Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.04.2008, sp. zn. 7 Tdo 395/2008 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.395.2008.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.395.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 395/2008 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. dubna 2008 o dovolání obviněného JUDr. P. Ž. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 1 To 30/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 25/2002, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá . Odůvodnění: Obviněný JUDr. P. Ž. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2007, sp. zn. 40 T 25/2002, uznán vinným trestnými činy padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. s odkazem na ustanovení §143 tr. zák., přípravou k trestnému činu podvodu podle §7 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 4 tr. zák. a padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 alinea 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl tímto rozsudkem současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 12. 2003, sp. zn. 2 T 158/2001, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2004, sp. zn. 6 To 158/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 1 To 30/2007, k odvolání obviněného JUDr. P. Ž. podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2007, sp. zn. 40 T 25/2002, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného JUDr. P. Ž. vinným ad 1/ trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. ve spojení s §143 tr. zák., ad 2/ přípravou k trestnému činu podvodu podle §7 odst. 1 tr. zák., §250 odst. 1, 4 tr. zák. a ad 3/ trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 alinea 2 tr. zák. Za tyto trestné činy a dále za trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák., kterým byl obviněný JUDr. P. Ž. uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 12. 2003, č. j. 2 T 158/2001-6338, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2004, č. j. 6 To 158/2004-6442, odsoudil obviněného JUDr. P. Ž. podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků. Současně tímto rozsudkem zrušil výrok o trestu, který byl obviněnému JUDr. P. Ž. uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 12. 2003, č. j. 2 T 158/2001-6338, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2004, č. j. 6 To 158/2004-6442, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 1 To 30/2007, obviněný JUDr. P. Ž. spáchal trestné činy tím, že od přesně nezjištěné doby po 19. 4. 2001 v N. a v B. na S. nabízel prostřednictvím JUDr. J. B. předsedovi představenstva I. G., a. s., se sídlem v L., S., L. B. k prodeji padělanou směnku, vystavenou 31. 7. 1998 výstavcem M. P. – U., L., D.-L., na částku 45.000.000,- Kč, splatnou dne 31. 7. 1999, o níž věděl, že je opatřena padělaným vyznačením akceptace, včetně podpisů předsedy a místopředsedy představenstva bývalé I. a p. b., a. s., P., Ing. J. K., CSc., a L. P., a razítka této banky, přičemž tuto směnku převzal dne 13. 12. 2000 v notářské kanceláři JUDr. M. K. v B., a k prokázání její pravosti předkládal vedle znaleckých posudků i údajné usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. Sm 20/2001, opatřené datem 19. 4. 2001, jménem soudkyně JUDr. L. K. a kulatým razítkem tohoto soudu, ukládající akceptantu směnky I. a p. b., a. s., P., případně jeho právnímu nástupci povinnost uhradit při předložení k proplacení směnečnou částku k směnce vystavené M. P. – U., L., D., a akceptované I. a p. b., a. s., P., na nominální hodnotu 45 mil. Kč, o němž též věděl, že jde o padělek, a jeho úsilí o prodej vyústilo dne 14. 5. 2001 v B. v uzavření smlouvy o postoupení pohledávky z této směnky za dohodnutou cenu 33,75 mil. Kč, mezi ním jako zástupcem jeho formálně existující společnosti M. T. Ltd., D., a výše uvedenou společností I. G., a. s., zastoupenou L. B. a směnku pak L. B. předal, přičemž k proplacení dohodnuté ceny nedošlo, neboť L. B. zjistil, že žádné takové usnesení Krajským soudem v Hradci Králové nebylo vydáno. Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání proti všem jeho výrokům z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž namítl, že při rozhodování soudů obou stupňů došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci. Poukázal na to, že od počátku trestního řízení popíral, že by naplnil subjektivní stránku kteréhokoliv z trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Podle názoru obviněného Vrchní soud v Praze nevzal v úvahu, že obviněný vyzvedl směnku z notářské úschovy JUDr. M. K. v B., který ve své výpovědi uvedl, že sám neměl žádné pochybnosti o pravosti směnky ani o pravosti podpisů, které na ní byly vyhotoveny. Dále obviněný uvedl, že o pravosti směnky jej utvrzovala skutečnost, že se jednalo o originál směnky a že směnka měla dva indosamenty. Vycházel přitom také ze zprávy bývalého ministra financí M., který v projevu před Parlamentem České republiky údajně výslovně prohlásil, že v účetnictví bývalé I., a. s., nejsou evidovány všechny závazky banky a že se banka o existenci směnky dozví až v okamžiku, kdy je směnka předložena bance k proplacení. Obviněný také navrhoval, aby byl vyslechnut Ing. P. K., JUDr. J. B., JUDr. M. K. i notářka JUDr. H. z P. Vzhledem k obsahu výpovědi svědka M. navrhoval, aby soud ustanovil osoby z Ministerstva financí České republiky, Č. n. b. a bývalé K. b., které by se mohly vyjádřit k existenci neevidovaných směnek bývalé I., a. s., ze kterých pro tuto banku vyplývaly závazky ke třetím osobám. Obviněný vyslovil domněnku, že v důsledku nekompletně provedeného dokazování v jeho trestní věci došlo ze strany soudů prvního a druhého stupně k nesprávnému právnímu posouzení skutku, čímž je naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 1 To 30/2007, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla v písemném vyjádření k dovolání obviněného, že obviněný kromě obecně formulované námitky nedostatku subjektivní stránky trestného činu, neuplatnil žádné námitky ke způsobu aplikace trestního práva hmotného, resp. námitky proti právnímu posouzení skutku. Obviněný výhradně brojil proti způsobu hodnocení důkazů odvolacím soudem a soustředil se na výčet důkazů, které požadoval provést nebo opakovat. Poukázala na to, že odvolací soud konstatoval v odůvodnění rozhodnutí, že rozsah provedeného dokazování byl dostačující a že nebylo třeba dokazování doplňovat. Odvolací soud podle ní také podrobně odůvodnil závěr o úmyslném zavinění obviněného. Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože dovolání je zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud České republiky shledal, že dovolání obviněného JUDr. P. Ž. je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností: Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítal, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy, které měly svědčit v jeho prospěch. Tyto námitky stojí mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, to znamená podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Podstatné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho soud zjistil. V dovolání pak je možné namítat, že skutková zjištění soudu nenaplňují zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale není možné namítat nic proti skutkovým zjištěním samotným, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. Dovoláním lze vytýkat jen p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, avšak nelze vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout změny ve skutkových zjištěních soudu a teprve v návaznosti na to i jiného právního posouzení. Nejvyšší soud zjistil, že převážnou část námitek obviněného lze podřadit pod námitky skutkové. Jsou jimi námitky týkající se hodnocení provedených důkazů i námitky, jimiž se obviněný domáhal opakování důkazů, případně doplnění dokazování. Takové námitky však nenaplňují svým obsahem důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud se proto jimi nezabýval. Pod uplatněný důvod dovolání lze podřadit pouze námitku nedostatku subjektivní stránky trestného činu. Obdobnou námitku uplatňoval obviněný i ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud se s ní vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí (srov. č. l. 1129 spisu). Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami. Převážná část námitek obviněného stojí mimo zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nenaplňují svým obsahem ani jiné důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 tr. ř. Právní námitka týkající se subjektivní stránky trestného činu je nedůvodná. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného JUDr. P. Ž. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 23. dubna 2008 Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/23/2008
Spisová značka:7 Tdo 395/2008
ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.395.2008.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Kategorie rozhodnutí:
Zveřejněno na webu:12/31/2009
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS 1765/08
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13