ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.447.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 447/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 4. 2008 o dovolání obviněného M. I. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2007, sp. zn. 6 To 608/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově pod sp. zn. 18 T 100/2007 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. I. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2007, sp. zn. 18 T 100/2007 byl obviněný M. I. uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a odsouzen podle §180d tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na tři roky.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Bruntále – pobočka v Krnově skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný M. I. dne 23. 2. 2007 kolem 10,30 hodin v K., okr. B., po ulicích A., B., M., N. a B. řídil osobní motorové vozidlo zn. BMW 740 přesto, že nevlastnil řidičský průkaz, přičemž riskantní jízdou a nedodržováním dopravních předpisů ohrožoval jiné účastníky silničního provozu.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2007, sp. zn. 6 To 608/207, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spojil s námitkami proti tomu, že soudy opřely svá skutková zjištění o výpovědi určité skupiny svědků vypovídajících v jeho neprospěch a že pominuly výpovědi jiných svědků, kteří vypovídali v souladu s jeho obhajobou. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný zahrnul námitky, jimiž označil uložený trest za nepřiměřený z hlediska ustanovení §23 odst. 1 tr. zák., §31 odst. 1 až §34 tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Bruntále – pobočka v Krnově nové projednání a rozhodnutí věci nebo aby po zrušení rozhodnutí obou soudů sám ve věci rozhodl.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jasně o tom svědčí dikce „… nebo jiném … hmotně právním …“. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny nebo dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolacím důvodem tudíž nejsou námitky proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování apod. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Obviněný neuplatnil žádné námitky v tom směru, že by skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Bruntále – pobočka v Krnově a který v napadeném usnesení akceptoval i Krajský soud v Ostravě, nenaplňoval znaky trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesouhlas obviněného s výpověďmi části svědků a s tím, že soudy vzaly tyto výpovědi za podklad svých skutkových zjištění a nevycházely z výpovědí jiných svědků, protože je nepovažovaly za věrohodné, není dovolacím důvodem.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Obviněný nenamítal nic v tom smyslu, že by mu byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu. Jen takové námitky by byly dovolacím důvodem. Namítaná nepřiměřenost trestu z hlediska účelu trestu podle §23 odst. 1 tr. zák., z hledisek rozhodných pro stanovení druhu trestu a jeho výměry podle §31 odst. 1 tr. zák., z hlediska významu zmenšené příčetnosti pachatele podle §32 tr. zák. (přičemž v posuzované věci o zmenšenou příčetnost obviněného ani nešlo) a z hlediska polehčujících a přitěžujících okolností podle §33 - §34 tr. zák dovolacím důvodem není.
Názor, že nepřiměřenost trestu je dovolacím důvodem, obviněný opíral o nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 603/06. Tento nález se však týkal věci zcela jiné povahy. Důvodem, pro který Ústavní soud neakceptoval nepodmíněný trest odnětí svobody uložený obecnými soudy, byl rozpor s ústavním požadavkem proporcionality, a to vzhledem k délce řízení, které bylo vedeno od zahájení trestního stíhání dne 17. 8. 1993 do jeho pravomocného skončení dne 26. 7. 2004 a týkalo se trestné činnosti spáchané v době od září 1992 do května 1993 (trestní stíhání tedy trvalo téměř jedenáct let). V posuzované věci obviněného M. I. k žádným průtahům v řízení evidentně nedošlo. Toto řízení bylo provedeno bezprostředně po spáchání činu a bylo skončeno během několika měsíců. Právní názory vyslovené v citovaném nálezu Ústavního soudu nelze mechanicky přenášet do věci nezatížené problémem, který svým rozhodnutím řešil Ústavní soud. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že odkaz obviněného na citovaný nález Ústavního soudu nestaví námitky obviněného, že mu byl uložen nepřiměřený trest, do pozice, v níž by byly dovolacím důvodem.
Závěrem
Obviněný M. I. formálně deklaroval dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které svým obsahem těmto dovolacím důvodům neodpovídaly, nenaplňovaly je a nebyly pod ně podřaditelné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl bez toho, že by na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. dubna 2008
Předseda senátu
JUDr. Petr Hrachovec