ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.193.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 193/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. února 2008 o dovolání obviněné H. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 9 To 319/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 118/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. 1 T 118/2005, byla obviněná H. Š. uznána vinnou trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterým byla uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2005, sp. zn. 8 T 102/2005, byla obviněná podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon jí byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků. Současně byl zrušen výrok o trestu, který jí byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2005, sp. zn. 8 T 102/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o vině dalších spoluobviněných a o nároku poškozeného na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná H. Š. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 9 To 319/2007, její odvolání zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 9 To 319/2007, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Odvolacímu soudu vytkla, že se nezabýval jejími odvolacími námitkami a že neprovedl důkazy, které navrhovala. Namítla, že nenaplnila subjektivní stránku trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., když nevěděla, že byly naplněny veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu. Vzhledem k tomu, že věc byla získána trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., musela by obviněná jako podílník vědět, že pachatel trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. byl za takový trestný čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. K takovému závěru však podle obviněné nelze ze skutkových zjištění dospět. Podle názoru obviněné se rozhodnutí soudů obou stupňů v tomto směru zakládají pouze na domněnkách, když soudy nepostupovaly v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. Z těchto důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 9 To 319/2007, a aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že vedle námitek skutkové povahy, které nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, je jedinou právní námitkou tvrzení obviněné, že nenaplnila subjektivní stránku trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle nejvyšší státní zástupkyně však ze skutkových zjištění vyplývá, že obviněná, která byla zkušená v páchání majetkové trestné činnosti, znala jak kriminální minulost spoluobviněného M. Š. , který ji přivezl k zastavárně, kde televizor prodala, tak i momentální osobní situaci obviněné E. G. , a věděla, že spoluobvinění odcizili televizor, jehož hodnota přesahovala 10.000,- Kč. Obviněná také za své jednání obdržela odměnu, která byla nepřiměřeně částce, za kterou byl televizor v zastavárně prodán. Obviněné tak muselo být zcela jasné, že se podílí na protiprávním jednání, které naplňuje zákonné znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., což podle názoru nejvyšší státní zástupkyně postačuje k tomu, aby naplnila subjektivní stránku trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Odmítla proto jako požadavek dovedený ad absurdum námitku obviněné, že podílníkovi musí být prokázány detailní vědomosti o skutkových a právních aspektech dřívější trestné činnosti hlavního pachatele.
Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně však rozsudek soudu prvního stupně obsahuje vadu, protože v něm chybí výrok o zrušení výroku o trestu uloženého obviněné H. Š. trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2005, sp. zn. 8 T 102/2005, za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm a) tr. zák. Přestože odvolací soud tuto vadu v rámci přezkumné činnosti nezjistil a obviněná ji ani nenamítá, měl by Nejvyšší soud tuto vadu napravit tím, že podle §265l odst. 2 tr. ř. přikáže soudu prvního stupně, aby chybějící výrok doplnil. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněné v neveřejném zasedání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a současně, aby přikázal Městskému soudu v Brně, aby doplnil chybějící výrok o zrušení výroku o trestu, který byl obviněné H. Š. uložen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2005, sp. zn. 8 T 102/2005.
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Nejvyšší soud připomíná, že námitky uplatněné v dovolání uplatňovala obviněná již v řízení o odvolání a odvolací soud se jimi zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí se s nimi přesvědčivě vypořádal (viz č. l. 427 spisu). Za námitky primárně skutkového charakteru, které nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádný jiný důvod dovolání a není je tak možné přezkoumat v rámci řízení o dovolání, je nutno považovat jak výhrady obviněné proti úplnosti provedeného dokazování, tak výtky týkající se hodnocení provedených důkazů a procesního postupu soudů při jejich provádění. Nejvyšší soud podotýká, že námitka týkající se porušení zásady uvedené v §2 odst. 5 tr. ř. je námitkou procesní, kterou nelze uplatňovat v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení.
Trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. spáchá ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou. Trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. je trestným činem úmyslným (§3 odst. 3 tr. zák.). Pachatel tedy spáchá trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. tehdy, když si je vědom toho, že věc, kterou ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo věc užívá, byla získána trestným činem. Pachatel si však nemusí být vědom veškerých okolností skutkové a právní povahy, které se týkají spáchání trestného činu jiným pachatelem.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že oba soudy opřely závěr o úmyslném zavinění obviněné o zjištěné skutečnosti týkající se okolností prodeje televizoru do zastavárny. Soudy považovaly za významné, že obviněná znala kriminální minulost spoluobviněného M. Š. i tehdejší osobní a majetkovou situaci obviněné E. G. a věděla, že spoluobvinění hledali další zastavárnu v jiné oblasti, než poblíž místa činu, aby prodali televizor v hodnotě přesahující částku 10.000,- Kč. Za podstatné dále pokládaly to, že obviněná jim takovou zastavárnu našla a televizor prodala hluboce pod cenou za 5.000,- Kč, za což dostala nepřiměřeně vysokou odměnu 1.000,- Kč, když věděla, že za pomoc při tomto jednání byly vyplaceny odměny v celkové výši 3.000,- Kč. Obviněné tak muselo být zcela zřejmé, že televizor byl získán trestnou činností a že se podílí na protiprávním jednání, jehož cílem je zpeněžit odcizenou věc. Z toho, že smlouvu v zastavárně uzavírala obviněná lze spatřovat snahu, aby kupujícímu zastavárníkovi byla utajena totožnost skutečného prodávajícího. Jednání obviněné tak umožnilo obviněným M. Š. a E. G. rychlý a hladký prodej odcizeného televizoru.
Nejvyšší soud se ztotožnil s právním závěrem soudů, obou stupňů, že z okolností, za nichž obviněná nabízela televizor k prodeji, zcela evidentně a naprosto přesvědčivě vyplývá, že obviněná věděla, že televizor byl získán trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Nemá tedy pochyb o úmyslném jednání obviněné ve smyslu §4 písm. a) tr. zák. a považuje právní kvalifikaci skutku jako trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. za správnou.
Pokud obviněná odkazuje na judikát Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 9. 2000, sp. zn 4 To 695/2000, publikovaný ve Soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2001, je nutné uvést, že závěry uvedené v tomto rozhodnutí na předmětnou věc nedopadají, protože věc, kterou osoba obviněná z trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. b) tr. zák. ukryla, na sebe nebo jiného převedla anebo věc užívala, byla získána trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. V daném případě nebyla učiněna skutková zjištění, z nichž by vyplývalo, že osoba obviněná z trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. b) tr. zák. věděla, že věc byla získána trestným činem.
K výtce nejvyšší státní zástupkyně, že ve výroku rozsudku soudu prvního stupně chybí výrok o zrušení výroku o trestu uloženého obviněné H. Š. trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2005, sp. zn. 8 T 102/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, Nejvyšší soud podotýká, že tento výrok v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. 1 T 118/2005, nechybí, protože Městský soud v Brně usnesením ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 1 T 118/2005 (č. l. 414 spisu), opravil podle §131 odst. 1 tr. ř. písařskou chybu ve vyhotovení rozsudku a doplnil jej o uvedený výrok tak, aby bylo vyhotovení rozsudku ve shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen v rámci hlavního líčení dne 1. 3. 2007 (č. l. 396 spisu). Způsob této opravy je zcela nepřehledný, neboť na č. l. 401 spisu je tzv. „hvězdička“ napsaná perem, a to bez vyznačení odkazu na číslo listu, na němž se nachází opravné usnesení. Výrok o uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 věty druhé tr. zák., doplněný usnesením ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 1 T 118/2005, je připojen (nalepen na č. l. 406 spisu) až za poučením o opravných prostředcích a za podpisem samosoudce soudu prvního stupně.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek