ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.504.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 504/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. dubna 2008 o dovolání obviněného V. V., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2007, č. j. 5 To 405/2007-588, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 3 T 157/2005, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují :
- rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 5 To 405/2007, a to v celém rozsahu, s výjimkou té části rozsudku, jíž byl shledán jako správný výrok o vině trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. v rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. 7. 2007, sp. zn. 3 T 157/2005,
- rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. 7. 2007, sp. zn. 3 T 157/2005, a to pouze ve výroku o vině trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., v celém výroku o trestu, jakož i ve výroku o náhradě škody poškozenému Ing. K. a ve výroku o uložení obviněnému ústavní protitoxikomanické léčby,
- také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Třebíči přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. 7. 2007, č. j. 3 T 157/2005-504, byl obviněný V. V. uznán vinným trestnými činy neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. a zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl podle §248 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků za současného zrušení výroku o trestu rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 9. 10. 2006, sp. zn. 2 T 151/2006, za současného zrušení výroku o trestu rozsudku Okresního soudu Břeclav ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 2 T 50/2006 a za současného zrušení výroku o trestu trestního příkazu Okresního soudu Prostějov ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. 1 T 22/2006, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou roků. Podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. mu bylo uloženo ústavní protitoxikomanické léčení. Podle §226 písm. b) tr. ř. byl obviněný V. V. zproštěn obžaloby, která ho vinila z toho, že jako jednatel společnosti M. P. s. r. o. se sídlem J. n. R., K. s., IČ: v rozporu se smlouvou o dílo č. 2004/1 ze dne 23. 8. 2004 uzavřenou mezi společností M. P. s. r. o. a se společností A., a. s., B., M. B. na výkrm krůt porážkové zralosti i přes upozornění druhého jednatele společnosti Ing. I. M., že tak učinit nemá, v době od 8. 11. 2004 do 10. 12. 2004 odprodal bez souhlasu majitele krůt, tedy společnosti A., a. s. jiným odběratelům celkem 4809 krůt a 936 krocanů v celkové hodnotě 1.791.945,- Kč, získané finanční prostředky z těchto prodejů vlastníkovi krůt nepředal, následně však počátkem roku 2005 po opakovaných jednáních a urgencích způsobenou škodu snížil dodávkou krocanů z vlastního soukromého výkrmu, čímž způsobenou škodu snížil o 536.796,- Kč na celkovou částku 1.255.149,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 12. 2007, č. j. 5 To 405/2007-588, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestech. Za podmínek §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle §248 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvacetidvou měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu, obsažený v trestním příkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. 1 T 22/2006, a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 9. 10. 2006, sp. zn. 2 T 151/2006, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. se obviněný podle skutkového zjištění dopustil tím, že „dne 8. 9. 2005 na základě smlouvy č. o nájmu motorového vozidla převzal od pronajímatele A. ing. K. S., D., T. osobní automobil tov. zn. Škoda Felicia Combi GLXi, RZ se stanovenou dobou nájemního poměru od 8. 9. 2005 do 12. 9. 2005, ve stanovený termín však vozidlo pronajímateli nevrátil, vozidlo nevrátil ani přes opakované telefonické urgence, i když opakovaně sliboval, že vozidlo následujícího dne vrátí , vozidlo nadále používal pro vlastní potřebu, v důsledku čehož podal zástupce poškozeného ing. K. S. trestní oznámení a předmět pronájmu v hodnotě nejméně 62.500,- Kč byl zajištěn a poškozený vrácen majiteli při policejním zákroku dne 22. 9. 2005 v J. n. R., když oprava vozidla činila 21.956,- Kč“.
Podkladem pro výrok o vině trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. se stalo skutkové zjištění spočívající v tom, že „obviněný v době od měsíce května 2004 do měsíce března 2006 včetně s výjimkou měsíců července a září roku 2004, kdy zaplatil celkovou částku 8.000,- Kč, z nedbalosti neplnil svou vyživovací povinnost a nepřispíval ani částečně na výživu své nezletilé dcery V. V. částkou stanovenou pro trestní řízení 1.500,- Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky dítěte J. V., bytem T., K., za uvedenou dobu měl zaplatit celkovou částku 18.000,- Kč, zaplatil 8.000,- Kč, matce dítěte dluží celkovou částku 10.000,- Kč“.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 5 To 405/2007, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění zmíněného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že v případě trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným nedošlo k naplnění jednoho z formálních znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu, a to způsobení škody nikoli malé. V této souvislosti poukazuje na to, že za škodu by bylo možno považovat nanejvýš částku 21.959,- Kč nikoli však hodnotu vozidla, a shora uvedená částka nedosahuje částky 25.000,- Kč uvedené v §249 odst. 1 věta druhá tr. zák. Nebylo rovněž zjišťováno, zda způsobenou škodu lze přičítat k tíži pouze obviněnému. Ve vztahu k trestnému činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. vytýká soudům nedostatky v posouzení otázky společenské nebezpečnosti (stejně jako v případě trestného činu neoprávněného užívání cizí věci), kdy podle jeho mínění drogová závislost u něj zjištěná představuje okolnosti nikoli pouze snižující jeho odpovědnost na nedbalostní jednání, ale okolnost, která vylučuje jeho zavinění. Výrok o trestu napadá jako důsledek nesprávnosti výroku o vině. Posledním výrokem, který obviněný svými námitkami zpochybňuje je výrok o uložení ochranného opatření, kdy podle jeho mínění nebyla splněna podmínka pro uložení tohoto druhu ochranného opatření, neboť je zřejmé, že vzhledem k osobě pachatele účelu ochranného opatření nelze dosáhnout. S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu případně i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se k dovolání obviněného vyjádřil, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného vyhověl, avšak pouze v případě trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., kde považuje námitku obviněného za důvodnou, a vzhledem k této skutečnosti zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Třebíči (pouze ve výroku o vině trestným činem podle §249 odst. 1 tr. zák.) ve výrocích o trestech a ve výroku o uložení ochranného protitoxikomanického léčení, stejně jako zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a věc přikázal Okresnímu soudu v Třebíči k novému projednání a rozhodnutí. V dalších částech považuje státní zástupce námitky obviněného v dovolání uplatněné za skutkové.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
Obviněný byl mj. uznán vinným trestným činem neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle §249 odst. 1 tr. zák. (viz skutkové zjištění shora) tím, že na cizím vozidle způsobil škodu nikoli malou tím, že neoprávněně toto vozidlo, které mu bylo svěřeno, přechodně užíval. V souvislosti s projednávanou věcí je vhodné zmínit, že Krajský soud v Brně trestní věc obviněného zrušil a vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí a přestože poukázal na řadu nedostatků, nebyly tyto beze zbytku soudem prvního stupně odstraněny, což vedlo k situaci, kdy odvolací soud sám prováděl obsáhlý výslech svědka. Avšak ani odvolacím soudem doplněné dokazování nevedlo k odstranění nedostatků vzniklých před soudem prvního stupně ve vztahu k trestnému činu neoprávněného užívání cizí věci.
Trestného činu neoprávněného užívání cizí věci se dopustí mj. ten, kdo na cizím majetku způsobí škodu nikoli malou tím, že neoprávněně takových věcí, které mu byly svěřeny, přechodně užívá (viz také právní věta soudu prvního stupně). Soud prvního i druhého stupně neměly v kusém odůvodnění svých rozsudků pochybnosti o tom, že motorové vozidlo bylo obviněnému svěřeno a tento je měl podle skutkového zjištění dne 12. 9. 2005 vrátit, což však neučinil. „Vzhledem k tomu, že nebylo potvrzeno, že vozidlo nechtěl vrátit a již v minulé době při předchozích výpůjčkách docházelo k prodloužení výpůjční doby“ dospěl soud prvního stupně k závěru, že obviněný svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného užívání cizího motorového vozidla“, (viz str. 5 rozsudku okresního soudu). Formálním znakem uvedeného trestného činu je mj. způsobení škody nikoli malé. Za škodu nikoli malou ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák. je třeba považovat škodu dosahující částky nejméně 25.000,- Kč. Výrok rozsudku soudu prvního stupně uvádí „předmět pronájmu v hodnotě 62.500,- Kč“ což byla hodnota osobního vozidla, které obviněný měl neoprávněně užívat, přičemž „oprava vozidla činila 21.956,- Kč“. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale ani soudu odvolacího není patrno jakým výpočtem dospěly k závěru o naplnění formálního znaku trestného činu neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle §249 odst. 1 věta druhá tr. zák., a v tomto směru jejich rozsudku neodpovídají ustanovení §125 odst. 1 tr. zák. V tomto směru se již soudy ani nezabývaly způsobem, jak se věc vrátila do dispozice vlastníka, ale spokojily se s argumentací obviněného. V souvislosti s pojmem škoda nikoli malá (formální znak trestného činu podle §249 odst. 1 věta druhá tr. zák.) je třeba odkázat na rozhodnutí č. 43/1997-I Sb. rozh. trest., ze kterého vyplývá, že škoda, která byla na cizím majetku způsobena neoprávněným užíváním cizí věci, není bez dalšího hodnota této věci, ale jen to, o co se cizí majetek v důsledku jejího neoprávněného užívání zmenšil. Je třeba připomenout, že úmysl pachatele se musí vztahovat i na způsobení škody nikoli malé (viz rozhodnutí č. 27/1999 Sb. rozh. trest). Lze tedy závěrem shrnout, že skutkové zjištění soudu prvního stupně zůstalo v tomto směru nedostatečné a uvedenými znaky se soud prvního ani druhého stupně argumentačně (ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř.) nezabývaly ani v odůvodnění svých rozhodnutí. Vzhledem k uvedenému, kdy uplatněná námitka obviněného byla posouzena jako právně relevantní, nezbylo Nejvyššímu soudu než postupovat v případě trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 věta druhá tr. zák. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Pokud jde o charakter námitek k trestnému činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. tak v tomto případě musí Nejvyšší soud uvést, že tyto jsou ryze skutkového charakteru, kdy obviněný soudům vytýká, že tento trestný čin nebyl posouzen z hlediska společenské nebezpečnosti. V souvislosti s uvedenou argumentací lze shrnout, že obviněný ve své podstatě soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů, když podle jeho představ nedospěly k závěru, že „drogová závislost v rozsahu u něj zjištěném, představovala okolnost, kdy nebyl schopen vyživovací povinnost řádně a pravidelně plnit“. Duševní stav obviněného byl soudem zjištěn se závěrem, že sice zneužívá alkohol a drogy, avšak trestného činu zanedbání povinné výživy (stejně jako tr. činu podle §249 odst. 1 věta druhá tr. zák.) se dopustil jako osoba trestně odpovědná. V této souvislosti lze uvést, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení. Podmínky vymezené v §214 tr. zák. obviněný nesplnil. Vzhledem ke shora uvedenému, kdy uvedená část dovolání neobsahovala právně relevantní námitky, přicházel vůči této části postup podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Vzhledem k tomu, že důvodnou byla shledána námitka obviněného ve vztahu k formálnímu znaku trestného činu podle §249 odst. 1 věta druhá tr. zák. a z důvodů shora rozvedených, bylo nutno pak v rozsahu uvedeném ve výroku tohoto usnesení zrušit rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 5 To 405/2007, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. 7. 2007, sp. zn. 3 T 157/2005. Z ustanovení §265k odst. 1, 2 tr. ř. vyplývá, že v případě zrušení výroku o vině, byť i jen zčásti, vždy se zruší zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Současně se zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí nebo jeho zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem ke zrušení výroku o vině trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 věta druhá tr. zák. bylo nutno zrušit zároveň celý výrok o trestu. Dalšími výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad je výrok o náhradě škody (ve vztahu k obviněnému Ing. K. S.) a výrok o uložení protitoxikomanickém léčení ve formě ústavní (ochranné opatření). S ohledem na skutečnosti shora uvedené k §265k odst. 1, 2 tr. ř. nebylo nutno se zabývat ani námitkami obviněného k výroku o vině a výroku o uloženém ochranném léčení.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. byla věc po zrušení vrácena soudu prvního stupně, který ji v rozsahu zrušení znovu projedná a ve věci rozhodne. Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na ustanovení §265s odst. 1, 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann