ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.226.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 226/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2008 dovolání, které podal obviněný R. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2007, sp. zn. 5 To 338/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 105 T 44/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 105 T 44/2007, byl obviněný R. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí pod body 1 a 2 rozsudečného výroku uvedeno. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. D., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání obviněný R. H. a poškozený M. D.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2007, sp. zn. 5 To 338/2007, byl z podnětu odvolání obviněného R. H. a poškozeného M. D. podle §258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen. Dále za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově uznal obviněného R. H. vinným, že
1. dne 10. 10. 2005 v H. v budově Stavebního bytového družstva H., veden úmyslem neoprávněně se obohatit, uzavřel v zastoupení za R. P. dohodu o převodu členských práv a povinností ve Stavebním bytovém družstvu H., vážících se k bytu na ul. P. na M. H., a to na základě jím předložené plné moci ze dne 5. 9. 2005, podle které tato měla být udělena R. P., jehož podpis, jakož i jeho ověření notářkou JUDr. I. S. ze dne 5. 9. 2005 však byly padělány, za což od M. H. obdržel finanční částku ve výši 405.000,- Kč, z níž si ponechal částku ve výši 390.000,- Kč pro svou potřebu, přičemž tato dohoda byla družstvem akceptována, ač R. P. jako člen Stavebního bytového družstva H. a nájemce uvedeného bytu nikdy žádnou osobu k převodu členských práv a povinností nezplnomocnil a o předmětném převodu se dozvěděl až později na základě korespondence s družstvem, čímž M. H. způsobil škodu ve výši 405.000,- Kč,
2. dne 14. 11. 2005 v K., v budově Stavebního bytového družstva D., veden úmyslem neoprávněně se obohatit, uzavřel v zastoupení za R. P. dohodu o převodu členských práv a povinností ve Stavebním bytovém družstvu D., vážících se k bytu na ul. S. na M. D., a to na základě jím předložené plné moci ze dne 5. 9. 2005, podle které tato měla být udělena R. P., jehož podpis, jakož i jeho ověření notářkou JUDr. I. S. ze dne 5. 9. 2005 však byly padělány, za což od M. D. obdržel finanční částku ve výši 350.000,- Kč, již si ponechal pro svou potřebu, přičemž tato dohoda byla družstvem akceptována, ač R. P. jako člen Stavebního bytového družstva D. a nájemce uvedeného bytu nikdy žádnou osobu nezplnomocnil k převodu členských práv a povinností a o předmětném převodu se dozvěděl až později na základě korespondence s družstvem, čímž M. D. způsobil škodu ve výši 350.000,- Kč.
Takto popsané jednání odvolací soud právně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému M. D. částku 350.000,- Kč.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu (výroky o vině v bodech 1 a 2) napadl obviněný R. H. prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru soudy obou stupňů nesprávně kvalifikovaly zjištěný skutkový stav a učinily i nesprávný právní závěr, neboť právní posouzení skutku neodpovídá důkazům provedeným u hlavního líčení. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že se dopustil trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. Pro tento závěr a právní posouzení však neměly žádné konkrétní důkazy, když se jednalo o pouhé domněnky. Obviněný odmítl, že předložené plné moci padělal a poukázal na závěr soudu prvního stupně, jenž dospěl ke zjištění, že nebylo prokázáno, kdo byl osobou padělatele. Pokud byl učiněn závěr, že zmíněné listiny vědomě použil jako pravé, tak soud druhého stupně neodůvodnil, z jakých skutečností vycházel.
Obviněný konstatoval, že v souvislosti se zakoupením pohledávek od společnosti M. S. spol. s r. o. jednal pouze s JUDr. Z., který vystupoval jako likvidátor této společnosti, přičemž on jediný znal všechny okolnosti převodu pohledávek, které byly zajištěny zástavami družstevních bytů. Uvedl, že s tímto svědkem jednal v dobré víře, že odkupuje bonitní pohledávky a za tímto účelem po něm též požadoval součinnost při zajištění veškerých podkladů pro možnou realizaci zástavy bytů. Podle obviněného je z jeho jednání v souvislosti s převodem pohledávek a následně z postupu při zařizování náhradního bydlení pro předchozí nájemce i ze zajištění veškerých potřebných náležitostí pro převod družstevních bytů na nové členy družstva evidentní, že se choval korektně; na jeho přístup při vyřizování těchto záležitostí nebyla ze strany nových či starých členů družstva žádná stížnost. V této souvislosti namítl, že pokud by byl motivován zištným úmyslem a jednal s vědomím použití padělaných listin, nezajišťoval by komplikovaně pro předchozí nájemce náhradní bydlení, nehradil náklady stěhování a nájemné na nejbližší měsíce. Neexistuje důkaz o tom, že byl padělatelem plných mocí a že by s nimi jednal jako s pravými. Obviněný zdůraznil, že neměl důvod tyto listiny padělat, protože v případě, že by neměl k dispozici všechny potřebné listiny zajišťující bonitu pohledávek, nerealizoval by převody a neuhradil JUDr. Z. požadované finanční částky. Naproti tomu jmenovaný byl na bezproblémovém průběhu převodu pohledávek se zástavním právem osobně zainteresován a za tímto účelem vyvíjel značnou aktivitu. Byl to on, kdo jeho osobě předložil jím podepsané plné moci, které mu měly umožnit disponovat s členskými právy k družstevním bytům. Obviněný zdůraznil, že tyto plné moci odmítl jako nedostatečné, protože znal podmínky, za kterých může dojít na základě plné moci k převodu členských práv. Připomněl, že JUDr. Z. měl rovněž vědomost o tom, kdy byl svědek P. zadržen a dodán do výkonu trestu a mohl stanovit i den, kdy mělo dojít k vystavení plných mocí. Upozornil, že v této době nebyl se svědkem P. v žádném kontaktu. Veškeré informace o svědkovi, a to i později, měl pouze prostřednictvím JUDr. Z.
Podle obviněného souvisí s hodnocením důkazní situace ohledně vědomého užití plných mocí i otázka právního posouzení jeho jednání s budoucími členy družstva M. H. a M. D. Uvedl, že s jmenovanými přišel do kontaktu až poté, co měl zajištěny veškeré podklady pro převody členských práv a povinností a jednal v dobré víře, že je oprávněn s těmito právy disponovat. Měl k dispozici řádnou smlouvu o převodu pohledávek, které byly zajištěny zástavními právy k bytům a dále plné moci, jež mu předložil JUDr. Z. V návaznosti na to obviněný vyslovil nesouhlas s argumentací soudů obou stupňů, podle níž si musel padělané plné moci obstarat jen on sám, neboť byl v situaci, kdy vymáhání pohledávek bez zástavního zajištění by bylo problematické. Zdůraznil, že plnění ze smlouvy o postoupení pohledávek vázal na předložení plných mocí pro převody členských práv a povinností, když bez těchto by do smluvního vztahu s JUDr. Z. nevstupoval. Za nesprávné shledal i právní hodnocení svého jednání, že si musel být vědom finanční nevýhodnosti transakce s pohledávkami bez dostatečného krytí.
Závěrem dovolání obviněný vytkl, že se soudy obou stupňů nevypořádaly s důkazy, které na podporu svých tvrzení předložil. Při svém rozhodování dostatečně nezhodnotily, kdo je osobou hodnověrnější, zda on nebo JUDr. Z. Při hodnocení důkazů soudy nepostupovaly objektivně, neboť byl dán výraz skutečnosti jeho předchozího odsouzení, důkazy nehodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, neboť by musely ve výpovědi jmenovaného svědka zjistit celou řadu rozporů. Nízkou míru jeho hodnověrnosti obviněný shledal i v okolnosti prominutí finančního plnění v souvislosti s odkupem pohledávek, jak na to upozorňoval při hlavním líčení.
S poukazem na popsané skutečnosti obviněný konstatoval, že rozsudek soudu prvního i druhého stupně je nezákonný, protože byla nesprávně vyhodnocena důkazní situace a učiněno nesprávné právní posouzení skutku o naplnění skutkové podstaty podvodu a padělání veřejné listiny jeho jednáním. Zdůraznil, že se cítí nevinen a měl by být obžaloby zproštěn. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2007, sp. zn. 5 To 338/2007, ve výroku o vině i trestu včetně výroku, který na výrok o vině navazuje a podle §265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu věc přikázal k novému rozhodnutí.
Dne 27. 12. 2007 učinil vlastnoruční podání i obviněný R. H., přičemž je označil jako dovolání odsouzeného. V písemnosti poukázal na svoji nevinu, v podrobnostech vyslovil nesouhlas s odsouzením své osoby a učinil návrh, jak by mělo být dovolacím soudem rozhodnuto.
K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že pokud jde o odůvodnění dovolání, tak obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož vymezení v zákoně a aplikaci v dovolacím řízení připomněl, nepřípustně brojí proti způsobu, jakým soudy obou stupňů vyhodnotily důkazy shromážděné v předmětné trestní věci, zejména ohledně role JUDr. Z. v celém případu. Podle státního zástupce obviněný současně předkládá dovolacímu soudu vlastní verzi průběhu skutkového děje, která je odlišná od podoby skutku, jak je popsán v pravomocném rozhodnutí soudu druhého stupně. Toto je zřejmé z uplatněné argumentace: „Soudy obou stupňů se vůbec nevypořádaly s důkazy, které jsem předložil na podporu svých tvrzení. Jakou roli tedy měly plné moci, podepsané JUDr. Z., o převodu členských práv a povinností, které jsem předložil u hlavního líčení, když ne tu, abych byl tímto svědkem přesvědčován, že má veškeré pravomoci k dispozici jak s pohledávkami tak i členskými právy a povinnostmi. Tuto okolnost soud vůbec nehodnotil při svém rozhodování o tom, kdo z nás dvou, zda já či JUDr. Z., jsme hodnověrnějšími osobami. Já se domnívám, že v daném případě soud dal výraz při hodnocení důkazů skutečnosti mého předchozího odsouzení a nejednal při hodnocení důkazů objektivně. Nehodnotil důkazy jednotlivě i vzájemných souvislostech, protože by musel zjistit celou řadu rozporů ve výpovědi korunního svědka JUDr. Z. Nepřímo jeho nízkou míru hodnověrnosti potvrzuje i okolnost prominutí finančního plnění v souvislosti s odkupem pohledávek, jak jsem na to poukazoval v rámci hlavního líčení před soudem I. stupně.“ V návaznosti na to státní zástupce zdůraznil, že se obviněný v dovolání výlučně soustředil na zpochybňování procesu hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž takovou formu uplatnění námitek nelze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádného dalšího z dovolacích důvodů, jak jsou zakotveny v ustanovení §265b tr. ř., akceptovat.
Dále státní zástupce uvedl, že z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů dovolání vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Ve smyslu znění §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). Obviněný však zcela evidentně postupoval v rozporu s tímto postulátem (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03).
Státní zástupce rovněž konstatoval, že výše uvedené námitky obviněného by mohly mít z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. význam pouze v případě existence extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů, a pokud by obviněný takový extrémní nesoulad namítl a odůvodnil, což se však nestalo. Navíc ani Nejvyšší státní zastupitelství v rámci vlastní přezkumné činnosti nedospělo k závěru o existenci popsaného extrémního nesouladu, neboť soudy hodnotily provedené důkazy v souladu s principy formální logiky nejen v jejich jednotlivostech, ale i vzájemných souvislostech.
Závěrem vyjádření státní zástupce podtrhl, že obviněný nevytkl napadenému rozsudku, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, žádnou vadu, jež by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v §265b odst. 1 tr. ř. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Současně vyjádřil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř.
S vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání vyslovil nesouhlas obviněný R. H., a to v podání ze dne 18. 2. 2008.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Jelikož obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce [§265d odst. 2 tr. ř.], nelze přihlížet k vlastnoručnímu podání obviněného R. H., byť je označil za dovolání.
Protože dovolání je možné učinit jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný R. H. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný odmítá, že by si opatřil padělané plné moci a tyto vědomě použil. Tvrdí, že na rozdíl od JUDr. T. Z. neměl pro protiprávní jednání žádný motiv. S jmenovaným jednal v dobré víře, že odkupuje bonitní pohledávky a požadoval po něm součinnost při zajištění veškerých podkladů pro možnou realizaci zástavy bytů. Rovněž poukazuje na své jednání související s převodem pohledávek, při zařizování náhradního bydlení pro předchozí nájemce a zajištění veškerých potřebných náležitostí pro převod družstevních bytů na nové členy družstva. Soudům obou stupňů vytýká, že se nevypořádaly s důkazy, které na podporu svých tvrzení předložil. Důkazy totiž posuzovaly neobjektivně a dostatečně nezhodnotily, zda osobou věrohodnější je obviněný nebo svědek JUDr. T. Z. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků a vlastní verze události až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, tj. že žádný trestný čin nespáchal. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětné skutky spáchal tak, jak jsou popsány v tzv. skutkové větě výroku o vině pod body 1 a 2 v rozsudku odvolacího soudu a rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tyto skutky (viz jejich doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení) byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Krajský soud v Ostravě učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestných činů podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného R. H. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. března 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k