ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.73.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 73/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 13. února 2008 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. H. , které podal proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 9. 2007, sp. zn. 12 To 304/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 29/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 18. 6. 2007, sp. zn. 10 T 29/2007, byl obviněný J. H. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Těchto trestných činů se dopustil jednáním spočívajícím celkem ve třinácti dílčích útocích, kdy společně s dalšími spoluobviněnými v období od června do prosince 2006 na různých místech odcizili z objektů jednotlivých poškozených měděnou střešní krytinu, měděné okapové žlaby, svody a kolena, nebo hliníkový plech a stropové lišty, když tyto následně prodali jako odpad ve sběrnách druhotných surovin, přičemž na místo se dopravovali osobním motorovým vozidlem, které řídil také J. H. , ačkoli nebyl držitelem řidičského oprávnění a byl mu uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 3 roky. Za to byl J. H. soudem I. stupně odsouzen podle §247 odst. 3 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 3 roky a 8 měsíců, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl J. H. uložen také trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 2 let. Tímž rozsudkem byli odsouzeni také další 4 spoluobvinění a bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Proti rozsudku soudu I. stupně podali obvinění J. H. a M. K. odvolání. K odvolání obviněného J. H. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. 9. 2007, sp. zn. 12 To 304/2007, ohledně tohoto obviněného (za použití §261 tr. ř. i ohledně spoluobviněného M. P. ) zrušil rozsudek soudu I. stupně podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak nově v rozsahu zrušení rozhodl tak, že na stejném skutkovém základě uznal J. H. vinným stejnými trestnými činy, jak byl uznán vinným zrušeným rozsudkem soudu I. stupně a uložil mu také stejný trest. Stejně pak odvolací soud, co do výše i důvodu, rozhodl také o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal J. H. řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předně, shodně jako již v předcházejícím řízení o odvolání, popírá svoji účast při krádežích pod body 4) – 6) a 9) výroku o vině a považuje za nesprávný závěr soudu, že se nedoznal ke krádeži plechů ze střechy kostela v R. n. K. /ad 1)/ a s výjimkou výše uvedených případů kategoricky nepopřel spáchání žádného skutku. Rozhodnutí o jeho vině, že je postaveno pouze na výpovědi spoluobviněného M. P. , který ale pouze prohlásil, že skutečnosti uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání se zakládají na pravdě, podrobněji se nechtěl vyjadřovat. Soudy obou stupňů toto jeho prohlášení přecenily a naopak nevzaly v úvahu jeho výpověď, kdy v přípravném řízení vypověděl vše podle pravdy a nic nezamlčel, s čímž korespondovalo i váhové množství odcizeného a do sběren odevzdaného hliníkového plechu. Za nesprávné považuje také zjištění výše vzniklé škody, když u skutků pod body 4) – 10) soudy do výše škody zahrnuly také náklady na montáž a nikoliv pouze hodnotu odcizených měděných plechů, resp. výrobků z mědi. U skutků ad 13) a 14) přitom soud správně přihlédl k námitce obhajoby, že do škody nelze cenu montáže hliníkového plechu a lišt započítat. Obviněný J. H. nesouhlasí ani se závěry znaleckého posudku k výši způsobené škody, který považuje za nepřesný a nepřezkoumatelný, když není zřejmé z jakých podkladů znalec při ocenění vycházel, z čeho se skládá cena např. měděného oplechování a zda je v ní zahrnuta i odměna za práci za oplechování střechy. Vzhledem k trestům, které mu byly uloženy za předchozí trestnou činnost, pak také uložený trest považuje za velmi přísný. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadený rozsudek a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá kvalifikovanému způsobu odůvodnění použitého dovolacího důvodu, pokud je založena na skutkové argumentaci a v této části je mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Relevantní je ale námitka jiného nesprávného hmotně právního posouzení, spočívající v nesprávné aplikaci §89 odst. 12 tr. zák. Tato námitka podle státní zástupkyně ale nemůže obstát a je nedůvodná, když se s ní řádným způsobem vypořádal již soud odvolací, který zrušil rozsudek soudu I. stupně a skutky, u kterých byla výše škody vyčíslena včetně nákladů na montáž, odpovídajícím způsobem modifikoval v novém rozhodnutí. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. H. jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z uvedeného je zřejmé, že uplatněnému důvodu dovolání neodpovídají námitky obviněného, kterými popírá svojí účast na spáchání některých skutků a napadá správnost hodnocení důkazů, zejména výpovědi spoluobviněného M. P. , jeho vlastní výpovědi a znaleckého posudku k výši způsobené škody. Tyto námitky nesměřují v souladu s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přímo proti správnosti právního posouzení skutku, zjištěného soudem na základě provedeného dokazování, ale jejich cílem je dosáhnout jiného hodnocení důkazů a jiných, pro obviněného příznivějších skutkových zjištění. Takovéto námitky ale nelze v řízení o dovolání uplatňovat a Nejvyšší soud se proto jimi nezabýval.
V rámci nesprávného právního posouzení ve smyslu 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v dovolání namítat, že výše škody byla soudem stanovena v rozporu s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák., který upravuje postup při jejím stanovení. Podle tohoto ustanovení zákona, při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav. Z uvedeného je zřejmé, že trestní zákon pro stanovení výše škody stanoví celkem tři způsoby, které jsou stanoveny postupně za sebou tak, že se další způsob uplatní pouze tehdy, nelze-li použít způsob předchozí.
Krajský soud v Hradci Králové v odůvodnění rozsudku uvedl, že shledal důvodnou odvolací námitku J. H. ohledně určení výše škody u skutků ad 4) – 10), když okresní soud zahrnul i náklady na montáž vyčíslené znalcem. Dále odvolací soud uvedl, že uvedení do původního stavu není přímou škodou ve smyslu §89 odst. 12 tr. zák. a proto náklady na montáž, jako další škoda mající vztah ke škodě vzniklé trestnou činností, je důvodnou součástí náhrady škody. Proto, že odvolací soud, jak v odůvodnění uvádí, tuto nesprávnost rozsudku soudu I. stupně musel napravit, zrušil jej a nově sám rozhodl tak, že ve výrocích o vině pod body 4) – 10) upřesnil výši způsobených škod bez montáže. Konkrétně pak v odůvodnění (str. 15) uvádí také výši škody u jednotlivých poškozených v částkách, které jsou sníženy o náklady na montáž odcizených věcí.
Pokud tedy soud I. stupně zjistil, že J. H. způsobil trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 3 písm. b) tr. zák. značnou škodu ve výši 545.312, Kč, vyplývá ze součtu výše způsobené škody jednotlivým poškozeným u skutků ad 4) – 10), jak je uvedeno na str. 15 rozsudku soudu odvolacího, že tato dosahuje bez montáže výše 41.080,- Kč. Další, obviněným hmotně právně nezpochybněna škoda u skutků ad 1), 2), 11), 13) a 14), dosáhla výše 492.400,- Kč. Celková výše škody způsobena J. H. tak i bez montáže činí 533.480,- Kč, tj. částku převyšující o 33.480,- Kč hranici značné škody, která je podle §89 odst. 11 tr. zák. minimálně 500.000,- Kč. Samotná cena obviněným namítané montáže u skutků ad 4) – 10) přitom činí celkem pouze 11.832,- Kč. Je tedy zřejmé, že i bez montáže obviněným J. H. způsobená škoda přesahuje hranici značné škody podle odst. 3 písm. b) ustanovení §247 tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným.
Byť tedy je u skutků ad 4) – 10) výrok o vině rozsudku odvolacího soudu ohledně výše škody i s montáží zdánlivě v rozporu s odůvodněním o upřesnění výroku o vině o výši škody bez montáže, ale tuto výši konkrétně uvádí v odůvodnění rozsudku, je zřejmé, že při právním posouzení skutku z hlediska naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby /značná škoda podle §247 odst. 3 písm. b) tr. zák./, vycházel odvolací soud z výše škody bez montáže. Tento postup je v souladu s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák., protože odvolací soud uplatnil první z kriterií pro stanovení výše škody, a to cenu za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává. Skutečnost, že poškozeným vznikla, vedle škody na odcizených věcech, i další majetková škoda jako újma na majetku poškozených, která je vyjádřitelná v penězích a představuje majetkovou hodnotu, kterou poškození musí vynaložit na obnovení původního stavu (montáž), pak odvolací soud ve výroku o vině vyjádřil doplněním slova „celkovou“ škodu včetně montáže. To ale nedůsledně pouze u skutků ad 4), 5) a 10), přičemž u skutků ad 6), 7), 8) a 9) toto opomenul. Přesto je ale zřejmé, že ve výroku o vině u předmětných skutků uvedená škoda včetně montáže, představuje majetkovou újmu na straně poškozených, která byla v celé uvedené výši předmětem toliko rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. a nikoli kriteriem pro právní posouzení skutku z hlediska škody způsobené trestným činem, jak to odvolací soud také uvádí v závěru prvního odstavce odůvodnění rozsudku na str. 15. Přes nepřesnost odvolacího soudu ve formulaci skutků ad 4) – 10) výroku o vině, je tak zřejmé, že výši škody posoudil správně a námitka obviněného uvedena v dovolání je proto neopodstatněná.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když také dovolání bylo z podstatné části založeno na v řízení o dovolání nepřípustných námitkách a námitkou ohledně výše škody se již zabýval soud odvolací a z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku je správnost jeho postupu zřejmá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. února 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš