ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.293.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 293/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 3. 2008 o dovolání obviněného M. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 5 To 375/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 6 T 158/98 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 6 T 158/98, byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na osm měsíců se zkušební dobou na osmnáct měsíců. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 5 To 375/2006, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V rámci těchto dovolacích důvodů namítl, že skutkový stav, tak jak ho soudy zjistily, nevykazuje znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Vyjádřil názor, že soudy dovodily jeho trestní odpovědnost jen jako odpovědnost za následek a nikoli též jako odpovědnost za jednání a příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem. Podle obviněného přicházelo v úvahu posoudit skutek jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák., na který se vztahovala amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou.
Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Ústí nad Labem, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Ústí nad Labem, spočíval v tom, že obviněný v době od 1. 3. 1997 do 24. 3. 1997 v postavení vedoucího prodejny I. v Ú. n. L. s hmotnou odpovědností za hodnoty svěřené k vyúčtování řádně neodváděl tržby v plné výši svému zaměstnavateli obchodní společnosti Č. o. , a. s., P. , část z těchto tržeb si ponechával a naložil s nimi nezjištěným způsobem podle vlastního uvážení a způsobil tak obchodní společnosti Č. o. , a. s., P. , škodu ve výši 189.540,- Kč.
Tento skutek evidentně odpovídá zákonným znakům trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. V žádném případě nelze akceptovat námitku, že trestní odpovědnost obviněného byla konstruována jen jako odpovědnost za následek. Součástí skutkového stavu, který je uveden ve výroku o vině a podrobněji rozveden ještě v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem, je také zjištění, že obviněný „neodváděl tržby” a „část tržeb si ponechával”. Toto zjištění se týká jednání obviněného, které koresponduje se zákonným znakem spočívajícím v tom, že pachatel si přisvojí cizí věc. Protože šlo o prostředky, ohledně nichž obviněný měl hmotnou odpovědnost z titulu své funkce vedoucího prodejny, byly tyto prostředky z hlediska obviněného cizí věcí, která mu byla svěřena. Součástí skutkového stavu, který je obsahem výroku o vině, je také zjištění, že obviněný „tak způsobil” zaměstnavateli škodu ve výši 189.540,- Kč. Toto zjištění vyjadřuje příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a škodou jako následkem. Odpovědnost obviněného za trestný čin je tedy z hlediska objektivní stránky trestného činu evidentně koncipována jako odpovědnost za jednání, za následek a za příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem. S tím je plně slučitelné i to, na co obviněný poukázal v dovolání, totiž že se nepodařilo zjistit, jak naložil s prostředky, které neodvedl zaměstnavateli a které si ponechal. Tímto zjištěním nebyla odpovědnost obviněného za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. nijak podmíněna, neboť jde o okolnost spadající do stadia po dokonání trestného činu a týkající se způsobu naložení s výtěžkem z trestného činu.
Posoudit skutek jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák. bylo vyloučeno. Vztah obou uvažovaných ustanovení, která poskytují ochranu majetku, je takový, že ustanovení §255 odst. 1 tr. zák. o trestném činu porušování povinnosti při správě cizího majetku jako subsidiární ustanovení doplňuje ochranu poskytovanou ustanovením §248 odst. 1 tr. zák. o trestném činu zpronevěry. O trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák. jde tehdy, jestliže pachatel porušením povinnosti uložené podle zákona nebo porušením povinnosti smluvně převzaté způsobí škodu na cizím majetku, který opatruje nebo spravuje, avšak to pouze za situace, kdy není zjištěno, že by si tím zároveň z opatrovaného nebo spravovaného majetku nějakou věc přisvojil, resp. za situace, kdy není zjištěno, že by ke škodě opatrovaného nebo spravovaného majetku sebe nebo jiného obohatil. Je-li zjištěno, že pachatel škodu na opatrovaném nebo spravovaném majetku způsobil tím, že si věc z takového majetku přisvojil, jedná se při splnění dalších podmínek o trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. Protože v dané věci je podstatou výroku o vině zjištění, že obviněný si prostředky z tržeb, které neodvedl zaměstnavateli, ponechával pro svou potřebu, je jasné, že skutek byl správně posouzen jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. (a vzhledem k výši způsobené škody i podle §248 odst. 2 tr. zák.).
Rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem tedy není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důsledku toho není napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jenž byl v posuzované věci uplatnitelný jen ve spojení s jiným dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Nad rámec rozhodnutí o dovolání považuje Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se také k délce dovolacího řízení. Ačkoli dovolání bylo u Okresního soudu v Ústí nad Labem podáno dne 12. 9. 2007, věc byla Nejvyššímu soudu z důvodů, které nejsou ze spisu patrny, předložena až dne 25. 2. 2008. Průtahy tedy nevznikly v řízení před Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. března 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec