ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.117.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 117/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. března 2008 o dovolání obviněného JUDr. L. N., Ph. D., bývalého státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 8 To 62/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 217/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný JUDr. L. N., Ph. D., byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. 3 T 217/2006, uznán vinným trestným činem přijímání úplatku podle §160 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §53 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 60.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl stanoven pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný spáchal trestný čin přijímání úplatku podle §160 odst. 1 tr. zák. tím, že dne 21. 1. 2004 v době kolem 16.17 hodin z přesně nezjištěného místa, hovorem přenášeným vykrývací buňkou BTS: BM M., telefonicky kontaktoval P. T. ze svého mobilního telefonu obviněného JUDr. L. N., Ph. D., a v průběhu telefonického hovoru s obviněným JUDr. L. N., Ph. D. předal telefon obviněnému Bc. M. T., jenž byl v té době studentem třetího ročníku Univerzity Komenského v Bratislavě, v bakalářském studijním programu, studijní obor obchodní právo, který obviněného JUDr. L. N., Ph. D. v rámci tohoto telefonického hovoru požádal, zda by mu mohl zařídit vykonání zkoušky z obchodního práva, kterou měl absolvovat po 20. 1. 2004 u JUDr. A. K. na Institutu dalšího vzdělávání v B. tak, aby se nemusel na tuto zkoušku odborně připravovat, přičemž obviněnému JUDr. L. N., Ph. D., slíbil, že se bude revanšovat, a to jak obviněnému JUDr. L. N., Ph. D., tak JUDr. A. K., když konkrétně uvedl: „já bych potřeboval, jestli bys mě mohl zařídit, já bych se ti revanšoval, prosím tě všechno, i A. K.…..dvacátýho sedmého, nějak od osmi třiceti má zkoušet obchodní právo, nás třeťáky….budu se revanšovat tobě i jí, prosím tě všechno, co řekneš, ať se to zatím nemusím učit,“ na což obviněný JUDr. L. N., Ph. D., odpověděl: „jasně, jasně,“ a obviněný Bc. M. T. se poté zeptal: „myslíš, že je to možný udělat takovouhle samoobsluhou“ a obviněný JUDr. L. N., Ph. D., odpověděl: „určitě“ a obviněný Bc. M. T. na to řekl: „určitě? prosím tě, všechno ti uhradím, prosím tě, jako spolehni se,“ a dále se oba obvinění domlouvali na způsobu, kterým by šlo zařídit, aby se index obviněného Bc. M. T., který měl být v té době u doc. JUDr. J. K., dostal k JUDr. A. K., a poté obviněný Bc. M. T. sdělil obviněnému JUDr. L. N., Ph. D.,: „velkou obálku ti potom přinesu já a ty to s ní vyrovnáš“ a obviněný JUDr. L. N., Ph. D., na to reagoval slovy: „no jasně, hele, já to hned jdu zařídit, jo,“ a dále oba obvinění opětovně řešili jak dostat index k JUDr. A. K., když obviněný JUDr. L. N., Ph. D., sdělil, že: „přinejhorším, pokud by to bylo jakkoliv toto, tak já z těch R. sednu prostě po neděli do vlaku, dojedu do B., vezmu od něj index, když bude na fakultě a prostě jí to donesu do tlapek“ a obviněný Bc. M. T. na to řekl: „jasně, jasně, a prosím tě já to přepíšu, když tak po P. tu obálku příští týden,“ na což obviněný JUDr. L. N., Ph. D., odpověděl: „dobře, jsme domluvený“ a obviněný Bc. M. T. se na to zeptal: „jo, kolik myslíš, takovou, já nevím, pět?“ a obviněný JUDr. L. N., Ph. D., odpověděl: „prosím tě, takto ne, takto ne“ a když se obviněný Bc. M. T. zeptal: „proč ne,“ odpověděl obviněný JUDr. L. N., Ph. D.,: „nevíme, kteří soudruzi nás poslouchají,“ a obviněný Bc. M. T. následně navrhl: „…dobře, tak mi potom napíšeš, jo nebo něco, co a jak. Jo? Tak se domluv s P. kolik a já to potom vyřeším,“ následně obviněný JUDr. L. N., Ph. D., telefonoval téhož dne v 16.33 hodin zpět na mobilní telefon P. T. a řekl mu: „řekni M., že je to zařízený.“
Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 8 To 62/2007, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. 3 T 217/2006, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 8 To 62/2007, podal obviněný JUDr. L. N., Ph. D., prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V dovolání namítl, že soudy obou stupňů řádně nezjistily skutkový stav věci, neprovedly potřebné důkazy a v důsledku toho pochybily jak ve výroku o vině, tak i ve výroku o trestu. Podle názoru obviněného se dostatečně nezabývaly tím, zda byla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Obviněný se domnívá, že jednáním popsaným ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nemohly být naplněny znaky trestného činu přijímání úplatku podle §160 odst. 1 tr. zák., neboť chybí znak zavinění. Obviněný se podrobně vyjádřil k otázce subjektivní stránky trestného činu, přičemž svou negativní reakci na nabídku úplatku demonstroval citací z telefonického hovoru, konkrétně slovy: „tak to ne, tak to ne.“ Závěry soudů o naplnění subjektivní stránky trestného činu jsou podle obviněného v naprostém rozporu s provedenými důkazy. Obviněný dodal, že ani neměl možnost požadovanou úsluhu zařídit. Obviněný dále namítal s poukazy na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky i Ústavního soudu České republiky, že obžaloba byla podána u místně nepříslušného soudu, že v přípravném řízení došlo k porušení procesních předpisů týkajících se zejména práva na obhajobu a že nebyly provedeny důkazy výslechem svědků Ing. J. D. a J. D., Mgr. F. a PhDr. V. Dále vyslovil námitky proti důkazu odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu a tvrdil, že došlo k nepřípustné manipulaci se záznamy telekomunikačního provozu. Podle názoru obviněného soud vycházel při svém rozhodování jen z jediného důkazu, a to několikaminutového telefonátu, přičemž nerespektoval zásadu ,,in dubio pro reo“ ani princip presumpce neviny. Nebyl též objasněn motiv, který by ho vedl ke spáchání trestného činu. V této souvislosti opakovaně poukazoval na anonymní dopisy, které mu byly doručovány, a zmiňoval se o jednání svých někdejších nadřízených z Nejvyššího státního zastupitelství, a to Mgr. M. B. a JUDr. J. F. Námitky vznesl i ohledně výroku o trestu a k jeho odůvodnění.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uvedl, že se odvolací soud řádně nevypořádal s relevantními námitkami v opravném prostředku a jeho rozhodnutí vykazuje prvky libovůle v soudním rozhodování a bylo jím porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. 3 T 217/2006, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 8 To 62/2007, i jemu předcházející řízení a aby věc podle §265l odst. 3 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Brno–venkov k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného JUDr. L. N., Ph. D., předeslala, že dovolání je značně obsáhlé (39 stran), avšak cca 24 stran tvoří prakticky doslovně opakovaná argumentace použitá již v odvolání obviněného, a kromě toho se některé pasáže v textu dovolání doslovně opakují. K argumentaci, která je totožná s argumentací uplatněnou v odvolání, poznamenala, že k ní se vyjádřil již soud druhého stupně a s jeho stanoviskem k argumentům obviněného bez výhrad souhlasila. Dále uvedla, že převážná část námitek obviněného je neslučitelná s deklarovanými dovolacími důvody. Námitky proti postupu v přípravného řízení a v řízení před soudem prvního stupně nespadají pod pojmy nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení, na které se vztahuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Konkrétně to platí především o výhradách obviněného, že obžaloba byla podána u místně nepříslušného soudu, že v přípravném řízení došlo k porušení procesních předpisů ve vztahu k právu obviněného na obhajobu, a že nebyly provedeny další důkazy, resp. že některé důkazy byly pořízeny v rozporu se zákonem – to ve vztahu k důkazu odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu, resp. že údajně došlo k nepřípustné manipulaci s tímto důkazem.
Podle nejvyšší státní zástupkyně neodpovídají důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. ani námitky obviněného ke způsobu, jímž soudy hodnotily provedené důkazy, včetně námitek, že soudy měly aplikovat zásadu presumpce neviny a zásadu in dubio pro reo, a že to neučinily. Námitky skutkové povahy, jimiž se obviněný pokouší dospět k jinému hodnocení důkazů oproti závěrům soudů, nejenže nelze podřadit pod deklarovaný důvod dovolání, ale ani pod žádný z dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Dovolání, pokud jde o zmíněné námitky, je nutno posuzovat jako dovolání podané z jiného než zákonného důvodu. Z hlediska těchto důvodů dovolání pak jsou zcela bez významu zmínky obviněného o anonymních dopisech, které mu byly doručovány, i o údajném nesprávném jednání někdejších nadřízených obviněného z doby, kdy působil jako státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Jestliže se obviněný vyjadřuje i k výroku o trestu, aniž by současně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. či napadal hmotně právní ustanovení, která se týkají specifických způsobů ukládání trestu (které v jeho případě nenastaly), jde rovněž o výhrady mimo zákonné dovolací důvody. Námitky proti formulaci odůvodnění výroku o trestu, jsou z hlediska ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. nepřípustné.
Zbývající část námitek obviněného se soustředila na zpochybnění subjektivní stránky trestného činu. Také těmito výhradami se zabýval soud druhého stupně v rámci řízení o řádném opravném prostředku a důvodně dospěl k závěru, že byla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Jestliže obviněný namítá, že ani neměl možnost požadovanou úsluhu zařídit, pak je s podivem, že svému známému na jeho požadavek nesdělil totéž, nýbrž naopak slíbil všechno zařídit a později mu i telefonicky oznámil, že je vše zařízeno podle jeho přání. Pokud obviněný pokládá za negativní reakci na nabídku úplatku slova z telefonického hovoru „tak to ne, tak to ne“, nejedná se podle názoru nejvyšší státní zástupkyně s ohledem na kontext, v němž byla tato slova pronesena, o odmítnutí žádosti o intervenci u zkoušející, nýbrž o snahu zabránit obviněnému Bc. M. T., aby vyslovil do telefonu konkrétní částku úplatku („tak to ne, tak to ne“), a to při vědomí obviněného, že telefon může být odposloucháván.
Nejvyšší státní zástupkyně vyjádřila naprostý nesouhlas s názorem dovolatele, že závěry soudů postrádají v tomto ohledu reálný a nezpochybnitelný základ v provedeném dokazování a odkázala na podrobné, srozumitelné a logické odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Nedůvodná je podle ní i výhrada obviněného, že nebyl objasněn motiv spáchání trestného činu; soud spolehlivě zjistil přátelské vztahy obviněného JUDr. L. N., Ph. D., nejen s obviněným Bc. M. T., nýbrž i s řadou dalších osob, které vystupují ve skutkovém ději. Kromě toho u trestného činu přijímání úplatku podle §161 tr. zák. pohnutka pachatele nepatří mezi znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu.
Protože napadené rozhodnutí soudu druhého stupně ani jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně nejsou zatíženy žádnou vadou, kterou by bylo třeba napravit cestou dovolání, nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí o dovolání za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Především považuje za nutné konstatovat, že námitky obviněného směřující proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jsou mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v důsledku toho i mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který lze v této věci uplatnit jen ve spojení s jiným dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Z tohoto ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho soud zjistil. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Dovolacím důvodem ovšem nejsou s k u t k o v é námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Nejvyšší soud se proto na podkladě dovolání podaného z důvodu, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně vždy ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. , aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Nejvyšší soud zjistil, že většinu námitek obviněného nelze podřadit pod uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K takovým námitkám patří ty námitky, podle nichž soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy nebo neprovedly důkazy navrhované obviněným a také, že měly aplikovat zásadu „in dubio pro reo“. Tato zásada je zásadou procesní a nikoliv hmotně právní. Stejně tak nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitka, že některé důkazy byly pořízeny v rozporu se zákonem, zejména důkaz odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu, resp. že došlo k nepřípustné manipulaci s tímto důkazem. S obdobnou námitkou obviněného se vypořádal nejen soud prvního stupně (srov. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na č. l. 598 spisu), tak i soud odvolací (č. l. 683 spisu). Pokud jde o použití záznamu telekomunikačního provozu jako důkazu (§88 odst. 4, věta třetí tr. ř.) soud prvního stupně správně poukázal na Trestněprávní úmluvu o korupci přijatou ve Štrasburku dne 27. ledna 1999, která vstoupila v platnost pro Českou republiku dnem 1. července 2002. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, se pokud jde o použitelnost záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 4 tr. ř. odkázal na závěry a odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (čl. 683 spisu). Soud prvního stupně též podrobně odůvodnil, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu účastnické stanice P. T. byl prodloužen na dobu od 12. 1. 2004 do 12. 4. 2004 včetně, a to příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 7 Nt 2502/2004. Obviněný skutek spáchal dne 21. 1. 2004.
Neobstojí ani námitka obviněného, že obžaloba byla podána u místně nepříslušného soudu, a to Městského soudu v Brně místo Okresního soudu Brno-venkov. Ze zákonného vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že v rámci tohoto důvodu dovolání nelze namítat případná pochybení procesní povahy.
Obviněný zpochybnil také výrok o trestu (č. l. 37 až 38 dovolání). Uložený trest podle něj neodpovídá kritériím uvedeným v §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák. Judikatura Nejvyššího soudu vychází z toho, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. č. 4/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud se proto uvedenou námitkou nemohl nezabývat.
Právní námitkou, kterou lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je jen námitka, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu přijímání úplatku podle §160 odst. 1 tr. zák. Obviněný v dovolání namítal, že ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu policejní orgán neopatřil ani jeden právně relevantní důkaz, a dovodil, že ve vztahu k subjektivní stránce se soud prvního stupně dostal svými závěry do naprostého rozporu s provedenými důkazy. Obviněný se hájil tím, že nenabádal obviněného Bc. M. T. k poskytnutí úplatku a údajně jen reagoval na jeho požadavek, aby mu zařídil termín zkoušky a hovořil o tom, jak zajistit, aby index obviněného Bc. M. T. byl v den zkoušky u zkoušející. Zdůrazňoval, že nabídku jakékoliv odměny odmítl slovy: „tak to ne, tak to ne.“ Soud prvního stupně této obhajobě obviněného neuvěřil a na základě skutkových zjištění dospěl k právnímu závěru o naplnění subjektivní stránky trestného činu přijímání úplatku podle §160 odst. 1 tr. zák. Soud neuvěřil zejména tomu, že obviněný JUDr. L. N., Ph. D., měl jen přihlásit obviněného Bc. M. T. na zkoušku z obchodního práva, ani tomu, že obviněný Bc. M. T. byl údajně vtipálkem, a že obviněný JUDr. L. N., Ph. D. odmítl jakoukoliv odměnu (srov. č. l. 603 až 605 spisu). Pokud jde o vyjádření obviněného k nabídce úplatku, soud prvního stupně dospěl vzhledem k celému kontextu telefonického hovoru k závěru, že obviněný směřoval svá slova: ,,tak to ne, tak to ne“ k tomu, aby zabránil Bc. M. T. v tom, aby vyslovil přímou výši částky, kterou nabízel. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, shledal skutková zjištění soudu prvního stupně správnými, stejně tak jim odpovídající závěry právní.
Nejvyšší soud zjistil, že převážná část námitek obviněného nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že obviněný blíže neodůvodnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a že jediná právní námitka údajné absence subjektivní stránky trestného činu je nedůvodná.
Protože napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného JUDr. L. N., Ph. D., odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za podmínek §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. března 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek