ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.525.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 525/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. dubna 2008 o dovolání obviněné D. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 27. 11. 2007, č. j. 13 To 440/2007-777, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 123/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 27. 11. 2007, č. j. 13 To 440/2007-777, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odolání obviněné proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 10. 2007, č. j. 3 T 123/2006-736, kterým byla obviněná uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. a za uvedené trestné činy byl jí uložen podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, který jí byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let (§59 odst. 1 tr. zák.). Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněné uloženo, aby podle svých sil v průběhu zkušební doby nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila. O nároku poškozeného na náhradu škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř.
Proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém prostřednictvím dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnila dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. „že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutků, které jsou obsaženy ve výroku o vině“. Naplnění uplatněného dovolacího důvodu spatřuje obviněná v tom, že „byla uznána vinnou skutky, které jsou popsány ve výroku rozsudku okresního soudu, rozvedeny v jeho zdůvodnění, ačkoliv se trestného jednání nedopustila a neexistuje o tom žádný hodnověrný důkaz“. Poukazuje na to, že soudy vybudovaly své závěry na výpovědi svědkyně H. P., přičemž sama obviněná poukazuje na nevěrohodnost této svědkyně a zdůrazňuje, že se soudy měly zabývat mj. okolnostmi, které vedly obviněnou k tomu, že se k trestné činnosti doznala (svědkyní jí bylo vyhrožováno). Vzhledem k tomu, že soudy nepostupovaly při zjišťování skutkového stavu objektivně a sama se necítí vinnou zažalovanými trestnými činy, navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a tomuto soud buď věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí nebo sám Nejvyšší soud ve věci rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněné navrhla, postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je vyjádřen ve dvou alternativách: a) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) , aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (tato alternativa nebyla obviněnou uplatněna);
b) byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (tato alternativa byla obviněnou v dovolání uplatněna)
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k námitkám obviněné považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnit způsob hodnocení důkazů soudy, případně poukázat na důkazy neprovedené. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebyl Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k §125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. zjištěn nesoulad. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Obviněná v podaném dovolání formálně poukazuje na naplnění dovolacího důvodu, který je vymezen v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak veškeré námitky, které k uvedenému důvodu rozvádí jsou ryze skutkového charakteru. V obsáhlém dovolání nejprve popisuje skutky, kterými byla uznána vinnou (str. 1 – 3 dovolání), aby následně uvedla způsob rozhodnutí soudy (str. 4) a následně (str. 5 – 6) popisuje dosavadní průběh jejího trestního stíhání a vytýká soudům nedostatky, kterých se dopustily, když ji uznaly vinnou. Obviněná jednoznačně uvádí, že „byla uznána vinnou skutky, kterých se nedopustila“, tedy z uvedeného je zřejmé, že se neztotožnila se skutkovým zjištěním, které soudy učinily, což dále dokládá tvrzením, že „neexistuje žádný věrohodný důkaz“, tedy podle jejího názoru došlo k nesprávnému hodnocení důkazů soudy. V neposlední řadě soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů a nedostatky ve zjišťování skutkového stavu věci, když poukazuje na to, že se „soudy jí uváděnými skutečnostmi ani v jednom odvolacím jednání nezabývaly“, (uvádí, že změnu svého doznání odůvodnila nátlakem a výhružkami H. P. v souvislosti se zaměstnáním, vyhrožováním, které mělo být adresováno dceři obviněné, která se měla dovědět, že má matku podvodnici apod.). Všechny shora uvedené skutečnosti prokazují, že se obviněná neztotožnila se zjištěným skutkovým stavem a soudu předkládá vlastní verzi skutkového děje, odlišného od skutkového děje zjištěného soudem. V souvislosti s uvedenými námitkami je však třeba uvést, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněné. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
V souvislosti s uvedenými námitkami obviněné Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž neexistuje ústavně zaručené základní právo na trojinstančnost řízení (srov. III. ÚS 298/02, sp. zn. IV. ÚS 29/07). V rámci dovolacího řízení nelze připustit, aby se obviněná domáhala změny v hodnocení důkazů, neboť následkem by bylo zcela jiné skutkové zjištění, které by odpovídalo jejím představám a je v příkrém rozporu s objektivně zjištěným skutkovým stavem a následně ve svém důsledku by muselo vést i k jiné právní kvalifikaci, která by však byla založena na jiném skutkovém zjištění, než které bylo učiněno a je předmětem dovolacího řízení. V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněnou v dovolání k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněné podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann