ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.201.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 201/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. února 2008 o dovolání obviněné M. Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 5 To 386/2006, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 105/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněné M. Š. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 7. 2006, sp. zn. 4 T 105/2005, byla obviněná M. Š. uznána vinnou pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzena podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky, a podle §59 odst. 2 tr. zák. jí byla uložena povinnost způsobenou škodu uhradit ve lhůtě podmíněného odsouzení; podle §53 odst. 1 tr. zák. byl uložen peněžitý trest ve výměře 20.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na dva měsíce. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost uhradit poškozené Z. D. F. škodu ve výši 12.000,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 5 To 386//2006, byl podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněná byla uznána vinnou pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák., §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzena podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky, a podle §59 odst. 2 tr. zák. jí byla uložena povinnost nahradit způsobenou škodu ve lhůtě podmíněného odsouzení. Podle §53 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen peněžitý trest ve výměře 20.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na dva měsíce. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené Z. D. F. částku 12.000,- Kč.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněná pokusu trestného činu podvodu dopustila tím, že dne 14. 6. 2001 v přesně nezjištěné době v P., po prohlídce nemovitosti, jednotky …, sepsala téhož dne s poškozenou Mgr. Z. D. F. smlouvu o smlouvě budoucí na prodej bytu č. … v P., za částku 699.000,- Kč, přičemž převzala zálohu ve výši 12.000,- Kč, a při sepisování smlouvy předložila poškozené Z. D. F. vyjádření Ú. m. č. P., stavebního odboru, ze dne 26. 4. 2001, které pozměnila tak, že z obsahu textu vypustila část, z níž vyplynulo, že předmětný byt je nezpůsobilý k bydlení pro jeho technické závady, které škodlivě působí na zdraví, přičemž při ověřování skutečností uvedených v této zprávě poškozená zjistila, že zpráva je padělaná a že v některých dokladech týkajících se bytu je tento vymezen jako nebytový prostor, v důsledku čehož od smlouvy odstoupila a k vyplacení zbývající částky ve výši 687.000,- Kč již nedošlo, přičemž hodnota nemovitosti byla znalcem stanovena na částku 480.000,- Kč, a proto by způsobená škody činila 219.000,- Kč.
Proti označenému rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání v rozsahu odpovídajícím výrokům o vině i trestu. Opřela je o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněná soudům obou stupňů vytkla, že se dostatečně nezabývaly subjektivní stránkou a mírou společenské nebezpečnosti jejího jednání. Měla za to, že závěr o její vině s ohledem na absenci subjektivní stránky nebyl spolehlivě prokázán a popis skutku nemá oporu ve skutkových zjištěních. Popis skutku navíc ani ve spojení s odůvodněním rozhodnutí neobsahuje konkrétní skutková zjištění vyjadřující znaky užité skutkové podstaty. Odvolací soud podle ní prováděl dokazování nepřípustným způsobem, poněvadž rozsahem dokazování překročil rámec ustanovení §263 tr. ř., a zbavil ji tak možnosti uplatnění opravného prostředku vůči důkazům a jejich hodnocení. Tvrdila též a odkazem na výsledky dokazování dokládala, že žádné podstatné skutečnosti o stavu bytu poškozené nezamlčela, poškozené byt fyzicky předvedla a poškozená sama odhadla náklady na opravu bytu na částku 100.000,- Kč, která korespondovala s následně skutečně vynaloženými prostředky. Dovolatelka uvedla, že nebylo prokázáno, že věděla o závadách bytu a že je před poškozenou tajila. Pokud by byt trpěl závadami specifikovanými v rozhodnutí odboru výstavby ONV P. ze dne 6. 12. 1977, pak by tyto vady byly zcela jistě popsány v kupní smlouvě, na základě které nabyla předmětnou nemovitost. Připomněla, že poškozené umožnila opakovanou prohlídku bytu, nijak nezastírala jeho skutečný stav a poškozená o něm věděla. Polemizovala též se zjištěním, že předložila poškozené pozměněnou zprávu M. č. P. Soudy obou stupňů podle jejího přesvědčení nevěnovaly pozornost otázce, zda závady bytu, zejména jeho „zaplavování přetlakem z veřejné kanalizace“, existovaly i v době uzavírání smlouvy o budoucí kupní smlouvě a neprovedly stran těchto okolností znalecké zkoumání. Dovolatelka dále zpochybnila i stanovenou výši škody. Škoda neměla být určena jako rozdíl mezi sjednanou cenou a znalcem vypočtenou cenou bytu před adaptací, ale za správný postup pokládala stanovit škodu jako „hodnotu nákladů na odstranění zamlčených závad“. Cena bytu byla smluvně a bez nátlaku nebo uvedení v omyl oběma stranami řádně sjednána, a proto škodu mohou podle ní představovat toliko náklady přesahující částku uvažovanou poškozenou na uvedení bytu v obyvatelný stav, tj. částka přesahující zamýšlených 100.000,- Kč .
Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil spolu s řízením, které mu předcházelo, a aby tomuto soudu, příp. soudu prvního stupně, přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněné nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 3 tr. ř. lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Z obsahu spisu se podává, že opis rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 5 To 386/2006, byl obviněné M. Š. doručen dne 21. 9. 2007 a jejímu obhájci Mgr. H. S. dne 13. 7. 2007 (viz doručenky na č. l. 333).
V daných souvislostech je též významné, že napadený rozsudek odvolacího soudu obsahuje poučení o tom, že do dvou měsíců od jeho doručení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.
Z těchto zjištění vyplývá, že lhůta k podání dovolání běžela od 21. 9. 2007 a že posledním dnem k podání dovolání byla středa 21. 11. 2007.
Dne 3. 12. 2007 dal obhájce obviněné na poštu zásilku, jejímž obsahem bylo dovolání, a doporučenou poštovní zásilku adresoval Obvodnímu soudu pro Prahu 10, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, kam byla též dne 4. 12. 2007 doručena (viz č. l. 354 až 365).
Je evidentní, že dovolání obviněné bylo podáno opožděně; bylo podáno 3. 12. 2007, ač poslední den lhůty k jeho podání uplynul dnem 21. 11. 2007.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. února 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková