ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.498.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 498/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 29. dubna 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. G. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. 5 To 473/2007, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 112/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 21. 8. 2007, sp. zn. 9 T 112/2007, byl obviněný V. G. uznán vinným trestným činem ad 1) ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., ad 2) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. a za to byl odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. 5 To 473/2007, podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině v bodě ad 2), dále ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené H. P. a za podmínek §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. skutek popsaný pod bodem ad 2) z důvodu §222 odst. 2 tr. ř. postoupil Městskému úřadu v Českém Těšíně, neboť skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Při nezměněném výroku o vině pod bodem ad 1) obviněného V. G. nově odsoudil podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. ho pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že dovolání zaměřuje do potvrzující části napadeného rozsudku, zejména tedy do výroku pod bodem ad 1). Obviněný je přesvědčen, že důkazy, které byly provedeny v řízení před okresním soudem, nebyly důkazy, na základě kterých mohl soud prvního stupně a následně soud druhého stupně dospět k jednoznačnému závěru o jeho vině. Má za to, že výrok o vině není dostatečně odůvodněn a taktéž tvrzení nalézacího soudu, že výpovědi obviněného, svědků P. , Š. a Š. jsou účelové a naopak když uvěřil výpovědi svědkyně P. , je nesprávné. Obviněný je přesvědčen, že nebyla dostatečným způsobem vyvrácena jeho obhajoba, že to byl právě poškozený O. , kdo ho napadl, a to takovým způsobem, že se obviněný musel jeho útoku bránit. Poškozený ho údajně povalil na zem a na zemi spolu zápasili. Obviněný zdůraznil, že se v žádném případě nedopustil napadení poškozeného, tak jak jej popisuje. Není pravdivé tvrzení, že poškozený nebyl schopen vzpomenout si na prožité události zcela přesně z důvodu utrpěného otřesu mozku, když obviněný tvrdí, že O. byl v silně podnapilém stavu, stejně jako svědkyně P. Soud prvního stupně se údajně nevypořádal s tvrzením poškozeného, že měl být napaden skupinou osob, ale jedinou osobou, která byla obviněna, byl on. Obviněný nesouhlasil s konstrukcí okresního soudu, že měl společně se svědky P. , Š. a Š. důvod sjednotit své výpovědi. Oba poškození si nejsou schopni vzpomenout, jaká konkrétní zranění jim která konkrétní osoba způsobila, přičemž oba shodně tvrdí, že byli napadeni skupinou osob. Pokud svědek Š. potvrdil, že to měl být obviněný, kdo opakovaně udeřil pěstí poškozeného do obličeje, pak to bylo v době, kdy byl obviněný ve fyzickém kontaktu s poškozeným v důsledku napadení jeho osoby právě poškozeným. Obviněný uvedl, že poškozeného nikdy neudeřil pěstí do obličeje a setrval na své obhajobě, že mezi nimi došlo pouze k lehké potyčce, a to v důsledku napadení jeho osoby právě poškozeným. Je dále přesvědčen, že také znalecký posudek z oboru zdravotnictví je nutno vyhodnotit v jeho prospěch, když znalec poukazuje na skutečnost, že část zranění, minimálně komplikovaná zlomenina hlezenního kloubu a krevní podlitina pravé dolní končetiny, si mohl poškozený způsobit i tím, že upadl na zem. Taktéž další zranění (zejména otřes mozku) si mohl poškozený podle obviněného způsobit pádem na zem. Obdobným způsobem je podle názoru obviněného nutno naložit také s dalším důkazem, a to výpovědí svědka O. Obviněný uzavřel, že má za to, že okresní soud neshromáždil dostatek důkazů k tomu, aby byl odůvodněn výrok o vině. Z výčtu provedených důkazů není podle něj možno dospět k jednoznačnému výroku o jeho vině. Odvolací soud pak měl při správném vyhodnocení skutkové a důkazní situace rozhodnout o zproštění obžaloby z důvodu nedostatku usvědčujících důkazů.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně v napadené části a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu k dovolání obviněného nevyjádřila.
Obviněný podal dovolání proti skutku popsanému pod bodem ad 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Úmyslný trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. spáchal tím, že dne 6. 12. 2006 v době kolem 21:35 hodin v Č. T. , okr. K. , v podchodu k hlavnímu nádraží ČD, společně s další osobou za přítomnosti dalších nejméně tří osob, napadl M. O. , že jej opakovaně udeřil pěstí do hlavy, čímž mu způsobil krevní výron a pohmoždění levé očnice, oděrku kůže a otřes mozku s dobou léčení v trvání tří týdnů.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Je nutné podotknout, že tyto námitky byly podstatou celé obhajoby obviněného, soudy obou stupňů se jimi zabývaly a vypořádaly se s nimi.
Obviněný svými námitkami, že na základě provedených důkazů nemohly soudy obou stupňů dospět k jednoznačnému závěru o jeho vině, že tvrzení soudu o účelovosti výpovědi obviněného a svědků P. , Š. , Š. je nesprávné, že jeho obhajoba nebyla dostatečným způsobem vyvrácena a otřes mozku si mohl poškozený způsobit pádem na zem, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Opakovaně nabízí svoji verzi průběhu skutkového děje a zcela pomíjí skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů s tím, že měl být zproštěn obžaloby pro nedostatek usvědčujících důkazů.
Obviněný přes řádné zdůvodnění soudů obou stupňů i nadále setrvává na své verzi průběhu skutkového děje, že on nenapadl poškozeného, že se pouze bránil jeho útoku a poškozeného neudeřil pěstí do obličeje. Popírá tak skutek popsaný pod bodem ad 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a skutková zjištění soudů považuje za neprokázaná, neboť je přesvědčen, že soud prvního stupně neshromáždil dostatek důkazů a soudy obou stupňů provedené důkazy nesprávně vyhodnotily. Podstatou těchto dovolacích námitek je tak snaha obviněného zvrátit skutkové zjištění soudu prvního stupně. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Na základě shora uvedeného je zřejmé, že obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněný se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění učiněných soudy, nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle ní dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil.
Nejvyšší soud ani neshledal, ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Proto bylo dovolání obviněného V. G. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Dovolání obviněného bylo na základě výše uvedeného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš