ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1433.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 1433/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. listopadu 2008 o dovolání obviněného J. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 5 To 199/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 127/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 4. 3. 2008, sp. zn. 3 T 127/2007, byl obviněný J.B. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že dne 5. 4. 2006 s úmyslem zkrátit spotřební daň skladoval v areálu společnosti F. C., s.r.o., v T. u S. výrobky dovezené z P. obsahující líh, které dále upravoval a následně distribuoval, přičemž za tyto vybrané výrobky, které podléhaly daňové povinnosti a nebyly od spotřební daně z lihu osvobozeny, jako plátce daně ve smyslu §4 odst. 1 písm. f) zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních ve znění pozdějších změn (dále jen „zák. č. 353/2003 Sb.“), nepřiznal a nezaplatil C. ú. K. spotřební daň a tím porušil povinnost ve smyslu §68 písm. d) zák. č. 353/2003 Sb., konkrétně nepřiznal a neodvedl spotřební daň z 2000 litrů vybraného výrobku, který byl dne 5. 4. 2006 nalezen příslušníky c. s., C. ú. M., při kontrole v obci H. v autě Renault Master Furon, které řídil obviněný J.B., čímž zkrátil spotřební daň v celkové výši o 498.109,- Kč z celkem 2000 litrů vybraného výrobku ke škodě České republiky zastoupené C. ú. v K.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §148 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a §54 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 25.000,- Kč, a pro případ, že by nebyl tento peněžitý trest ve stanovené výši zaplacen, byl obviněnému podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali proti výroku o vině a trestu obviněný i okresní státní zástupce v Karviné, který tak učinil v neprospěch obviněného, odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací tak, že je usnesením ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 5 To 199/2008, podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Posledně zmíněné rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, které podal prostřednictvím obhájce JUDr. T. Š. z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadenému usnesení vytkl, že odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné, ačkoli soud prvního stupně výrok o vině založil pouze na svých domněnkách a hypotézách a skutková zjištění jsou v rozporu s povedenými důkazy. Obviněný poukázal na absenci subjektivní stránky, neboť byl přesvědčen, že tekutiny, které dne 5. 4. 2006 přepravoval, a které, jak bylo na nádržích v kamionu napsáno v polském jazyce, byly rozpouštědlem do barevných laků, jež spotřební dani nepodléhá. Obviněný tak brojil proti tomu, že byl odsouzen za to, že přepravoval vybrané výrobky podléhající spotřební dani, aniž by z provedeného dokazování vyplynulo, že měl povědomí o tom, co skutečně veze, a aniž by bylo prokázáno, že výrobky dovezené z P. upravoval. Z tohoto důvodu nemělo být jeho jednání posouzeno jako trestný čin, a to tím spíše, když nebyla zachována totožnost skutku, neboť tzv. skutková věta obsažená ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně není totožná s tou, která je obsažena v obžalobě, neboť popis a následek jednání jsou v obou zcela odlišné. Vzhledem k tomu, že soud druhého stupně tuto vadu neodstranil, podle obviněného věc nesprávně právně posoudil.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení zrušil a soudu druhého stupně přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která k námitce obviněného týkající se zachování totožnosti skutku uvedla, že tato nepokrývá v rámci použitého dovolacího důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vadu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku, popř. jiného nesprávného hmotně právního posouzení a tedy nemůže tento dovolací důvod věcně naplňovat. I přesto zmínila, že totožnost skutku nelze chápat jen jako naprostou shodu mezi skutkovými okolnostmi popsanými v žalobním návrhu a výrokem rozsudku soudu, ale postačuje shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi, přičemž soud může a musí přihlížet i k těm změnám skutkového stavu, k nimž došlo při projednávání věci v hlavním líčení, bez ohledu na to, zda postavení obviněného zlepšují nebo zhoršují. Pro úplnost a nad rámec podaného dovolání podle obsahu skutku vyjádřeného v obžalobě a v rozsudku neshledala, že by totožnost uvedených jednání a následku nebyla zachována. K výhradě týkající se nedostatku subjektivní stránky přisouzeného trestného činu uvedla, že způsob odůvodnění namítané nesprávnosti o zavinění obviněného vychází pouze z jeho setrvalé obhajoby, aniž by při uplatnění takové námitky byla vzata do úvahy ta opatřená skutková zjištění, kterými byla dovolatelova obhajoba plně vyvrácena, a která závěr, že se zkrácení spotřební daně dopustil zcela záměrným jednáním, plně podporují.
Z uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud nekvalifikované dovolání J. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací §265c tr. ř. zjistil, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
S ohledem na to, že dovolání je možné podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., posuzoval dovolací soud též otázku, zda byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněn v souladu se zákonnými podmínkami.
Jestliže obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je vhodné uvést, že z jeho podnětu je možné dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku je proto možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení.
V návaznosti na tyto podmínky Nevyšší soud shledal, že námitky obviněného, jimiž brojil proti hodnocení důkazů a popisu skutku, jak byl soudem prvního stupně vyjádřen ve výroku o vině rozsudku, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnily, protože takové výhrady nejsou hmotně právní povahy, ale jsou jimi vytýkány nedostatky ve skutkových zjištěních, na které nedopadá žádný z dovolacích důvodů vyjádřených v §265b odst. 1 písm. a), až l) tr. ř. Pokud obviněný též namítal porušení zásady zachování totožnosti skutku, ani tato okolnost nenaplňuje obviněným označený, ale ani jiný dovolací důvod, jak Nejvyšší soud již opakovaně vyjádřil ve svých rozhodnutích, z nichž lze za ostatní odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 8 Tdo 163/2008. I přes tuto okolnost lze nad rámec uvedeného zmínit, že totožnost skutku, který je určitým způsobem právně kvalifikován, je zachována i v případě, že je prokázáno jednání pachatele poněkud rozdílné od jednání popsaného v obžalobě, jestliže je zachována totožnost následku (k tomu srov. rozhodnutí, č. 52/1979, č. 1 /1996 Sb. rozh. tr. a další). V daném případě lze shledat, že jak obžaloba, tak i čin popsaný v napadených rozhodnutích jsou totožné v následku, jímž je zkrácení spotřební daně, a byť bylo jednání obviněného, jímž byl uznán soudy vinným, dílčím způsobem zúženo, ani toto jednání nebylo podstatně změněno, a i jím je totožnost skutku zachována.
Za právně relevantní námitku z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze označit tu, v rámci které obviněný použitou právní kvalifikaci napadl pro absenci subjektivní stránky, a proto je vhodné v obecné rovině uvést, že trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák., se dopustí ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou jim podobnou povinnou platbu. U trestných činů podle §148 tr. zák. se předpokládá §3 odst. 3 tr. zák. úmyslné zavinění.
Podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (úmysl přímý), nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý).
Zavinění ve formě nedbalosti nebo úmyslu vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Subjektivní stránka je takovým psychickým vztahem pachatele, který nelze přímo pozorovat, a na zavinění lze proto usuzovat na všech okolnostech případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem vůle.
Vzhledem k tomu, že obviněným uplatněné námitky týkající se subjektivní stránky jsou zčásti založeny na tom, do jaké míry byly provedeným dokazováním prokázány skutečnosti svědčící o tom, že byl o všech rozhodných okolnostech činu, z něhož je viněn, obeznámen, je nutné uvést, že oba soudy rozhodným skutečnostem věnovaly potřebnou pozornost. Obdobnými výtkami obviněného se zabývaly nejenom z hlediska právního posouzení jeho zavinění ve smyslu §4 tr. zák., jak je shora naznačen, ale dostatečně vysvětlily i skutkové souvislosti, které se staly podkladem pro zmíněné právní závěry.
Soud prvního stupně na straně 4 odůvodnění rozsudku uvedl, že bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný dne 5. 4. 2006 vezl vozidlo Renault Master Furon, a to již od areálu společnosti F. C., s.r.o., v T. u S., což vyplývá ze záznamu o sledování osob a věcí, a následně byl v obci H. kontrolován příslušníky C. s. C. ú. M. Ve zmíněném vozidle, které obviněný řídil, se našlo 2.000 litrů tekutiny obsahující 94% alkoholu. Vzal tak za prokázané, že obviněný jednal se záměrem vyhnout se platbě spotřební daně ve smyslu §4 odst. 1 písm. f) zák. č. 353/2003 Sb., neboť si byl vědom, že dosud nezjištěná osoba dovezla z P. r. do České republiky látku obsahující ethanol. Tato látka se nacházela v hospodářském objektu společnosti F. C., s.r.o., na pozemcích v obci T. u Z., kde byla dále zpracovávána a byla z ní odstraňována denaturační směs, čímž se látka stala způsobilou k výrobě alkoholických nápojů. Obviněný se v daném objektu společnosti F. C., s.r.o., T. několikrát nacházel, a to i v jiných dnech než 5. 4. 2006, navíc disponoval s klíči od skladu, ve kterém byla tekutina umístěna.
Na základě těchto skutečností, když soud prvního stupně neuvěřil obviněnému v té části jeho obhajoby, ve které tvrdil, že nevěděl, co bylo skutečně obsahem přepravovaného nákladu, dovodil vědomost obviněného o tom, že nádoby, obsahovaly tekutiny s velkým obsahem lihu, které posléze právě dne 5. 4. 2006 převážel, a tedy že spotřební daň tak zkrátil v celkové výši 498.109,- Kč.
Jednání obviněného z těchto důvodů soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák.
Odvolací soud se plně ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, když se zřetelem na provedené důkazy dospěl k závěru, že obviněný povinnost přiznat a zaplatit daň úmyslně nesplnil, a poukázal na skutečnost, že obviněný se podílel na skladování zásob a distribuci shora uvedených výrobků obsahujících líh, kdy s ohledem na míru své účasti nepochybně musel být do této věci zasvěcen, byť jednal na základě pokynů konkrétně nezjištěné osoby, o níž se zmínil svědek A. T. Obviněný si musel být vědom toho, že v daném skladě dochází k úpravě dovezeného lihového výrobku, který měl původně modré zabarvení. Jelikož se obviněný v tomto skladu zdržoval, musel rovněž vidět, že dovezená tekutina s modrým zabarvením byla upravována na čirou tekutinu zapáchající po lihu (č. l. 12 spisu). Takto upravenou tekutinu pak ze skladu odvážel na různá místa na území České republiky, přičemž při dopravě tohoto výrobku byl dne 5. 4. 2006 zadržen hlídkou C. s. České republiky. Odvolací soud dále uvedl, že z výpovědi svědka A. T. vyplynulo, že obviněný prováděl ve skladu činnosti, které spočívaly v manipulaci s uskladněným lihovým výrobkem a jeho odvozem, což obviněný činil na základě pověření neznámé osoby. Právě s ohledem na způsob skladování zásob, úpravy a distribuce předmětného lihového výrobku, dospěl odvolací soud k závěru, že obviněný vzhledem ke svému vzdělání a zaměstnání, kdy dlouhodobě pracoval jako provozní v restauračním zařízení, si musel být vědom toho, že k tomuto dochází se záměrem vyhnout se přiznání a placení spotřební daně z lihu. Obviněný musel být alespoň tedy srozuměn s tím, že jakožto plátce daně nesplnil svou povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň u vybraných výrobků, které dopravoval.
Nejvyšší soud, který je povinen vycházet ze skutkového stavu, jak byl soudy nižších stupňů zjištěn, neshledal v takto učiněných závěrech obou soudů žádná pochybení, neboť bylo dostatečně objasněno, že soudy si pro své právní úvahy opatřily dostatek podkladů, které řádně a v souladu s pravidly podle §2 odst. 6 tr. ř. vyhodnotily. Na základě takto prokázaných skutečností oba soudy v souladu s ustanovením §4 tr. zák. hodnotily naplnění subjektivní stránky trestného činu zkrácení daně poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák.
Tento právní závěr považuje Nejvyšší soud, který v postupu a úvahách soudů neshledal nesrovnalosti či pochybení, správným a pouze pro úplnost považuje za vhodné uvést, že podle §66 odst. 1 písm. c) zák. č. 353/2003 Sb., jsou plátci spotřební daně právnické a fyzické osoby uvedené v §4 odst. 1 písm. f) zák. č. 353/2003 Sb., které skladují nebo uvádějí do volného daňového oběhu líh, který je předmětem daně podle §67 odst. 1, 2 cit. zák. Za upřesnění stojí i to, že podle §4 odst. 1 písm. f) zák. č. 353/2003 Sb., je plátcem daně právnická nebo fyzická osoba, která skladuje nebo dopravuje vybrané výrobky ve větším množství, uvádí do volného daňového oběhu vybrané výrobky, aniž prokáže, že se jedná o vybrané výrobky zdaněné, nebo pokud neprokáže způsob jejich nabytí oprávněně bez daně. Rozhodné též je, že předmětem daně z lihu podle §67 odst. 1 zák. č. 353/2003 Sb. je líh (etanol) a podle §68 odst. 1 písm. b) zák. č. 353/2003 Sb. povinnost daň přiznat vzniká dnem zjištění neoprávněného odejmutého lihu z výrobního procesu, ze zásob nebo při dopravě, podle §68 odst. 1 písm. d) zák. č. 353/2003 Sb., dnem nabytí, prodej nebo zjištění nezdaněného lihu nebo lihu, který byl vyroben bez povolení.
Jestliže obviněný věděl, jak bylo výše rozvedeno, že se v předmětném objektu skladuje líh a že dne 5. 4. 2006 převáží líh, a věděl, že není pro takový převoz vybaven podkladem o přiznání a uhrazení spotřební dani, musel být srozuměn s tím, že tak činí v rozporu s povinnostmi plátce této spotřební daně, jímž s ohledem na všechny prokázané okolnosti byl.
Nejvyšší soud proto na základě všech těchto zjištěných skutečností a právních úvah shledal, že obviněný se uvedeného činu dopustil přinejmenším v nepřímém úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák. Jelikož se ohledně subjektivní stránky plně ztotožnil se závěry rozvedenými v napadených rozhodnutích, a za správné je považoval zejména v tom, že obviněný naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák., pro stručnost na patřičné pasáže rozhodnutí soudů nižších stupňů toliko odkazuje.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud z uvedených důvodů shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, podle 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. ho odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. listopadu 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová