ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1488.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1488/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 11. 2008 o dovolání obviněného Mgr. O. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2008, sp. zn. 10 To 187/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 1 T 281/2007 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. O. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Mgr. O. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2008, sp. zn. 10 To 187/2008, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 1 T 281/2007. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obsahem jeho námitek byl nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily a že nevyhověly jeho návrhům na doplnění důkazů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Kutné Hoře, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Praze, spočíval v tom, že obviněný dne 5. 8. 2007 v době od 23,26 do 23,40 hodin na pozemních komunikacích od obce O., okr. K., přes obec Ž., okr. K. H., řídil osobní automobil zn. BMW, ačkoli před jízdou požil alkoholické nápoje, přičemž orientační dechovou zkouškou na přítomnost alkoholu přístrojem zn. Dräger bylo zjištěno, že měl 1,24 promile alkoholu.
Obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav nenaplňoval znaky trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. Pouze takto koncipované námitky by odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem jímž soudy hodnotily důkazy, a s tím, že soudy nevyhověly jeho návrhům na doplnění důkazů, není dovolacím důvodem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „ … nebo jiném nesprávném hmotně právním….“). Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolacímu důvodu neodpovídají námitky proti tomu, jak soudy v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění na jejich podkladě učinily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovému základu rozhodnutí.
S ohledem na postuláty vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu pravomocného rozhodnutí zasáhnout jen výjimečně za předpokladu, že mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní rozpor. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy rozhodně nejedná. Skutková zjištění Okresního soudu v Kutné Hoře, která v napadeném usnesení akceptoval také Krajský soud v Praze, mají jasnou logickou návaznost na obsah provedených důkazů. Při hodnocení provedených důkazů soudy nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. V rámci tohoto hodnocení důkazů soudy vysvětlily své úvahy a závěry přijatelným způsobem, který umožňuje ověřit logiku jejich myšlenkových postupů.
Podstatou dovolání i předcházející obhajoby obviněného bylo tvrzení, že zjištěný stupeň jeho ovlivnění alkoholem nebyl v rozhodující míře důsledkem požití alkoholických nápojů, ale požití ústního deodorantu Abdent Freshmint. Touto obhajobou se soudy zabývaly, avšak jako skutkovou variantu ji neakceptovaly. Poukázaly na to, že o případném požití ústního deodorantu se obviněný nezmínil při silniční kontrole, během níž u něho byl zjištěn vliv alkoholu, při výslechu v přípravném řízení ani při jednání mandátového a imunitního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, na jehož zasedání se projednával souhlas s trestním stíháním obviněného, který je poslancem. Zároveň soudy zdůraznily, že sám obviněný původně vysvětloval výsledek zkoušky provedené při silniční kontrole zbytkovým vlivem alkoholického nápoje, byť jeho požití uváděl jen v malém množství (dvě desetistupňová piva) a s velkým časovým odstupem (od 16,00 hodin téhož dne). To, že obviněný s obhajobou namítající požití ústního deodorantu vystoupil až v hlavním líčení, soudy hodnotily jako nevěrohodné, přičemž konstatovaly, že pokud by tato obhajoba byla pravdivá, bylo by logické, aby ji obviněný uplatnil ihned, zvláště když bylo v jeho zájmu věc náležitě vysvětlit. V této spojitosti soudy poukázaly také na to, že obviněný bez bližšího zdůvodnění odmítl možnost ověřit výsledek orientační dechové zkoušky ještě lékařským vyšetřením spojeným s odběrem krve či moči. Těmto úvahám soudů není možné vytknout, že by se nějak vymykaly z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Nekorektností je ovšem poznámka Okresního soudu v Kutné Hoře v odůvodnění rozsudku v tom smyslu, že obviněný se uvedeným způsobem začal hájit po poradě s obhájcem. K tomu je třeba pouze dodat, že důvodem, pro který soud považuje obhajobu obviněného za nevěrohodnou, nemůže být samotná okolnost, že obviněný prezentuje tuto obhajobu po poradě s obhájcem. V dané věci soudy měly bez ohledu na tuto nepřijatelnou úvahu dostatek jiných přesvědčivých důvodů k tomu, aby obhajobu obviněného hodnotily jako nevěrohodnou.
Za situace, kdy soudy vycházely ze skutkového zjištění, podle kterého obviněný nepožil ústní deodorant, bylo nadbytečné, aby prováděly vyšetřovací pokus směřující ke zjištění míry jeho vlivu na hladinu alkoholu v těle obviněného. V tomto smyslu soudy také vysvětlily, proč nevyhověly opakovanému návrhu obviněného na doplnění důkazů tímto vyšetřovacím pokusem. Pokud se obviněný znovu domáhal tohoto důkazu v podaném dovolání, je to mimo rámec dovolacího důvodu již proto, že jde o důkaz, který nemá žádný vztah ke skutkovému stavu zjištěnému soudy. Požadovaný vyšetřovací pokus nemůže skutkovou verzi, na níž jsou založena rozhodnutí soudů, potvrdit ani vyvrátit a vztahuje se k odlišné verzi skutkového stavu, kterou zastává obviněný a podle které ústní deodorant požil.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není podřaditelná ani námitka, podle níž nebylo prokázáno, že obviněný měl v krvi více než 1,00 promile alkoholu. Obviněný tuto námitku odůvodnil orientačním charakterem dechové zkoušky. Je však třeba konstatovat, že sám obviněný svým postojem po provedení dechové zkoušky znemožnil ověření jejího výsledku sofistikovanějšími metodami. Soudy podpořily výsledek dechové zkoušky ještě dalšími zjištěními. Jde především o zjištění, že přístroj použitý k provedení dechové zkoušky byl podroben kalibraci, při které vyhověl, a byl použit v rámci lhůty stanovené podle doporučení výrobce pro následující kalibraci. Výsledek dechové zkoušky koresponduje také se zjištěním soudů ohledně způsobu jízdy obviněného, a to na podkladě výpovědi svědka R. T. Svědek jel za vozidlem obviněného a pozoroval, že vozidlo se sice pohybuje pomalu, ale přejíždí z jedné strany vozovky ke druhé, znemožňuje tím předjetí, najíždí ke svodidlům a jeho řidič trhavými tahy za volant strhává vozidlo, aby nedošlo k nárazu. V souladu s vědeckými poznatky o vlivu alkoholu na lidský organismus je ustálená soudní praxe založena na tom, že způsobilost každého řidiče bezpečně ovládat motorové vozidlo je vyloučena, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi úrovně jednoho promile. Tato hranice byla u obviněného podle výsledku dechové zkoušky překročena již poměrně citelně a obviněný zjištěným způsobem jízdy také prokázal nezpůsobilost bezpečně řídit. S tím není nikterak v rozporu zjištění, že se obviněný před policisty, kteří ho zastavili, choval slušně a zdvořile. Stupeň ovlivnění obviněného alkoholem byl sice takový, že již vylučoval jeho způsobilost bezpečně řídit motorové vozidlo, avšak zároveň mu ještě umožňoval kontrolovat své chování z hlediska obecných požadavků slušnosti a zdvořilosti. Pokud soudy v popsaném kontextu založily zjištění o míře ovlivnění obviněného alkoholem na výsledku dechové zkoušky, není nesouhlas obviněného s tímto postupem námitkou, která by zakládala dovolací důvod.
Obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jeho námitky obsahově tomuto dovolacímu důvodu neodpovídaly. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec