ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.178.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 178/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. února 2008 o dovolání obviněného F. H., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 11 To 366/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 177/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 7. 2007, sp. zn. 2 T 177/2006, byl obviněný F. H. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §221 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dvě léta. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody poškozeným VZP ČR, Územní pracoviště M. B. a nezletilému M. Č.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný F. H. odvoláním, které zaměřil proti výroku o vině i trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 11 To 366/2007, byl podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, obviněný F. H. byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněn odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na jeden rok. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit VZP ČR, Územní pracoviště M. B., částku 5.759,- Kč a nezletilému M. Č. k rukám matky I. K. částku 2.400,- Kč.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný označeného trestného činu dopustil tím, že dne 8. 4. 2004 kolem 17.00 hodin na silnici mezi obcí D. ve směru na obec H. B. (chybně uvedeno N.) fyzicky napadl nezletilého M. Č. tak, že jej udeřil rukou do obličeje, načež poškozený upadl na zem a při pádu utrpěl zlomeninu okovce loketní kosti pravé ruky s dobou léčení nejméně do 11. 5. 2004, přičemž v důsledku zranění byl omezen v normálním způsobu života nejméně do 15. 6. 2004.
Není od věci připomenout, že Krajský soud v Praze rozhodoval o odvolání obviněného v této trestní věci opakovaně. V prvním případě usnesením ze dne 9. 6. 2005 sp. zn. 11 To 206/2005, podle §258 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze 31. 3. 2005, sp. zn. 2 T 9/2005, a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc tomuto soudu vrátil. Ve druhém případě pak usnesením ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 11 To 81/2006, odvolání obviněného F. H. jakož i spoluobviněného M. Č. proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. 2 T 9/2005, jako nedůvodná podle §256 tr. ř. zamítl.
Z podnětu dovolání obviněného F. H. Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1186/2006, rozhodl tak, že ohledně něho a s přiměřeným použitím §261 tr. ř. také ohledně spoluobviněného M. Č. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 11 To 81/2006, a rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. 2 T 9/2005, zrušil a současně zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V řízení po přikázání věci dovolacím soudem bylo o vině a trestu obviněného rozhodnuto již rekapitulovaným způsobem.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 11 To 366/2007, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a namítl, že odvolací soud nesprávně hodnotil závěry soudu prvního stupně, neboť ten nehodnotil pečlivě provedené důkazy a neprovedl jím navrhované důkazy. Opakoval, že soudy opřely závěr o jeho vině o výpovědi svědků, kteří byli kamarádi poškozeného M.a Č. a jeho rodinní příslušníci, které však vykazovaly nesrovnalosti. Vytkl, že odvolací soud ponechal bez povšimnutí neprovedení důkazu propouštěcí zprávou poškozeného z T. n., v níž je jako příčina vzniku zranění udáván pád na loket doma dne 8. 4. 2004, což do jisté míry souhlasí s obsahem lékařské zprávy založené na č. l. 25 spisu. V absenci tohoto důkazu, hodnocení zprávy na č. l. 25 spisu a výslechu svědka MUDr. M. Š., ošetřujícího lékaře, jemuž poškozený sdělil, že mu zranění způsobil otec, v ignorování dalších důkazů předložených po rozhodnutí dovolacího soudu spatřoval dovolatel porušení práva na spravedlivý proces a ve svých důsledcích i extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného předeslal, že deklarovaný důvod dovolání postrádá bližší specifikaci, ve skutečnosti ale dovolatel namítá toliko neúplnost dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. být nemohou, poněvadž skutkovými zjištěními, jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán. Protože stran dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nebyla učiněna žádná relevantní námitka, navrhl, aby bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání obviněného bylo skutečně podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Námitky obviněného nelze podřadit ani pod jednu ze dvou možných alternativ obsažených v citovaném ustanovení trestního řádu.
K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ zjevně nevztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“. Nevztahuje se na něj ovšem ani ta jeho část, podle níž lze dovolání podat, byl-li v řízení napadenému (zamítavému) usnesení odvolacího soudu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Odvolání obviněného totiž nebylo zamítnuto; odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a o vině, trestu jakož i náhradě škody za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl.
Z obsahu dovolání je patrné, že obviněný nesouhlasil se způsobem, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, vytkl, že soudy neprovedly všechny jím navrhované důkazy a zpochybnil správnost skutkových zjištění, která učinily.
Takové námitky, které mají zjevně skutkovou povahu, však nelze podřadit ani pod žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jak již bylo vyloženo v předchozím usnesení dovolacího soudu sp. zn. 8 Tdo 1186/2006, nelze je zpravidla úspěšně namítat ani s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Lze připustit, že se zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná, jak již ostatně též dovolací soud konstatoval.
Výhrady obsažené v dovolání obviněného, jejichž smyslem byla polemika se zjištěním, že to byl právě on, kdo způsobil poškozenému popsané zranění, tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly. Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i jejich souhrnu, a své závěry srozumitelně odůvodnily.
Obviněný v řízení po přikázání věci předložil soudu prvního stupně nové důkazy (zpráva SK D. B.), provedení dalších důkazů (výslech svědka MUDr. M. Š., propuštění zprávy z T. n.) navrhoval, nebylo mu však vyhověno (č. l. 51). Je pravdou, že soud prvního stupně a ani odvolací soud se v odůvodnění rozhodnutí zdůvodněním, proč nebylo vyhověno návrhům na doplnění dokazování, explicitně nezabývaly, ale v konkrétním případě nejde o nedostatek, který by se mohl relevantně promítnout do skutkových a právních závěrů odvolacího soudu.
Z povahy těchto důkazů vyplývá, že jimi měl být zpochybněn dosavadní skutkový závěr o příčině vzniku následku v podobě újmy na zdraví poškozeného. V tomto směru ovšem ani od doplněného dokazování nelze očekávat změnu důkazní situace. Skutečnost, že původ vzniku zranění byl v lékařských zprávách založených na č. l. 23 a 25 spisu, jež byly soudem prvního stupně čteny (č. l. 98), poškozeným udáván odlišně, byla soudu známa a soud se s ní jak rozsahem dokazování (a to i v řízení po přikázání věci – viz opakovaný výslech poškozeného M. Č., výslechy svědků M. K., I. K. a J. K.), tak i při hodnocení provedených důkazů vypořádal. Propouštěcí zpráva z T. n. a ani výslech ošetřujícího lékaře MUDr. M. Š. by ve skutečnosti žádnou novou informaci, s níž by se dosud soudy nezabývaly, nepřinesly. V tomto ohledu nelze mít za to, že právo na spravedlivý či fair proces bylo obviněnému upřeno a že zjištěný skutkový stav je v extrémním rozporu s výsledky dokazování, jak tvrdil obviněný.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. února 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková