ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1407.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 1407/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. listopadu 2008 o dovolání obviněného P. K., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2008, sp. zn. 11 To 284/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 223/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 2 T 223/2007, byl obviněný P. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:
„v přesně nezjištěné době ode dne 16. 12. 2006 poté, co byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody do 18. 2. 2007, na různých místech v městě R. neoprávněně nabízel, prodal nebo jinak opatřil pervitin obsahující psychotropní látku metamphetamin, který je jako návyková látka ve smyslu §2 písm. a) zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, uveden v příloze č. 5 tohoto zákona, a to následujícím osobám:
a) M. O., v přesně nezjištěné době koncem měsíce ledna 2007 v herně Ch., v R. nejméně v jednom případě prodal pervitin za částku 100,- Kč,
b) S. B., v přesně nezjištěné době v měsíci lednu 2007 prodal v domě v R. nejméně v jednom případě pervitin za částku 600,- Kč,
c) D. Š., prodal v přesně nezjištěné době v měsíci lednu 2007 v domě v R. nejméně v 10ti případech pervitin vždy za částku 100 - 200,- Kč,
d) V. F., prodal v přesně nezjištěné době v měsíci lednu 2007 v ulici v R. nejméně ve dvou případech pervitin, a to vždy za částku 100 - 200,- Kč,
e) P. M., nabízel v přesně nezjištěné době koncem měsíce ledna 2007 v R. u nádraží v jednom případě pervitin, ta to však odmítla,
f) J. H., v přesně nezjištěné době v měsíci lednu nebo únoru 2007, prodal v domě nejméně v jednom případě pervitin za částku 500,- Kč“.
Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. mu uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti roků nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2, písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2, věty druhé tr. zák. zrušil výrok o trestu, který mu byl uložen pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. 29 T 48/2007, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 61 To 524/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 24. 7. 2008, sp. zn. 11 To 284/2008, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §234 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2, věty druhé tr. zák. zrušil výrok o trestu, který byl obviněnému uložen pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. 29 T 48/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný napadl rozsudek odvolacího soudu prostřednictvím své obhájkyně JUDr. H. H. dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítal v něm, že soudy se nijak nevypořádaly s náležitým hodnocením svědeckých výpovědí a s logickými rozpory v těchto výpovědích a nevyhověly ani jeho návrhům na doplnění dokazování o listinné důkazy, jimiž chtěl prokázat nepravdivost výpovědí svědků. Nesouhlasil také s tím, jak se soudy vypořádaly s jeho tvrzením, že pokud někdy někomu něco nabízel, pak se nejednalo o pervitin, ale o rozdrcený lék modafen, tedy nikoliv omamnou a psychotropní látku ve smyslu §187 tr. zák.; to chtěl prokázat tvrzením své družky a znaleckým posudkem z oboru toxikologie. Tvrdil rovněž, že pokud nebylo náležitě objasněno, co skutečně nabízel nebo prodával, pak nelze dovozovat, že spáchal trestný čin podle §187 tr. zák.
Dovolatel dále vyslovil nesouhlas s výměrou uloženého souhrnného trestu, který považoval za nepřiměřeně přísný. To blíže odůvodnil tím, že zrušeným výrokem o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi let, takže navýšení tohoto trestu o dalších osmnáct měsíců je nezákonné ve smyslu požadavků na účel a přiměřenost trestu. Soudy podle jeho názoru nedostatečně zhodnotily to, že šlo o trestnou činnost zanedbatelného rozsahu a osoby, kterým měl drogu prodávat, jsou dlouhodobě závislé na užívání drog. Tyto skutečnosti podle jeho názoru snižují společenskou nebezpečnost trestného činu.
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí podle §265k a §265l tr. ř. zrušil a soudu prvního stupně věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Případné vyjádření nejvyšší státní zástupkyně ve smyslu §265h odst. 2 tr. zák. neměl Nejvyšší soud v době svého rozhodování k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů
a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž napadají pouze rozsah provedeného dokazování soudy obou stupňů a způsob hodnocení důkazů z jejich strany. Z obsahu podaného dovolání je evidentní, že obviněný vyjádřil nesouhlas s hodnocením svědeckých výpovědí, trval na vlastní skutkové verzi o tom, že pokud někdy někomu něco nabízel, tak to byl pouze rozdrcený lék modafen, a v závislosti na takové verzi snažil zpochybnit závěr o správnosti právní kvalifikace trestného činu, čímž konstruoval vlastní skutkové a právní závěry o své vině, resp. nevině. Stejně tak nemůže obstát ani jeho další námitka o nepřiměřenosti uloženého trestu, kterou nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř.
Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku v této části formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a