ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.457.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 457/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 23. dubna 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněné L. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2003, sp. zn. 4 To 28/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 98/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v N. J. ze dne 12. 11. 2002, sp. zn. 4 T 98/2002, byla obviněná L. P. uznána vinnou trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. a byla odsouzena podle tohoto ustanovení k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §226 písm. b) tr. ř. byla obviněná zproštěna obžaloby pro jiný skutek.
Obviněná spáchala trestný čin tím, že nejpozději do 25. 4. 1998 a 25. 7. 1998 jako jediná jednatelka spol. s r. o. L. J. A. nepodala F. ú. v K. přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prvního a druhého (pouze duben) čtvrtletí roku 1998, přestože firma byla v období od 1. 1. 1998 do 30. 4. 1998 plátcem daně z přidané hodnoty, v rámci čehož uskutečňovala a přijímala zdanitelná plnění, čímž jí vznikla vlastní daňová povinnost ve výši 393.448,- Kč, kterou však finančnímu úřadu neuhradila a o uvedenou částku tak zkrátila příjem Č. r.
Proti tomuto rozhodnutí podala obviněná odvolání proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 4. 2003, sp. zn. 4 To 28/2003, z podnětu odvolání obviněné podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. obviněnou L. P. nově odsoudil podle §148 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. jí výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání (předloženo Nejvyššímu soudu dne 4. 4. 2008) opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř. Uvedla, že soudy obou stupňů nesprávně aplikovaly hmotné právo, když ze zjištěného skutkového stavu vyvodily chybné právní závěry, pokud jde o výrok, jímž byla uznána vinnou. Provedeným dokazováním bylo podle obviněné dostatečně osvětleno, jakým způsobem byla přebírána korespondence finančního úřadu a jakým způsobem bylo vedeno účetnictví společnosti L. J. A., s. r. o., a jak a zejména kým byla zpracována daňová přiznání a jiná podání týkající se této oblasti. V řízení bylo údajně svědecky potvrzeno její tvrzení, že nerozumí problematice účetnictví a daní. Proto v předmětné době i předtím na smluvním základě spolupracovala s účetní firmou N. T. I., s. r. o., zejména s její jednatelkou Ing. N. Jmenované předávala veškeré podklady z této oblasti a pokud je převzal někdo ze zaměstnanců, předal je rovněž účetní firmě. V řízení bylo podle obviněné také prokázáno, že Ing. N. nebo daňový poradce B. předávali vyplněná daňová přiznání a obviněná je pouze podepisovala na označených místech, přičemž spoléhala na jejich odborné znalosti a profesní zodpovědnost. V době, kdy se měl stát skutek, jímž byla obviněná uznána vinnou, již spolupracovala nejen s účetní firmou N. T. I., s. r. o., ale také s daňovým poradcem B. Pokud tedy nebyla splněna nějaká povinnost vůči finančnímu úřadu, opakuje obviněná svou obhajobu, že se tak stalo výlučně v důsledku pochybení daňového poradce pana B. , případně také účetní firmy N. T. I., s. r. o. Obviněná zdůraznila, že tyto záležitosti tehdy nevyřizovala, nýbrž na smluvním základě pověřila jmenované osoby. Její obhajobu sice nepotvrdil svědek B., ale obviněná má za to, že jeho výpověď je nevěrohodná. V této souvislosti obviněná poukázala na výpovědi svědků Ing. N. , F. a F. Podotkla, že nepolemizuje se zjištěným skutkovým stavem, ale ze všech provedených důkazů však podle ní vyplývá, že nevěděla o chybách ve vztahu k finančnímu úřadu, neboť účetnictví nerozumí. Ze skutkových zjištění tedy soudy podle obviněné vyvodily chybné právní závěry, v rámci hmotně právních úvah měl totiž soud zvažovat také otázku subjektivní stránky, tj. o jejím úmyslu. Součástí těchto úvah mělo být také zvážení její vědomosti o neplnění povinností vůči finančnímu úřadu. Pokud by soud postupoval v souladu s hmotným právem, měl ji zprostit obžaloby, protože nebyla naplněna objektivní stránka trestného činu, nebylo prokázáno, že by spáchala trestný čin úmyslně, když o neplnění daňových povinností nevěděla.
Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek krajského soudu a sám rozhodl tak, že ji zprostí obžaloby, popř. aby věc postoupil soudu druhého stupně k dalšímu řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky jsou shodné s její obhajobou uplatněnou v předchozích stádiích trestního řízení. Soud prvního stupně podle státního zástupce učinil skutková zjištění, že obviněná byla finančním úřadem ještě před vypršením lhůty k podání daňového přiznání písemně upozorněna na neplnění povinností plátce daně z přidané hodnoty. Pokud tedy obviněná jako jediná jednatelka společnosti neučinila žádná opatření a ponechala věcem volný průběh, dala tím najevo, že je srozuměna s případným vznikem škodlivého následku a jednala přinejmenším v úmyslu nepřímém podle §4 písm. b) tr. zák. Z těchto důvodů považuje státní zástupce dovolání obviněné za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněné ale vyplývá, že její námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněná navíc uplatnila tyto námitky již ve svém řádném opravném prostředku (č. l. 141 trestního spisu), byly podstatou celé její obhajoby a soudy obou stupňů se jimi zabývaly a vypořádaly se s nimi.
Obviněná v úvodu svého mimořádného opravného prostředku sice zdůraznila, že dovoláním nelze napadat skutkovou stránku věci s tím, že tak nečiní, svými námitkami ohledně nedostatku naplnění subjektivní stránky, kterou se soudy údajně nezabývaly a která nebyla prokázána, dále námitkami, že problematice účetnictví a daní nerozumí a nevěděla o neplnění daňových povinností její společnosti a že pokud k pochybením došlo, stalo se tak v důsledku pochybení daňového poradce B. a společnosti N. T. I., s. r. o., však pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů, nabízí svoji verzi průběhu skutkového děje a zcela pomíjí skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů. Za námitky skutkového charakteru je nutno také posoudit výhrady, kterými obviněná brojí proti věrohodnosti výpovědi svědka B. a naopak odkazuje na výpovědi jiných svědků.
Obviněná tak neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. V této souvislosti Nejvyšší soud nad rámec dovolání podotýká, že pokud jde o subjektivní stránku trestného činu, je zřejmé, že závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním. Tento závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Obviněná v dovolání uvedla, že nevěděla o neplnění daňových povinností. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů a z obsahu spisu je však zřejmé, že dne 22. 4. 1998 (č. l. 95 trestního spisu) osobně převzala rozhodnutí F. ú. v K. o zrušení registrace plátce daně z přidané hodnoty, v němž byla mj. upozorněna na neplnění povinností plátce DPH a věděla tedy o svých povinnostech, které pro ni jako plátce daně vyplývají. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů pak vyplývá, že také další písemnosti od F. ú. v K. byly obviněné předávány. Pokud jde dále o námitku obviněné, že záležitosti ohledně účetnictví a daní nevyřizovala, neboť jimi na smluvním základě pověřila jmenované odborné osoby, Nejvyšší soud poukazuje na listinné důkazy nacházející se na č. l. 82 - 84 trestního spisu, smlouva o poskytnutí daňového poradenství ze dne 20. 3. 1998 a plná moc ze dne 15. 3. 1999, které dokazují pověření M. B. , avšak pouze ve věci vypracování přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 1998 a nikoli k přiznání k dani z přidané hodnoty za uvedené období, za které byla obviněná uznána vinnou trestným činem podle §148 odst. 1 tr. zák.
Je tedy zřejmé, že uvedenou námitku týkající se absence subjektivní stránky trestného činu lze posuzovat jako součást již shora uvedených námitek skutkových, jejichž cílem bylo ve své podstatě docílit změny skutkového stavu věci. Za těchto okolností pak pouhý odkaz na problematiku hmotně právní, nemůže být považován za právně relevantní námitku naplňující důvod dovolání. Shodné lze uvést u námitky obviněné ohledně údajného nenaplnění objektivní stránky uvedeného trestného činu, kterou ovšem obviněná ani blíže nerozvedla a neuvedla ani žádné argumenty, kterými by tuto obecnou námitku podpořila. Objektivní stránka trestného činu je ale dána právě jednáním a následkem jako skutkovými zjištěními a příčinným vztahem mezi nimi. Z námitek obviněné lze sice nepřímo dovodit, že pokud veškerou vinu shledává na straně účetní firmy nebo daňového poradce, zpochybňuje tím i hmotně právní závěr o existenci příčinné souvislosti. Činí tak ale na skutkovém základě odlišném od zjištění soudu, když v rozporu s ním tvrdí, že o neplnění daňových povinností nevěděla. Již soud I. stupně ale jednoznačně po zhodnocení provedených důkazů dospěl ke skutkovému závěru, že musela vědět o nedostatcích ve finančním hospodaření své firmy a zejména také o urgencích finančního úřadu, ale na to vůbec nereagovala.
Na základě shora uvedeného je zřejmé, že těmito námitkami obviněná nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněná se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění učiněných soudy, opakovaně nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle ní dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněná deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnila.
Nejvyšší soud ani neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Proto bylo dovolání obviněné L. P. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za situace, že námitkami obviněné nebyl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nebyl naplněn ani důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolání obviněné bylo na základě výše uvedeného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš