ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.1464.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 1464/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2008 o dovolání obviněného E. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 8 To 165/2008, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 83/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 8 To 165/2008, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2008, č. j. 12 T 83/2007-100, kterým byl obviněný E. B. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen podle §250b odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, když pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. O nároku poškozeného bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř.
Proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když jeho naplnění spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení. V námitkách, které podle jeho mínění mají naplnit uplatněný dovolací důvod, poukazuje na to, že „jednání obviněného souvisí s trestnou činností R. T., proti kterému je rovněž vedeno trestní řízení pod jinou spisovou značkou a s ohledem na tuto skutečnost se domnívá, že bylo nezbytné vést společné řízení v těchto věcech“. Má zato, že bez účasti R. T. by nemohla poškozenému vzniknout škoda, a proto bylo namístě kvalifikovat jednání obviněného a R. T. jako spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., event. jednání R. T. jako organizátorství ve smyslu §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. V další části svého dovolání zdůraznil, že na trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen, se podílely další osoby („R.“, M. Š.), a vzhledem k této skutečnosti mělo být vedeno společné řízení jak s trestním řízením R. T., tak i s trestním řízením zmíněných osob, kdy jejich jednání by mohlo být kvalifikováno podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák., příp. podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Jelikož nebyla náležitě vzata v úvahu otázka možného spolupachatelství obviněného s dalšími osobami, nemohl ani soud prvního stupně zákonu odpovídajícím způsobem rozhodnout o trestu, který obviněnému uložil, neboť nezohlednil požadavky ustanovení §31 odst. 2 tr. zák. Závěrem podaného dovolání podotýká, že „nepolemizuje s tím, zda obviněný svým jednáním naplnil znaky trestného činu úvěrového podvodu, ale nesprávné hmotně právní posouzení spatřuje v tom, že trestný čin nebyl soudy projednán ve společném řízení s dalšími zúčastněnými osobami a nepostupovaly v souladu se zněním §31 odst. 2 tr. zák.“ S ohledem na shora uvedené navrhl, „aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil, jakož i vadné řízení mu předcházející“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podstata námitek, jak sám obviněný v dovolání uvádí, nesměřuje proti nesprávnému právnímu posouzení skutku, jak má na mysli dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřuje proti procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení, potažmo soudům, kterým vytýká, že nevedly společné řízení v trestní věci obviněného s trestním řízením ve věci R. T., evenet. osobami označenými jmény „R.“, a M. Š., přestože uvedenými osobami byl obviněný E. B. k trestné činnosti naveden. V tomto směru je nezbytné uvést, že tato námitka je z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní, tento důvod nenaplňující. Irelevantní je však i z pohledu, pokud obviněný s touto námitkou spojuje nepřiměřeně přísný trest, když uvádí, že vzhledem k tomu, že nebylo přihlédnuto k účasti dalších osob na spáchané trestné činnosti (nebylo vedeno proti všem společné trestní řízení, event. vůči některým nemuselo ani být doposud zahájeno), nebylo postupováno v souladu s ustanovením §31 odst. 2 tr. zák. V souvislosti s výše uvedeným ustanovením trestního zákona musí Nejvyšší soud upozornit, že prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze uplatňovat námitky, které směřují proti druhu a výši trestu a jsou vázány na nezohlednění okolností vymezených v §31 odst. 2 tr. zák. Ustanovení, kterým lze brojit proti druhu trestu a výměře trestu, je ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které lze aplikovat, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný byl uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., za který zákon umožňuje uložit pachateli trest odnětí svobody v trestní sazbě od šesti měsíců do tří let. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, když pro výkon uloženého trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Ze shora uvedeného je patrno, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon umožňuje pachateli uložit a trest odnětí svobody ukládaný v třetině zákonné trestní sazby, je plně v souladu s trestní sazbou stanovenou zákonem za uvedený trestný čin. S ohledem na tyto skutečnosti je třeba uvést, že dovolání obviněného, i pokud by bylo podáno s uplatněním uvedených námitek formálně pod dovolacím důvodem vymezeným v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., bylo by ho nutno odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nad rámec shora uvedeného je možno poznamenat, že pokud jde o osobu obviněného, poukázal soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí na znění §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1 tr. zák., která aplikoval. Ustanovení §31 odst. 2 tr. zák. se aplikuje obligatorně mj. pokud je trest ukládán spolupachatelům, organizátoru, návodci a pomocníkovi. Žádnou formu účastenství však soud neshledal, byť v odůvodnění připustil možnost, že se na trestné činnosti spolu s obviněným mohly podílet i další osoby. Sama tato skutečnost by však mohla mít pouze ten dopad, že jednání obviněného by mohlo být kvalifikováno jako spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., přičemž zde zákon uvádí, že „byl-li trestný čin spáchán společným jednáním, dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama“. S přihlédnutím k osobě obviněného, který byl v minulosti odsouzen pro majetkovou trestnou činnost, trest odnětí svobody vykonal, a trestné činnosti se dopustil krátce po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, je trest odnětí svobody ve třetině zákonné trestní sazby plně odpovídající hlediskům §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1 tr. zák.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za této situace nebylo nutno věc ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. meritorně přezkoumávat. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. listopadu 2008
Předseda senátu :
JUDr. Jan Engelmann