ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.300.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 300/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 6. března 2008 o dovolání obviněného M. L., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 50 To 407/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 3 T 4/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 8. 6. 2007, sp. zn. 3 T 4/2007, byl obviněný M. L. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost, aby nahradil poškozené společnosti G. M. B., a. s., škodu ve výši 75.161,50 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. L. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 50 To 407/2007, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 50 To 407/2007, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že byl usvědčen pouze jediným důkazem, a to výpovědí utajeného svědka, když pachová stopa, která byla nalezena ve voze a zjištěná výška pachatele, která odpovídá výšce obviněného jsou nepřímými důkazy velmi slabé důkazní hodnoty. V této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 1994, sp. zn. Pl ÚS 4/94, podle kterého nelze dospět k závěru o vině obviněného pouze na základě výpovědi utajeného svědka. Institutem utajeného svědka bylo zasaženo do jeho práva na obhajobu, když nemohl náležitě ověřit pravdivost skutkových tvrzení a prověřit věrohodnost svědka. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 50 To 407/2007, a aby jej zprostil obžaloby, případně aby věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že výtky obviněného směřují pouze proti údajným vadám procesního charakteru, které však nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani podle žádného jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b tr. ř. Odmítla námitku obviněného, že jediným důkazem, který by ho usvědčoval, je výpověď utajeného svědka, protože tato výpověď je potvrzována i dalšími důkazy, tj. nejen pachovou stopou a zjištěnou výškou pachatele, ale i další řadou důkazů, které se obecně vztahují ke spáchání předmětné loupeže a podporují výpověď utajeného svědka. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost povedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. ř. či namítat jiné porušení trestního řádu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/2003).
Nejvyšší soud připomíná, že námitky uplatněné v dovolání uplatňoval obviněný již v předchozích stadiích trestního stíhání a jak soud prvního stupně, tak zejména odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly (viz č. l. 799-801 a 841-842 spisu). Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nenamítal však nesprávnost právního posouzení skutku, ale soudům vytkl pouze způsob, jakým se vypořádaly s výpovědí utajeného svědka. Tyto výhrady jsou skutkového a procesního charakteru nenaplňující důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží pouze k nápravě vad spočívajících v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a nikoli k přezkumu úplnosti provedeného dokazování a správnosti hodnocení jednotlivých důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud nadto k věci podotýká, že odkaz obviněného na judikát Ústavního soudu je v dané věci nepřiléhavý, protože soudy obou stupňů opřely svá skutková zjištění nejen o svědectví utajeného svědka, ale i o celou řadu nepřímých důkazů podrobně rozvedených v rozsudku soudu prvního stupně, které v posuzované věci tvoří soustavu navzájem logicky na sebe navazujících skutečností potvrzujících závěr, že pachatelem stíhaného trestného činu je právě obviněný. Z nichž nejvýznamnějšími jsou pachová stopa obviněného nalezená v automobilu, které bylo použito při loupeži, a závěry znalecké expertizy z oboru forenzní biomechaniky ohledně výšky pachatele, která se shoduje s výškou obviněného.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. března 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek