ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.322.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 322/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2008 dovolání, které podal obviněný D. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 3 To 761/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 96/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 1 T 96/2006, byl obviněný D. D. uznán vinným, že
ačkoliv dne 10. 6. 2004 převzal usnesení Okresního soudu v Ostravě, vydané dne 26. 4. 2004 pod sp. zn. 90 Nc 10103/2004, kterým byla na jeho majetek nařízena exekuce a ve kterém byl poučen, že nesmí od doručení tohoto usnesení nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku, patřícího do společného jmění manželů s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku, kdy byl rovněž poučen, že právní úkon, kterým poruší tuto povinnost, je neplatný, přesto dne 16. 6. 2004 v notářské kanceláři JUDr. J. V., v úmyslu se obohatit, uzavřel s poškozeným M. H. smlouvu o převodu obchodního podílu, kterou na M. H. převedl obchodní podíl ve společnosti R. i. s. r. o., ve výši 100 % za částku 200.000,- Kč, kterou od M. H. převzal před podpisem smlouvy o převodu obchodního podílu, přičemž M. H. zatajil, že převod obchodního podílu je neplatný, neboť nesmí se svým majetkem na základě rozhodnutí soudu nakládat a rovněž M. H. zatajil faktický stav společnosti R. i. s. r. o.
Takto zjištěné jednání okresní soud kvalifikoval jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák. a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §171 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a tří měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný D. D. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 3 To 761/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný D. D. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění podání obviněný uvedl, že soud prvního stupně ve svém rozhodnutí konstatoval, že využil nedostatečných znalostí poškozeného M. H. z oblasti podnikání a rovněž jeho naivity ve snaze převést na něj svůj obchodní podíl ve společnosti R. i. s. r. o., přestože k tomu v době převodu nebyl oprávněn a poškozenému měl též zatajit faktický stav společnosti. Vytkl, že tyto závěry soud vyvodil v podstatě pouze na základě výpovědi samotného poškozeného, aniž vzal v potaz nesrovnalosti jeho výpovědi se skutečností. Jediný poškozený uvedl, že D. D. byla zaplacena kupní cena za převod obchodního podílu ve výši 200.000,- Kč, a to ještě před podpisem smlouvy o tomto převodu, na rozdíl od ostatních slyšených svědků včetně výpovědi obviněného, s čímž koresponduje mimo jiné skutečnost, že o předání jakékoli peněžní částky neexistují žádné doklady. Současně obviněný zpochybnil názor soudu, který akceptoval vysvětlení poškozeného ohledně nabytí částky 200.000,- Kč, ačkoliv je prokazatelné, že v předmětném období neměl dostatek financí a dokonce si menší finanční částky půjčoval od svých známých. Další nesrovnalosti v tvrzeních M. H. se týkaly popisu zasedací místnosti v sídle notářky JUDr. J. V., kde mělo k předání peněz dojít, což vyplynulo zejména z výpovědi svědka Mgr. R. V. Navíc svědek M. B. uvedl, že se D. D. ani M. H. při konání valné hromady nevzdálili ze zasedací místnosti. Obviněný vyslovil nesouhlas i s tím, že by jmenovanému zatajil ekonomický stav společnosti. Poškozený měl k dispozici její účetnictví a mohl se s jejím stavem seznámit.
Podle obviněného soud nesprávně vyvodil závěry ohledně subjektivní stránky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Namítl, že nejednal v úmyslu, a to dokonce přímém, uvést někoho v omyl a na jeho úkor se obohatit, když se rozhodl převést svůj obchodní podíl ve společnosti R. i. s. r. o. Dokladem toho je skutečnost, že celou záležitost týkající se převodu obchodního podílu předal k vyřízení advokátní kanceláři JUDr. P., konkrétně jejímu spolupracovníkovi Mgr. R. V. Pokud by se vyskytl nějaký právní problém ohledně zamýšleného převodu, předpokládal, že by byl na něj jmenovaným upozorněn, což se nestalo. Mgr. R. V. připravil podklady pro převod obchodního podílu, přestože věděl, že obviněný obdržel usnesení o nařízení exekuce na svůj majetek. Obviněný rovněž zmínil, že hradil veškeré poplatky s převodem související včetně poplatků za poskytování právních služeb, což by zajisté nečinil v případě vědomosti o neplatnosti převodu obchodního podílu. Vyslovil přesvědčení, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák. natož trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 3 To 761/2007, ve výroku, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Dále navrhl, aby dovolací soud zrušil i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 1 T 96/2006, a podle §226 písm. b) tr. ř. jeho osobu zprostil pro uvedené skutky obžaloby, neboť nejsou trestným činem.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Připomněl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.). Podle státního zástupce jsou výhrady, kterými obviněný zpochybňuje hodnověrnost výpovědi poškozeného M. H., námitkami vyloženě skutkového charakteru a deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. =1 písm. g) tr. ř. a ani jinému důvodu dovolání obsahově neodpovídají. Skutkového charakteru je i námitka, podle které Mgr. R. V. věděl o nařízené exekuci, neboť odvolací soud v tomto směru učinil zjištění, že obviněný jmenovaného o nařízené exekuci neinformoval. Zákaz nakládání s majetkem obviněného D. D., jak vyplývá z výše citovaného usnesení Okresního soudu v Ostravě, byl ostatně zcela jednoznačný a srozumitelný i pro laika, takže ani případná asistence advokáta na dispozicích s tímto majetkem by sama o sobě nevylučovala jeho trestní odpovědnost.
Pod deklarovaný dovolací důvod lze podle názoru státního zástupce s jistou tolerancí podřadit námitky obviněného směřující proti existenci subjektivní stránky souzených trestných činů, avšak neshledal je za důvodné. V této souvislosti uvedl, že pokud jde o námitku, že poškozený mohl zjistit stav společnosti z jejího účetnictví, pak trestní odpovědnost pachatele trestného činu podvodu spáchaného ve formě uvedení jiného v omyl není vyloučena skutečností, že poškozený mohl při zachování větší obezřetnosti zjistit skutečný stav věci. Ze skutkových zjištění přitom nevyplývá, že by poškozený M. H. skutečně měl před předáním peněz obviněnému účetnictví společnosti k dispozici. Taktéž výhrada obviněného, že hradil náklady uváděné v dovolání, je z hlediska existence subjektivní stránky souzených trestných činů irelevantní. (Tyto náklady ostatně zajisté nedosáhly částky 200.000,- Kč, kterou obviněný získal trestnou činností.)
Státní zástupce taktéž zmínil, že se nezabýval otázkou, zda lze obchodní podíl považovat za věc ve smyslu ustanovení §171 odst. 2 písm. a) tr. zák. a §89 odst. 13 tr. zák., ve znění platném do 30. 6. 2006, neboť v tomto směru dovolání žádné kvalifikované námitky neobsahuje. Zdůraznil, že dovolací námitky obviněného, pokud je vůbec lze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, jsou zjevně nedůvodné.
Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud rozhodl jiným způsobem, než je navrhován, vyslovil souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování dovolání obviněného D. D. předně shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný D. D. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný uvádí, že soudy ohledně zaplacení kupní ceny za převod obchodního podílu ve výši 200.000,- Kč vycházely z výpovědi poškozeného M. H., která však trpěla nesrovnalostmi a nevzaly v úvahu výpověď jeho osoby i výpovědi svědků Mgr. R. V. a M. B. Dále nesouhlasí se zjištěním, že by zatajil ekonomický stav společnosti R. i. s. r. o. Konstatuje, že převod obchodního podílu předal k vyřízení advokátní kanceláři, konkrétně Mgr. R. V., který připravil podklady a věděl, že klient obdržel usnesení o nařízení exekuce na svůj majetek. Z tohoto důvodu obviněný předpokládal, že pokud by se vyskytl právní problém, byl by na něj jmenovaným advokátem upozorněn, což se nestalo. Rovněž připomíná, že hradil veškeré poplatky související s převodem obchodního podílu ve společnosti včetně poplatků za poskytování právních služeb. Nutno zdůraznit, že vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost soudy učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů. Přitom z tvrzených procesních nedostatků a vlastní verze celé události obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, tj. že svým jednáním nenaplnil znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným, zejména ohledně subjektivní stránky – úmyslného zavinění. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. Lze připomenout, že závěr o tom, zda je u obviněné osoby dáno zavinění a v jaké formě (§4, §5 tr. zák.), je sice závěrem právním, který se ale musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. V posuzované trestní věci je pro dovolací soud rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Ostravě a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.
Z odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se ztotožnil, popřípadě některé i rozvedl Krajský soud v Ostravě na str. 3 a 4 odůvodnění napadeného usnesení.
Ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Ostravě, k subjektivní stránce v jednání obviněného D. D. mimo jiné vyplývá: „…v úmyslu se obohatit, uzavřel s poškozeným M. H. smlouvu o převodu obchodního podílu, kterou na M. H. převedl obchodní podíl ve společnosti R. i. s. r. o., ve výši 100 % za částku 200.000,- Kč, kterou od M. H. převzal před podpisem smlouvy o převodu obchodního podílu, přičemž M. H. zatajil, že převod obchodního podílu je neplatný, neboť nesmí se svým majetkem na základě rozhodnutí soudu nakládat a rovněž M. H. zatajil faktický stav společnosti R. i. s. r. o.“ Již soud prvního stupně s poukazem na provedené důkazy k činu obviněného v odůvodnění rozsudku konstatoval: „…dopustil se obou trestných činů formou přímého úmyslu dle §4 písm. a) tr. zák., kdy chtěl způsobem v zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem a také takto učinil. Obžalovaný úmyslně uvedl poškozenému H. nepravdivé skutečnosti ohledně stavu firmy R. i. s. r. o. (stav ekonomický – neuhrazené daňové povinnosti a stav právní – nemožnost převodu obchodního podílu z důvodu exekuce), kdy tedy tímto uvedl poškozeného H. v omyl, z tohoto vylákal částku 200.000,- Kč a tedy ke škodě poškozeného sebe obohatil“ (str. 12 rozsudku prvostupňového soudu). K námitce obviněného ohledně nedostatku subjektivní stránky ve spáchané trestné činnosti, jak byla uplatněna v odvolání, Krajský soud v Ostravě v odůvodnění napadeného usnesení mimo jiné uvedl: „…obžalovanému D. D. musel být zřejmý zákaz nakládání se svým majetkem podle §44 odst. 7 zák. č. 120/2001 Sb. v platném znění (exekuční řád), když již ze samotného obsahu příslušného usnesení Okresního soudu v Ostravě, kterým mu bylo zakázáno nakládat se svým majetkem včetně nemovitosti a majetku patřícího do společného jmění manželů s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku. Dle tohoto ustanovení §44 odst. 7 exekučního řádu bylo pod sankcí absolutní neplatnosti obviněnému zakázáno nakládat s veškerým svým majetkem. Počátek zákazu byl přitom vázán na okamžik doručení usnesení o nařízení exekuce. Tento zákaz se týkal i úkonů, kterými se majetek převádí na jiné osoby.“ Dále odvolací soud zdůraznil: „Pokud obžalovaný již v té době jednal s advokátní kanceláří o vypracování smlouvy o převodu obchodního podílu, bylo jeho povinností na tuto skutečnost příslušnou advokátní kancelář upozornit a od převodu odstoupit. Z výpovědi svědka Mgr. V. přitom nevyplynulo, že by jej obžalovaný o nařízení exekuce na svůj majetek informoval“ (vše na str. 3 a 4 usnesení soudu druhého stupně).
Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněného D. D. uplatněné v dovolání směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Ostravě (následně i Krajský soud v Ostravě) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák. a podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. včetně jejich subjektivní stránky – úmyslného zavinění.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného D. D. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k