ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.477.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 477/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 29. dubna 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného B. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2008. sp. zn. 5 To 623/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 102 T 247/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. 102 T 247/2007, byl obviněný B. K. uznán vinným ad 1) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., ad 2) trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za to byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devatenácti měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 5 To 623/2007, podle §256 tr. ř. jeho odvolání zamítl jako nedůvodné.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájkyně řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Obviněný se domnívá, že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které je obsaženo ve výroku o trestu. Soudy podle něj nesprávně právně kvalifikují jeho předcházející jednání, tj. odsouzení pod sp. zn. 1 T 76/2007, jako přitěžující okolnost. Tímto rozsudkem byl obviněný odsouzen pro trestný čin podle §180d tr. zák. a §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Obviněný má za to, že okresní soud měl při ukládání trestu více vycházet z polehčujících okolností, kterými jsou spolupráce obviněného s orgány činnými v trestním řízení, že vypovídal, ke skutku se doznal a jeho spolupráce byla pro trestní řízení přínosná. Další polehčující okolností je skutečnost, že spáchání trestného činu upřímně litoval. Soud prvního stupně podle obviněného tedy nesprávně považoval jeho dřívější odsouzení pro trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. za přitěžující okolnost. Obviněný již v odvolání uvedl, že toto ustanovení bylo do trestního zákona vloženo novelou provedenou zákonem č. 411/2005 Sb., s účinností od 1. 7. 2006. Znění tohoto ustanovení a jeho zařazení do trestního zákona je v teorii trestního práva hodnoceno rozporně, neboť postihuje typické přestupkové jednání jako trestný čin, čímž zesiluje trestní represi. Proto by nemělo být právě toto jeho jednání být považováno za přitěžující okolnost ve smyslu §34 písm. l) tr. zák. Tuto skutečnost podle obviněného soud neposoudil a nevyhodnotil správně. Zároveň poukázal, že soud druhého stupně nesprávně vyhodnotil jeho doznání a upřímnou lítost jako okolnost nepolehčující.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudu druhého stupně a věc tomuto soudu vrátil se závazným právním názorem v souladu s §265s odst. 1 tr. ř. k uložení mírnějšího trestu nebo aby Nejvyšší soud sám rozhodl a uložil obviněnému mírnější trest.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že je třeba se ztotožnit s rozhodnutím soudu druhého stupně, který se zabýval totožnou argumentací obviněného v rámci jeho řádného opravného prostředku, když dospěl k závěru, že správně bylo přihlédnuto při hodnocení přitěžující okolnosti podle §34 písm. l) tr. zák. k předchozímu odsouzení obviněného, a to pro trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Podle státní zástupkyně nelze na obviněného hledět jako na osobu, která by pro tyto trestné činy odsouzena nebyla, naopak s ohledem na osobu obviněného, jeho předchozí odsouzení a krátkosti doby od předchozího propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, se jeví trest mu uložený jako zjevně přiměřený.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného v neveřejném zasedání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud však shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., protože jeho konkrétní námitky neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je vázán na taxativně stanovené důvody a který je koncipován tak, že ve vztahu k samotnému výroku o trestu připouští pouze dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Z toho vyplývá, že otázka nepřiměřenosti uloženého trestu nemůže být v řízení o dovolání vůbec úspěšně uplatňována.
Obviněný založil své námitky právě na tom, že uložený trest považuje za nepřiměřeně přísný, neboť soud nesprávně vyhodnotil jako přitěžující okolnost jeho dřívější odsouzení pro trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., když měl při ukládání trestu více vycházet z polehčujících okolností, že se k trestné činnosti doznal, spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, spáchání trestného činu upřímně litoval a vztáhl tyto námitky k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že se domáhá uložení mírnějšího trestu. Uvedené námitky nespadají pod dovolací důvod podle citovaného ustanovení, a to ani pod tu jeho část, v níž je důvod dovolání vymezen jako jiné nesprávné hmotně právní posouzení, tj. jiné než právní posouzení skutku.
Za situace, kdy je mezi dovolacími důvody, jak jsou stanoveny v §265b odst. 1 tr. ř., uveden dovolací důvod, který se výslovně vztahuje pouze k samotnému výroku o trestu, tato konstrukce znamená, že prostřednictvím jiných dovolacích důvodů nelze samotný výrok o trestu napadat. Nejde-li o případ, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, je možné samotný výrok o trestu napadat jen prostřednictvím toho dovolacího důvodu, který se k němu výslovně vztahuje, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nezahrnuje námitky proti přiměřenosti trestu, i když otázka přiměřenosti trestu jinak je otázkou aplikace hmotného práva, zejména ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu a ustanovení §31 tr. zák. o hlediscích rozhodných pro stanovení druhu trestu a jeho výměry. Ohledně obou uvažovaných dovolacích důvodů lze konstatovat, že spočívají v porušení hmotného práva. Pokud jde o jejich vzájemný vztah, je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obecným hmotně právním dovolacím důvodem, z jehož rámce je otázka samotného trestu vyňata s tím, že je předmětem speciálního hmotně právního důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jestliže by dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnoval i nepřiměřenost trestu, bylo by stanovení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nadbytečné, nefunkční a v podstatě i nelogické, protože dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by pokrýval i to, co je dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo sazbu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nemůže být naplněn námitkami proti přiměřenosti trestu. Tento závěr vyplývá také z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jehož smyslem je náprava jen těch nejzávažnějších pochybení při ukládání trestu, kterými jsou právě uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo sazbu, tj. nad její horní hranici nebo pod její spodní hranicí. Účelem dovolání jako mimořádného opravného prostředku není, aby jeho cestou byl výrok o trestu napadán z důvodu „pouhé“ nepřiměřenosti, byl-li uložen přípustný druh trestu v mezích zákonné trestní sazby.
Nad rámec dovolání považuje Nejvyšší soud za nutné podotknout, že otázkou přiměřenosti trestu se zabýval na základě shodných námitek uplatněných v odvolání obviněného soud druhého stupně a shledal, že trest nelze považovat za nepřiměřeně přísný vzhledem k osobě obviněného, jeho předchozím odsouzením, okolnostem případu, kdy se obviněný dopustil trestné činnosti v krátké době od předchozího nepodmíněného odsouzení. Pokud jde o zhodnocení jeho doznání, je z obsahu trestního spisu zřejmé, že se k trestné činnosti doznal, když byl zadržen policií na místě činu a pokud jde o trestný čin podle §180d tr. zák. z protokolu o výslechu obviněného ze dne 5. 9. 2007 (č. l. 100 tr. spisu) vyplývá, že se k otázce, kdo řídil automobil, odmítl vyjádřit a skutečnost, že vozidlo řídil, ačkoliv nemá řidičský průkaz, doznal až u hlavního líčení konaného dne 13. 11. 2007 (č. l. 166 tr. spisu). V té době opatřené důkazy ale již nasvědčovaly tomuto závěru i bez doznání obviněného.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného B. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš