ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.443.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 443/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. dubna 2008 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně, které podala v neprospěch obviněného V. D. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 2 To 532/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 231/2005, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 2 To 532/2007.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. 4 T 231/2005, byl obviněný V. D. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Z. p. M. v. Č. r., zastoupené ředitelem pobočky v O., J., Dr. Bc. V. K., částku 8.505,- Kč.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 2 To 532/2007, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. z podnětu odvolání obviněného V. D. zrušil uvedený rozsudek Okresního soudu v Olomouci v celém rozsahu a za splnění podmínek v §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného V. D. podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 16. 12. 2005, sp. zn. 4 Zt 70/2005, pro skutek spočívající v tom, že dne 13. 12. 2004 o době kolem 21:45 hodin v O., na ul. P., v šestém patře, na chodbě před bytem rodiny D., po předchozím slovním konfliktu fyzicky napadl poškozeného Z. D. a to opakovanými údery pěstí do oblasti břicha a nejméně dvěma razantními údery pěstí do obličeje v oblasti krajiny pravého oka a v oblasti nosu, čímž způsobil poškozenému zranění v rozsahu povrchové tržné rány horního víčka, drobné ranky na dolním víčku a při kořeni nosu, zlomeninu levé nosní kůstky bez posunu a zlomeninu pravé očnice s posunem dolů, přičemž toto zranění si vyžádalo lékařské ošetření a následnou hospitalizaci ve Fakultní nemocnici O., dobu léčení nejméně 2 - 3 týdny, přičemž délka trvání pracovní neschopnosti byla od 14. 12. 2004 do 2. 1. 2005, avšak s ohledem na způsob a razantnost úderu, tedy opakované údery pěstí do hlavy, mohlo v důsledku posunu úlomků kosti očnice reálně dojít ke způsobení závažnějšího zranění, spočívajícího v krvácení do prostoru za oko ke zrakovému nervu a následnému krvácení do mozku, přičemž takové zranění by zanechalo u poškozeného trvalé následky, čímž měl spáchat trestný čin ublížení na zdraví ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Nejvyšší státní zástupkyně podala proti tomuto rozsudku dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Poukázala na to, že z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně byl usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 3 Tdo 192/2007, podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 2 To 577/2006, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 2 To 532/2007, byl odsuzující rozsudek soudu prvního stupně opětovně zrušen podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. a obviněný V. D. byl podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby. Odvolací soud přitom shledal, že nebyla vyvrácena obhajoba obviněného, že jednal v nutné obraně ve smyslu §13 tr. zák., což vylučuje protiprávnost jeho jednání. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně však závěr odvolacího soudu o tom, že skutek není trestným činem, spočívá na jeho nesprávném právním posouzení a na nesprávném hmotně právním posouzení předchozího jednání poškozeného Z. D. Poukázala přitom na to, že podle §13 tr. zák. není trestným činem čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem. Aby mohlo být jednání obviněného posouzeno jako jednání v nutné obraně podle §13 tr. zák., muselo by předchozí jednání poškozeného Z. D. představovat hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, tzn. že by muselo směřovat k naplnění skutkové podstaty některého trestného činu. Pokud se poškozený Z. D. ohradil proti tlučení obviněného V. D. na dveře jeho bytu, a to i za použití fyzického násilí, nenaplňovalo toto ohrazení skutkovou podstatu žádného trestného činu. V úvahu nepřichází ani posouzení jednání poškozeného jako trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., neboť nelze dovodit splnění zákonného znaku tohoto trestného činu, a sice že byl spáchán „veřejně“. Jednání poškozeného tak nenaplňovalo skutkovou podstatu žádného trestného činu a nebylo proto možno vůči němu uplatňovat nutnou obranu podle §13 tr. zák. Závěr odvolacího soudu, že skutek není trestným činem spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení otázky splnění podmínek nutné obrany podle §13 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně poukázala také na to, že odvolací soud ignoroval upozornění Nejvyššího soudu České republiky v usnesení ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 3 Tdo 192/2007, na podmínky, za nichž je možná aplikace ustanovení §13 tr. zák. o nutné obraně.
Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za použití §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 2 To 532/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke zrušení pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Navrhla, aby dovolací soud rozhodl o dovolání ve smyslu §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, a souhlasila s projednání věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného rozhodnutí ve věci.
Obviněný se k dovolání nejvyšší státní zástupkyně nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky neodmítl dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti němž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Judikatura Nejvyššího soudu vychází z toho, že rozhodovací činnost soudů lze považovat za transparentní a předvídatelnou a současně i respektující základní požadavek právního státu, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) pouze za předpokladu, že při nezměněných skutkových okolnostech je respektováno ustanovení §265s odst. 1 tr. ř., které vyjadřuje vázanost soudů nižších stupňů právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem jako soudem dovolacím. Vzhledem k tomu, že zákon umožňuje přezkoumat rozhodnutí dovolacího soudu pouze cestou obnovy řízení (§265n tr. ř.), musí být právní názor Nejvyššího soudu vyjádřený v rozhodnutí jednoho senátu Nejvyššího soudu závazný a nezměnitelný i ve vztahu k tomu senátu Nejvyššího soudu, který bude věc při nezměněném skutkovém zjištění znovu projednávat a rozhodovat v dovolacím řízení (srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 15 Tdo 44/2004-I).
V odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 3 Tdo 192/2007, Nejvyšší soud uvedl, že je obdobně jako soud druhého stupně toho názoru, že v daném případě nebyla vyvrácena obhajoba obviněného, že byl napaden jako první. Ze skutkových zjištění podle názoru Nejvyššího soudu nevyplývá, pokud obviněný udeřil poškozeného a způsobil mu újmu na zdraví, že by tato skutečnost a priori vylučovala aplikaci ustanovení trestního zákona o nutné obraně.
Ustanovení §13 tr. zák. definuje nutnou obranu jako čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Nutná obrana tedy předpokládá jednak odražení útoku přímo hrozícího nebo trvajícího na zájem chráněný zákonem, a jednak nesmí být zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí napadeného dovoláním, odvolací soud sice stručně vysvětlil, z jakých důkazů vyplynulo, že obviněný V. D. byl jako první napaden poškozeným D. a za jaké situace. Zcela však pominul hodnocení otázky přiměřenosti obrany obviněného z hlediska způsobu útoku. Ač se u nutné obrany nevyžaduje naprostá proporcionalita mezi útokem a obranou, je zapotřebí zvážit, zda intenzita obrany obviněného (v podobě masivního úderu pěstí do obličeje poškozeného) byla adekvátní povaze útoku poškozeného. V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné pečlivé zhodnocení nejen fyzických dispozic obou účastníků konfliktu, ale i míry reálného ohrožení zdraví obviněného ze strany podnapilého poškozeného. Teprve poté bude možno učinit závěr, zda se v projednávaném případě jednalo o jednání obviněného v nutné obraně či nikoliv.
Protože se odvolací soud touto otázkou vůbec nezabýval, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí a postup soudu podle §226 písm. b) tr. ř. jsou předčasné. Postupoval proto podle §265k odst. 1, 2 a §265l odst. 1 tr. ř. a napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu a tomuto soudu přikázal, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Odvolacímu soudu uložil, aby po případném doplnění dokazování se zabýval otázkou nutné obrany podle §13 tr. zák. v intencích tohoto rozhodnutí a ve věci znovu rozhodl.
Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 2 To 532/2007, je zřejmé, že odvolací soud se vůbec nezabýval otázkou přiměřenosti obrany obviněného z hlediska útoku, což tomuto soudu bylo vytčeno již zmíněným usnesením Nejvyššího soudu České republiky, a místo toho téměř doslova reprodukoval obsah výpovědí slyšených svědků a závěry znaleckého posudku MUDr. Z. Z., CSc., a pouze stručně odůvodnil svůj závěr o tom, že nebyla vyvrácena obhajoba obviněného, že byl jako první napaden poškozeným. Závěr o tom, že to byl poškozený, který jako první napadl obviněného, však nebyl v předcházejícím řízení nijak zpochybněn. Takový závěr však nic nevypovídá o posouzení otázky přiměřenosti obrany z hlediska způsobu útoku. Je zcela zřejmé, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci při svém rozhodování o odvolání obviněného nerespektoval závazný právní názor, který Nejvyšší soud vyslovil ve svém usnesení ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 3 To 192/2007, přestože se skutkový stav věci nezměnil.
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu se věc opětovně dostává do stadia odvolacího řízení. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci znovu rozhodne o odvolání obviněného V. D., které podal proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. 4 T 231/2005. Při novém projednání a rozhodnutí věci je ve smyslu §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí, ale i v usnesení ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 3 Tdo 192/2007, na jehož obsah pro stručnost odkazuje a kterým je vázán i Nejvyšší soud (srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 15 Tdo 44/2004).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek