ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.332.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 332/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 3. 2008 o dovolání obviněného J. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. 8 To 44/2007, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 48 T 2/2007 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. 48 T 2/2007, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák., §219 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvanáct let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvoláních, která podali státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu a proti tomu, že nebylo uloženo ochranné léčení, a obviněný proti výroku o vině pokusem trestného činu vraždy a proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. 8 To 44/2007. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem podle §259 odst. 2, 3 tr. ř. doplněn tak, že obviněnému bylo podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. uloženo protitoxikomanické ústavní ochranné léčení. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v rozsahu zahrnujícím to, že v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem byl ponechán beze změny výrok o vině pokusem trestného činu vraždy a výrok o trestu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka pokusu trestného činu vraždy. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zahrnul námitky týkající se uloženého trestu, který označil za nepřiměřeně přísný. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vyjádřil jen citací tohoto ustanovení. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání v části, v níž bylo podáno z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ve spojení s ním též z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je zjevně neopodstatněné a v části, v níž bylo podáno s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a ve spojení s ním též s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
K důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení.
Jako pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák., §219 odst. 1 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil i Vrchní soud v Praze, spočíval v tom, že obviněný J. K. ve V., ul. A. J., okr. D., dne 24. 8. 2006 kolem 04,00 hodin poté, co byl majitelkou domu H. R., přistižen při drobné krádeži, se snažil z domu uniknout kuchyňskými dveřmi, které byly uzavřeny, a když se ho poškozená snažila zadržet, obviněný ji v úmyslu usmrtit opakovaně udeřil nejméně pěti silnými údery vedenými na její hlavu, jedním úderem vedeným na pravé rameno a jedním úderem vedeným na obě zápěstí kovovým páčidlem, které po vniknutí do domu nalezl ve sklepě, a způsobil jí otřes mozku, zlomeninu klenby lební bez posunu úlomků a bez nitrolebního krvácení, mnohočetné hluboké tržně zhmožděné rány na hlavě, přičemž její zranění si vyžádalo hospitalizaci nejprve v nemocnici od 24. 8. 2006 do 5. 9. 2006 a další hospitalizaci v léčebně dlouhodobě nemocných, kde byla umístěna i v době rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem.
Tento skutek evidentně vykazuje znaky pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák., §219 odst. 1 tr. zák., a to i z hlediska subjektivní stránky, kterou obviněný v dovolání zpochybnil tvrzením, že jeho úmysl nesměřoval k usmrcení poškozené, k němuž neměl ani žádnou pohnutku. Soudy odůvodnily závěr o úmyslném zavinění obviněného ve vztahu k hrozícímu smrtelnému následku, který nenastal jen v důsledku příznivé shody okolností a včasné lékařské pomoci, povahou a způsobem provedení útoku. Ten záležel ve větším počtu silných ran vedených na hlavu poškozené s použitím kovového páčidla. V této souvislosti soudy zdůraznily, že útok byl zaměřen proti poškozené jako starší a snadno zranitelné osobě tak, že u ní ohrožoval životně důležité orgány, že k útoku bylo použito páčidla o váze asi 500 gramů a že obviněný byl k napadení poškozené motivován snahou nenechat se chytit při vniknutí do jejího domu a při krádeži. Vrchní soud v Praze v odůvodnění napadeného rozsudku výstižně charakterizoval čin obviněného jako agresivní likvidační útok. S úvahami i závěry obou soudů se Nejvyšší soud ztotožnil. Tyto závěry nemohou být nijak dotčeny námitkou, že vzhledem k nedostatku světla v místnosti obviněný nevěděl, kdo v místnosti je a že tedy jde o starou osobu, a nemohl ovlivnit místo, sklon a intenzitu dopadu páčidla na tělo poškozené. Tato námitka nemůže obstát, i když podle zjištění soudů se posuzovaný útok odehrál v neosvětlené místnosti, v níž obviněný zhasl světlo, když si uvědomil, že je někdo ve vedlejší místnosti. Ve výpovědi, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem citoval v odůvodnění rozsudku na str. 5, obviněný výslovně uvedl, že poté, co osoba, která ho v domě přistihla, začala křičet, zjistil, že jde asi o tu starou paní, která v domě bydlela, když se do něj v minulosti poprvé vloupal. Je proto vyloučeno akceptovat tvrzení obviněného, že nevěděl, že jeho útok směřuje proti staré ženě, které v době činu bylo téměř 83 let. Obviněný zaútočil proti poškozené nejméně sedmi údery, z nichž pět zasáhlo poškozenou do hlavy. Již toto soustředění ran svědčí o tom, že útok byl i ze subjektivního hlediska obviněného veden proti hlavě poškozené záměrně a že nešlo jen o nějaké nahodilé či ojedinělé zasažení hlavy poškozené. Zbývající rány zasáhly poškozenou do ramene, tedy rovněž do horní části těla, resp. do obou zápěstí současně, což ukazuje na snahu poškozené o ochranu hlavy rukama. Okolnost, že k útoku došlo za nedostatečného světla, proto rozhodně nemůže být podkladem k úsudku, že útok nebyl veden úmyslem usmrtit poškozenou. S tímto úmyslem je velmi dobře slučitelná také pohnutka celého jednání obviněného vyplývající ze snahy nedat se chytit při neoprávněném vniknutí do domu poškozené a při krádeži v jejím domě. Tato pohnutka, byť je v porovnání s razancí útoku malicherná, logicky vysvětluje likvidační povahu útoku obviněného včetně úmyslu usmrtit poškozenou.
Napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ani rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pokud jde o vinu obviněného pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák., §219 odst. 1 tr. zák., v žádném případě nejsou rozhodnutími spočívajícími na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důsledku toho není v uvedeném ohledu napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze vadný ani ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který v dané věci přicházel v úvahu jen ve spojení s jiným dovolacím důvodem.
Obviněný v dovolání výslovně uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil i ve variantě spočívající v tom, že „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“. Citovaná část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se týká jen případů, v nichž bylo odvolání zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. Tato rozhodnutí odvolací soud činí z procesních důvodů, tj. proto, že odvolání bylo podáno opožděně, neoprávněnou osobou, osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, resp. pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání. Při těchto rozhodnutích odvolací soud meritorně nepřezkoumává rozsudek soudu prvního stupně podle §254 odst. 1 tr. ř. Je-li rozhodnutí odvolacího soudu chybné, znamená to, že obviněnému byl odňat přístup k druhé instanci. Smyslem dovolání pak je pouze to, aby byla obnovena možnost obviněného dosáhnout přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem. V dané věci bylo odvolání obviněného zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř. po meritorním přezkoumání rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. Obviněnému tudíž nebyl odňat přístup k druhé soudní instanci. Uvažovaná varianta dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se proto na posuzovaný případ vůbec nevztahuje.
K důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu.
I když obviněný formálně deklaroval tento dovolací důvod, obsahově jinak uplatnil námitky, které s ním nekorespondovaly, neodpovídaly mu a nebyly pod něj podřaditelné. Obviněný totiž namítal nepřiměřenou přísnost trestu odnětí svobody. Trest odnětí svobody na dvanáct let mu ovšem byl uložen jako přípustný druh trestu, a to ve výměře spadající do rámce trestní sazby stanovené v §219 odst. 1 tr. zák. v rozpětí od deseti let do patnácti let. Za tohoto stavu námitky obviněného proti výroku o trestu z hlediska jeho přiměřenosti nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a proto se jimi Nejvyšší soud dále nezabýval.
Jestliže námitky obviněného směřující proti výroku o trestu nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., logicky z toho plyne, že nejsou dovolacím důvodem ani podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který bylo možné v této věci uplatnit jen ve spojení s jiným dovolacím důvodem. Přiměřeně tu platí to, co Nejvyšší soud uvedl k dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Závěrem k dovolání obviněného
Z důvodů, které jsou zřejmé z předcházejících částí tohoto usnesení, Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl zjevně neopodstatněné dovolání obviněného, podané s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a směřující proti výroku o vině pokusem trestného činu vraždy, a nijak nepřihlížel k té části dovolání, která směřovala proti výroku o trestu s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. března 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec