ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.82.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 82/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. února 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Ing. P. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 6 To 464/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 230/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2007, sp. zn. 6 T 230/2006, byl obviněný Ing. P. B. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. a byl odsouzen podle §223 tr. zák., §53 odst. 2 písm. b) tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 15.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti týdnů. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 27. 9. 2005 kolem 14:00 hod. v O., jako řidič osobního automobilu zn. VW Passat, při jízdě v levém jízdním pruhu ulici M., nevěnoval náležitou pozornost situaci v silničním provozu a opožděně reagoval na před ním jedoucí a zastavující osobní automobil zn. Peugeot 106 XN, a do tohoto z důvodu odbočení vlevo již stojícího vozidla narazil, přičemž jeho řidička J. M. utrpěla lehký otřes mozku, podvrtnutí krční páteře a pohmoždění hlavy v týlní krajině, což si vyžádalo léčení po dobu 3 týdnů.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 6 To 464/2007, toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že se od počátku hájil tím, že nebyl jediným viníkem dopravní nehody a že se na jejím vzniku svým chováním podepsala samotná poškozená, která náhlou změnou směru jízdy a prudkým bržděním po vjetí do jízdní dráhy, změnila situaci v dopravě a zkrátila tak nezbytnou reakční dobu pro efektivní brždění ze strany obviněného. Dále má obviněný od počátku za to, že poškozená neutrpěla poranění, která svojí závažností nutno bez výhrad posoudit jako splnění zákonné podmínky pro postih ve smyslu §223 tr. zák. Pokud jde o okolnosti dopravní nehody, obviněný vyjádřil zásadní nesouhlas s posouzením jejího průběhu a příčin tak, jak bylo popsáno v obžalobě a rozvedeno i znalcem Ing. Š. u hlavního líčení. Znalec podle jeho názoru náležitě nevyhodnotil přímý dopad chování poškozené na možnosti obviněného zabránit následnému střetu a jeho závěry činí z obviněného krajně nepozorného řidiče, který nesledoval dostatečně situaci na komunikaci. Přitom je údajně zjevné, že kdyby byla pravdivá výpověď poškozené o tom, že v okamžiku nárazu skutečně stála, pak by k zastavení vozidla muselo dojít pouze v důsledku brždění a byla-li tedy kola vozidla poškozené bržděna, pak by musela zanechat brzdné stopy. Podle obviněného je tedy buď nepravdivá výpověď poškozené, nebo její vozidlo nebylo v řádném technickém stavu. Obviněný podotkl, že jeho tvrzení podpořil svou výpovědí svědek M., jehož výpověď sice soud prvního stupně citoval, nicméně nijak nehodnotil. Obviněný dále uvedl, že jeho chování a samotná nehoda by byla pouze přestupkem, nebýt ovšem poranění na straně poškozené, které podle tvrzení orgánů činných v trestním řízení zakládá odpovědnost trestní. Jako důkaz o rozsahu poškození zdraví byla soudu předložena pouze lékařská zpráva a odborné lékařské vyjádření, podle kterého se u poškozené jedná o poranění středně těžké. V protokolu o nehodě bylo konstatováno, že u řidičky došlo k lehkému poranění. Situace ohledně poranění poškozené pak podle obviněného nedoznala změny ani v řízení před soudem a ve věci ani nebyl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Soud prvního stupně se k poraněním poškozené vůbec nevyjádřil a pouze odkázal na objektivizování zranění lékařským vyjádřením. K odvolacím námitkám odvolací soud rozsah poranění posoudil z předpokládané síly nárazu vozidel, přičemž sílu posoudil z krátkého bezvědomí poškozené (opět pouze subjektivní tvrzení poškozené), dále ze zničení vozu a z ulomení sedačky řidiče. Obviněný tvrdí, že takto pojaté trestní řízení není dostatečně objektivní k posouzení rozsahu poranění. K trestnímu řízení obviněný dále uvedl, že se soudy nevypořádaly s jeho námitkami, že byl od počátku na svých právech krácen, neboť mu bylo odepřeno nahlédnutí do spisu. Obviněný tedy uzavřel, že rozhodnutí o jeho vině nebylo vydáno na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu pro absenci znaleckého posudku z oboru zdravotnictví na charakter poškození zdraví poškozené, což s ohledem na nejednoznačnost a neprůkaznost obsahu lékařských zpráv se jevilo jako nutné. Úvahy soudu v tomto směru nemohou předmětný posudek nahradit. Soudy obou stupňů se zcela vyhnuly odůvodnění poškození na zdraví a učinily tak svá rozhodnutí nepřezkoumatelnými, čímž byla práva obviněného krácena. Odmítnutí nahlédnutí do spisu se jeví jako pochybení banální, nicméně o objektivitě řízení také vypovídá. K výpovědi svědka M. se soudy obou stupňů vůbec nevyjádřily, ačkoliv právě tento svědek zpochybňoval výpověď poškozené. Závěry znalce pak podle obviněného působí sice nezpochybnitelně a věrohodně, nicméně se dopouští určitého zkreslení pohledu na možnost obviněného zabránit vzniku dopravní nehody. Obviněný je přesvědčen, že skutek byl nesprávně právně posouzen, a to jednak proto, že poranění poškozené nebylo s dostatečnou určitostí prokázáno, jednak nebyl zkoumán a prokázán podíl viny poškozené na samotném střetu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že je třeba souhlasit se závěrem soudů obou stupňů, zejména soudu odvolacího, který reagoval na totožnou argumentaci obviněného v rámci odvolání. Ze znaleckého posudku z oboru dopravy a dalších listinných důkazů bylo zjištěno, že nehodu zavinil výlučně obviněný tím, že v důsledku dostatečného nevěnování se řízení opožděně zareagoval na před ním zastavující vozidlo, do kterého narazil. Navrhla proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný svými námitkami proti posouzení průběhu a příčin dopravní nehody, námitkami proti závěrům znalce v oboru doprava, ekonomika, Ing. Š. nebo námitkami, že soudy údajně vůbec nehodnotily výpověď svědka M., který zpochybňoval výpověď poškozené, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Je zřejmé, že námitka, že mu bylo odepřeno nahlédnutí do spisu, je námitkou procesní a v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vznášet jen námitky hmotně právní. Nejvyšší soud se nezabýval ani výhradami obviněného vůči povaze zranění poškozené, aby mohlo být jeho jednání posouzeno podle §223 tr. zák. Obviněný v této souvislosti uvedl, že jako důkaz o rozsahu poškození zdraví byla soudu předložena pouze lékařská zpráva a odborné lékařské vyjádření, tyto důkazy jsou však podle něj nejednoznačné a neprůkazné, navíc ve věci nebyl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Je zřejmé, že obviněný také tuto námitku postavil na námitkách skutkového charakteru a polemice s hodnocením důkazů. Absencí znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, pak obviněný brojí proti úplnosti soudy provedeného dokazování. Jde tedy o skutkové námitky, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod podle §265b tr. ř., nenaplňují. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání, když jeho námitky jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými již v řízení před odvolacím soudem, který se jimi zabýval, ale neshledal je důvodnými. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů také vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání. Konečně ani samotný obviněný existenci takovéhoto rozporu nenamítá.
Nejvyšší soud na základě námitek obviněného konstatuje, že obviněný sice své dovolání opřel o formální deklaraci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadajícího právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami jej nijak nezpochybnil. Domáhal se změny skutkových zjištění učiněných soudy, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle něj dojít i ke změně právního posouzení skutku.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje. Proto dovolání obviněného Ing. P. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. února 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš