ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1461.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1461/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. listopadu 2008 o dovolání obviněného Ing. J. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 9 To 222/2007, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 120/2006 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2007, pod sp. zn. 1 T 120/2006, byl obviněný Ing. J. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Obviněný byl odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce spojené s hmotnou odpovědností na dobu pěti let. Podle §228 odst. 1. tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené České republice, Ministerstvu vnitra na účet Policie České republiky, Správy Jihomoravského kraje, Brno, škodu ve výši 215.000,- Kč. Podle §229 odst. 1. tr. ř. byl poškozený RNDr. J. P. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání proti výroku o vině a trestu. Krajský soud v Brně, jakožto soud odvolací, vydal dne 7. 6. 2007, sp. zn. 9 To 222/2007, usnesení, kterým podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu zákazu činnosti. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný Ing. J. K. řádně a včas podaným dovoláním.
Obviněný Ing. J. K. dovolání směřuje do výroku o trestu a uplatňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že rozsudek spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení podmínek pro ukládání trestu. Považuje uložený trest odnětí svobody vzhledem ke všem okolnostem případu za nepřiměřeně tvrdý a neadekvátní, jelikož v obdobných případech jsou pachatelům ukládány podmíněné tresty. Domnívá se, že Krajský soud v Brně porušil při posuzování druhu a výměry trestu hmotně právní ustanovení tr. zák., a to zejména §23 tr. zák. a §31 tr. zák. Obviněný dále konstatuje, že uložením nepodmíněného trestu byla porušena zásada vyváženosti individuální a generální prevence, jelikož přísnost uloženého trestu nebyla odůvodněna hledisky individuální prevence ukládaného trestu, ale potřebou odstrašit veřejnost (zejména příslušníky Policie České republiky) přehnaně přísným trestem. Z tohoto důvodu je uložený trest nespravedlivý. Dovolatel se rovněž domnívá, že odvolací soud nesprávně aplikoval obecné zásady pro ukládání trestu, kdy má při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédnout ke stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost, k možnosti nápravy a k poměrům pachatele (§31 odst. 1 tr. zák.). Dává za pravdu soudu, že stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání je zvýšen tím, že se daného trestného jednání dopustil jako příslušník Policie ČR. Zdůrazňuje však, že nikdy v minulosti nebyly v účetní evidenci na jeho pracovišti shledány nějaké nesrovnalosti. Měl dobrou pracovní morálku, byl opakovaně kázeňsky odměněn. Na jeho jednání by se mělo pohlížet jako na naprosto mimořádné osobní selhání, které lze hodnotit jako zcela výjimečný exces z jinak řádného způsobu života. Jeho možnost nápravy je velmi dobrá. Nebyl dosud soudně trestán, žije ve spořádaném manželství a vychovává 2 nezletilé děti. Pokud by nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody, mělo by to velmi negativní dopad na jeho rodinu. Zcela uhradil pohledávku J. P. Z toho je zřejmé, že se nevyhýbá splacení svých závazků vůči třetím osobám. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o podaném dovolání předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o odložení výkonu trestu z dovoláním napadeného usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 222/2007 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 1 T 120/2006. Z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle §265k odst. 1 tr. ř. aby zrušil část usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 222/2007 ve výroku, že jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl rozsudkem tak, že uloží obviněnému trest odnětí svobody ve stejné výměře, jehož výkon však podmíněně odloží i na delší zkušební dobu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však směřuje výlučně proti přílišné přísnosti uloženého trestu odnětí svobody a proti skutečnosti, že tento trest byl uložen jako nepodmíněný. Výrok o uložení trestu z hlediska jeho druhu, výše či způsobu výkonu lze dovoláním napadnout prakticky toliko z důvodů uvedených v ust. §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V tomto ustanovení vymezenými vadami však napadený výrok zjevně netrpí a takové vady ani nejsou dovoláním namítány. Na základě zhodnocení obsahu dovolání dospěl k závěru, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. §265b tr. ř. a navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky o něm podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl tak, že se odmítá.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též \"jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu shora citovaného dovolání však vyplývá, že obviněný této povinnosti ve svém opravném prostředku formálně dostál, neboť v něm na počátku uvádí důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak pod tento důvod podřazuje námitky směřující proti nepřiměřenému trestu.
Tato argumentace však obsahově se zákonným vymezením tohoto dovolacího důvodu nekoresponduje. Nejsou v něm totiž vytýkány právní vady, na něž je předmětné ustanovení zaměřeno, ale celé dovolání rozvádí pouze zjištění, která dle názoru obviněného mají vliv na tvrdost trestu odnětí svobody, který byl obviněnému uložen jako trest nepodmíněný.
Důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakotvuje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. O takové vady se však dle obsahu předmětného dovolání v tomto opravném prostředku nejedná, protože obviněný považuje užitou právní kvalifikaci za případnou, a výhrady nevznáší ani vůči jiným otázkám vztahujícím se k hmotně právní problematice, která by se mohla tohoto konkrétního případu dotýkat. Ohledně správnosti úhrnného trestu žádné nedostatky nejsou vytýkány. Jak již bylo poukázáno výše, a vyplývá to i ze závěrečného petitu podaného dovolání, toto požaduje zrušení usnesení odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně a uložení trestu odnětí svobody ve stejné výměře, avšak jako trestu podmíněně odloženého. Takto formulované námitky nesplňují ta hlediska, která zákon v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předpokládá. Právním posouzením skutku se totiž rozumí jeho kvalifikace, příp. kvalifikace jiné okolnosti skutkové povahy podle příslušných ustanovení hmotného práva. Právní posouzení skutku pak spočívá v řešení otázek, zda popsaný skutek je vůbec trestným činem a o který trestný čin podle příslušného ustanovení zvláštní části trestního zákona jde.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze dovoláním úspěšně uplatnit zásadně jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jde o trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g ) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Jak však bylo shora předesláno, v dovolání se žádné námitky tohoto druhu a s touto argumentací neuvádějí.
S přihlédnutím k těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného Ing. J. K. odmítl, aniž by z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš