ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1515.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1515/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 12. 2008 o dovolání obviněného J. V. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2008, sp. zn. 5 To 280/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 102 T 190/2007 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 11. 4. 2008, sp. zn. 102 T 190/2007, byl obviněný J. V. uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §215a odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době nejméně od 30. 6. 2004 do 4. 9. 2006 v H. –P. , okr. K. , ve svém bydlišti opakovaně vždy nejméně jedenkrát měsíčně bezdůvodně nebo pod malichernými záminkami vulgárně nadával své manželce K. V. , ponižoval ji, křičel na ni, že za nic nestojí, bezdůvodně ji fackoval, zamykal ji v bytě, zakazoval jí vycházet z bydliště, bral jí mobilní telefon a vyřizoval její soukromé hovory, nedával jí peníze na domácnost, bil ji pěstmi do břicha, povaloval ji na zem, když odmítla provozovat jím požadované sexuální praktiky, tahal ji za vlasy, fackoval ji do obličeje a toto jeho jednání vyvrcholilo dne 4. 9. 2006, kdy K. V. po jeho dalším bití utekla z bytu a přestěhovala se i s nezletilým synem k rodičům.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2008, sp. zn. 5 To 280/2008, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu uplatnil paušálně formulovanou námitku, že „soud vyhodnotil jednání, které nesplňuje znaky trestného činu, jako trestné”. Mimo rámec dovolacího důvodu projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak soudy hodnotily důkazy, na jejichž podkladě ke svým zjištěním dospěly. Další námitky nespadající pod dovolací důvod zaměřil proti výroku o trestu z hlediska jeho přiměřenosti, a to pro případ, že by výrok o vině byl považován za správný. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že pokud se opírá o skutečný dovolací důvod, je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
Především považuje Nejvyšší soud za nutné připomenout, že je-li podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, vyplývá z toho závěr, že jde o právní posouzení toho skutku, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Právním posouzením skutku se tu rozumí jeho hmotně právní posouzení, jehož podstatou je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy, a nikoli na skutkový stav, jehož zjištění se domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolacímu důvodu odpovídají jen právní námitky proti kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Dovolacím důvodem nejsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění na jejich podkladě učinily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
Trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo týrá osobu blízkou žijící s ním ve společně obývaném bytě, pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu.
Skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově a z kterého v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Ostravě, evidentně odpovídá zákonným znakům uvedeného trestného činu. Námitku nesprávného právního posouzení tohoto skutku, pokud korespondovala s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný uplatnil jen paušálně bez bližšího či konkrétnějšího uvedení toho, který ze zákonných znaků trestného činu nebyl podle jeho názoru naplněn skutkem uvedeným ve výroku o vině. Proto se Nejvyšší soud nemůže s takto formulovanou námitkou vypořádat jinak než obecným konstatováním, že skutek zjištěný ve výroku o vině znaky trestného činu vykazuje, a to z důvodů, které jsou zřejmé již z rozhodnutí obou soudů.
S ohledem na zásady, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud z podnětu dovolání opírajícího se o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zasáhnout do skutkového základu napadeného rozhodnutí jen zcela výjimečně, pokud je to odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s provedenými důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z provedených důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními, ke kterým dospěl Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově a která v napadeném usnesení akceptoval i Krajský soud v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Tato zjištění mají jasnou logickou vazbu na obsah svědecké výpovědi poškozené a na výpovědi dalších svědků, s nimiž poškozená přicházela do styku a kteří tak, byť nepřímo, získali poznatky o jednání obviněného. Věrohodnost svědecké výpovědi poškozené byla ověřena i znaleckým posudkem z oboru klinické psychologie. Při hodnocení provedených důkazů soudy postupovaly tak, že nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. V této souvislosti soudy zaznamenaly také rozpory, které se mezi různými důkazy objevily, a vypořádaly se s těmito rozpory logicky zdůvodněnými úvahami, kterým z hlediska zásady volného hodnocení důkazů nelze nic podstatného vytknout. Nesouhlas obviněného s tím, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily, není dovolacím důvodem.
Dovolacím důvodem nejsou ani námitky obviněného týkající se přiměřenosti uloženého trestu. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil. Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, nelze samotný výrok o trestu napadat s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani v té variantě, v níž je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (tj. jiné než právní posouzení skutku), i když jinak je otázka přiměřenosti trestu otázkou aplikace hmotného práva, zejména ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu a ustanovení §31 odst. 1 tr. zák. o hlediscích rozhodných pro stanovení druhu trestu a jeho výměry. Ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. upravuje obecný hmotně právní dovolací důvod. Ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. upravuje hmotně právní dovolací důvod vztahující se speciálně jen k výroku o uložení trestu. Z tohoto poměru mezi oběma dovolacími důvody vyplývá, že samotný výrok o uložení trestu lze z hmotně právních pozic napadat jen prostřednictvím speciálního dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a nikoli prostřednictvím obecného důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud se proto výrokem o uložení trestu dále nezabýval.
Z důvodů, které jsou zřejmé z předchozích částí tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec