ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.296.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 296/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2008 dovolání, které podal obviněný L. V., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 9. 2007, sp. zn. 4 To 704/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 1 T 78/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 10. 7. 2007, sp. zn. 1 T 78/2007, byl obviněný L. V. uznán vinným, že
dne 26. 8. 2006 v době kolem 12.35 hod. v katastru obce N. jako řidič osobního automobilu tov. zn. Škoda Fabia 6Y, při jízdě po silnici ve směru N. – S., po projetí pravotočivé zatáčky v důsledku nepřiměřené rychlosti jízdy a intenzivního brždění vjel vlevo mimo vozovku, kde zezadu srazil chodce jdoucího po levé straně vozovky, a to nezletilého D. D., který zde procházel v doprovodu V. D., a následně havaroval převrácením na střechu po vjetí do vodotoku, při střetu utrpěl nezletilý tržnou ránu na temeni hlavy, oděrky na levém koleni, otevřenou tříštivou zlomeninu kostí levého bérce ve střední třetině, rozhmoždění pravého bérce s defektem kosti a svaloviny, vedoucí k amputaci pravé dolní končetiny pod kolenem, s dosud trvajícím léčením, V. D. utrpěla psychický otřes s nutností léčení v Psychiatrické léčebně B.
Takto zjištěné jednání okresní soud kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozené zdravotní pojišťovně částku 179.613,- Kč.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný L. V. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 9. 2007, sp. zn. 4 To 704/2007, bylo rozhodnuto:
I. K odvolání obviněného L. V. byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výrocích, jimiž byl obviněnému podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu pěti let a podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit poškozené zdravotní pojišťovně škodu ve výši 179.613,- Kč. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl, že se obviněný L. V. podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. odsuzuje k trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tři roky. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená zdravotní pojišťovna odkázána se svým požadavkem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V dalších výrocích zůstal napadený rozsudek nedotčen.
II. Podle §131 odst. 1 tr. ř. byla okresnímu soudu nařízena oprava ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech ve výroku o datu narození obviněného tak, aby bylo správně uvedeno datum narození.
Vůči rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný L. V. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle jeho názoru napadený rozsudek spočívá na nesprávném posouzení skutku a bylo zamítnuto odvolání, aniž byly pro takové rozhodnutí splněny procesní podmínky stanovené zákonem.
Úvodem svého podání se obviněný v obecné rovině zabýval vymezením institutu dovolání v zákoně a jeho aplikací v trestním řízení. Podle jeho mínění lze v řízení o dovolání uplatnit právní vadu, která je následkem nesprávného skutkového zjištění, neboť obviněný se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce. Pokud by byl dovolací důvod vykládán restriktivně tak, že nelze napravit žádnou vadu, která je podložena zpochybněním skutkového zjištění, dostávala by se jeho osoba mimo rámec spravedlivého procesu. Uvedl, že soud druhého stupně přezkoumával napadený rozsudek na základě řádného opravného prostředku, který zčásti zamítl, neboť jej neshledal důvodným. Proto dovolacím důvodem je zamítnutí opravného prostředku, nikoliv jeho odmítnutí. Obviněný konstatoval, že je si vědom toho, že dovolání je mimořádný opravný prostředek určený především k nápravě procesních a hmotně právních vad z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Nesleduje tudíž revizi skutkových zjištění soudu prvního či druhého stupně, ani přezkoumání jimi provedeného dokazování. Naproti tomu však vyslovil názor, že rozhodnutí obecného soudu lze považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, jestliže závěry nejsou v souladu s učiněným skutkovým zjištěním, jak je tomu v posuzovaném případě. V návaznosti na to obviněný namítl, že prvostupňový soud dospěl k závěru, že zavinil dopravní nehodu, při níž došlo k těžkému zranění nezletilého D. D. a snad i ke zranění V. D. Z obsahu rozsudku ale nebylo zřejmé, zda k ublížení na zdraví, byť i v lehčí formě, na straně jmenované došlo či nikoliv. V této spojitosti obviněný zmínil, že soud vycházel především ze znaleckých posudků znalců Ing. M. U. a MUDr. Z. Š., kteréžto důkazy tvořily základ rozhodnutí a argumentace soudu ve vztahu k vině jeho osoby. Současně uvedl, že v rámci odvolacího řízení předložil dva znalecké posudky splňující náležitosti zakotvené v §110a tr. ř., které vypracovali znalci Ing. A. Ž. a MUDr. B. H. Vytkl, že tyto znalecké posudky krajský soud přečetl jako listinný důkaz, avšak neshledal nutnost doplnění dokazování výslechem jejich zpracovatelů – znalců. Bez ohledu na jejich obsah konstatoval z nich pouze závěry a tím, že je přečetl jako listinu bez konstatování, že mají váhu znaleckých posudků, se dopustil procesního pochybení. Podle obviněného měl odvolací soud k dispozici dvě série posudků, obě sice formálně bezvadné, ovšem svým obsahem v rámci oboru velmi rozdílné. Pokud by si těchto rozdílů povšiml, měl uvažovat o tom, zda nechá vypracovat znalecké posudky ústavní. Jestliže soud druhého stupně provedl důkaz, který je v zásadním rozporu s důkazem provedeným soudem prvního stupně, měl rozsudek přezkoumávat i v této části.
V dovolání obviněný v podrobnostech poukázal na rozpory, jenž shledal mezi obsahem znaleckých posudků MUDr. Z. Š. a Ing. M. U. na straně jedné a MUDr. B. H. a Ing. A. Ž. na straně druhé. Podle jeho mínění krajský soud pochybil, jestliže se nevypořádal s rozpory mezi těmito důkazy a předložené znalecké posudky odmítl s odkazem na jejich hypotetičnost a obecné zkušenosti. Vyslovil nesouhlas s argumentací soudu, že závěry znaleckých posudků Ing. M. U. a MUDr. Z. Š. i výpověď svědkyně V. D. jsou správné, když v tomto směru vznikají vážné pochybnosti. Sám MUDr. Z. Š. obsah znaleckého posudku ve vztahu ke zranění poškozeného částečně zpochybnil. Údaje jmenované svědkyně jsou na první pohled nesprávné, což vyplývá i ze znaleckého posudku Ing. A. Ž. Tento znalec taktéž nevyloučil možnost verze zmiňované obviněným, že mohlo dojít k pohybu chlapce z pravé strany vozovky na její levou stranu. Znalec Ing. M. U. se této možnosti v podstatě vyhnul s odůvodněním, že chodci byli dobře pozorovatelní, a to přesto, jak uvedl, že byly obě strany vozovky zarostlé křovinami a vzrostlými stromy a ani po prořezávce se výhledové poměry nezměnily. Tím si zásadně ve svých vyjádřeních odporoval.
Závěrem dovolání obviněný vytkl, že rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 9. 2007, sp. zn. 4 To 704/2007, není v části, v níž ponechal rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 10. 7. 2007 sp. zn. 1 T 78/2007, nedotčen, věcně správný, když pro toto rozhodnutí nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem. Rozhodnutí je i nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé, který rozsudek, jakého soudu a ze kterého dne se zrušuje a znovu se rozhoduje. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. za použití ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. V podání ze dne 18. 1. 2008 vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., ve skutečnosti však obviněný namítá toliko neúplnost a nesprávnost znaleckých posudků, které byly vypracovány na žádost orgánů činných v trestním řízení (nikoliv znaleckých posudků předložených obviněným) a dále nesprávnost hodnocení provedených důkazů. Podle jeho názoru obviněný fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění a údajné vady procesního charakteru, které však žádnému dovolacímu důvodu podle §265b tr. ř. neodpovídají. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný shledává podle první v ustanovení uvedené alternativy v tom, že jeho odvolání nebylo odvolacím soudem plně vyhověno. V této souvislosti státní zástupce zdůraznil, že skutkovými zjištěními, jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán jen tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Údajně nesprávná skutková zjištění ani namítané vady procesního charakteru nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce uvedl, že jeho relevantní uplatnění podle první v tomto ustanovení uvedené alternativy nepřichází v úvahu. Jedná se totiž o dovolací důvod ryze procesního charakteru, jenž se vztahuje na případy, kdy odvolání bylo zamítnuto či odmítnuto podle §253 tr. ř. bez jeho věcného přezkoumání, k čemuž však v předmětné věci nedošlo. Chybí zde totiž základní předpoklad uplatnitelnosti tohoto dovolacího důvodu, tj. že odvolání obviněného bylo zamítnuto nebo odmítnuto. Opravnému prostředku bylo totiž vyhověno, byť se tak stalo v menším rozsahu, než jakého se obviněný v odvolání domáhal.
Státní zástupce rovněž zmínil, že námitka obviněného, která se týká neúplnosti výroku pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu, a to ohledně absence označení částečně zrušovaného rozhodnutí, jež se nahrazuje rozhodnutím odvolacího soudu, by mohla naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Ten však uplatněn nebyl.
S poukazem na popsané skutečnosti státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného L. V. bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učiněno podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání předně shledal, že dovolání obviněného L. V. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného L. V. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku – podaném odvolání rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených v §254 tr. ř. Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný L. V. uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný uvádí, že Krajský soud v Českých Budějovicích nesprávně přečetl jeho osobou předložené znalecké posudky (z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie; z oboru dopravy, odvětví doprava městská a silniční) jako listinný důkaz. Odvolacímu soudu vytýká, že nezjistil a nezabýval se rozpory mezi těmito znaleckými posudky a posudky znalců z týchž oborů, které byly vypracovány v přípravném řízení, což mělo vést k úvaze nechat vypracovat znalecké posudky ústavní. Současně tyto rozpory specifikuje a zpochybňuje závěry znaleckých posudků vypracovaných znalci MUDr. Z. Š. a Ing. M. U. i věrohodnost výpovědi svědkyně V. D. Nutno zdůraznit, že vznesené námitky, jež jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Prachaticích (následně v odvolacím řízení i Krajský soud v Českých Budějovicích) učinil právní závěr, že obviněný L. V. svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Výtce obviněného L. V. spočívající v tom, že v záhlaví napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 9. 2007, sp. zn. 4 To 704/2007, chybí označení rozsudku soudu prvního stupně – Okresního soudu v Prachaticích ze dne 10. 7. 2007, sp. zn. 1 T 78/2007, proti němuž odvolání směřovalo, jehož se částečné zrušení odvolacím soudem a nové rozhodnutí ve věci týkalo (výroky pod body I. a II.), lze přisvědčit. Zmíněný nedostatek je zjevnou nesprávností, kterou však lze odstranit postupem předsedy senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích podle ustanovení §131 tr. ř.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného L. V. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. března 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k