ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.247.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 247/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. února 2008 o dovolání obviněného M. B. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 9 To 386/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 71/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 2 T 71/2007, byl obviněný M. B. uznán vinným pokračujícím trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák., §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost, aby s obviněnou K. S. uhradili společně a nerozdílně poškozeným uvedeným ve výroku rozsudku škodu ve výši 2.100,-Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození odkázáni se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 odvolání v neprospěch obviněného M. B., kterým napadl výrok o trestu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 9 To 386/2007, z podnětu odvolání obvodního státního zástupce pro Prahu 8 podaného v neprospěch obviněného M. B. zrušil podle §258 odst. 1 písm. e) odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu ohledně obviněného M. B. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výrok o vině pokračujícím trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. uložil podle §234 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Ostatní výroky napadeného rozsudku zůstaly nedotčeny.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 9 To 386/2007, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně proti výroku o trestu, byť vyslovuje i pochybnosti ohledně výroku o vině. Namítl v něm, že výrok o trestu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když soudy nesprávně zhodnotily jeho zdravotní stav, když uvěřily závěru MUDr. P. K., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie o tom, že simuluje těžké zdravotní postižení, mentální retardaci v pásmu imbecility. V důsledku toho byl podle obviněného nesprávně hodnocen stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, a proto nemůže obstát ani výrok o trestu. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 9 To 386/2007, a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Přestože z námitky obviněného uplatněné pod dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není zcela zřejmé, čeho se domáhá, je patrné, že směřuje svoji námitku proti výměře uloženého trestu. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatňovat pouze nesprávnosti v hmotně právním posouzení. V souvislosti s výrokem o trestu může taková nesprávnost spočívat např. v pochybení při ukládání úhrnného trestu podle §35 odst. 1 tr. zák., souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., dalšího trestu podle §36 tr. zák., společného trestu za pokračování v trestném činu podle §37a tr. zák. apod. K tomu však v posuzované věci nedošlo a obviněný ani takové pochybení nevytýká.
Případná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu však nelze v dovolacím řízení napadnout důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale pouze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten je naplněn tehdy, byl-li uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jehož spácháním byl obviněný uznán vinným. Protože o žádnou z uvedených alternativ u obviněného nejde a obviněný je ve svém dovolání ani nenamítá, nenaplňují jeho výhrady ohledně uloženého trestu žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., protože jím nemůže být ani nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, pokud je uložen takový druh trestu a v takové výměře trestní sazby, která je stanovena v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, jak tomu bylo v této věci (srov. rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Protože dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí totiž skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů zde nestačí a vede k odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002).
Nejvyšší soud shledal, že uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek