ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.325.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 325/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2008 o dovolání obviněného L. V., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 24. 10. 2007 sp. zn. 31 To 142/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 1 T 79/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 1 T 79/2006 byl obviněný uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák., trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák.
Za tyto trestné činy byl obviněný podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Bylo rovněž rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit způsobenou škodu.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 31 To 142/2007 podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný toto naposledy zmíněné rozhodnutí, a v souvislosti s ním i rozsudek soudu prvního stupně, napadl prostřednictvím JUDr. L. H. dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho obsahu rozvedl, že se neztotožnil se závěry učiněnými soudy nižších stupňů o jeho vině, neboť se žádného protiprávního jednání nedopustil. Obviněný tuto skutečnost vysvětlil tím, že když jej svědek J. Č. držel zezadu okolo hrudníku, táhl jej ven, nemohl nijak reagovat a nebránil se, avšak když se otočil na svědka J. Č., uviděl, že ten v ruce drží pistoli. Toho se obviněný lekl a instinktivně se počal bránit. Myslel si nejdříve, že se jedná o plynovou pistoli. Chytil J. Č. za ruku, odvrátil od sebe jeho zbraň, a v tu chvíli došlo k výstřelu. Ani neví, jak se mu pistole dostala do rukou, asi ji svědkovi J. Č. v sebeobraně vytrhl, anebo ji zvedl ze země, a vyšel s ní ven, kde do vzduchu vystřílel zásobník, aby s ní již nikdo nemohl manipulovat, že jde o opravdovou zbraň, zjistil až pod výstřelech, lekl se, a zbraň zahodil. Ve vztahu k této své obhajobě obviněný namítl, že nikdy nebyla provedenými přímými důkazy vyvrácena, a nepřímé důkazy netvoří tzv. kauzální nexus. Obviněný v další části dovolání rozvedl obsah výpovědí svědků, zejména J. Č., J. B., O. M., R. N. a znalce z odvětví soudního lékařství MUDr. R. H. K nim též uvedl, že je považuje za nevěrohodné. Především ve vztahu ke svědkům J. Č. a O. M. uvedl, že jsou kamarádi a dobře se spolu znají. Jejich výpovědím soudy neměly uvěřit, a naopak měly přihlédnout k tomu, že na rukou obviněného nebyly zjištěny povýstřelové zplodiny, policie neměla důkazy proto, aby došla k závěru, že obviněný držel neoprávněně střelnou zbraň. Obviněný považoval za nedostatek i to, že ve věci nebyla provedena rekonstrukce, a proto nemůže být považováno za prokázané, že to byl on, kdo střílel. Nebylo možné závěry o vině obviněného opírat o znalce MUDr. R. H., který se neměl vyjadřovat k otázkám souvisejícím s oborem balistiky, a jemuž soudce při hlavním líčení kladl sugestivní otázky. Obviněný též poukázal na to, že policisté jej nemají rádi a projevovali ve vztahu k němu zaujatost. Odvolacímu soudu vytkl, že se nezabýval jeho námitkami uvedenými v odvolání, zejména požadavky na provedení rekonstrukce a přehrání videozáznamu. Obviněný dále zdůraznil, že v průběhu řízení nebyla jeho obhajoba vyvrácena žádnými důkazy, jež by jeho vinu prokázaly, především nebylo dostatečně objasněno, že zbraň, ze které vyšly výstřely, měl ve svém držení. Na závěr svého dovolání uvedl, že jej nelze uznat vinným ze spáchání úmyslného trestného činu, když na nikoho nemířil a v domnění, že se jedná o plynovou zbraň, pouze do vzduchu vystřílel náboje. Kdyby tušil, že je to skutečná zbraň, ani by se jí nedotkl.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále „jen Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 24. 10. 2007, č.j. 31 To 142/2007 i rozhodnutí Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 6. 3. 2007, č.j. 1 T 79/2006 v plném rozsahu zrušil a ve smyslu §265m odst. 1 tr. ř. jej zprostil obžaloby.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, jenž konstatoval, že z obecných hledisek je možno dovolání označit za přípustné. Poukázal však na to, že soud druhého stupně, který se zabýval totožnou argumentací obviněného v rámci jeho odvolání, dostatečně a jasně rozvedl, z jakých důvodů shledal správnými rozsah provedeného dokazování i způsob, jakým byly důkazy zhodnoceny. Podotkl, že tvrzení obviněného v jednotlivých fázích trestního řízení bylo rozdílné, když nedokázal rozpory ve svých výpovědích žádným způsobem vysvětlit. Podle státního zástupce popis jednání, jak je obviněný ve svém dovolání uvedl, neodpovídá dalším provedeným důkazům, neboť žádný ze svědků nepotvrdil zápas či přetahování obviněného s poškozeným o zbraň, když svědci zbraň zahlédli teprve po výstřelu, a to v ruce obviněného v době, kdy obviněný opouštěl prostor chodby. Ze znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, odvětví balistika vyplynulo, že ústí hlavně se v okamžiku výstřelu nacházelo v bezprostřední blízkosti poškozeného, a bylo téměř přiloženo k povrchu bundy nebo se od něj nacházelo ve vzdálenosti řádově do několika centimetrů. Státní zástupce shledal, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Závěrem doporučil, aby dovolání obviněného L. V. bylo jako zjevně neopodstatněné, podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejdříve shledal, že podané dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou v souladu s §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit §265e odst. 1, 2 tr. ř. Rovněž posuzoval otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem a dospěl k následujícím závěrům;
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.
Obviněný však zásadám pro uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedostál, neboť v rámci svých námitek zejména zpochybnil věrohodnost svědků, o něž soudy své rozhodnutí o vině obviněného opřely, polemizoval se způsobem, jakým soudy tyto důkazy hodnotily a napadl i rozsah provedeného dokazování, protože soudům vytýkal, že neprovedly všechny důkazy, které navrhoval, a jichž se po celé trestní řízení dožadoval. Obviněný vylíčil děj činu tak, jak měl podle jeho názoru proběhnout, a tuto svou variantu považoval za pravdivou a věrohodnou.
Na základě těchto námitek obviněného je patrné, že obviněný pro své závěry o nesprávnosti výroku o vině nevyšel ze skutkového stavu, jak byl ve výrokové části rozhodnutí soudu prvního stupně popsán, nýbrž své námitky podložil vlastní verzí, kterou argumentoval již u odvolacího řízení. Dovolatel tak, aniž by vytýkal vady mající právní charakter, brojil výhradně proti způsobu, jakým soud prvního stupně, s nímž se ztotožnil i soud odvolací, hodnotil provedené důkazy, a v návaznosti na to zpochybnil také zjištěný skutkový stav.
Pro úplnost lze dodat, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V souvislosti s touto zásadou však Nejvyšší soud konstatuje, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovolacím soudem zjištěny.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný dovolání podložil námitkami, které na označený důvod nedopadají, a proto učinil závěr, že výhrady obviněného nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a stejně tak ani žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř.
Na základě všech rozvedených skutečností Nejvyšší soud dovolání, které bylo podáno z jiných důvodů, než jsou zákonem vymezeny, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. března 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová