ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.465.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 465/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 29. dubna 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. L. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 9 To 380/2007, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 61/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 6. 2007, sp. zn. 2 T 61/2007, byl obviněný R. L. uznán vinným ad 1) trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. b) tr. zák. a ad 2) trestným činem braní rukojmí podle §234a odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. a byl odsouzen podle §234a odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. a) tr. zák. mu bylo uloženo psychiatrické léčení v ambulantní formě.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že ad 1) dne 28. 12. 2006 kolem 21:55 hodin v P., nám. G. K. při kontrole hlídkou PČR měl při sobě 3 ks nábojů brazilské komerční výroby v provedení mosazná, povrchově niklovaná nábojnice s dnovou signaturou „45 Auto + P CBC“ osazená mosaznou nelakovou zápalkou typu boxer, laborovaná plášťovou střelou s tombakovým pláštěm, expanzní dutinou a šestisekovým předfragmentováním, kdy střela s expanzní dutinou a se šestisekovým předfragmentováním je určena ke zvýšení ranivého účinku a podle zákona č. 119/2002 Sb. jsou zařazeny do kategorie A a její vlastnictví, držení nebo nošení je zakázáno, ad 2) dne 28. 12. 2006 kolem 23:15 hodin po předchozím požití alkoholických nápojů v P., B., v areálu FN B. na protialkoholní záchytné stanici, kam byl převážen hlídkou PČR z MOP N., ve složení nstržm. J. S. a pprap. J. Š., přestože měl ruce spoutané před tělem prudce zezadu narazil do poškozeného S., který se zapotácel a obviněný mu vytáhl z pouzdra u pasu služební zbraň, kterou namířil na za ním stojícího poškozeného Š., kterému nařídil uzavření dveří do čekárny a poté oběma poškozeným nařídil, aby si v čekárně sedli na lavici, rozbil pistolí kameru umístěnou v rohu místnosti a poškozenému Š. poté nařídil, aby mu odemkl služební pouta a aby poškození vydali mobilní telefony, načež požadoval spojení s policejním prezidiem PČR, televizí N. a o dopravení pprap. V. V. do FN B., přičemž jednak z pistole vystřelil do spodní části dveří čekárny, které prostřelil a poté se zmocnil druhé služební zbraně pprap. Š., načež neustále střídavě natahoval a vypouštěl kohout pistole, mačkal prstem spoušť, mířil na oba poškozené, přičemž tímto jednáním u nich vyvolal oprávněnou obavu o své zdraví, a předmětným jednáním způsobil na poškozeném majetku pošk. FN N. B. P., celkovou škodu ve výši 3. 282,- Kč, načež se po telefonickém rozhovoru s vyjednavačem PČR vzdal.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný a jeho matka odvolání, přičemž obviněný proti všem výrokům napadeného rozhodnutí. Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 9 To 380/2007, obě dovolání podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání. Dovolání odůvodnil tím, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný citoval skutek popsaný pod bodem ad 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a uvedl, že náboje jsou zákonem č. 119/2002 Sb., zařazeny do kategorie A. Podle §9 odst. 1 tohoto zákona je zakázáno zbraně kategorie A držet a nosit, pokud není dále stanoveno jinak. Podle §28 odst. 1 písm. b) tohoto zákona je držitel zbrojního průkazu skupiny A oprávněn nabývat do vlastnictví a držet střelivo do zbraně kategorie B nebo C, nejvýše však tři kusy téhož druhu, ráže, značky a výrobního provedení. Náboje 45 Auto jsou střelivem pistolovým, tj. střelivem do krátkých samonabíjecích zbraní, tedy zbraní kategorie B. Obviněný podotkl, že byl držitelem zbrojního průkazu skupiny A, z toho důvodu byl oprávněn držet střelivo v počtu tří kusů. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení zrušil.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání neoznačil žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., o který se dovolání opírá. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle obsahu a shledal, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ( „…rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.“).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V daném případě jde o otázku posouzení střeliva podle zák. č. 119/2002 Sb., tj. o otázku jiného hmotně právního posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný v dovolání namítal pouze skutek pod bodem ad 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. b) tr. zák. s tím, že jako držitel zbrojního průkazu skupiny A je oprávněn nabývat do vlastnictví a držet toto střelivo do zbraně kategorie B nebo C (nejvýše však tři kusy téhož druhu, ráže, značky a výrobního provedení) a náboje 45 Auto jsou, podle něj, střelivem pistolovým, tj. střelivem do krátkých samonabíjecích zbraní, tedy do zbraní kategorie B. Obviněný je tedy přesvědčen, že byl z toho důvodu oprávněn držet střelivo v počtu tří kusů. Nejvyšší soud se touto námitkou zabýval, avšak shledal ji zjevně neopodstatněnou.
Trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo bez povolení hromadí, vyrábí nebo sobě nebo jinému opatřuje zbraně nebo střelivo. Z právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný se tohoto trestného činu dopustil tím, že bez povolení sobě opatřil střelivo. Střelivem se pak rozumí souhrnné označení nábojů, nábojek a střel do střelných zbraní. Podle §3 odst. 1 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, se zbraně a střelivo pro účely tohoto zákona rozdělují na a) zakázané zbraně, zakázané střelivo nebo zakázané doplňky zbraní - kategorie A (\"zbraně kategorie A\"), b) zbraně podléhající povolení - kategorie B (\"zbraně kategorie B\"), c) zbraně podléhající ohlášení - kategorie C (\"zbraně kategorie C\") a d) ostatní zbraně - kategorie D (\"zbraně kategorie D\"), e) střelivo do zbraní kategorií A až D, které není zakázané (\"střelivo\"). Podle §4 písm. b) bod 2., zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, je „zbraní kategorie A“ také střelivo pro krátké kulové zbraně se střelou šokovou nebo střelou určenou ke zvýšení ranivého účinku.
Z tzv. skutkové věty pod bodem ad 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný měl při kontrole hlídkou Policie České republiky dne 28. 12. 2006 při sobě 3 náboje brazilské komerční výroby v provedení mosazná, povrchově niklovaná nábojnice s dnovou signaturou „45 Auto + P CBC“ osazená mosaznou nelakovou zápalkou typu boxer, laborovaná plášťovou střelou s tombakovým pláštěm, expanzní dutinou a šestisekovým předfragmentováním. Odborným vyjádřením z oboru balistiky, Policie České republiky, Odboru kriminalistické techniky a expertiz, bylo zjištěno, že střela s expanzní dutinou a šestisekovým předfragmentováním je určená ke zvýšení ranivého účinku (viz str. 65, 66 trestního spisu). Toto střelivo je tedy podle §4 písm. b) bod 2., zákona č. 199/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, „zbraní kategorie A“, které je podle §9 odst. 1 zákona č. 119/2002 Sb., zakázáno nabývat do vlastnictví, držet nebo nosit, pokud není stanoveno jinak. Podle §9 odst. 4 tohoto zákona se oprávnění nosit zbraň kategorie A (na základě výjimky podle §9 odst. 2, odst. 3 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu) zaznamenává do zbrojního průkazu. Z obsahu spisu, zejména z kopie karty držitele zbrojního průkazu (č. l. 198 trestního spisu) vyplývá, že obviněný nebyl oprávněn nosit zbraň kategorie A, jak se mylně domnívá, ale výslovně toliko zbraň kategorie B. Obviněný také přehlíží, že podle §28 odst. 1 písm. a) cit. zákona je držitel zbrojního průkazu skupiny A oprávněn nabývat do vlastnictví a držet pro sběratelské účely zbraň kategorie A, na kterou mu byla udělena výjimka, což se v daném případě nestalo. Tato námitka obviněného je tedy zjevně neopodstatněná.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud odmítne dovolání, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud shledal, že námitka obviněného uplatněná v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zjevně neopodstatněná, a proto dovolání obviněného R. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš