ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.349.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 349/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 27. března 2008 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. M., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 12 To 102/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 120/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 1. 2. 2007, sp. zn. 11 T 120/2006, byl obviněný P. M. uznán vinným pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) k §250b odst. 1, 3 tr. zák. a organizátorstvím k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) k §250 odst. 1, 3 tr. zák., kterých se dopustil jednáním uvedeným ve výrokové části rozsudku soudu I. stupně. Za to byl odsouzen podle §250 odst. 3 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Tímž rozsudkem byl odsouzen také spoluobviněný L. Z. a podle §228 odst. 1 tr. ř. jim byla uložena solidární povinnost k náhradě škody K. b., a. s., ve výši 110.000,- Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byla tato poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 2 tr. ř.
Proti rozsudku soudu I. stupně podal obviněný P. M. odvolání, z podnětu kterého Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 12 To 102/2007, podle §258 odst. 1 písm. e) tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně toliko ve výroku o trestu, který byl P. M. uložen. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak sám rozhodl v rozsahu zrušení tak, že mu za dané trestné činy uložil podle §250 odst. 3 a §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal P. M. řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítá, že postup obecných soudů jej poškozuje a je v rozporu s ustanoveními čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i s judikaturou Ústavního soudu ČR a Nejvyššího soudu ČR, na jejichž rozhodnutí konkrétně odkazuje.
Konkrétně pak namítá porušení jeho práva na vyřízení věci v přiměřené lhůtě, když skutek měl být spáchán v počátku roku 2005 a od doby zahájení trestního řízení do pravomocného výroku uplynula značně dlouhá doba, která znamená průlom do jeho práva. Za tuto dobu si vytvořil sociální zázemí a pokud by soudy postupovaly s maximální rychlostí, nemusel by mít toto zázemí zajištěné tak silnými vztahy.
Domnívá se rovněž, že postupoval podle Obchodního zákoníku (§642 a násl.), tj. podle práva ve smyslu zprostředkovatelského smluvního vztahu, není proto dána trestně právní odpovědnost a v jeho neprospěch bylo použito, že využil svého práva nevypovídat. Výklad, který pro právní posouzení skutků z hlediska naplnění objektivní i subjektivní stránky trestného činu použil soud, podle obviněného nemá oporu v dokazování a byl aplikován jen proto, že před soudem I. stupně odmítl vypovídat a odvolací soud jeho výpovědi nevěřil. Konkrétně pak u skutku v bodě I. rozsudku soudu I. stupně namítá, že nebyly zajištěny žádné důkazy o jakémkoliv jeho podílu na něm a opět v tom jako důvod spatřuje odmítnutí výpovědi, což považuje za libovůli soudu. Stejně tak, že nebyla prokázaná jeho účast na spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 3 tr. zák. (ad II.). Domnívá se proto, že nebyly naplněny hmotně právní podmínky k tomu, aby byl uznán vinným a měl být zproštěn obžaloby, když právní kvalifikace nemá oporu v dokazování.
Z obsahu dovolání pak přes neurčitou formulaci vyplývá, že obviněný uplatňuje také důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítá, že uložený trest je bez použití §40 tr. zák. nepřiměřeně přísný a měl mu být uložen podmíněný trest odnětí svobody, byť s delší zkušební dobou. V závěru dovolání pak obviněný navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí krajského soudu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne rozhodnutí o dovolání k němu nevyjádřila.
Obviněný předně uplatnil důvod dovolání směřující proti správnosti právního posouzení věci. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z uvedeného je zřejmé, že podstatná část námitek obviněného není způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože tomuto uplatněnému důvodu dovolání neodpovídá. To jednoznačně vyplývá z námitek obviněného, že nebylo prokázáno jeho jednání společně se spoluobviněným L. Z., nebyly zjištěny žádné důkazy o jeho jakékoliv účasti na skutku ad I. a nebyla prokázána ani jeho účast na spáchání trestného činu ad II. výroku o vině. Těmito námitkami ale obviněný nenapadá právní posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale přímo napadá správnost hodnocení důkazů a na základě toho i správnost skutkových zjištění učiněných již soudem I. stupně. Vyplývá to i z jeho námitky, že měl být zproštěn obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř., tj., že nebylo prokázáno že daný skutek spáchal, jakož i z námitky, že objektivní i subjektivní stránka trestného činu nemá oporu v dokazování. I obecně hmotně právní námitku o absenci subjektivní stránky trestného činu, tak obviněný nezakládá na skutku zjištěném soudem, ale na svém tvrzení, že mu trestná činnost nebyla prokázána. Nejvyšší soud se proto těmito námitkami nezabýval, když mu to v řízení o dovolání nepřísluší.
Jako hmotně právní námitkou ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud nezabýval ani otázkou použití ustanovení §40 tr. zák., podle kterého může soud snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby stanovené zákonem.
Již např. v usnesení ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 356/2002, Nejvyšší soud zaujal právní názor, že námitka, podle níž obviněnému měl být trest odnětí svobody uložen podle §40 odst. 1 tr. zák. pod dolní hranici zákonné trestní sazby, není žádným z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. Je tomu tak proto, že takovou skutečnost dovolací důvody týkající se výroku o trestu podle §265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. neobsahují a nejedná se ani o nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ani další námitky ohledně trestu, který obviněný považuje za nepřiměřeně přísný a domáhá se také podmíněného odkladu jeho výkonu, pak nelze podřadit pod žádný důvod dovolání a tedy ani pod důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který se vztahuje pouze na trest uložený mimo trestní sazbu, nebo na případ uložení nepřípustného druhu trestu. Proto se ani těmito námitkami ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu Nejvyšší soud nezabýval.
Nejvyšší soud pak nepřisvědčil ani námitce obviněného, že postupoval podle práva a v jeho jednání tak nelze spatřovat trestný čin. Samotný postup podle příslušných ustanovení obchodního nebo občanského zákoníku, neznamená vyloučení trestní odpovědnosti pachatele, pokud takovéto jeho jednání je součástí jednání naplňujícího skutkovou podstatu trestného činu nebo účastenství na něm. Tak tomu bylo i v případě jednání P. M. uvedeného v bodě II. rozsudku soudu I. stupně, kdy uzavírání tam uvedených smluv bylo prostředkem umožňujícím spáchání trestného činu podvodu. Pokud tedy obviněný P. M. namítá, že jednal podle práva, resp. postupoval podle smluvních ujednání, je tato námitka bez významu.
Nejvyšší soud se konečně neztotožnil ani s námitkou P. M., že bylo porušeno jeho právo na vyřízení věci v přiměřené lhůtě, když skutek měl být spáchán v počátku roku 2005 a od doby zahájení trestního řízení uplynula značně dlouhá doba. Z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný i tuto námitku uplatňuje ve vztahu k uloženému trestu. V podstatě se tak domáhá kompenzace délky řízení v uloženém trestu, což lze podřadit pod uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Jak vyplývá z rozsudku soudu I. stupně, trestná činnost obviněného spadá do první poloviny roku 2005. Trestní stíhání obviněného P. M. bylo zahájeno dne 8. 12. 2005 a obžaloba byla u soudu podána dne 31. 7. 2006. Pravomocně pak bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 12 To 102/2007, který obviněný napadl dovoláním. Je tedy zřejmé, že od spáchání trestné činnosti do pravomocného rozhodnutí soudu uplynula pouze doba 2 let a 6 až 8 měsíců podle jednotlivých skutků a samotné trestní stíhání P. M. trvalo pouze 1 rok a 10 měsíců. Tuto dobu nelze v žádném případě považovat za nepřiměřeně dlouhou a porušující obviněným uváděné právo, když se jednalo o věc náročnou na opatřování důkazů, úkony trestního řízení byly zahájeny již dne 28. 9. 2005 a původně byl podezřelým a posléze i obviněným pouze spoluobviněný L. Z. Jak vyplývá z trestního spisu, obviněný P. M. se také na předvolání nedostavoval k úkonům v trestním řízení s omluvou, že musel náhle vycestovat mimo území ČR a až na základě vyhlášeného pátrání byl jako podezřelý z trestného činu zadržen dne 7. 12. 2005 a mohlo mu být následující den doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Zejména s ohledem na složitost trestní věci a až následné zjištění podílu P. M. na trestné činnosti, nelze výše uvedenou dobu řízení považovat za nepřiměřeně dlouhou, také tato námitka obviněného je zjevně neopodstatněná a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tak není ve věci dán.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání P. M. odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když z podstatné části spočívalo na námitkách, které jsou v řízení o dovolání bez významu a námitka ohledně důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je zjevně neopodstatněná.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš