ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.351.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 351/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. března 2008 o dovolání obviněného mladistvého P. M., proti usnesení Krajského soudu v Plzni jako soudu pro mládež ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 7 Tmo 31/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu pro mládež v Sokolově pod sp. zn. 4 Tm 8/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého P. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu pro mládež v Sokolově ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. 4 Tm 8/2007 byl obviněný mladistvý P. M. (dále jen „mladistvý“) uznán vinným proviněním řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., jehož se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že v S., dne 8. 12. 2006 kolem 16.30 hodin přesto, že nemá a neměl dostatek řidičských zkušeností a nevlastnil řidičské oprávnění podle §80, §81 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, na jednosměrné ulici A. před obchodním domem D. řídil osobní automobil zn. Ford Fiesta, a v důsledku nedostatku zkušeností a nepřizpůsobení se dopravní situaci při couvání z řady šikmo zaparkovaných vozidel narazil pravou přední částí do zaparkovaného osobního automobilu VW Passat a do pravého boku zaparkovaného osobního automobilu Nissan, a z místa této dopravní nehody ujel po místní komunikaci ulice K. H. B. směrem k místu bydliště majitelky osobního automobilu M. Č. v ulici M.
Za toto provinění bylo mladistvému podle §180d tr. zák. za použití §31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 218/2003 Sb.“), uloženo trestní opatření odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. byl výkon uloženého trestního opatření podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §26 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb., §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu bylo uloženo trestní opatření zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku.
Krajský soud v Plzni jako soud pro mládež odvolání proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podaná mladistvým a jeho matkou E. R., zaměřená proti výroku o vině i trestu, usnesením ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 7 Tmo 31/2007 podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Toto usnesení odvolacího soudu napadl mladistvý prostřednictvím obhájce JUDr. Z. S. z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovoláním, protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou vadu spatřoval mladistvý v tom, že odvolací soud shledal dokazování provedené soudem prvního stupně v potřebném rozsahu a bez závad, s čímž se mladistvý neztotožnil. Mladistvý zejména zdůraznil, že nesouhlasí s tím, pokud odvolací soud v napadeném rozhodnutí, vyslovil názor, že soud prvního stupně nepochybil, když vzal za základ svých skutkových zjištění výpovědi svědků M. Č. a J. P., o jejichž věrohodnosti neměl žádné pochybnosti. Mladistvý odvolacímu soudu vytkl, že nepovažoval za důležitou námitku odvolatelů o nevěrohodnosti především svědkyně M. Č., která byla v podnapilém stavu a byla silně rozrušena, ani to, že by sama nebyla podezřelá z toho, že ona byla osobou, která vozidla řídila. V souvislosti s těmito výhradami mladistvý vyjádřil nesouhlas se závěry učiněnými soudy nižších stupňů, pokud na podkladě provedeného dokazování shledaly, že bylo dostatečně objasněno, že vozidlo řídil právě mladistvý. Ten tuto okolnost od počátku popírá, k čemuž soudy nepřihlédly a v rozporu s jeho obhajobou vzaly za základ svých rozhodnutí výpovědi právě nevěrohodných svědků M. Č. a J. P. Mladistvý svůj názor podpořil i tím, že svědkyně M. Č. krátce po zjištění, že její vozidlo bylo účastno na dopravní nehodě, nechtěla ve věci vypovídat. Zmínil přátelský vztah obou svědků a nastínil též možnost, že se oba svědci mohli na společném postupu domluvit, což podle něj podporuje i výpověď svědkyně P. T., která sice dopravní nehodu sledovala krátkou dobu, ale mladistvého zná z místa bydliště a v rozporu s tím, že mladistvý má krátce střižené vlasy, řidiče vozidla v době nehody popsala jako osobu s delšími vlasy. Na základě této argumentace mladistvý konstatoval, že soudy dospěly k nesprávným skutkovým a právním závěrům.
Závěrem mladistvý navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni jako soudu pro mládež zrušil a mladistvého aby zprostil obžaloby.
K podanému dovolání se v souladu s 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, jenž shledal, že dovolání mladistvého je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však směřuje výlučně proti hodnocení provedených důkazů, čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění. Poukázal na zásadu, že skutkovými zjištěními, jak je učinily soudy nižších stupňů, je dovolací soud vázán, a na to, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. S odkazem na konkrétní argumenty mladistvého shrnul, že údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. být nemohou. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání mladistvého je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda mladistvým uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl mladistvý uznán vinným.
Na podkladě daného dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Za naplnění uvedeného důvodu nelze považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.
Mladistvý tato pravidla v rámci svého dovolání nerespektoval, protože brojil proti způsobu, jakým soud prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, hodnotil ve věci provedené důkazy. Dovolatel označil za pochybení soudů obou stupňů to, že vzaly za podklad svého rozhodnutí především výpověď svědkyně M. Č. a s ní korespondující výpověď J. P., a nevycházely z jeho tvrzení, že se činu, který je předmětem tohoto trestního řízení nedopustil, tedy že nebyl tou osobou, která motorové vozidlo řídila, a že proto čin nemohl spáchat. Mladistvý tak o průběhu skutkového děje nabídl podobu líčeného děje zcela odlišnou od té, jaká je na podkladě provedeného dokazování vyjádřena ve skutkovém zjištění obsaženém ve výroku o vině soudu prvního stupně, jímž je Nejvyšší soud vázán.
Nejvyšší soud s ohledem na argumenty, které mladistvý v dovolání rozvedl, shledal, že dovolání bylo zaměřeno výhradně proti učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž se mladistvý neztotožnil a předložil svou vlastní, se skutkovými zjištěními zcela nekorespondující verzi. I když dovolatel v úvodu svého dovolání obecně zmiňoval, že došlo k pochybení v právním posouzení věci, v jeho dalším obsahu na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jen formálně poukázal. Dovolatel tak nevznesl žádnou výhradu mající právní povahu v jejím materiálním obsahu, protože námitku, že se trestného činu kladeného mu za vinu nedopustil, odůvodnil úvahami založenými na polemice se skutkovými zjištěními soudu.
S ohledem na zásadu, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutné uvést, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovolacím soudem zjištěny.
Vzhledem k tomu, že mladistvý dovolání opřel o argumenty a výhrady, které na označený důvod nedopadají, Nejvyšší soud shledal, že uplatněné námitky nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný z dalších důvodů dovolání podle §265b tr. ř. Dovolání mladistvého P. M. proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. března 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová