ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.303.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 303/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. března 2008 o dovolání, které podal obviněný R. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 6 To 369/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 1 T 19/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 1 T 19/2007, byl obviněný R. B. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „v době od května 2006 do prosince 2006 v U. B., okr. U. H., ani jinde neplnil svou zákonnou vyživovací povinnost k nezl. synům M., a M., B. jejíž výše mu byla zvýšena rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 29. 4. 2004 pod č. j. P 18/97-63 na částku 1.500,- Kč měsíčně na každého z nezletilých synů, splatnou k rukám matky nezletilých A. B., vždy do každého 15. dne v měsíci předem, a to i přesto, že bylo v schopnostech a možnostech obžalovaného stanovené výživné na nezletilé syny platit řádně a včas vzhledem k jeho příjmu z brigád, popř. příjmu, kterého by dosahoval, kdyby byl evidován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a přijal by některé z nabízených volných pracovních míst. Za uvedené období obžalovanému vznikl na výživném dluh v celkové výši 24.000,- Kč. Přihlížeje k vědomosti obžalovaného, že je povinen platit na nezletilé syny soudem stanovené a následně zvýšené výživné, byl obžalovaný srozuměn s trestností neplacení výživného.“ Za tento trestný čin byl odsouzen podle §213 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 6 To 369/2007, jímž podle §253 odst. 1 tr. ř. toto odvolání zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (a proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 1 T 19/2007) podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku poznamenal, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obžalovaného v hlavním líčení, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. Prohlásil, že soud prvního stupně provedl dne 26. 4. 2007 hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, aniž byly pro takový postup splněny podmínky podle §202 tr. ř. V obsílce, kterou (obviněný) převzal, totiž nebylo předvolání k hlavnímu líčení na den 26. 4. 2007, a tudíž se o jeho konání nedozvěděl. Dále namítl, že soud prvního stupně vycházel při rozhodování v jeho trestní věci z rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 29. 4. 2004, č. j. P 18/97-63, kterým mu byla stanovena povinnost platit na výživu každého z dětí částku 1.500,- Kč měsíčně. Přitom nezohlednil, že v roce 2004 soud při rozhodování o zvýšení výživného vycházel z jeho příjmu ve výši 15.000,- Kč měsíčně a že podle skutkových zjištění soudu prvního stupně v této jeho trestní věci by (obviněný) v roce 2006 mohl dosáhnout příjmu kolem 9.000,- Kč měsíčně. V této souvislosti vyjádřil přesvědčení, že rozdíl v příjmu ve výši 6.000,- Kč měsíčně je podstatnou změnou poměrů ve smyslu §99 zákona o rodině a že soud prvního stupně měl jako předběžnou otázku, právě s ohledem na ustanovení §99 zákona o rodině, vyšetřit, v jaké výši by měl výživné pro děti platit. Uzavřel, že podle jeho názoru podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně včas, a tedy odvolací soud neměl jeho odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnout.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) „podle §265k odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř. zrušil výrok o trestu a výrok o vině rozsudku Okresního soudu v Uh. Hradišti ze dne 26. 4. 2007 č. j. 1 T 19/2007-51 a výrok usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 13. 9. 2007 č. j. 6 To 369/2007-96 a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v Uherském Hradišti, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). V návaznosti na skutečnost, že dovolání bylo podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř., připomněl, že napadeným usnesením bylo podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného jako opožděně podané. Z toho vyplývá, že odvolací soud v meritu věci nerozhodoval, a že ve smyslu §265a odst. 1 tr. ř. lze takové rozhodnutí napadnout dovoláním toliko z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to podle první tam uvedené alternativy. Jelikož obviněný shora uvedenou námitku (vedle dalších – nepřípustných) rovněž uplatnil, lze se v tomto rozsahu dovoláním dále zabývat. V souvislosti s tím státní zástupce poznamenal, že z materiálů, které má v době zpracování tohoto vyjádření k dispozici, nelze data doručení jednotlivých písemností zjistit, a proto presumuje správnost údajů obsažených v odůvodnění napadeného usnesení, že rozsudek soudu prvního stupně byl obviněnému doručen dne 9. 5. 2007. Lhůta osmi dnů k podání odvolání tedy uplynula dnem 17. 5. 2007, a protože obviněný neměl v té době obhájce (a mít ho ani nemusel), bylo pro běh lhůt rozhodující toliko doručení rozhodnutí obviněnému (§248 odst. 1 tr. ř.). Není – li odvolání podáno přímo u soudu, je podle §60 odst. 4 tr. ř. významné pro zachování lhůty předání odvolání poštovní přepravě, nikoliv datum uvedené na odvolání. Za rozhodující je proto třeba považovat datum 21. 5. 2007, kdy bylo odvolání podáno na poštu. Takové odvolání však bylo podáno po uplynutí lhůty, a tedy opožděně.
Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. S projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas i pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit jiné, než navrhované rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Pokud jde o otázku přípustnosti dovolání, považuje Nejvyšší soud za nezbytné v prvé řadě znovu konstatovat, že soud druhého stupně napadeným usnesením podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného zamítl, neboť shledal, že bylo podáno opožděně. Odvolání tedy zamítl z procesního důvodu, aniž by meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně z hledisek uvedených v §254 odst. 1 tr. ř.
Nepřezkoumával-li odvolací soud rozsudek po věcné stránce vůbec, protože důvodně učinil závěr, že jsou splněny procesní podmínky pro zamítnutí odvolání předpokládané v ustanovení §253 odst. 1 tr. ř., pak svým rozhodnutím podle tohoto ustanovení ve skutečnosti jen deklaroval, že odvoláním napadený rozsudek nabyl právní moci již v řízení před soudem prvního stupně. V důsledku toho je pak pravomocným rozhodnutím soudu ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž zákon dovolání nepřipouští (§265a odst. 1 tr. ř.).
Za této situace je ovšem možné opřít dovolání výlučně o ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to pouze o tu jeho část (první alternativu), podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Navíc obviněný může v rámci tohoto zákonného dovolacího důvodu toliko namítat, že odvolací soud nesprávně rozhodl podle §253 odst. 1 tr. ř., tedy že nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, a že odvolací soud měl rozsudek meritorně přezkoumat podle §254 odst. 1 tr. ř. Nemůže ovšem vytýkat vady rozsudku soudu prvního stupně, neboť podstatou zákonného dovolacího důvodu podle citované části ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je to, že odvolací soud tím, že nepřezkoumal rozsudek podle §254 odst. 1 tr. ř., odepřel obviněnému přístup k druhé instanci. Jedině pokud by odvolací soud přezkoumal rozsudek podle §254 odst. 1 tr. ř. a např. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné podle §256 tr. ř., bylo by možné uplatňovat námitky i proti rozsudku soudu prvního stupně, a to v rámci dovolacího důvodu podle té části ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle které dovolání lze podat proti rozhodnutí, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (srov. přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1410/2003).
Z uvedeného je zřejmé, že pokud obviněný jako důvody dovolání uplatnil též nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., popř. porušení ustanovení o přítomnosti obžalovaného v hlavním líčení ve smyslu §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jde o jiné dovolací důvody, než je ten, který mohl být uplatněn proti usnesení odvolacího soudu o zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř.
Stejný závěr je potřeba učinit ve vztahu k výtce obviněného, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. [deklarující důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě], neboť ani tato výtka nezakládá zákonný dovolací důvod, jehož prostřednictvím by obviněný mohl napadat usnesení odvolacího soudu o zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř.
Obviněný však také namítl, že odvolací soud zamítl jeho řádný opravný prostředek, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, přičemž vyjádřil přesvědčení, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal včas, a tudíž odvolací soud neměl jeho odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnout. Se zřetelem k tomu lze označit dovolání za přípustné a uvedenou dovolací argumentaci za formálně právně relevantní. Nejvyšší soud ovšem shledal, že jde o argumentaci zjevně neopodstatněnou.
Podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.
Podle §248 odst. 1 tr. ř. se odvolání podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku. Podle odst. 2 citovaného zákonného ustanovení, jestliže se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Přitom je na místě připomenout, že v souladu s ustanovením §60 odst. 1 tr. ř. se do lhůty určené podle dní nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že rozsudek soudu prvního stupně byl obviněnému doručen dne 9. 5. 2007 (doručenka na č. l. 84 spisu) a že v této době obviněný neměl obhájce, resp. u něho nebyly dány ani důvody nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř. (tyto důvody ostatně nebyly dány po celou odvolací lhůtu obviněného). Pro běh lhůty k podání odvolání bylo tedy rozhodující doručení rozsudku soudu prvního stupně obviněnému (9. 5. 2007). Za tohoto stavu věci lhůta osmi dnů pro podání odvolání obviněnému uplynula dne 17. 5. 2007. Z obálky, v níž bylo odvolání obviněného podáno (č. l. 86 spisu), však je zřejmé, že toto odvolání bylo podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu prvního stupně až dne 21. 5. 2007 (soudu prvního stupně odvolání došlo dne 22. 5. 2007).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že odvolání obviněného bylo podáno po uplynutí odvolací lhůty, tedy opožděně.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem nelze soudu druhého stupně vytýkat, že odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř. jako odvolání podané opožděně zamítl, neboť procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí byly splněny.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného R. B. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. března 2008
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý