ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.308.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 308/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 27. března 2007 dovolání obviněného M. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 5 To 493/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 73/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2007, sp. zn. 89 T 73/2007, byl obviněný M. M. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., které spáchal tím, že dne 21. 12. 2005 v době kolem 22:30 hod. v B., úmyslně udeřil rukou, v níž držel igelitovou tašku, do čelního skla zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tov. zn. SEAT IBIZA, čímž rozbil čelní sklo a dále poškodil anténu vozidla a způsobil tak majitelce vozidla A. R., škodu ve výši 5.450,- Kč. Za tyto trestné činy byl obviněný podle §45 odst. 1, 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 130 hodin.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Brně usnesením ze 21. 11. 2007, sp. zn. 5 To 493/2007, odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Zásadní vadu nového řízení obviněný spatřuje ve způsobu stanovení výše škody a procesních okolnostech, které předcházely vydání nového rozhodnutí. Odvolací soud podle něj polemizuje s tím, že trest za trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. je bezvýznamný ve srovnání s trestem za trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., když soud prvního stupně považoval za přitěžující okolnost to, že obviněný spáchal více trestných činů. Obviněný nesouhlasil s cenou vozidla poškozené jako celku a navrhl provedení dalšího znaleckého posudku. Obviněný považuje za nesprávné stanovení nákladů na pořízení čelního skla a antény. Znalec se podle obviněného vůbec nezabýval fakturou, která zněla na částku 4.995,- Kč, kterou předložila poškozená a ve znaleckém posudku dospěl k částce 7.115,- Kč. Podle obviněného jsou nesprávné i závěry znalce ohledně nákladů na pořízení antény a její montáž, které se liší od obvyklé ceny a obvyklých nákladů. Podle výpočtu obviněného by měla škoda činit 3.490,- Kč, případně 4.527,- Kč. Důvod dovolání podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. neodůvodnil. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, aniž by navrhl, jak má být po zrušení uvedeného rozhodnutí rozhodnuto.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný v dovolání uplatnil právní námitku, protože určení výše škody způsobené trestným činem je vždy otázkou právní, protože se týká správného použití §89 odst. 12 tr. zák. Uplatnila výhrady ke znaleckému posudku Ing. J. O., který ve svém posudku nepoužíval pojem ceny obvyklé, vycházel z cen časových a operoval s cenami dílů před poškozením. Výše škody tedy nebyla stanovena zcela podle pravidel uvedených v §89 odst. 12 tr. zák. Z provedených důkazů však vyplývá, že škoda způsobená trestným činem dosahuje výše tak, jak ji soud prvního stupně vymezil ve skutkové větě rozsudku. Poukázala také na to, že znalec na straně 7 posudku konstatoval, že ,,podle standardu výrobce musí být k odstranění poškození užity nové díly,“ a že tedy postup poškozené byl adekvátní stavu věci, pokud si nechala čelní sklo vozidla nahradit sklem novým a nikoli použitým. Jde o náklady na uvedení věci v předešlý stav co do funkčnosti a ne hodnoty. Dále uvedla, že pokud se připočte k ceně čelního skla a jeho výměny cena obvyklá za montáž antény ve výši 900,- Kč (i bez ceny antény), pak se dosáhne částky 5.000,- Kč a o více než 400,- Kč bude překročena výše škody vymezené ve skutkové větě rozsudku. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně by však zásah do právní moci rozsudku přes zmíněné pochybení neměl pro obviněného význam, neboť v případě zrušení napadeného rozhodnutí a nového projednání věci by nemohlo vzhledem k zákazu reformationis in peius dojít ke změně skutkové věty rozsudku, protože škoda způsobená trestným činem objektivně dosahuje částky 5.450,- Kč. Pokud jde o námitky obviněného proti celkové právní kvalifikaci skutku, odkázala na písemné vyjádření k dovolání obviněného ve věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 7 Tdo 203/2007. Protože projednání dovolání obviněného M. M. by nemohlo zásadně ovlivnit jeho postavení a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, navrhla, aby dovolání bylo v neveřejném zasedání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Současně souhlasila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud zjistil, že Krajský soud v Brně v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že odvolací soud neměl pochybnosti o správném zjištění skutkového stavu věci a že znalec vypracoval ve věci řádný znalecký posudek, přičemž logicky a přesvědčivě odpověděl na všechny otázky obhajoby. Vzhledem k nezněměné situaci, když pouze výše škody u méně závažného trestného činu byla snížena oproti předcházejícímu rozhodnutí, nepovažoval odvolací soud za nepřiměřeně přísný ani uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře 130 hodin.
Vzhledem k tomu, že v téže trestní věci obviněného M. M. bylo podáno znovu odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, je Nejvyšší soud vázán svým právním názorem vysloveným v usnesení ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 7 Tdo 203/2007, v němž se zabýval kriterii podle §89 odst. 12 tr. zák. pro stanovení výše škody způsobené trestným činem. Nejvyšší soud na tyto závěry pro stručnost odkazuje. Je skutečností, že znalec Ing. J. O. při vypracování znaleckého posudku nepostupoval zcela správně a že škoda nebyla stanovena podle pravidel uvedených v §89 odst. 12 tr. zák. Námitky obviněného v jeho dovolání tak svým obsahem naplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v části týkající se jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Nejvyšší soud shledal existenci uplatněného dovolacího důvodu, avšak dospěl k závěru, že vadu napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího není třeba napravit kasačním rozhodnutím ani vydáním nového rozhodnutí ve věci. Případné zrušení napadeného rozhodnutí a nové projednání věci by vzhledem k zásadě reformationis in peus nemohlo zásadně a podstatně ovlivnit postavení obviněného a také otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, neboť byla již v praxi soudů řešena, jak vyplývá z judikatury zmiňované v přecházejícím rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 7 Tdo 203/2007.
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohl zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů dovolání obviněného M. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek