ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1339.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1339/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 22. října 2008 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného M. J. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2007, sp. zn. 7 To 404/2007, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod zp. zn. 3 T 58/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 28. 6. 2006, sp. zn. 3 T 58/2005, byl obviněný M. J. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 10. 2007, sp. zn. 7 To 404/2007, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že důvodem jeho dovolání je uplatnění právních námitek ve vztahu ke skutkovému stavu tak, jak byl soudem zjištěn. Je přesvědčen, že soud prvního stupně opřel své rozhodnutí o jeho vině pouze o jediný nepřímý důkaz, že je v evidenci vozidel zapsán jako vlastník vozidla s tím, že ostatní důkazy nelze vzhledem k procesním postupům v rámci přípravného řízení a v řízení před soudem prvního stupně považovat za relevantní důkazy svědčící o jeho vině. Podle obviněného je tedy nepochybné, že skutek byl oběma soudy kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv nebylo jednoznačně prokázáno, že by se takového jednání dopustil. Obviněný dále brojil proti odůvodnění rozhodnutí soudem druhého stupně s tím, že je považuje za účelové a citoval ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Uzavřel, že má za to, že soud v otázce jeho viny i v otázce trestu podstatným způsobem pochybil, a proto je dán uplatněný důvod dovolání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně a aby přikázal Městskému soudu v Praze případně Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby sám rozhodl, a to tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby v celém rozsahu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepřípustně napadl způsob, jakým soudy obou stupňů vyhodnotily důkazy shromážděné v předmětné trestní věci, jakož i učiněná skutková zjištění. Obviněný se podle státního zástupce výlučně soustředil na zpochybňování procesu hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (na ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. přitom i výslovně poukázal), přičemž takovou formu uplatnění námitek nelze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádného dalšího z dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení §265b tr. ř., akceptovat. Státní zástupce dále uvedl, že ani nedospěl k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů, protože podle jeho mínění soudy hodnotily provedené důkazy v souladu s principy formální logiky nejen v jejich jednotlivostech, ale i vzájemných souvislostech. Má tedy za to, že obviněný napadenému rozsudku, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání, zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř., prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda byla dodržena zákonná lhůta k podání dovolání podle §265e tr. ř. a zjistil, že dovolání obviněného bylo podáno opožděně.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon dovolání připouští (§265a odst. 1 tr. ř.). Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována mimo jiné také tehdy, je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Konečně podle §265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Jak vyplývá z tzv. dodejek založených na č. l. 120 trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 vedeného pod sp. zn. 3 T 58/2005, obhájce obviněného převzal opis napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2007, sp. zn. 7 To 404/2007, dne 5. 12. 2007, zatímco obviněný nebyl při doručování zásilky obsahující opis tohoto usnesení zastižen, pročež byla zásilka dne 6. 12. 2007 uložena a obviněný vyrozuměn o možnosti vyzvednutí. K tomu však nedošlo a zásilka byla dne 2. 1. 2008 vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 6.
Podle §64 odst. 2 tr. ř. přitom nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování.
V posuzovaném případě desetidenní lhůta pro uložení, uplynula dne 17. 12. 2007 (den 16. 12. 2007 připadl na neděli – viz §60 odst. 3 tr. ř.). Tento den se tedy ve smyslu citovaného ustanovení trestního řádu považuje za den doručení opisu usnesení odvolacího soudu obviněnému. Pro vznik tohoto účinku byla splněna i podmínka, že obviněný určil sám jako adresu pro doručování písemností adresu svého trvalého bydliště a v místě doručení se i zdržoval, o čemž svědčí skutečnost, že mu na ni byly doručeny i jiné písemnosti v této trestní věci. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že uložení zásilky přitom ve smyslu §64 odst. 4, 5 tr. ř. vyloučeno nebylo.
Skutečnost podávající se na č. l. 120 trestního spisu, že obviněný posléze při opakovaném doručování převzal opis rozhodnutí odvolacího soudu dne 17. 1. 2008 osobně na poště, je pak již nerozhodná, neboť k zákonnému způsobu jeho doručení došlo již v době předchozí, tak jak je uvedeno shora, tj. ve smyslu §64 odst. 2 tr. ř., tedy dne 17. 12. 2007. Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že jestliže v souvislosti s doručováním rozhodnutí soudu dojde k tomu, že vznikne tzv. fikce doručení podle §64 odst. 2 tr. ř., a později je takové rozhodnutí nadto ještě fakticky znovu doručeno osobě, u níž nastala tzv. fikce doručení, má právní účinky doručení pouze tzv. fikce doručení s tím, že ode dne, kdy nastala, se počítá i lhůta k podání opravného prostředku. Proto dodatečné faktické doručení rozhodnutí již nemá z hlediska určení počátku běhu lhůty k podání dovolání žádný význam (srov. č. 54/2005 Sb. rozh. tr.).
Lhůta k podání dovolání tedy obviněnému uplynula ve smyslu §265e odst. 1, 2 tr. ř. za užití §60 odst. 2, 3 tr. ř. dne 18. 2. 2008, což znamená, že tento den byl posledním dnem, kdy mohl obviněný podat dovolání buď přímo u Obvodního soudu pro Prahu 6 nebo alespoň předat k poštovní přepravě zásilku obsahující dovolání a adresovanou příslušnému soudu. Obviněný tak však učinil až dne 14. 3. 2008 (č. l. 129 tr. spisu), kdy prostřednictvím obhájce podal dovolání k poštovní přepravě.
Není tedy pochyb o tom, že dovolání obviněného bylo podáno po marném uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř., přičemž nenastala žádná z okolností předpokládaných v ustanovení §265e odst. 3 tr. ř., které by mohly svědčit o zachování této lhůty.
Obviněný jako osoba, proti které bylo vedeno trestní stíhání ve stadiu odvolacího řízení, byl odpovědný za to, aby svým postojem k řízení sám neohrožoval reálné možnosti pro uplatnění svých procesních práv, včetně práva podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu.
Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného M. J. podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako opožděné, aniž by z podnětu dovolání přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3 tr. ř. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš