ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.307.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 307/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 3. 2008 o dovolání obviněného J. R., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 7 To 417/2007, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 325/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 2 T 325/2004, byl obviněný J. R. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §49 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na tři léta.
Odvolání obviněného, jímž se obviněný domáhal zrušení rozsudku a zastavení trestního stíhání z důvodu uvedeného v §172 odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 7 To 417/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Uplatnil důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 143/2006 byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let podmíněně se zkušební dobou na tři roky a k trestu zákazu činnosti ve funkci statutárního orgánu obchodních společností na tři roky a že ve věci Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 2 T 18/2007 je stíhán pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Vyjádřil názor, že s ohledem na uložený trest ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 143/2006 a hrozící trest ve věci Okresního soudu v Ústí nad Orlicí je trest uložený ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 2 T 325/2004 bez významu, což bylo důvodem pro zastavení jeho trestního stíhání podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný pro navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace h m o t n é h o práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Otázka aplikace p r o c e s n í c h ustanovení je z hlediska uvedeného dovolacího důvodu bezvýznamná.
Jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Brně spočíval v podstatě v tom, že obviněný ve dnech 29. 8. 2004 a 2. 10. 2004 řídil osobní automobil, ačkoli v té době vykonával trest zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl uložen pravomocným rozhodnutím správního úřadu o přestupku. Důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by odpovídalo pouze takové dovolání, které by se opíralo o námitku, že skutek zjištěný Městským soudem v Brně nemá znaky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Žádnou takovou námitku však obviněný v dovolání neuplatnil.
Obviněný se dovoláním snažil dosáhnout aplikace ustanovení §172 odst. 2 písm. a) tr. ř., podle něhož může být zastaveno trestní stíhání, je-li trest, k němuž může stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne. Toto ustanovení trestního řádu má jasně procesní povahu. Obviněný se dovoláním podaným z hmotně právního důvodu domáhal aplikace procesního ustanovení upravujícího fakultativní zastavení trestního stíhání pro jeho bezvýznamnost. Otázka, zda byly či nebyly splněny podmínky pro zastavení trestního stíhání s ohledem na jeho bezvýznamnost, je otázkou výkladu a aplikace §172 odst. 2 písm. a) tr. ř., tedy procesního ustanovení, a nespadá do rámce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože nemá žádný vztah k správnosti právního posouzení skutku nebo k správnosti jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá závěr, že odsuzující rozhodnutí nelze napadat dovoláním opírajícím se o požadavek na fakultativní zastavení trestního stíhání pro jeho bezvýznamnost. Tento požadavek není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání bez toho, že by k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. března 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec