ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.1478.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 1478/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2008 dovolání, které podal obviněný F. F., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 9 To 178/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihavě pod sp. zn. 13 T 140/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 11. 2. 2008, sp. zn. 13 T 140/2007, byl obviněný F. F. uznán vinným, že
v D., okr. J., v blíže neurčené době minimálně od léta 2004 do 1. 2. 2007 s různou intenzitou úmyslně fyzicky i psychicky týral a ponižoval svou manželku Iv. F., žijící s ním v domě tak, že jí zakazoval chodit samotné do společnosti, zakazoval jí různé aktivity, stýkat se s kamarádkami, vynucoval návraty ze zaměstnání ihned po skončení pracovní doby, bránil jí ve studiu vysoké školy a přinutil ji studium ukončit, bránil jí držením ve volném pohybu a nadával jí sprostými výrazy, využíval své fyzické převahy, zastrašoval ji, bil ji a strkal a lomcoval s ní a vyhrožoval jí i zabitím minimálně v jednom případě s nožem v ruce a jeho násilné chování vyvrcholilo dne 31. 1. 2007, kdy kolem 19.00 hod. ji přinutil za zastrašování a vyhrožování zabitím, aby napsala svému zaměstnavateli M. k., a. s., e-mail s výpovědí ze zaměstnání a zaslala ho, což jmenovaná ze strachu o svůj život udělala, a druhý den jí zakázal jít do práce.
Takto zjištěné jednání soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §215a odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky. Podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků a nad obviněným byl vysloven dohled.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný F. F. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 9 To 178/2008, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu, a to v celém jeho rozsahu, napadl obviněný F. F. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný namítl, že usnesení krajského soudu, jenž jeho odvolání jako nedůvodné zamítl a tím potvrdil ve všech výrocích rozsudek prvostupňového soudu, je nesprávné. Podle jeho mínění odvolací soud učinil nesprávné právní závěry, na jejichž podkladě nesprávně rozhodl ve výroku o vině i trestu. Vyjádřil přesvědčení, že nebyly dány podmínky pro zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, neboť právní kvalifikace jednání tímto soudem přijatá není správná. Podotkl, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestných činů podle ustanovení §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a §235 odst. 1 tr. zák.
Dále obviněný konstatoval, že z provedeného dokazování rozhodně nevyplynul závěr, že by měl poškozenou dlouhodobě jakkoliv týrat, ať již fyzicky či psychicky, respektive ji ponižovat nebo omezovat ve volném pohybu. S obsahem tzv. skutkové věty výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu vyslovil nesouhlas a zdůraznil, že svým jednáním I. F. nikdy netýral, nezastrašoval, nebil a ani jí nevyhrožoval zabitím a již vůbec ne s nožem v ruce. Obsah samotné tzv. skutkové věty, ve které se uvádí, že měl poškozené vyhrožovat s nožem v ruce zabitím, odporuje odůvodnění rozsudku, v němž okresní soud správně uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by její osobě s nožem v ruce vyhrožoval. Nůž měl po celou dobu v kapse, nikdy při hádce jej nevyndal a ani nevzal do ruky.
Napadenému rozhodnutí obviněný rovněž vytkl, že prakticky vychází pouze z tvrzení poškozené, přičemž k jeho výpovědím nebylo přihlíženo, ačkoliv nebyla soudem vyvrácena a zpochybněna. Uvedl, že znakem jeho domácnosti s poškozenou byla skutečnost, že množství konfliktů sama vyvolávala, např. mu sdělila, a to jednoznačně s úmyslem jej psychicky ranit, že není otcem jejich dětí. Dodal, že znala jeho povahu a věděla, že tímto způsobem jej hluboce zasáhne (proto se pokusil i o sebevraždu). Podle obviněného je evidentní, že takovýto postoj by nezastávala žena, která by byla doma dlouhodobým způsobem týrána, bita a ponižována. Zdůraznil, že o dlouhodobém týrání či fyzickém napadání poškozené neexistují žádné relevantní důkazy, pouze její tvrzení. Soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily i otázku doložení následků fyzického napadení poškozené. K lékařské zprávě, jak je založena ve spisu, obviněný poznamenal, že se jedná o nedostatečný důkaz, z něhož plyne, že se poškozená nechala v jednom případě ošetřit, avšak zranění vůbec neodpovídalo povaze jí tvrzených konfliktů. S největší pravděpodobností se jednalo o následek vzájemného konfliktu, kterých bylo mezi manžely více. Předmětné potvrzení bylo vydáno až dalším lékařem, neboť předchozí lékař je odmítl poškozené vystavit s odvoláním se na banalitu zranění, o kterém se prakticky ani nedalo hovořit. Podle obviněného je třeba tyto skutečnosti hodnotit ve světle snahy poškozené jej opustit a odstěhovat se ze společného bydliště, což připustila i před soudem.
V návaznosti na popsané skutečnosti obviněný shledal napadená rozhodnutí soudů obou stupňů jako vadná, neboť v předchozím řízení došlo k nesprávnému zhodnocení provedených důkazů i přijetí neadekvátní právní kvalifikace jeho jednání, v důsledku čehož je nesprávný i výrok o druhu a výši trestu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že obviněný dovolání opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V návaznosti na obviněným uplatněné dovolací námitky uvedla, že jeho dovolací argumentace svou povahou neodpovídá požadavku na kvalifikovaný způsob odůvodnění použitého dovolacího důvodu, neboť je podložena výhradně skutkovou argumentací. Podotkla, že obviněný se domáhá změny právního posouzení přisouzeného skutku, přičemž odmítá rozhodná skutková zjištění soudů, ke kterým na základě provedeného dokazování dospěly, včetně závěrů o zavinění a jeho formě. Zdůraznila, že zvolený způsob odůvodnění dovolání po obsahové stránce neodpovídá ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. Podle státní zástupkyně je z napadeného rozhodnutí i rozsudku soudu prvního stupně zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, která také ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily, a o něž následně opřely právní posouzení trestné činnosti obviněného jako trestných činů týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě a vydírání. Rovněž zdůraznila, že nelze dospět k závěru, že by mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením existoval extrémní nesoulad.
V závěru vyjádření státní zástupkyně s poukazem na uvedené skutečnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného F. F. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný F. F. uplatňuje v dovolání výhrady, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný tvrdí, že z provedeného dokazování nevyplynul závěr, že by měl poškozenou dlouhodobě jakkoliv týrat, ať již fyzicky či psychicky, respektive ji ponižovat nebo omezovat ve volném pohybu. Současně odmítá, že by vůči poškozené I. F. takovýmto způsobem jednal a již vůbec ne s nožem v ruce. Soudům vytýká, že vycházely z tvrzení poškozené, přičemž k jeho výpovědím nebylo přihlíženo, ačkoliv nebyly vyvráceny a zpochybněny. O protiprávním jednání neexistují žádné relevantní důkazy Soudy nesprávně vyhodnotily i otázku doložení následků fyzického napadení poškozené. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů. Přitom z tvrzených procesních nedostatků a vlastní verze celého skutku obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, konkrétně, že nespáchal trestné činy, jimiž byl uznán vinným. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Jihlavě (následně i Krajský soud v Brně) učinil právní závěr, že obviněný F. F. svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Jihlavě plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se v odvolacím řízení ztotožnil Krajský soud v Brně (str. 2 a 3 napadeného usnesení). Současně lze poznamenat, že pokud se v dovolání uvádí, že obsah tzv. skutkové věty odporuje odůvodnění rozsudku, v němž okresní soud správně uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by obviněný vyhrožoval poškozené s nožem v ruce, tak tento závěr se týká jednání ze dne 31. 1. 2007.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného F. F. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k