ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.177.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 177/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 27. února 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. S. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 2 To 163/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 2 T 207/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 2 T 207/2001, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že (zkráceně) z devizového účtu vedeného u Č. s. , a. s., pobočka J. , majitele R. S. , s nímž měl oprávnění disponovat na základě plné moci majitele, bez jeho souhlasu v období od 23. 8. 1996 do 12. 3. 1999 vybral osobně v pobočce Č. s. v J. finanční prostředky a to celkem v 11 případech popsaných ve skutkové větě, čímž způsobil R. S. , který se v současné době nachází na území USA, škodu ve výši 364.414,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci usnesením ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 2 To 163/2007, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., má obviněný za to, že jeho trestní stíhání bylo nepřípustné ve smyslu §11 odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť souhlasu poškozeného nebylo dosaženo postupem, který by byl v souladu s §163 tr. ř. V této souvislosti obviněný poukázal zejména na postup policejního komisaře J. G. a vyjádřil přesvědčení, že poškozený udělil souhlas s trestním stíháním pod nátlakem. Obviněný odmítl tvrzení svědka G. , že by byl k podání trestního oznámení poškozeným donucen. Vzhledem k absenci procesně relevantního kontaktu orgánů činných v trestním řízení s poškozeným, je podle obviněného zřejmé, že forma souhlasu s trestním stíháním obviněného ve smyslu §163 tr. ř. vyvolává pochybnosti o skutečné vůli poškozeného ve vztahu k trestnímu stíhání otce. Obviněný dále namítal, že poškozený R. S. nebyl ve věci procesním způsobem vyslechnut. Samotná skutečnost, že se poškozený delší dobu zdržuje v zahraničí nemůže vést k závěru, že jej nelze vyslechnout před soudem pro nedosažitelnost ve smyslu §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. Podle obviněného nelze řešit situaci formou písemného vyjádření takového svědka. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že byl poškozeným zplnomocněn plnou mocí a jeho oprávnění zahrnovalo i dispozice s tímto účtem ve smyslu výběru finančních částek. Při absenci procesně relevantní výpovědi klíčové osoby, kterou bezpochyby poškozený je, není možné zjistit skutkový stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro právní posouzení věci, ať již ve smyslu zproštění obžaloby, či právní kvalifikaci skutku jako trestného činu krádeže nebo zpronevěry.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 2 To 163/2007.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. uvedl, že argumentaci obsaženou v dovolání je nutno považovat za zjevně neopodstatněnou. Za situace, kdy v trestní věci vznikly v průběhu řízení před soudem pochybnosti, zda souhlas poškozeného R. S. s trestním stíháním obviněného daný při zahájení trestního stíhání trvá, bylo nutno zjišťovat, zda je i nadále souhlas dán. Státní zástupce dodal, že Okresní soud v Jeseníku tuto skutečnost zjišťoval, což je rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí tohoto soudu. Stalo se tak zcela procesně korektním postupem. V této části je tedy podle názoru státního zástupce dovolání obviněného zjevně neopodstatněné. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce zjistil, že obviněný ve své podstatě uplatnil pouze námitky, které vycházely z popření skutkového závěru soudů, že mu jeho syn dal souhlas pouze s výběrem částky 20.000,- Kč. Tuto argumentaci však nelze subsumovat pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto důvodu tedy obviněný nevytkl žádnou vadu, která by tento nebo jiný dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 tr. ř. zakládala.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání J. S. v celém rozsahu odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i dost. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoli bylo podle zákona nepřípustné. Tento dovolací důvod lze uplatnit pouze na situace, kdy je dán některý z obligatorních důvodů uvedených v ustanovení §11 odst. 1 tr. ř., pro které nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, neboť výlučně v tomto ustanovení trestní řád taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání.
Obviněný má za to, že jeho trestní stíhání bylo nepřípustné ve smyslu §11 odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť souhlasu poškozeného nebylo dosaženo postupem, který by byl v souladu s §163 tr. ř. Obviněný je přesvědčen, že poškozený udělil souhlas s trestním stíháním pod nátlakem.
Nejvyšší soud se touto námitkou zabýval avšak shledal ji zjevně neopodstatněnou. Důvodem nepřípustnosti trestního stíhání podle §11 odst. 1 písm. i) tr. ř. je nedostatek souhlasu nebo zpětvzetí souhlasu poškozeného za podmínek uvedených v §163 a §163a tr. ř. Obviněný se svým jednáním dopustil vůči poškozenému, svému synovi, trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. Dopustil se tedy trestného činu, pro nějž podle §163 odst. 1 tr. ř. lze trestní stíhání zahájit a v již zahájeném řízení pokračovat pouze se souhlasem poškozeného, právě pro blízký vztah obviněného a poškozeného. Na souhlas je třeba se výslovně dotázat ještě před zahájením trestního stíhání, popř. ihned poté, co je poměr obviněného a poškozeného předpokládaný ustanovením §163 tr. ř. zjištěn. Nejvyšší soud zjistil, že na č. l. 35 trestního spisu se nachází písemný souhlas poškozeného R. S. ze dne 25. 4. 2001 s úředně ověřeným podpisem s trestním stíháním obviněného /následně dne 11. 5. 2001 bylo J. S. sděleno obvinění pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. č. l. 56/. Poškozený byl současně náležitě poučen jako svědek a poškozený podle §100, §101 a §163 tr. ř. Stejně jednoznačně se poškozený k udělení souhlasu s trestním stíháním obviněného vyjádřil také dne 25. 9. 2001 (č. l. 106).
Pokud v průběhu trestního řízení vzniknou pochybnosti, je soud povinen zjišťovat, zda souhlas poškozeného s trestním stíháním obviněného (§163 odst. 1 tr. ř.) daný při zahájení trestního stíhání, v řízení před soudem trvá (srov. přiměřeně č. 54/1998 Sb. rozh. tr.). Z obsahu trestního spisu i z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že ačkoli se přes snahy soudu prvního stupně nepodařil realizovat výslech poškozeného formou dožádání v USA, byl poškozený ze strany tohoto soudu písemně kontaktován, byly mu zaslány doklady, podle kterých byl řádně poučen jako svědek a poškozený podle §43, §100, §101 a §163 tr. ř. Poškozený se pak opětovně písemně vyjádřil v souladu s ustanovením §163 tr. ř., že dává souhlas s trestním stíháním obviněného J. S. , a to dne 27. 8. 2003 (č. l. 244 - 246). Ve všech případech byl poškozený důsledně poučen ve smyslu příslušných ustanovení jako svědek a jako poškozený a byl mu vysvětlen institut souhlasu s trestním stíháním podle §163 tr. ř. včetně poučení o možnosti zpětvzetí svého souhlasu. Nejvyšší soud souhlasí s názorem soudů obou stupňů, že poškozený se opakovaně jednoznačně vyjádřil způsobem vylučujícím pochybnosti o projevu jeho vůle, že souhlasí s trestním stíháním obviněného, svého otce.
Námitka, kterou obviněný opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., je tedy zjevně neopodstatněná.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Z námitek obviněného uplatněných k tomuto dovolacímu důvodu ale vyplývá, že nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný v dovolání nabízí k posouzení svou verzi průběhu skutkového děje (že byl poškozeným zmocněn písemnou plnou mocí i k výběru finančních částek), přičemž zcela pomíjí a popírá skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů a popsané ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, že z devizového účtu poškozeného bez jeho souhlasu vybral osobně částku 364.414,50 Kč. Dovolání obviněného je také v rozporu s jeho výpovědí u hlavního líčení, že byl zplnomocněn k tomu, aby kontroloval, zda peníze chodí synovi na účet a pouze v jednom případě obdržel synův souhlas k výběru finanční částky. Námitkou ohledně absence výpovědi poškozeného pak obviněný zpochybňuje úplnost dokazování provedeného soudy obou stupňů.
Je zřejmé, že jde o skutkové námitky, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod podle §265b tr. ř., nenaplňují. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů také vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání. Konečně ani samotný obviněný existenci takovéhoto rozporu nenamítá.
Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný sice své dovolání opřel o formální deklaraci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadajícího právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami jej nijak nezpochybnil. Domáhal se změny skutkových zjištění učiněných soudy, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle něj dojít i ke změně právního posouzení skutku.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud odmítne dovolání, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné a námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tento ani jiný dovolací důvod nenaplňují. Proto dovolání obviněného J. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš