ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1452.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1452/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 12. 2008 o dovolání obviněného Ing. F. P. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2008, sp. zn. 4 To 114/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 T 247/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. F. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 7. 3. 2008, sp. zn. 2 T 247/2004, byl obviněný Ing. F. P. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §242 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na jeden rok.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2008, sp. zn. 4 To 114/2008, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že soudy založily výrok o vině na svědecké výpovědi poškozené a na znaleckém posudku PhDr. D. M., a označil tyto důkazy za procesně nepoužitelné. Nesouhlas projevil i s tím, jak soudy hodnotily ostatní důkazy. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „….nebo jiném ….. hmotně právním …“). Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám vyjadřujícím nesouhlas dovolatele s tím, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění na jejich podkladě učinily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod.
Jako trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Opavě, která v napadeném usnesení akceptoval i Krajský soud v Ostravě, spočíval v podstatě v tom, že obviněný v zimních měsících roku 2003 ve svém bytě v Š., okr. O., nejméně v jednom případě nutil svou dceru K. P., k tomu, aby mu sahala na pohlavní úd, držel jí ruku na svém přirození, až u něj došlo k vyvrcholení, přitom jí sahal na přirození a zasouval prst do konečníku a tohoto jednání se dopustil v době, kdy o ni pečoval a hlídal ji a kdy její matka nebyla doma.
Obviněný v dovolání neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav nenaplňoval zákonné znaky trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. Pouze takto koncipované námitky by odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolacím důvodem není to, že obviněný se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak soudy hodnotily důkazy, na jejichž podkladě k nim dospěly.
S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí, které je napadeno dovoláním, jen zcela výjimečně, pokud to je odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor se jedná zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou návaznost na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Opavě, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Ostravě, a provedenými důkazy nejedná. Tato zjištění mají jasnou obsahovou vazbu na stěžejní usvědčující důkaz, kterým byla svědecká výpověď poškozené K. P. Tento důkaz byl v hlavním líčení proveden tak, že podle §102 odst. 2 tr. ř. byl přečten protokol o výslechu svědkyně z přípravného řízení. V přípravném řízení byla svědkyně vyslechnuta po zahájení trestního stíhání obviněného. Výslech byl konán dne 24. 8. 2004, tedy v době, kdy věk svědkyně byl čtyři a půl roku. Mimořádně nízkým věkem svědkyně byly ovlivněny i další okolnosti výslechu, zejména její poučení, účast pedagoga nebo jiné osoby mající zkušenosti s výchovou mládeže a účast obhájce. Z protokolu o výslechu je patrno, že svědkyně byla přiměřeným způsobem poučena jak o tom, že musí mluvit pravdu, tak o tom, že o jednání obviněného jako svého otce vůbec nemusí mluvit. Z protokolu je zřejmé i to, že svědkyně na toto poučení reagovala výslovně tak, že vypovídat chtěla. Výslechu byla přítomna dětská psycholožka PhDr. D. M. Její účast se neomezila jen na samotnou přítomnost, ale spočívala ve vlastní iniciativě, pokud jde o vedení výslechu a kladení otázek, což lze akceptovat vzhledem k věku vyslýchané svědkyně a povaze skutkových okolností, které byly předmětem výslechu. Účast obhájce, který byl o konání výslechu vyrozuměn, spočívala v tom, že jeho advokátní koncipientka byla výslechu přítomna tak, že jeho průběh sledovala z vedlejší místnosti formou vnitřního televizního přenosu. Tím byla kontradiktornost výslechu poněkud dotčena. Advokátní koncipientka obhájce podepsala protokol o výslechu svědkyně, aniž požadovala, aby jí bylo umožněno položit svědkyni nějaké otázky. Z toho lze usuzovat, že žádné otázky neměla a že kontradiktornost výslechu nebyla zcela popřena. Ze způsobu provedení výslechu svědkyně nelze dovozovat nepoužitelnost tohoto důkazu, kterou obviněný namítal v dovolání. Použitelnost uvedeného důkazu nebyla nijak dotčena ani tím, že v dalším řízení byla PhDr. D. M. přibrána jako znalkyně k podání posudku ohledně osoby poškozené, jehož smyslem bylo ověřit věrohodnost její svědecké výpovědi. Tento postup nebyl v rozporu s žádným ustanovením trestního řádu a za neslučitelný se zásadami spravedlivého procesu by ho bylo možné pokládat jen v případě, že by se PhDr. D. M. ve znaleckém posudku vyjadřovala k týmž skutkovým okolnostem, ke kterým jako svědkyně vypovídala poškozená (viz přiměřeně č. 38/1970 Sb. rozh. tr.). Znalecký posudek po psychologickém vyšetření poškozené vyzněl v závěr, že její svědecká výpověď je reprodukcí skutečně prožité události a že je proto věrohodná. Namítané nedodržení postupu v souvislosti s přibráním znalkyně, kdy o tom nebyl řádně vyrozuměn obviněný, resp. obhájce, není důvodem nepoužitelnosti znaleckého posudku. Smyslem naznačeného postupu (§105 odst. 1 tr. ř.) je včas umožnit případné námitky proti osobě znalce, proti jeho odbornosti a proti formulaci otázek, které jsou mu položeny (§105 odst. 3 tr. ř.), a předejít tomu, aby tyto námitky byly uplatňovány později ve stádiu po podání posudku. Obviněný a obhájce měli reálnou možnost seznámit se s posudkem znalkyně PhDr. D. M. jednak při skončení vyšetřování v rámci úkonu podle §166 odst. 1 tr. ř., jednak v hlavním líčení a v té spojitosti i uplatnit případné námitky proti osobě znalkyně, její odbornosti a otázkám, které jí byly položeny ke zpracování. Obviněný ani obhájce takové námitky neuplatnili a ve vztahu ke znaleckému posudku se zaměřili na polemiku s jeho obsahem a závěry, přičemž se domáhali nového znaleckého posudku, což obviněný opakoval i v dovolání. Zároveň obviněný v dovolání poukazoval na rozpory ve výpovědích dalších svědků (tj. jiných svědků, než je poškozená K. P.). Za situace, kdy není důvod vyloučit z okruhu použitelných důkazů žádný z provedených důkazů, zejména ne svědeckou výpověď poškozené jako přímý usvědčující důkaz a znalecký posudek PhDr. D. M. jako nejdůležitější nepřímý důkaz, mají skutková zjištění soudů odpovídající logické zakotvení především v těchto důkazech. Pokud se objevily rozdílnosti ve výpovědích ostatních svědků, které měly povahu nepřímých důkazů, je to vysvětlitelné právě tím, že šlo jen o zprostředkované poznatky osob, které se ocitly v postavení svědků. Při hodnocení svědecké výpovědi poškozené, svědeckých výpovědí ostatních osob, znaleckého posudku PhDr. D. M. a dalších důkazů soudy nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Odlišnosti ve výpovědích svědků rozhodně nejsou důvodem k úsudku, že by mezi provedenými důkazy jako celkem na straně jedné a skutkovými zjištěními soudů na straně druhé byl extrémní rozpor. Nesouhlas obviněného s těmito zjištěními není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec