ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.174.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 174/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 3. 2008 o dovolání obviněné Ing. V. P. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. 9 To 409/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 78/2007 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Ing. V. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. 8. 2007, sp. zn. 2 T 78/2007, byla obviněná Ing. V. P. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody na patnáct měsíců se zkušební dobou na třicet měsíců. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvoláních, která podali státní zástupce v neprospěch obviněné proti všem výrokům, obviněná proti všem výrokům a poškozený v neprospěch obviněné proti výroku o náhradě škody, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. 9 To 409/2007. Z podnětu odvolání státního zástupce a poškozeného byl v rozsudku Okresního soudu Praha-západ podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen výrok o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo o náhradě škody nově rozhodnuto výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. Odvolání obviněné bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněná podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Tento rozsudek napadla v celém rozsahu. Odkázala na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), 1) tr. ř. V mezích těchto dovolacích důvodů namítla, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, neboť z její strany nešlo o přisvojení cizí svěřené věci. Vyjádřila názor, že prostředky, které posuzovaným činem získala, jí právem náležely. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu Praha-západ věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou.
Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu Praha-západ, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil i Krajský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněná od počátku roku 1999 do 25. 6. 2003 jako hlavní účetní obchodní společnosti M., spol. s r. o., se sídlem v R. u P., Ch., okr. P. z., si z finančních prostředků této společnosti, s nimiž z titulu svého zaměstnání disponovala, z pokladny postupně proplatila hotovost v celkové výši 210.000,- Kč, kterou fakturovala a sama sobě vyplácela ve formě odměn za vedení mzdové a personální agendy, ač tato činnost spadala do její pracovní náplně a byla za ní odměňována mzdou. Podle dalších zjištění uvedených ve výroku o vině obviněná takto jednala přesto, že byla dne 13. 12. 1998 upozorněna jednateli obchodní společnosti M., spol. s r. o., na nepřípustnost svého jednání.
Podstatou věci bylo duplicitní odměňování obviněné za tutéž práci, ohledně níž obviněná s poškozenou obchodní společností uzavřela nejprve dne 24. 2. 1993 „smlouvu o vedení mzdové a personální agendy“, která byla koncipována jako smlouva o dílo (obviněná byla označena za zhotovitele a obchodní společnost M., spol. s r. o., za objednatele), a později dne 1. 4. 1995 pracovní smlouvu, podle níž se obviněná stala zaměstnancem obchodní společnosti M., spol. s r. o., jako hlavní účetní, přičemž náplň práce obviněné byla v pracovní smlouvě stanovena odkazem na „vnitroorganizační předpisy“.
Z organizačního řádu obchodní společnosti M., spol. s r. o., platného od listopadu 1998 vyplývá, že obviněná jako hlavní účetní mimo jiné vedla a odpovídala za správnost mzdové agendy u všech pracovníků, plnila všechny úkony spojené s personální agendou a osobními záležitostmi pracovníků, vedla a účtovala hlavní pokladnu a vedla pokladnu drobného vydání. Za tohoto stavu je jasné, že peněžní hotovost nacházející se v hlavní pokladně a v pokladně drobného vydání byla z hlediska obviněné cizí věcí, která jí byla svěřena, jak to má na mysli ustanovení §248 odst. 1 tr. zák. Svého postavení obviněná využila k tomu, že si z této hotovosti proplácela z titulu smlouvy o vedení mzdové a personální agendy odměny za práci, kterou ve skutečnosti vykonávala v rámci pracovního poměru a za kterou byla odměňována mzdou z titulu pracovní smlouvy. Zároveň obviněná využila toho, že smlouva o vedení mzdové a personální agendy nebyla výslovně zrušena ani vypovězena a že od ní žádná ze stran neodstoupila. V žádném případě se však obviněná nemohla domnívat, že jí právem náleží odměny, které si z titulu této smlouvy proplácela. Zřejmé to je již ze samotného znění uvedené smlouvy, neboť v jejím bodě 2 bylo ujednáno, že obviněná „tuto činnost bude ... vykonávat ... dle požadavků odběratele“ (míněno podle požadavků obchodní společnosti M., spol. s r. o.). V době, kterou soudy považovaly za dobu spáchání trestného činu, tj. od ledna 1999 do 25. 6. 2003, obchodní společnost M., spol. s r. o., nejenže z titulu smlouvy o vedení mzdové a personální agendy neuplatnila vůči obviněné žádné požadavky, ale naopak výslovně dala obviněné najevo, že s jejím duplicitním odměňováním nesouhlasí, neboť obviněná za svou práci pobírá mzdu z titulu pracovního poměru. Toto stanovisko společnosti bylo obviněné za její přítomnosti prezentováno při jednání dne 13. 12. 1998, o němž byl pořízen zápis. Z toho je evidentní, že od ledna 1999 obviněná rozhodně nemohla mít už žádné pochybnosti v otázce neoprávněnosti odměn, které si z titulu smlouvy o vedení mzdové a personální agendy nadále proplácela až do 25. 6. 2003. Její čin proto byl úmyslným přisvojením cizí věci, která jí byla svěřena, a následkem tohoto jednání byla škoda nikoli malá na majetku obchodní společnosti M., spol. s r. o.
Rozsudek Okresního soudu Praha-západ tedy není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadený rozsudek Krajského soudu v Praze pak není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl v dané věci uplatnitelný jen ve variantě, která tento dovolací důvod spojuje s některým jiným dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněné a státního zástupce.
Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněná projevila nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily, zejména pokud jde o její přítomnost při jednání dne 13. 12. 1998, během kterého byl prezentován odmítavý postoj obchodní společnosti M., spol. s r. o., k duplicitnímu odměňování obviněné, a některé další okolnosti. Námitky směřující proti skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v důsledku toho nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho soud zjistil. V dovolání lze vytýkat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tudíž možné namítat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Z podnětu dovolání podaného z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ve spojení s ním i z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistil soud, a nikoli ve vztahu ke skutkovému stavu, jehož zjištění se dovolatel případně domáhá. Proto i v posuzované věci Nejvyšší soud zkoumal správnost právního posouzení skutku, tak jak ho zjistil Okresní soud Praha-západ a jak z něho v napadeném rozsudku vycházel i Krajský soud v Praze.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. března 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec