ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.265.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 265/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. 3. 2008 dovolání obviněné E. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 5 To 392/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 6 T 70/2006 takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 5 To 392/2007, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 6 T 70/2006.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Karviné přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 6 T 70/2006, byla obviněná E. Š. uznána vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. a trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzena podle §250b odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na devět měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na osmnáct měsíců. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Jako uvedené trestné činy posoudil Okresní soud v Karviné skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněná dne 20. 2. 2004 ve svém bytě v Č. T., okr. K., vedena snahou se neoprávněně obohatit, bez vědomí a svolení A. W. jejím jménem uzavřela s obchodní společností G. C. M., a. s., smlouvu o úvěru na částku 29 400 Kč za účelem zakoupení mixeru prostřednictvím obchodní společnosti V. C., k. s., současně uvedla i nepravdivé údaje o zaměstnání a výši příjmu A. W. a tak po zaplacení první platby ve výši 2 940 Kč způsobila obchodní společnosti G. C. M., a. s., škodu ve výši 26 460,- Kč.
O odvolání obviněné, podaném proti výroku o vině a trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 5 To 392/2007. Podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Karviné zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo o trestu nově rozhodnuto tak, že obviněné byl podle §250b odst. 3 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody na devět měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na osmnáct měsíců. Jinak zůstal rozsudek Okresního soudu v Karviné nezměněn.
Obviněná podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tento rozsudek napadla v rozsahu odpovídajícím tomu, že v rozsudku Okresního soudu v Karviné byl ponechán beze změny výrok o vině. Odkázala na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu namítla, že nemohla spáchat trestný čin úvěrového podvodu podle §250b, neboť nebyla účastníkem úvěrové smlouvy. Zdůraznila také to, že osobní údaje A. W. nebyly nepravdivé ani zkreslené. Vyjádřila názor, že nemohla spáchat ani trestný čin poškozování cizích práv podle §209 tr. zák., protože A. W. nezpůsobila vážnou újmu na právech a protože osoby, které uzavřely smlouvy za prodávající obchodní společnost a za obchodní společnost poskytující úvěr, nebyly jejím jednáním uvedeny v omyl. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Otázkou správnosti právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který ve výroku o vině zjistil Okresní soud v Karviné a z kterého v napadeném rozsudku vycházeli i Krajský soud v Ostravě.
Trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí.
Z citovaného ustanovení vyplývá taková konstrukce trestného činu úvěrového podvodu, že jeho pachatelem může být jen účastník úvěrové smlouvy. Pachatelem tedy může být osoba, která jako příjemce úvěru má skutečnou vůli být stranou úvěrové smlouvy a takto také skutečně vystupuje. Jednání takového pachatele spočívá v tom, že při sjednávání úvěrové smlouvy, v níž vystupuje jako smluvní strana, uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo zamlčí podstatné údaje, a to zpravidla proto, aby vůbec dosáhl uzavření úvěrové smlouvy nebo aby dosáhl určitých smluvních podmínek. I za tohoto stavu jde pachateli o to, aby byl smluvní stranou úvěrové smlouvy. V tom však podstata posuzovaného případu nespočívala. Obviněná totiž vůbec neměla vůli být smluvní stranou úvěrové smlouvy. Obviněná chtěla dosáhnout toho, aby jí obchodní společnost V. C., k. s., dodala mixer v ceně 29 400 Kč, aniž by ho musela zaplatit a aniž by se zavázala ke splácení úvěru poskytnutého obchodní společností G. C. M., a. s. Obviněná proto sama svým jménem neuzavřela úvěrovou smlouvu, ale nechala ji sepsat tak, jako by ji uzavřela A. W., ačkoli k tomu od ní neměla žádné zmocnění, pověření či souhlas, a učinila tak zcela bez vědomí A. W. Obviněná nechala do úvěrové smlouvy, ale také do kupní smlouvy týkající se mixeru, uvést jméno a další osobní údaje A. W., přitom mixer sama převzala oproti zaplacení částky 2 940 Kč představující 10% kupní ceny, ponechala si ho pro svou potřebu a navodila stav, při němž částku 26 460 Kč jako zbývající část kupní ceny byla místo ní povinna zaplatit A. W. Pro úplnost je třeba dodat, že pracovníci prodávající obchodní společnosti V. C., k. s., kteří zároveň zastupovali obchodní společnost G. C. M., a. s., poskytující úvěr, obviněnou znali mimo jiné i jménem a věděli, že není A. W.
Za těchto okolností nepřicházelo v úvahu, aby skutek byl posouzen jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., a to právě pro nedostatek postavení obviněné jako účastníka úvěrové smlouvy. Soudy mohly uvažovat o tom, že ze strany obviněné šlo o tzv. obecný podvod, tj. o trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., u kterého se nevyžaduje, aby pachatel měl určité postavení, a který lze spáchat i prostřednictvím úvěrové smlouvy, jestliže tato smlouva je od základu fingovaná např. v tom smyslu, že je předstíráno, že ji uzavřela jiná osoba, než pachatel jako skutečný příjemce prostředků poskytnutých formou úvěru, to znamená, že je předstíráno, že dlužníkem je někdo jiný než pachatel jako ten, kdo prostředky formou úvěru skutečně přijal. Přijetím prostředků formou úvěru se rozumí i to, že obchodní společnost poskytující úvěr uhradí za pachatele kupní cenu zboží. Skutečnost, že osoby jednající v posuzovaném případě za obchodní společnost V. C., k. s., jako prodávajícího a zároveň za obchodní společnost G. C. M., a. s., jako společnost poskytující úvěr na zaplacení kupní ceny znaly obviněnou a osobně nebyly proto uvedeny v omyl o tom, že obviněná ve skutečnosti nevystupuje jako smluvní strana kupní smlouvy ani úvěrové smlouvy, nezbavuje jednání obviněné podvodného charakteru. Subjektem, který byl uveden v omyl, byla obchodní společnost G. C. M., a. s., neboť ta se domnívala, že jejím dlužníkem z titulu poskytnutého úvěru je A. W., která ve skutečnosti do žádného vztahu s touto společností, natož do úvěrového vztahu založeného úvěrovou smlouvou, vůbec nevstoupila. Obchodní společnost G. C. M., a. s., ostatně ve svých podkladech evidovala A. W. jako dlužníka a požadovala po ní splacení úvěru, ačkoli ta úvěrovou smlouvu neuzavřela. Otázka, zda osobní údaje ohledně A. W. jinak byly v úvěrové smlouvě uvedeny pravdivě či nepravdivě, resp. zkresleně, nehraje v tomto případě žádnou roli.
Trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl.
Ze systematického zařazení tohoto trestného činu v hlavě páté zvláštní části trestního zákona a z toho, že trestné činy proti majetku jsou upraveny v deváté hlavě zvláštní části trestního zákona, vyplývá, že ustanovení §209 tr. zák. o trestném činu poškozování cizích práv neposkytuje ochranu majetkovým právům. V teorii a praxi trestního práva se proto tento trestný čin charakterizuje jako tzv. nemajetkový podvod. Podvodné jednání pachatele tu musí směřovat proti jiným než majetkovým právům poškozeného, přičemž na těchto jeho nemajetkových právech musí způsobit vážnou újmu. Jinak řečeno, následkem trestného činu poškozování cizích práv podle §209 tr. zák. není majetková škoda. To znamená, že je vyloučeno posoudit jako trestný čin poškozování cizích práv podle §209 tr. zák. určitý skutek jen proto, že v důsledku podvodného jednání pachatele byla způsobena nebo hrozila škoda na cizím majetku.
Výrok o vině obviněné trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. je koncipován tak, že z jeho skutkové části není patrno, komu měla být podvodným jednáním obviněné vážná újma na nemajetkových právech způsobena. Pokud lze z odůvodnění rozsudků obou soudů usuzovat na to, že za poškozenou v tomto ohledu považovaly A. W., pak je nutné uvést, že ve výroku o vině není nijak specifikováno, jaká její nemajetková práva byla dotčena a v čem konkrétně spočívala vážná újma na těchto právech. V souladu s nemajetkovou povahou trestného činu poškozování cizích práv podle §209 tr. zák. je potřebné znovu zdůraznit, že pod znaky tohoto trestného činu nespadá samotná okolnost, že A. W. měla ze svého majetku místo obviněné zaplatit částku 26 460 Kč jako 90% kupní ceny mixeru, který získala obviněná, předstírajíc, že mixer kupuje a smlouvu o úvěru uzavírá A. W.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněné zrušil jak napadený rozsudek, tak i rozsudek Okresního soudu v Karviné jako součást řízení předcházející napadenému rozsudku. Nejvyšší soud zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Nakonec Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Karviné, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. března 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec