ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.434.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 434/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 23. dubna 2008 v neveřejném zasedání o dovolání obviněných F. P. , a M. Š. , která podali proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 13 To 367/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání F. P. a M. Š. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 22 T 179/2006, bylo oba obvinění uznáni vinnými pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák. a podle §250a odst. 4 tr. zák. byli oba shodně odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let.
Uvedeného trestného činu se dopustili tím (stručně uvedeno), že dne 15. 3. 2005 ve 22.23 hodin oznámili na Policii ČR v Kutné Hoře, že na silnici v katastru obce B. došlo k dopravní nehodě tím, že M. Š. jako řidič vozidla zn. M. B. při projíždění pravotočivé zatáčky, v důsledku vběhnutí nezjištěného zvířete do jízdní dráhy, strhl řízení doleva a přejel do protisměru, kde se čelně střetl s vozidlem J. , řidiče F. P. jedoucího v opačném směru, kdy později bylo zjištěno, že k popsané dopravní nehodě nedošlo a poškození vozidel tak nastalo jiným způsobem, přičemž dne 16. 3. 2005 M. Š. oznámil K. p. tuto dopravní nehodu jako škodní událost a uplatnil nárok na náhradu vzniklé škody na vozidle M. B. z pojistné smlouvy (havarijní pojištění vozidla) a F. P. u stejné pojišťovny uvedenou škodní událost oznámil dne 18. 3. 2005, zároveň uplatnil nárok na náhradu vzniklé škody na vozidle J. z pojistné smlouvy (povinné ručení vozidla M.), kdy je zřejmé, že škodní událost se nestala, do současné doby nedošlo k její likvidaci a nebylo vyplaceno pojistné plnění určené pojišťovnou na částku 630.899,- Kč v případě F. P. a na částku 744.606,- Kč v případě M. Š.
Oba obvinění podali proti rozsudku soudu I. stupně odvolání proti výroku o vině i trestu, která byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 13 To 367/2007, zamítnuta podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
Proti usnesení odvolacího soudu podali oba obvinění řádně a včas dovolání, která odůvodnili ve společném podání, ve kterém uplatnili důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Předně namítají, že pokud soud zjistil skutek tak, že na uváděném místě prokazatelně došlo ke střetu obou vozidel, je v rozporu s tím v odůvodnění rozsudku uvedeno, že k popsané dopravní nehodě nedošlo a poškození vozidel nastalo jiným způsobem. Podle jejich názoru tak výrok rozsudku zcela evidentně neodpovídá zjištěným skutečnostem. Pokud pak soudy z dokazování dovodily, že k poškození vozidel při uvedené havárii došlo, měly se zabývat otázkou skutečné výše škody, která je znakem skutkové podstaty podle §250a odst. 4 tr. zák. Jsou si vědomi judikatury soudů, podle které u pojistné události od počátku fingované, není podstatné, v jaké výši vznikla škoda. Takové závěry ale mohou být opřeny pouze o skutková zjištění na podkladě pojistné smlouvy nebo jiné dohody obžalovaných s pojšťovnou. Žádný takový důkaz ale v řízení proveden nebyl a není tak zřejmé, zda vůbec a jakou škodu je pojišťovna povinna hradit, zda tak obviněným vznikl nárok na pojistné plnění či nikoli a jaká částka uplatněná vůči pojišťovně je tak neoprávněná. Dřívější poškození vozidla, uplatněné jako součást pojistné události, nemusí nezbytně znamenat, že by pojišťovna vůbec neposkytla pojistné plnění na náhradu škody. Ohledně subjektivní stránky pak obvinění namítají, že soudy dospěly k závěru o úmyslném spáchání jednání, ale podle jejich názoru nebyl k tomuto závěru proveden jediný důkaz a přichází v úvahu i možnost způsobení dopravní nehody jejich nedbalostí, což nevylučuje žádný ze znaleckých posudků. Závěr o subjektivní stránce tak nemá oporu v provedeném dokazování a rozhodnutí soudů obou stupňů považují v této části za nepřezkoumatelná, stejně jako jejich právní závěry ohledně zavinění, přičemž k závěru, že obvinění sehráli fingovanou dopravní nehodu, musí být provedeno důkazní řízení a tento „právní závěr“ byl měl mít oporu v provedeném dokazování. Obvinění proto navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a podle §265e odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovoláním obviněných uvedl, že za částečně důvodné lze považovat jejich námitky k výši škody, byť nejsou formulovány příliš kvalifikovaně, když dovolatelé často zabíhají do polemiky s kvalitou skutkových zjištění, což obsahově neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V případě úmyslného vyvolání pojistné události u pojistného podvodu podle §250a odst. 2 tr. zák., za škodu lze bez dalšího považovat celou výši pojistného plnění, jak připouští i dovolatelé. Takovéto právní kvalifikaci ale podle státního zástupce neodpovídají skutková zjištění obsažena v tzv. skutkové větě, kde není ani náznakem konstatováno, že by oba obvinění předmětnou dopravní nehodu záměrně vyvolali. Naopak je uvedeno, že k popsané dopravní nehodě nedošlo a poškození vozidel tak nastalo jiným způsobem. Pokud podle soudů k dopravní nehodě nedošlo, tak ji podle státního zástupce obvinění logicky nemohli ani úmyslně vyvolat a obsah skutkové věty tak spíše odpovídá spáchání trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. ve formě uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy. Okolnost, že dopravní nehoda byla obviněnými zinscenována, nevyplývá jednoznačně ani z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, který poukázal na určité okolnosti, které sice „samy o sobě neprokazují fiktivnost pojistné události, avšak vyvolávají podezření o fingovanosti dopravní nehody“. Podle státního zástupce, pokud nalézací soud konstatoval, že „k dopravní nehodě nedošlo tak, jak ji popsali obžalovaní a tudíž při uplatnění nároku na pojistné plnění oba obvinění v podstatných bodech uvedli nepravdivé informace“, i tato skutková zjištění odpovídají právní kvalifikaci podle §250a odst. 1 tr. zák. a nikoli podle odst. 2. Pouze v odůvodnění rozhodnutí soudu odvolacího je uvedeno, že sice prokazatelně došlo ke střetu vozidel, ale lze dovozovat, že „náraz vozidel byl proveden cíleně se záměrem nahlásit náhodnou dopravní nehodu a dosáhnout vyplacení pojistného plnění…“. Všechny skutkové okolnosti odpovídající formálním znakům trestného činu, musí být alespoň rámcově uvedeny v tzv. skutkové větě a ke zjištěním uvedeným v odůvodnění soudních rozhodnutí lze přihlížet pouze pokud rozvíjejí okolnosti uvedené ve skutkové větě alespoň rámcově. V daném případě ale konstatování odvolacího soudu o záměrném střetu obou vozidel nerozvíjí obsah skutkové věty, ale naopak se dostává do rozporu se zjištěním nalézacího soudu, podle kterého k dopravní nehodě vůbec nedošlo. Podle státního zástupce tak skutková zjištění v podobě vymezené v soudních rozhodnutích neumožňují jednoznačný závěr o tom, zda se obvinění dopustili pokusu trestného činu pojistného podvodu ve formě uvedené v §250a odst. 1 nebo 2 tr. zák. a tato skutečnost je významná pro stanovení výše škody a v konečném důsledku i pro právní kvalifikaci jednání obviněných. Námitky obviněných týkající se subjektivní stránky trestného činu, podle státního zástupce směřují primárně proti kvalitě skutkových zjištění, neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu a navíc jsou předčasné v situaci, kdy závěr o úmyslném způsobení střetu vozidel obviněnými z tzv. skutkové věty vůbec nevyplývá. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání obviněných z podstatné části neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání, protože jsou předně založena na polemice vycházející z údajného rozporu mezi výrokem soudu I. stupně a odůvodněním rozsudku o tom, zda k dopravní nehodě došlo či nedošlo, i když sami existenci střetu vozidel a že k autonehodě došlo, nezpochybňují. Dále namítají, že výrok z rozsudku zcela evidentně neodpovídá zjištěným skutečnostem. I z dalšího obsahu dovolání vyplývá, že obvinění napadají toliko skutková zjištění soudů, i když výslovně uvádí, že se skutkovými závěry obou soudů lze souhlasit, ale nikoli s jejich závěry právními. Obvinění tak obecně napadli právní posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale žádnou konkrétní námitku v tomto směru již neuvedli. Všechny jejich další námitky v dovolání jsou, přes výslovný souhlas se skutkovými závěry, založeny na námitkách skutkové povahy, že nebyl proveden žádný důkaz, resp. jediný důkaz o tom, že by od počátku dopravní nehodu fingovali nebo spáchali dané jednání úmyslně, když se dopravní nehoda mohla stát i jejich nedbalostí. Obvinění tak jednoznačně považují za neprokázané, že by „sehráli fingovanou dopravní nehodu“, když pro tento závěr považují za nezbytné, aby bylo provedeno důkazní řízení a měl oporu v provedeném dokazování. Takováto námitka o neprokázání části jednání tak směřuje proti správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně, potvrzených soudem odvolacím a nikoli proti právnímu posouzení skutku uvedenému v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu I. stupně. Skutkový charakter námitky, neodpovídající uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., potvrzuje i skutečnost, že obvinění prosazují svoji verzi skutkového děje spočívající v tom, že dopravní nehodu úmyslně nevyvolali, ale došlo k ní pouze v důsledku jejich nedbalosti (nebo některého z nich), což podporují tím, že tuto verzi žádný ze znaleckých posudků nevylučuje. Tím se však obvinění domáhají jiného hodnocení důkazů, zejména daných znaleckých posudků a následně také jiného skutkového zjištění, než jej učinil již soud I. stupně, z něhož by mělo vyplývat, že k dopravní nehodě došlo tak, jak uváděli ve svých výpovědích.
Na základě tohoto jiného průběhu skutkového děje pak částečně staví i svoji námitku o nezjištění skutečné výše škody, když sami v dovolání konstatují, že podle judikatury soudů v případě fingované pojistné události není podstatné, v jaké výši vznikla škoda. Současně ale námitka ohledně zjišťování výše škody směřuje i proti právnímu posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když obvinění souhlasí se skutkovými zjištěními soudu I. stupně, ale přesto vyslovují pochybnosti o tom, jakou škodu je pojišťovna povinna hradit, resp. v jaké výši jim vznikl nárok na pojistné plnění či nikoli. Otázka výše způsobené škody je pak kvalifikačním znakem pojistného podvodu podle §250a odst. 4 písm. b) tr. zák., jímž byli obvinění uznáni vinnými ve stádiu pokusu.
V tzv. skutkové větě rozsudku soudu I. stupně je mj. uvedeno, že „k popsané dopravní nehodě nedošlo a poškození vozidel tak nastalo jiným způsobem“. Je-li v předchozí části skutku popsán průběh dopravní nehody jak byl policistům uveden oběma obviněnými a posléze prezentován i pojišťovně, není pochyb o tom, že podle zjištění soudu se dopravní nehoda nestala způsobem uváděným obviněnými, což soud I. stupně vyjádřil slovy, že k „popsané“ dopravní nehodě nedošlo a poškození vozidel nastalo jiným způsobem. Mezi popisem skutku ve výroku rozsudku a jeho odůvodněním tak není obviněnými namítaný rozpor, protože ke střetu vozidel na daném místě došlo, ale nejednalo se o dopravní nehodu tak, jak ji popsali obvinění. Na základě zjištění, že ke střetu vozidel a jejich poškození na daném místě došlo, což ani obvinění nezpochybňují, dospěl soud k závěru, že tento střet vozidel byl úmyslně vyvolán jednáním obviněných, tj. se záměrem vydávat jej za nahodilý a tedy za pojistnou událost a na základě toho pak dosáhnout vyplacení pojistného plnění. A to ať už z titulu havarijního nebo tzv. zákonného pojištění, čímž by jim byla nahrazena jak škoda vniklá při úmyslně vyvolaném střetu vozidel, tak i škoda, která na předmětných vozidlech vnikla již předtím, když podle zjištění soudu obě vozidla vykazovala i poškození, které při jejich úmyslně vyvolaném střetu vzniknout nemohlo. Obvinění tak z titulu pojištění vozidla M. uplatnili neoprávněně jak nárok na náhradu škody, kterou na vozidlech způsobili úmyslně vyvolanou dopravní nehodou, tak i škody, která již předtím vznikla jinak, nikoli na základě pojistné události, když ani samotní obvinění toto předchozí poškození vozidel jako jinou pojistnou událost neuplatňovali. Hrozící škodou je tak celá výše pojistného plnění uplatněného obviněnými, protože jim vůbec nárok na pojistné plnění nevznikl. Jejich námitka, že se soudy měly zabývat otázkou skutečné výše škody, je proto zjevně neopodstatněná.
Nic na tom nemění ani názor státního zástupce, který se domnívá, což ale samotní obvinění jako dovolatelé nenamítají, že z popisu skutku nevyplývá závěr o úmyslném způsobení střetu vozidel. Státní zástupce svůj názor zakládá na tvrzení, že pokud podle skutkových zjištění ve skutkové větě k předmětné dopravní nehodě nedošlo, pak ji podle něj obvinění logicky nemohli úmyslně vyvolat. Státní zástupce přehlíží význam skutkového zjištění, že k „popsané“ dopravní nehodě nedošlo, tj. ne, že k ní nedošlo vůbec, ale stala se jinak. Státní zástupce se tak dostal do rozporu s dovoláním, ve kterém samotní obvinění opakovaně uvádí, že dle názoru soudů došlo k autonehodě, resp. nalézací soud zjistil skutek tak, že došlo k autonehodě, resp. nalézací soud zjistil skutek tak, že prokazatelně došlo ke střetu vozidel. Nejvyšší soud přitom podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumává zákonnost a odůvodněnost výroků, které byly napadeny dovoláním, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání a nikoli ve vyjádření k dovolání. K této námitce státního zástupce proto Nejvyšší soud nepřihlížel, byť lze soudu I. stupně vytknout, že zcela nekriticky převzal znění skutkové věty z obžaloby a nevěnoval pozornost jejímu případnému upřesnění.
Na základě uvedených důvodů byla dovolání obviněných odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná, když z podstatné části byla založena na nepřípustných skutkových námitkách a hmotně právní námitka byla shledána zjevně neopodstatněnou. Existenci uplatněných důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. tak Nejvyšší soud ve věci neshledal, když z hlediska námitek obviněných nespočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš