ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1497.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 1497/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. prosince 2008 o dovolání, které podal obviněný Y. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 5 To 337/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 25 T 18/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Y. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 6. 2007, sp. zn. 25 T 18/2007, byl obviněný Y. S. uznán vinným jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění z území ČR na pět let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené I. B., E. H., M. B. a D. P. odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněného I. M.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný výše uvedených trestných činů dopustil tím, že společně s I. M.
1) po předchozí domluvě dne 8. 12. 2006 kolem 05.00 hod. v P., v parku na n. J. z L., v okamžiku, kdy míjeli poškozenou I. B., k této společně přistoupili, jeden z obviněných jí nastříkal do obličeje nezjištěný sprej a poté jí z ramene strhl kabelku, ve které měla mobilní telefon zn. Sony Ericsson 500i, stříbrné barvy, se SlM kartou v hodnotě 3.700,- Kč, koženou tašku v hodnotě 150,- Kč, finanční hotovost ve výši 130,- Kč, občanský průkaz, řidičský průkaz, kartu pojištěnce OZP, potvrzení o školení řidičů, OTP k vozidlu Honda Civic, flash disk v hodnotě 500,- Kč, platební kartu Maestro České spořitelny, a. s., doklad k účtu u České spořitelny, a. s., dioptrické brýle s titanovými nožičkami bez obrouček v hodnotě 11.250,- Kč, dámský deštník zn. Samsonite v hodnotě 400,- Kč, náramek z bílého zlata v hodnotě 2.000,- Kč, nefunkční platební kartu E-Banky, klíče od bytu a zaměstnání, diář, kosmetiku, a poté z místa utekli i s odcizenými věcmi, čímž způsobili poškozené I. B. škodu ve výši 19.230,- Kč,
2) po předchozí domluvě dne 12. 12. 2006 v době od 02.30 hod. do 02.40 hod. v P., ul. Ch. před domem, kdy jeden z obviněných řídil vozidlo, které zaparkoval v blízkosti poškozené a zůstal hlídat ve vozidle, zatímco druhý obviněný z vozidla vystoupil a napadl poškozenou E. H., a to tak, že k poškozené přistoupil, nastříkal jí do obličeje nezjištěný sprej a poté jí z ramene strhl fotografickou brašnu zn. Tramac v hodnotě 3.500,- Kč s fotoaparátem zn. Panasonic Lumix DMC-FZ30EG-K v hodnotě 13.000,- Kč s nabíječkou a bateriemi v hodnotě 850,- Kč, paměťovou kartou zn. Lexar 1 GB v hodnotě 1.500,- Kč, mobilním telefonem Nokia 6132, černé barvy, se SIM kartou v hodnotě 4.000,- Kč, občanským průkazem, řidičským průkazem, OTP a dokladem o zaplacení povinného ručení k vozidlu VW Transporter, průkazem k účtu České spořitelny, a. s., finanční hotovostí ve výši 2.920,- Kč, průkazem pojištěnce zdravotní pojišťovny, průkazem ISIC, švýcarským otvíracím nožem v hodnotě 800,- ¬Kč, platební kartou České spořitelny, a. s., Visa Electron, a poté nasedl k druhému obviněnému do připraveného nastartovaného vozidla zn. Ford Escort a z místa společně odjeli, přičemž svým jednáním způsobili poškozené E. H. škodu ve výši 26.590,- Kč,
3) po předchozí domluvě dne 14. 12. 2006 kolem 02.15 hod. v P., L., na chodníku před základní školou v okamžiku, kdy míjeli poškozenou M. B., k této společně přistoupili, jeden z obviněných jí nastříkal do obličeje nezjištěný sprej obsahující dráždivou látku, poté jí druhý obviněný strhl z ramene černou látkovou tašku zn. Private Membry se dvěma popruhy v hodnotě 450,- Kč, ve které měla zelenou koženkovou peněženku v hodnotě 100,- Kč s finanční hotovostí ve výši 2.000,- Kč, občanský průkaz, průkaz pojištěnce VZP, klíče od bytu a zaměstnání, průkaz MHD, kosmetiku, mobilní telefon zn. Nokia 6020, černé barvy, se SIM kartou v hodnotě 3.500,- Kč a během toho jí obviněný, který jí předtím nastříkal sprej do obličeje, vytrhl z ruky igelitovou tašku se špinavými utěrkami a potravinami, a poté z místa oba obvinění utekli, přičemž tímto jednáním způsobili poškozené M. B. škodu ve výši 6.050,¬- Kč,
4) po předchozí domluvě dne 15. 12. 2006 kolem 03.00 hod. v P., u křižovatky ulic K. a H., v okamžiku, kdy míjeli poškozenou D. P., jí jeden z obviněných nastříkal do obličeje nezjištěný sprej, a druhý obviněný jí z pravého ramene strhl černou koženkovou kabelku v hodnotě 500,- Kč, ve které měla peněženku v hodnotě 160,- Kč, s finanční hotovostí ve výši 300,- Kč, platební kartu ČSOB, a. s., Visa Electron, občanský průkaz, řidičský průkaz, průkaz pojištěnce OZP, očkovací průkaz a zdravotní průkaz, průkaz MHD, vstupní kartu do zaměstnání, kartu Vitaland, 21 ks stravenek Gastro Pass v hodnotě 70,- Kč za kus, kosmetiku a vizitky, a poté z místa utekli, čímž způsobili poškozené D. P. škodu ve výši 2.430,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný Y. S. a státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 odvoláními; obviněný brojil proti výroku o vině a výroku o trestu, státní zástupce zaměřil odvolání podané v neprospěch obou obviněných proti výroku o trestu. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 5 To 337/2007, byl rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen ve výrocích o uložených trestech ohledně obou obviněných a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný Y. S. byl při nezměněném výroku o vině a výroku o náhradě škody odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění z území ČR na dobu neurčitou. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného Y. S. zamítnuto. V dalším bylo nově rozhodnuto o trestu ohledně spoluobviněného I. M.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Y. S. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho dovolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro vydání takového rozhodnutí.
Odvolacímu soudu vytkl, že nepřezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadených výroků a nevypořádal se s vytýkanými vadami a zejména že se nezaobíral vytýkaným rozporem mezi zněním skutkových vět výroků o vině a jejich odůvodněním. Soudy obou stupňů připustily, že k trestné činnosti mohlo docházet za účasti třetí osoby, avšak nevěnovaly pozornost námitce, že trestnou činnost mohla páchat právě třetí neztotožněná osoba se spoluobviněným I. M. Pochybení rovněž spatřoval v tom, že soudy uzavřely, že obvinění jednali společně, avšak v odůvodnění rozhodnutí uvedly, že míra účasti I. M. byla nižší, ačkoliv rozdílná míra účasti z výrokové části rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá. Ve vztahu k trestné činnosti pod body 1) až 4) shodně uváděl, že se trestné činnosti nedopustil, a v návaznosti na skutky pod body 2) až 4) poukázal na rozpornost popisů pachatelů poškozenými, které ho při rekognicích nepoznaly a za pachatele označily osoby, které byly vyšší postavy, kolem 180 cm, s vlasy, když on je malého vzrůstu a od malička stříhaný do hola. Upozornil rovněž, že se soudy obou stupňů při hodnocení výpovědi obviněného I. M. nevypořádaly se skutečností, že tato výpověď je v rozporu se svědeckou výpovědí poškozené I. B., přičemž okolnost, že spoluobviněný I. M. identifikoval místo, kam byly odhozeny uloupené věci, nemůže být usvědčujícím důkazem proti osobě dovolatele, stejně jako z ní nemůže vyplývat pravdivost zbývající části výpovědi obviněného I. M. Ke skutku popsanému pod bodem 2) obviněný dále namítl, že nemohl být na místě činu, když skutek se stal v noci, přičemž on pracuje a musí vstávat do práce. Stran skutku popsané pod bodem 3) upozornil, že pokud k němu vypověděl, že byl na místě činu, pak pouze řídil automobil, ve kterém seděl obviněný I. M. a „V. alias B.“, dosud neustanovená osoba. Jeho účast na loupeži by tak mohla být konstatována toliko za předpokladu, že by v době, kdy těmto osobám na požádání zastavil, prokazatelně věděl o tom, za jakým účelem oba požádali o zastavení vozidla, což se v daném případě nestalo.
Závěrem obviněný uvedl, že sice bylo prokázáno, že se jednotlivé skutky staly, a byla prokázána i jejich spojitost s osobou obviněného I. M., nebyla však mimo vší pochybnost prokázána jejich spojitost s jeho osobou. Podle něj jsou výpovědi obviněného I. M. natolik v rozporu s výpověďmi jednotlivých poškozených, že je nelze brát jako usvědčující důkaz proti dovolateli, a jiný důkaz proti němu neexistuje. Uzavřel, že byl odsouzen pro trestné činy, které nespáchal, a to na základě nepravdivých a nevěrohodných výpovědích obviněného I. M., přičemž odvolací soud zamítl odvolání obviněného, aniž by byly splněny procesní podmínky pro takovéto rozhodnutí. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolatelem uplatněný dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu k druhé instanci. Jeho smyslem je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny. V posuzovaném případě však o takovou skutečnost nejde, neboť odvolací soud konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) obviněného rozhodl ve veřejném zasedání po přezkumu podle hledisek stanovených zákonem.
Přezkoumal-li odvolací soud napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku, v daném případě odvolání, věcně a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej podle §256 tr. ř., je možno tento dovolací důvod uplatnit jen tehdy, byl-li v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný své dovolání nijak nevymezil. Obsahem námitek obviněného je pak polemika se skutkovými závěry, ke kterým soud po provedeném dokazování dospěl, protože neodpovídají jeho představám a vyjádřením nesouhlasu s jejich následným hodnocením, kterými však není naplněn žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť je podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněných nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“. Jak správně připomíná státní zástupce, deklarovaný důvod dovolání se s odkazem na tuto část znění ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatní pouze tehdy, došlo-li k zamítnutí nebo odmítnutí opravného prostředku - v tomto případě odvolání - odvolacím soudem bez věcného přezkoumání věci, v důsledku čehož byla procesní strana zbavena práva přístupu k druhé instanci. Jeho smyslem totiž je umožnit oprávněné osobě domoci se přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny. O takovou situaci se ale v posuzovaném případě nejedná.
Odvolací soud z podnětu obviněného a státního zástupce přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, z podnětu státního zástupce zrušil výrok o trestu a uložil obviněným tresty nové; odvolání obviněného shledal nedůvodným, a proto je zamítl. Dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by mohlo být úspěšně podáno toliko tehdy, byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný však na žádný z těchto dovolacích důvodů neodkázal.
Nad rámec řečeného a pro úplnost dovolací soud poznamenává, že z obsahu podaného dovolání navíc vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Obvodní soud pro Prahu 3 a z nichž vycházel v napadeném rozsudku i Městský soud v Praze. V podstatě vytkl, že soudy se dostatečně nezabývaly jeho námitkami, nesprávně hodnotily výpovědi poškozených, neodůvodněně uvěřily výpovědi spoluobviněného I. M., který ho křivě obvinil z účasti na loupežích, a nezkoumaly, zda se trestné činnosti nedopouštěla ona neztotožněná osoba, kterou soudy ve svých rozhodnutích zmiňují.
Výklad dovolacích důvodů obsažených v ustanovení §265b tr. ř., jmenovitě pak důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., poněvadž jiný se zřetelem k námitkám obviněného nepřihází v úvahu, standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Lze-li podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, pak z toho plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Se zřetelem na obsah dovolatelem vytýkaných vad je evidentní, že obviněný uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Oproti skutkovým zjištěním soudů, z nichž jasně vyplývalo společné násilné jednání spoluobviněných I. M. a Y. S., vedené záměrem zmocnit se finančních prostředků a cenností, které měly poškozené u sebe v kabelkách, uváděl vlastní verzi skutkového děje, podle níž na místě činu nebyl, proto se žádného trestného činu nedopustil, a předmětné trestné činnosti se mohla dopouštět dosud neustanovená osoba. V této souvislosti je na místě uvést, že výhrady obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly. Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i jejich souhrnu, a své závěry srozumitelně odůvodnily způsobem odpovídajícím požadavkům §125 odst. 1 tr. ř. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné (viz strany 10 - 14 rozsudku soudu prvního stupně, strany 7, 8 napadeného rozsudku odvolacího soudu) a právními závěry na straně druhé. Zejména soud prvního stupně zevrubně vyložil, proč neuvěřil výpovědi obviněného Y. S. a proč opřel své závěry o jeho vině o výpovědi poškozených E. H., I. B., M. B., D. P., částečně o rekognice a především o výpověď spoluobviněného I. M., kterou shledal věrohodnou. Vysvětlil, že neměl důvod nevěřit spoluobviněnému I. M., neboť přesvědčivě popsal, jak k přepadením docházelo, jakou měrou se každý z obviněných na jednání podílel. Jeho výpověď korespondovala s nálezy uloupených věcí i výpověďmi poškozených.
Je tak zjevné, že v dané věci nešlo o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. prosince 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková