ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.471.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 471/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. dubna 2008 o dovoláních obviněných T. P. , a J. H. , která podali proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 2 To 75/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 7/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných T. P. a J. H. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. 50 T 7/2006, byli obvinění T. P. a J. H. společně s obviněnými P. M. a M. H. uznáni vinnými jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., které spáchali tím, že dne 6. června 2005 krátce po 20:05 hod. po předchozí vzájemné domluvě, k níž došlo mezi obžalovanými v nezjištěné době a na nezjištěném místě v době přecházející tomuto jednání, vedeni úmyslem zmocnit se peněz L. W. , připravených pro nákup vozidel v zahraničí, vnikli obžalovaní M. H. , J. H. a T. P. , zamaskováni černými kuklami a vyzbrojeni plynovou pistolí a masivním dřevěným hranolem, na dvůr domu poškozeného v obci Č. , v ul. P. V. , poté, co jim obžalovaný P. M. , který se již nacházel na dvoře domu, předstíraje odjezd s poškozeným do zahraničí pro nákup vozidel, otevřel ovládacím zařízením bránu, když předtím prostřednictvím mobilního telefonu kontaktoval obžalovaného M. H. , následně napadli poškozeného tak, že ho opakovaně udeřili hranolem do horní části těla a hlavy a také na střechu vozidla a několikrát vystřelili z plynové pistole do vzduchu a z vozidla zn. V. odcizili hotovost ve výši nejméně 31.000 EUR a z krku poškozenému strhli mobilní telefon zn. N. , poté obžalovaní M. H. , J. H. a T. P. z místa utekli, čímž poškozenému L. W. způsobili lehké zranění pravé ruky a dále jemu a ing. L. W. , škodu ve výši nejméně 934.960,- Kč.
Za tyto trestné činy byl obviněný T. P. odsouzen podle §234 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků a deseti měsíců. Současně byly zrušeny výroky o trestech z trestních příkazů Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 24 T 119/2005, který obviněný převzal dne 16. 10. 2005 a který nabyl právní moci dne 25. 10. 2005, a Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 9. 2005, č. j. 5 Tm 50/2005-160, který obviněný převzal dne 4. 10. 2005 a který nabyl právní moci dne 13. 10. 2005, jakož i všechny další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný T. P. byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Obviněný J. H. byl odsouzen podle §234 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla všem obviněným uložena povinnost nahradit škodu poškozeným L. W. a ing. L. W. ve výši 934.960,- Kč.
K odvolání obviněných J. H. a T. P. (ale i dalších obviněných, a to P. M. a M. H. ) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 2 To 75/2007, zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. 50 T 7/2006, ohledně všech obviněných ve výrocích o trestech a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému J. H. uložil podle §234 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro výkon trestu jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Obviněného T. P. odsoudil podle §234 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobod v trvání sedmi let a deseti měsíců. Současně zrušil výroky o trestech z trestních příkazů Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 24 T 119/2005, a Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 9. 2005, č. j. 5 Tm 50/2005-160, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Pro výkon trestu zařadil obviněného T. P. podle §39a odst. 2 tr. zák. do věznice s ostrahou. Znovu rozhodl o trestech spoluobviněných P. M. a M. H. a podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené L. W. a Ing. L. W. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podali obvinění T. P. a J. H. prostřednictvím obhájců včas dovolání.
Obviněný T. P. podal dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odůvodnil tím, že nebyl objektivně zjištěn skutkový stav věci, protože bylo sice zjištěno více pachatelů trestného činu, avšak sám nebyl ztotožněn jako pachatel. Tím byla podle jeho názoru porušena jak zásada odpovědnosti za spáchání trestného činu, tak zásada presumpce neviny. Namítl nesprávnost hodnocení důkazů, pokud jde o osobu, která má přezdívku „P. “, stejně tak okolnost, že ani z provedených odposlechů telefonních hovorů vedených mezi ostatními spoluobviněnými nebylo podle jeho názoru zjištěno, že by se dopustil trestné činnosti nebo že by na ní byl účasten. Zpochybnil též výpověď svědkyně V.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedl, že podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně proti výrokům o vině, trestu i náhradě škody, avšak Vrchní soud v Praze jako soud odvolací zrušil napadený rozsudek jen ve výrocích o trestu a náhradě škody a výrokem o vině se nezabýval. Obviněný se proto domnívá, že tímto postupem byla porušena jeho práva a byl uznán vinným ze spáchání trestného činu loupeže, ač tento skutek nespáchal.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí ve výroku o vině i trestu a následně sám rozhodl rozsudkem o zproštění obviněného T. P. obžaloby, pokud nepřikáže věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný J. H. podal dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. d), g), k) a l) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že byl zkrácen na svých právech na obhajobu tím, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá podle obviněného v tom, že soud neprovedl všechny dostupné důkazy a nevypořádal se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Obviněný namítl, že v trestním řízení nebylo jednoznačně přímými důkazy prokázáno, že by obviněný spáchal trestnou činnost, když soud vycházel z nepřímých důkazů, protože převážná část pachatelů měla na hlavách kukly. Soud se podle něj účelově vypořádal s tvrzením utajené svědkyně, že byla nucena vypovídat tak, jak jí přikázala Policie České republiky. Namítl také, že existují značné pochybnosti o způsobu odcizení peněz a uvedl, že nelze vyloučit, že peníze zůstaly doma u poškozených nebo na jiném místě.
K důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. k), l) tr. ř. obviněný neuvedl žádné konkrétní námitky.
Obviněný J. H. v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř., za podmínky uvedené v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 2 To 75/2007, i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. 50 T 7/2006, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně uvedla v písemném vyjádření k dovolání obviněného T. P. i obviněného J. H. , že obvinění v dovoláních nenamítali, že by skutková zjištění neodpovídala zákonným znakům trestných činů, jimiž byli uznáni vinnými. Námitky obviněných jsou obsahově totožné s námitkami, které obvinění uplatnili již v řízení o odvolání. Námitky obviněných, že soudy rozhodly nesprávně, pokud je označily za pachatele trestné činnosti, mají povahu námitek skutkových, jimiž se obvinění snaží dosáhnout změny zjištěného skutkového stavu věci. Soudy však svá skutková zjištění opřely o konkrétní skutečnosti vyplývající z provedených důkazů, přičemž mezi skutkovými zjištěními soudů a právním posouzením věci není žádný rozpor.
Oba obvinění uplatnili důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný T. P. odvolacímu soudu vytkl, že se výrokem o vině zabýval jen v odůvodnění rozsudku, obviněný J. H. uvedený důvod dovolání blíže nekonkretizoval. V posuzované věci došlo na základě odvolání obviněných k meritornímu přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a ke změně rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší státní zástupkyně dodala, že pokud námitky obviněného obsahově neodpovídají důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak neodpovídají ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný J. H. blíže nespecifikoval důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) a k) tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně z toho dovodila, že pokud námitky tohoto obviněného neodpovídají svým obsahem dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g), d), a k) tr. ř., pak neodpovídají ani důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obou obviněných odmítl, a aby rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
K dovolání obviněného T. P. :
Námitky obviněného podřazené pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou svým obsahem námitkami skutkovými, neboť obviněný se jimi domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutkový stav věci. Dovolací soud je však vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním tedy i proti hodnocení důkazů nebo úplnosti dokazování nemohou být předmětem přezkumu v řízení o dovolání. Judikatura zastává názor, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud se proto nemohl zabývat skutkovými námitkami obviněného T. P.
Obviněný T. P. opřel své dovolání také o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který spatřuje v tom, že odvolací soud se nezabýval výrokem o vině, když částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o trestech a náhradě škody. Z toho dovodil, že byl uznán vinným trestným činem loupeže, přestože tento skutek nespáchal. Z tohoto stručného odůvodnění dovolacího důvodu lze spíš usuzovat na to, že obviněný zamýšlel podat dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který spočívá v tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. K námitce obviněného, přestože nebyla podřazena pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že odvolání je z hlediska rozhodování odvolacího soudu nedělitelné, a přestože mu nebylo vyhověno v celém rozsahu, stále se jedná o odvolání jediné, které se vztahuje k jednomu konkrétnímu obviněnému. Proto jestliže odvolací soud vyhověl podanému odvolání jen částečně, nelze již ve zbylé, neúspěšné části toto odvolání zamítnout podle §256 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002).
Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 2 To 75/2007, je zřejmé, že odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal podle §254 odst. 1, 2, 3 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně nejen z hlediska zákonnosti a odůvodněnosti výroku o vině, nýbrž i na něj navazujících výrocích o trestu a náhradě škody a že ve stejném rozsahu přezkoumal i správnost postupu řízení, které tomuto rozsudku předcházelo. Vrchní soud poté, co zrušil napadený rozsudek ve výrocích o trestu a náhradě škody, rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. o trestech všech obviněných a dále o nároku poškozených na náhradu škody. Je tedy naprosto zřejmé, že odvolací soud nerozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí celého řádného opravného prostředku obviněných. Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K dovolání obviněného J. H. :
Obviněný J. H. uplatnil řadu skutkových námitek z důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jimiž se snažil dosáhnout změny skutkových zjištění, která má vyústit v závěr, že trestnou činnost nespáchal. Jak již bylo zmíněno shora, je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními, které učinily soudy nižších stupňů a z hlediska zákonného vymezení tohoto dovolacího důvodu se jimi nemůže zabývat.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný neopřel o řádné argumenty, stejně tak ani další důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) a l) tr. ř.
Podle §265f odst. 1 tr. ř. dovolání, pokud jde o zmíněné dovolací důvody, nesplňuje všechny náležitosti obsahu dovolání, protože není uvedeno, z jakých důvodů (rozumí se jejich obsahová stránka) je napadán rozsudek odvolacího soudu.
Přestože obviněný opřel důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. jen v obecné rovině o tvrzení, že byl zkrácen na svých právech na obhajobu tím, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání, považoval Nejvyšší soud tuto námitku za námitku právní. Tuto námitku shledal nedůvodnou. Řízení proti obviněnému J. H. bylo v souladu s ustanovením §302 a násl. tr. ř. vedeno jako řízení proti uprchlému, protože obviněný se vyhýbal trestnímu řízení pobytem v cizině. Nelze ani přisvědčit jeho námitce, že byl zkrácen v právu na obhajobu, neboť v řízení měl obhájce, který podle §304 tr. ř. má stejná práva jako obviněný. Obhájci obviněného byly také doručovány všechny písemnosti určené pro obviněného (§306 odst. 1 tr. ř.), předvolání k hlavnímu líčení i veřejnému zasedání byla soudy vhodným způsobem uveřejněna. Podle §306 odst. 2 tr. ř. se pak hlavní líčení, popřípadě veřejné zasedání provede i v nepřítomnosti obviněného, a to bez ohledu na to, zda se obviněný o něm dověděl. Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že obviněný nevznesl žádné konkrétní námitky proti tomu, že bylo proti němu vedeno řízení proti uprchlému podle hlavy devatenácté, oddílu druhého trestního řádu.
Další důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) a l) tr. ř. obviněný neodůvodnil a Nejvyšší soud je nemohl přezkoumat.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obou obviněných jsou zjevně neopodstatněná, a proto obě dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovoláních rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. dubna 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek