ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.377.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 377/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2008 dovolání, které podal obviněný M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. 1. 2007, sp. zn. 55 To 631/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 39/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 3 T 39/2006, byl obviněný M. K. uznán vinným, že
1) jako jednatel společnosti W. s. r. o., na základě ústní dohody s obchodním ředitelem a. s. P. Z. M. J. a předchozích faxových písemných objednávek, odebral prostřednictvím pověřené L. J. a P. Č., od společnosti P. Z. n. M. a. s. v Z. dne 12. 2. 2004, 820 litrů motorové nafty v hodnotě 19.209,- Kč prostřednictvím faktury se splatností do 26. 2. 2004, dne 17. 2. 2004 odebral 1080 litrů nafty v hodnotě 25.297,90 Kč na základě faktury se splatností do 2. 3. 2004, dne 18. 2. 2004 odebral 1100 litrů nafty v hodnotě 25.766,40 Kč na základě faktury se splatností do 3. 3. 2004, dne 19. 2. 2004 odebral 1250 litrů nafty v hodnotě 29.280,- Kč na základě faktury se splatností do 4. 3. 2004, dne 23. 2. 2004 odebral 1250 litrů nafty v hodnotě 29.280,- Kč na základě faktury se splatností do 8. 3. 2004, dne 24. 2. 2004 odebral 1250 litrů nafty v hodnotě 29.280,- Kč na základě faktury se splatností do 9. 3. 2004, dne 26. 2. 2004 odebral 1250 litrů nafty v hodnotě 29.280,- Kč na základě faktury se splatností do 11. 3. 2004, dne 27. 2. 2004 odebral 1300 litrů nafty v hodnotě 30.451,- Kč na základě faktury se splatností do 12. 3. 2004, tedy celkem ke škodě společnosti P. Z. n. M. a. s., odebral naftu v úhrnné ceně 217.843,20 Kč, což zdůvodnil tím, že ji použije na těžbu dřeva na Z., přičemž již při sjednávání této dohody a odběru nafty měl v úmyslu ji neuhradit a ani ji doposud neuhradil,
2) jako jednatel společnosti W. s. r. o., na základě předchozí ústní dohody s L. M., odebral pod záminkou čerpání nafty do nákladních automobilů své firmy při provádění zemních prací prostřednictvím pověřené L. J., dne 10. 2. 2004 motorovou naftu v hodnotě 87.418,50 Kč na základě faktury splatné do 20. 2. 2004 a dne 12. 2. 2004 motorovou naftu v hodnotě 37.701,- Kč na základě faktury splatné do 22. 2. 2004, přičemž dohodu již uzavíral a naftu odebral se záměrem ji později neuhradit, doposud ji ani neuhradil, čímž přivodil L. M., z., a., p. P., škodu ve výši 125.119,50 Kč.
Takto zjištěné jednání soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu P. Z. n. M. a. s., ve výši 217.843,20 Kč, a L. M., ve výši 125.119,50 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený L. M. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. K. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. 1. 2007, sp. zn. 55 To 631/2006, byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém výroku o trestu, včetně omezení podle §59 odst. 2 tr. zák. Dále za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově obviněného M. K. odsoudil, při nezměněném výroku o vině, jak je uveden v napadeném rozsudku, podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo omezení, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu napadl obviněný M. K. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí [fakticky je napadán výrok o vině v bodě 1) rozsudku okresního soudu, který byl i předmětem odvolání] spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění podání obviněný namítl nedostatek subjektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Podle jeho mínění ze skutkových zjištění učiněných soudem nevyplývá naplnění úmyslné formy zavinění, která se u trestného činu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. předpokládá s tím, že se musí jednat o podvodné jednání, jež spočívá v uvedení někoho v omyl či ve využití něčího omylu, resp. v zamlčení podstatných skutečností. Uvedl, že k tomu, aby se jednalo o trestný čin podvodu musí existovat příčinná souvislost mezi omylem určité osoby (při jejím uvedení v omyl či využití jejího omylu, resp. při zamlčení podstatných skutečností) a majetkovou dispozicí učiněnou v omylu (nebo učiněnou s uvedenou neznalostí podstatných skutečností), a dále příčinná souvislost mezi touto dispozicí na jedné straně a škodou na cizím majetku a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé.
Dále obviněný konstatoval, že podle tzv. skutkové věty napadeného rozhodnutí soudy dospěly k závěru, že naftu odebíral jako jednatel společnosti W. s. r. o. na základě ústní dohody s obchodním ředitelem M. J. a na základě faxových objednávek. Podotkl, že soudy obou stupňů si neujasnily obchodněprávní podstatu věci, tedy, kdo byl oprávněn za poškozeného jednat, kdo za něj skutečně jednal, co bylo předmětem ujednání a s kým, zda došlo k případné změně těchto ujednání, mezi kým a čeho se měla týkat. Soudy obsahu ústně uzavřené kupní smlouvy žádný význam nepřikládaly a v tomto směru není pochyb o tom, že za poškozenou byl oprávněn jednat a jednal její obchodní ředitel M. J. Ten kupní smlouvu uzavřel v ústní formě, byl informován, kdo bude naftu odebírat a akceptoval, že to bude společnost P. s. r. o. a obsah tohoto ujednání, zejména stran kupujícího ve své svědecké výpovědi potvrdil. Podle obviněného se soudy nevypořádaly s tím, že v rámci obchodního vztahu uzavřeného ústně nebylo prokázáno, že by došlo ke změně obsahu tohoto ujednání, tedy, že by se účastníkem smlouvy stala společnost W. s. r. o. Nebylo prokázáno, že by mezi ním a statutárním zástupcem poškozeného či s někým ze zaměstnanců, který by byl k uzavření takové dohody v rámci svého pracovního zařazení oprávněn, došlo k ujednání o změně smluvních stran a že by s kýmkoliv sjednal odběr nafty za společnost W. s. r. o. a uvedl tímto jednáním kohokoliv v omyl či jeho omylu využil. V této souvislosti obviněný zdůraznil, že pokud společnost W. s. r. o. nebyla účastníkem obchodního vztahu s poškozeným, nelze dovozovat ani jeho trestní odpovědnost jako jednatele této společnosti.
Obviněný rovněž poukázal na to, že poškozená společnost svoji pohledávku ani nezažalovala v civilním řízení, přičemž vyslovil domněnku, že se tak stalo z toho důvodu, že by musela tvrdit a prokázat, s kým vlastně kupní smlouvu uzavřela, komu plnila a kdo je povinen jí zaplatit, tedy unést jak povinnost tvrzení, tak pro tato předložit důkazy. Je otázkou, zda by důkazní břemeno unesla. To vše za situace absence písemné smlouvy, řádných objednávek, resp. objednávek nevystavených a nepodepsaných statutárním orgánem či jiným zaměstnancem společnosti W. s. r. o. a existence faxových objednávek nikoliv vystavených jmenovanou společností. Podle obviněného orgány činné v trestním řízení aktivně převzaly ochranu subjektivních práv náležející výlučně do soukromoprávní sféry.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. 1. 2007, sp. zn. 55 To 631/2006, i rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 3 T 39/2006, a věc přikázal prvostupňovému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že ze zaměření použité dovolací argumentace je zřejmé, že tato vychází jen z vybraných okolností jednání obviněného, resp. z těch, které budí dojem, že jím uskutečněný opakovaný odběr motorové nafty od obchodní společnosti P. Z. a. s. nepřekročil meze obchodně právního vztahu o prodeji a nákupu uvedené komodity a že takový právní vztah, jakož i jeho průběh byly natolik nezřetelné, že nebylo možno jednoznačně ustanovit konkrétní obchodní subjekt odpovědný za úhradu odebrané nafty, příp. jeho odpovědného statutárního zástupce. V této souvislosti státní zástupkyně uvedla, že skutkové okolnosti případu, které obviněný v rozporu s namítanou nesprávností právního posouzení skutku záměrně potlačil, jsou však poněkud širší a vypovídají o tom, že svým jednáním, zcela vybočujícím z rámce obchodně právního vztahu, naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu v přisouzené právní kvalifikaci. Zdůraznila, že skutečný právní aspekt jednání obviněného nebylo možno zohlednit v jiném, než v trestním řízení, konaném při důsledném respektu k pravidlu použití norem trestního práva až jako prostředku ultima ratio. Dodala, že z opatřených skutkových zjištění vyplynulo, že předmětné odběry motorové nafty od firmy P. Z. a. s. obviněný presentoval co do označení jejich odběratelského subjektu jinak při neformálním ústním ujednání s jejím obchodním ředitelem a následně jinak s jejími jednotlivými pracovníky, se kterými přišel v uvedené souvislosti do styku. V postavení odběratele nechal vystupovat nejprve firmu P. H. s. r. o., za kterou však nebyl oprávněn jednat, a poté nechal faktury za dodané zboží vystavovat na jím zastupovanou společnost W. s. r. o. Proto je zřejmé, že to byl jen on sám, ať již jako fyzická osoba, která se svědkem M. J. rámcovým způsobem dohodla odběr předmětné komodity, tak i on sám, kdo následně a v rozporu s předchozím ujednáním označil za odběratelskou společnost W. s. r. o., za tuto společnost jednal a jejím jménem se postaral o to, aby úhrada prvé jeho faktury proběhla včas a řádně.
Podle státní zástupkyně není pochyb o tom, že se obviněný při odběru motorové nafty za uvedených okolností [a nejen ve zpochybněném případě ad 1) výroku o vině] vždy v postavení statutárního zástupce společnosti W. s. r. o. zavázal ke splnění ujednaných platebních podmínek. Takto jednal, ačkoliv věděl, že tak reálně nemůže učinit s ohledem na neutěšenou finanční situaci této společnosti, kterou převzal v ekonomickém stavu, který žádné obchodní aktivity neumožňoval. Závěru o podvodném úmyslu obviněného svědčí i jiný než deklarovaný způsob naložení s dodanou motorovou naftou, jež putovala do dispozice dalších neustanovených a jej v postavení tzv. bílého koně využívajících osob.
Závěrem vyjádření státní zástupkyně zdůraznila, že shora popsaným a v odůvodnění obou soudních rozhodnutí rozvedeným způsobem byly naplněny podmínky trestní odpovědnosti obviněného i podmínky pro přiznání nároku na náhradu trestným činem způsobené škody. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného M. K. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný M. K. uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný tvrdí, že soudy obou stupňů si neujasnily obchodněprávní podstatu věci, tedy, kdo byl oprávněn za poškozeného jednat, kdo za něj skutečně jednal, co bylo předmětem ujednání a s kým, zda došlo k případné změně těchto ujednání, mezi kým a čeho se měla týkat. Namítá, že obsahu ústně uzavřené kupní smlouvy nepřikládaly žádný význam. Uvádí, že není pochyb o tom, že za poškozenou společnost byl oprávněn jednat a jednal její obchodní ředitel M. J. Ten kupní smlouvu uzavřel v ústní formě, byl informován, kdo bude naftu odebírat a akceptoval, že to bude společnost P. s. r. o. Podle obviněného se soudy nevypořádaly s tím, že v rámci obchodního vztahu uzavřeného ústně nebylo prokázáno, že by došlo ke změně obsahu tohoto ujednání, tedy, že by se účastníkem smlouvy stala společnost W. s. r. o. Nutno zdůraznit, že tyto námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně směřují do oblasti skutkových zjištění a hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady v nesprávné právní kvalifikaci spáchaného jednání s tím, že nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným včetně jeho subjektivní stránky. Jak již bylo výše uvedeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný spáchal posuzovaný skutek tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.
V odůvodnění rozsudku prvostupňový soud ke skutkovým zjištěním mimo jiné konstatoval: „…obžalovaný v případech obou poškozených nejprve vždy jedenkrát odebral naftu, tuto zaplatil, aby vzbudil důvěru, následně pak odebíral naftu a byť se zavázal ji uhradit v době splatnosti, resp. v dohodnuté době, tak již neučinil, vše za nestandardních okolností odběru prostřednictvím sudů, získaných na letišti v O., předávaných dalším osobám na letišti v O. a nikoliv tedy za účelem, který uváděl jednotlivým poškozeným, vše konspirativním způsobem prostřednictvím dalších osob, nikoliv osobně. Účetnictví k podnikání nepředložil, z výpisu účtu vyplývá, že neměl ani prostředky k úhradě. Předchozí účastník společnosti W. s. r. o. přitom potvrdil, že v době, kdy ji obžalovaný nabyl, byla zadlužená, nebylo zjištěno poznatků, že by obžalovaný podnikal tak, aby společnost prosperovala v rozsahu nezbytném k úhradě způsobené škody (vše na str. 6 rozsudku soudu prvního stupně). Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, v odůvodnění rozsudku poukázal na „zřejmou nestandardnost podnikatelské činnosti obžalovaného jednajícího za společnost W. s. r. o., kterou lze spatřovat např. v tom, že spolupráce s a. s. P. Z. byla dojednávána pouze ústně s tím, že naftu potřebuje na těžbu dřeva na Z., přičemž odebranou naftu měl obžalovaný dodávat firmě W. T. s. r. o. (později jinak) pana S., ten uvedl, že žádnou naftu neodebíral, dále ve způsobu přepravy nafty, příp. i charakteru místa jejího předávání (viz výpověď svědkyně J.) apod.“ Současně zdůraznil: „Za daných okolností případu nelze ani v určitém rozporu mezi tvrzením svědka J. o předpokladu, že faktury bude hradit firma P. H. a tvrzením svědkyně S., že ji vedoucí ústně nařídil, že mohou firmě W. dodávat naftu na fakturu, event. i svědka Z., že obžalovaný dostal povolení od pana J., že může brát na fakturu naftu (dle jeho tvrzení do zemních strojů), spatřovat jakýsi zásadní moment zpochybňující skutkové a právní závěry soudu prvního stupně… Naopak, v kontextu s ostatními důkazy, zejména s výpověďmi obžalovaného K., zmíněných svědků J., S. a Z., jakož i svědků J., M. a S. a listinných důkazů, může být vnímán jako jeden z prvků usvědčující povahy v tom smyslu, že se odvíjí od vlastního způsobu jednání obžalovaného se zástupci a pracovníky firmy.“ Pokud jde o subjektivní stránku spáchaného činu, tak odvolací soud uvedl: „Z provedených důkazů v jejich jednotlivostech i souhrnu lze dovodit, že jednání obžalovaného M. K. vykazuje prvky zavinění formou úmyslu přímého, nicméně v souvislosti s obhajobou obžalovaného (též odvolacími námitkami) a reakcí na ni nutno konstatovat jednoznačnou průkaznost minimálně zavinění formou úmyslu nepřímého ve smyslu ustanovení §4 písm. b) tr. zák., neboť musel vědět, že svým jednáním může porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.“ Soud druhého stupně též podtrhl: „…i kdyby se vycházelo z tvrzení odvolatele, že naftu vozil pro firmu P., s. r. o., čemuž nebylo důvodně přisvědčeno nalézacím soudem a ani soudem odvolacím, resp. pokud by se na tuto obhajobu mělo reagovat, potom s odkazem na shora uvedené právní úvahy, které vychází ze skutkových zjištění, nutno připomenout část právní věty ustanovení §250 odst. 1 tr. zák., dle kterého se trestného činu podvodu dopustí nejen ten, kdo ke škodě cizího majetku tím, že uvede někoho v omyl, obohatí sebe, ale také jiného“ (vše na str. 4 a 5 rozsudku odvolacího soudu).
V dovolání obviněný M. K. nenamítá, že předmětný skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výhradně vůči skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Šumperku (následně i Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. včetně jeho subjektivní stránky.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného M. K. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. března 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k