikrát vyhrožoval. Obviněný podotkl, že příslušné trestní oznámení předal Policii ČR. Nikdo však nezkoumal, že pokud je jeho bratr K. F. pod vlivem návykových látek, fabuluje, konfabuluje a zcela se odchyluje od reality. Svědek K. Ž. jej prakticky donutil jít na policii, a to poté, co prokazatelně konzumoval alkoholické nápoje, zejména víno na kamenné tržnici ve V. Obviněný zdůraznil, jeho bratr byl pod vlivem jmenovaného, bál se jej, neboť je oba fyzicky napadal (viz trestní oznámení na policii), neoprávněně vnikal do jejich bytu, přikládal jim pistoli k hlavě, porušoval jejich domovní svobodu, což nebylo vůbec bráno v úvahu. Vytkl, že u bratra K. F. nebyla odebrána krev, což by potvrdilo, že byl pod vlivem alkoholických nápojů a jako osoba závislá na K. Ž., fabuluje a konfabuluje to, co si svědek přeje. I další svědky obviněný označil vůči své osobě za hostilní, vedené snahou jej poškodit a ublížit mu. Soud nevzal do úvahy ani jeho zdravotní stav, který by mu ani prakticky nedovolil trestnou činnost spáchat, neboť trpí velkými bolestmi a má omezenou hybnost končetin. V rozhodnutí pouze mechanicky opakoval teorii, že zranění bratra nemohla vzniknout pádem na tvrdou podložku, aniž však vzal v úvahu, že se mohlo jednat o napadení jinými osobami, např. K. Ž., který je v minulosti napadal a je zřejmě osobou, která mu zranění způsobila. Všichni svědci, kteří byli před prvostupňovým soudem vyslechnuti, vypovídali tzv. z doslechu. Podle obviněného je v trestním spise spousta polopravd, přičemž proti jeho osobě nestojí jediný přímý důkaz. Nepřímé důkazy byly dány zejména velkým strachem jeho bratra z osoby K. Ž., který jej k výpovědi navedl. Pokud je u jeho bratra K. F. diagnostikován syndrom týrané osoby projevující se třesem, nervozitou a strachem, je pravděpodobné, že tento má právě z osoby K. Ž., jenž obviněného z trestné činnosti usvědčuje. Proti jeho osobě však nestojí žádné důkazy. Soudy nepostupovaly důsledně podle zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného.
Dále obviněný zdůraznil, že nesprávné posouzení skutku spočívá v tom, že v daném případě skutek, jenž byl posouzen jako trestný čin, neměl být právně posouzen jako jakýkoliv trestný čin. Podle jeho názoru „měl odvolací soud vyhovět jeho odvolání proti napadenému rozsudku a věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání s tím, že měl být obžaloby zproštěn“. Nesouhlas vyslovil i s konstatováním odvolacího soudu, že výrok o vině má plnou oporu v provedených důkazech.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 8 To 247/2008, a věc vrátil k opětovnému projednání a rozhodnutí.
Předsedkyně senátu Okresního soudu ve Vyškově nechala ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. doručit opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Do dne rozhodnutí ve věci však dovolací soud vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. F. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
I když obviněný v dovolání výslovně číselně neoznačil jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak z obsahu mimořádného opravného prostředku je očividné, že uplatnil právě tento důvod dovolání.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný J. F. uplatňuje v dovolání výhrady, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný namítá, že dokazování před soudy obou stupňů zůstalo neúplné i kusé a provedené důkazy byly vyhodnoceny v jeho neprospěch. Jeho vina, kterou popírá, byla vyvozena toliko z nepřímých důkazů. Tvrdí, že poškozený bratr K. F., který ve velké míře požívá alkoholické nápoje, fabuluje a konfabuluje, přičemž zranění mu mohla způsobit třetí osoba, kterou mohl být např. K. Ž., jenž je již v minulosti napadal. Současně zpochybňuje svědeckou výpověď jmenovaného i dalších osob. Rovněž uvádí, že proti jeho osobě nestojí žádné přímé důkazy a soudy nepostupovaly důsledně podle zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků a vlastní verze události obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání – konkrétně, že skutek neměl být posouzen jako trestný čin. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve Vyškově plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. V této spojitosti lze připomenout, že soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku mimo jiné konstatoval: „…obžalovaný J. F. se dopustil jednání tak, jak je popsáno ve výroku rozsudku. V situaci, kdy poškozený K. F. poté, co nejprve sám podal trestní oznámení, následně v dalších stadiích trestního řízení využil z důvodu zjevného strachu z obžalovaného svého zákonného práva nevypovídat, dospěl soud k závěru o vině zejména na základě výpovědí svědků K. Ž. a O. H., jimiž se poškozený K. F. se svými problémy s obžalovaným svěřoval a kteří opakovaně pozorovali na těle poškozeného známky po fyzickém násilí. Svědek H. navíc potvrdil, že pravidelně slýchává z bytu obou bratrů výkřiky a nadávky, z nichž je zřejmé, že je poškozený v bytě fyzicky napadán, jakož i skutečnost, že si od něj poškozený půjčuje peníze, neboť tyto mu má obžalovaný brát. Zranění, která poškozený v průběhu července a srpna utrpěl, jsou prokázána jednotlivými lékařskými zprávami, fotodokumentací pořízenou dne 19. 8. 2006, jakož i výslechem ošetřující lékařky poškozeného MUDr. P. D., z něhož dále vyplynulo, že poškozený netrpí žádným onemocněním projevujícím se náhlou ztrátou vědomí či rovnováhy. Znaleckým posudkem z odvětví soudního lékařství bylo následně jednoznačně vyvráceno, že by si poškozený diagnostikovaná zranění mohl způsobit sám. Naopak jako mechanismus vzniku zranění byly znalcem označeny opakované údery do těla tupým předmětem ze strany jiné osoby.“ Současně prvostupňový soud zdůraznil: „Uvedenými důkazy tak byla jednoznačně vyvrácena obhajoba obžalovaného spočívající v tom, že poškozený si veškerá zranění způsobil sám pády při práci mimo domov. Provedené důkazy tak tvoří uzavřený logický celek a ve svém souhrnu jednoznačně usvědčují obžalovaného z jednání popsaného ve výroku rozsudku, spočívajícího ve zlém a bezcitném nakládání s vlastním bratrem žijícím s ním ve společné domácnosti v jednom bytě. Výpovědí svědka K. Ž. bylo současně prokázáno, že poškozený jednání obžalovaného pociťoval jako těžké fyzické i psychické příkoří a vyvolalo u něj důvodné obavy o zdraví a život“ (vše na str. 5 rozsudku okresního soudu). S těmito skutkovými závěry se v odvolacím řízení ztotožnil Krajský soud v Brně (str. 2 odůvodnění napadeného usnesení).
V dovolání obviněný nenamítá, že skutek popsaný v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud ve Vyškově (následně i Krajský soud v Brně) učinil právní závěr, že obviněný J. F. svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. F. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k