ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.384.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 384/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2008 o dovolání obviněné A. C., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 55 To 108/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 108/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné A. C. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná A. C. byla rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 1. 2. 2007, sp. zn. 3 T 108/2006, uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a odsouzena podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody Ing. J. B. částku 958.000,- Kč.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná trestného činu podvodu dopustila tím, že
- v období od 24. 2. 2005 do 4. 5. 2005 v Z. převzala od Ing. J. B. pod záminkou vyplacení nároku bývalého manžela na rodinném domku v obci M. H., koupi pozemku se studnou k uvedenému rodinnému domku a splacení jiného dluhu celkem částku 958.000,- Kč s tím, že půjčku slíbila uhradit finančními prostředky získanými z prodeje předmětné nemovitosti, ačkoliv věděla, že ta je zatížena několika rozhodnutími soudu o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením zástavního práva a exekučními příkazy, pro které je neprodejná, a takto získané finanční prostředky použila pro svoji vlastní potřebu na jiné účely a již nevrátila, konkrétně převzala dne 24. 2. 2005 částku 110.000,- Kč na základě smlouvy o půjčce se splatností do konce března 2005, dne 1. 3. 2005 částku 40.000,- Kč na základě smlouvy o půjčce se splatností 31. 3. 2005, dne 2.3. 2005 částku 250.000,- Kč na základě smlouvy o půjčce se splatností do konce dubna 2005, dne 3. 3. 2005 částku 140.000,- Kč se splatností do konce dubna 2005, dne 21. 3. 2005 částku 47.000,- Kč na základě smlouvy o půjčce se splatností do konce dubna 2005, dne 22. 4. 2005 částku 6.000,- Kč na základě smlouvy o půjčce se splatností do konce dubna 2005, dne 25. 4. 2005 částku 65.000,- Kč na základě smlouvy o půjčce se splatností do konce dubna 2005 a dne 4. 5. 2005 částku 300.000,- Kč na základě směnky se splatností 11. 6. 2005,
- dne 11. 8. 2005 v Z. převzala od K. P. pod záminkou vypořádání bývalého manžela ze zaniklého společného jmění manželů z nemovitosti v obci M. H., úhrady dluhu Č. s., a. s., z titulu zástavního práva k nemovitosti, vyplacení právníka a úhrady za znalecké posudky na nemovitost částku 528.000,- Kč, kterou slíbila uhradit z finančních prostředků získaných z prodeje nemovitosti, ačkoliv věděla, že uvedená nemovitost je zatížena několika rozhodnutími soudu o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením zástavního práva a exekučními příkazy, pro které je neprodejná, a takto získané finanční prostředky použila pro vlastní potřebu na jiné účely a již nevrátila,
přičemž uvedené finanční částky přebírala od poškozených přesto, že byla přinejmenším srozuměna s tím, že v dohodnutých termínech nebude schopna vzhledem ke svým dalším závazkům a vzhledem ke své finanční situaci tyto peníze vrátit, a uvedeným poškozeným způsobila jednáním škodu v celkové výši 1.486.000,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 55 To 108/2007, bylo odvolání obviněné podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání směřující proti výroku o vině i všem na něj navazujícím výrokům. Odkázala na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vytkla, že popis skutku ve skutkové větě výroku rozsudku neodpovídá formálním znakům skutkové podstaty trestného činu podvodu. Chybí v něm znak omylu, poněvadž poškození byli při sjednávání půjček informováni, k jakému účelu si peníze půjčuje, a nebyli tedy uváděni v omyl. Uvedla, že vypůjčené peníze chtěla a stále chce poškozeným vrátit z výtěžku prodeje rodinného domku v M. H. Je sice pravdou, že předmětný dům vlastní společně se svým bývalým manželem J. C. a že na něm váznou zástavní práva a výkon rozhodnutí, avšak vypůjčené peníze měly sloužit k úhradě vyrovnání všech závazků včetně vyplacení manžela tak, aby na předmětném rodinném domku nevázly již žádné dluhy a ona jej pak mohla bez problémů a za výhodných finančních podmínek prodat. Vyjádřila přesvědčení, že na jejím plánu nebylo nic nezákonného, záměr takto vyrovnat půjčky byl podle ní reálný, a proto v souladu s ním i postupovala, o čemž má svědčit její jednání s panem K. Poznamenala, že také jednala s agenturou, kterou si pro vymožení dluhu najal poškozený Ing. J. B. Co se týče poškozeného K. P., půjčila si od něj již několikrát, peníze mu vždy vrátila, zůstal jí u něj toliko dluh ve výši 50.000,- Kč z poslední půjčky v srpnu 2005. Obviněná uzavřela, že v době půjčky poškozené pravdivě seznámila s tím, k jakému účelu chce jejich peníze použít, nedá se dovodit úmysl jim peníze nevrátit ve smluvené době nebo je nevrátit vůbec. Dostala se toliko do prodlení s placením, pouhá neschopnost splnit včas dluh vůči poškozeným nemůže být posouzena jako trestný čin podvodu. V důsledku vadného rozhodnutí o vině bylo nesprávně rozhodnuto o trestu i náhradě škody.
Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci zrušil a sám rozhodl ve věci tak, že ji podle §226 písm. b) tr. ř. zprostí obžaloby. Alternativně pak navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Šumperku zrušil a Okresnímu soudu v Šumperku přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněné uvedla, že skutková zjištění soudu pregnantně vyjadřují zákonné znaky trestného činu podvodu. Obviněná byla podle nich uznána vinnou, že od obou poškozených vylákala finanční prostředky určené na účely sice z její strany sdělené, ale ve vztahu ke každému z nich ne zcela totožně specifikované. V obou případech však své věřitele uvedla v omyl o reálné možnosti úhrady jejich půjček z výtěžku prodeje předmětné nemovitosti, když jim současně zamlčela, že nemovitost je zatížena zástavním právem, což prvnímu věřiteli vůbec nesdělila, a poněkud informovanějšímu druhému věřiteli zatajila, že k realizaci předmětného zástavního práva má na podkladě několika rozhodnutí o nařízení exekuce bezprostředně dojít a že se předmětná nemovitost tak stala neprodejnou. Za soudem popsaného stavu její insolvence nemohla dostát přijatým a postupně dále přibývajícím závazkům, k jejichž úhradě se v případě prvního věřitele zavázala dokonce v jedno až dvouměsíčních lhůtách splatnosti. Státní zástupkyně proto navrhla, aby bylo dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněná zpochybnila správnost právního posouzení skutku. Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání je významná otázka, zda skutkem, jak byl zjištěn soudy, byly naplněny všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Značnou škodou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., které spočívají v tom, že obviněná ke škodě cizího majetku sebe obohatila tím, že uvedla někoho v omyl a zamlčela podstatné skutečnosti, a způsobila tak na cizím majetku značnou škodu.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která naplňují zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.
Tato zjištění vyjadřují vedle následku - škody ve výši 1.486.000,- Kč - především podvodné jednání obviněné vůči poškozeným, které směřovalo k tomu, aby sebe obohatila. Podvodné jednání je v podstatě vymezeno tak, že obviněná v období od 24. 2. 2005 do 4. 5. 2005 převzala od poškozeného Ing. J. B. postupně peněžní částku 958.000,- Kč pod záminkou vyplacení nároku bývalého manžela na rodinném domku, na koupi pozemku se studnou k uvedenému rodinnému domku a splacení jiného dluhu, půjčku slíbila uhradit finančními prostředky získanými z prodeje předmětné nemovitosti, ačkoliv věděla, že ta je zatížena několika rozhodnutími soudu o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením zástavního práva a exekučními příkazy, pro které je neprodejná, a takto získané finanční prostředky použila pro vlastní potřebu na jiné účely a již nevrátila, a dále dne 11. 8. 2005 od poškozeného K. P. převzala pod záminkou vypořádání bývalého manžela ze zaniklého společného jmění manželů z nemovitosti, úhrady dluhu Č. s., a. s., z titulu zástavního práva k nemovitosti, vyplacení právníka a úhrady za znalecké posudky na nemovitost částku 528.000,- Kč, kterou slíbila uhradit z finančních prostředků získaných z prodeje nemovitosti, ačkoliv věděla, že uvedená nemovitost je zatížena několika rozhodnutími soudu o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením zástavního práva a exekučními příkazy, pro které je neprodejná, a takto získané finanční prostředky použila pro vlastní potřebu na jiné účely a již nevrátila. Uvedené finanční částky přebírala od poškozených přesto, že byla přinejmenším srozuměna s tím, že v dohodnutých termínech nebude schopna vzhledem ke svým dalším závazkům a vzhledem ke své finanční situaci tyto peníze vrátit.
Z hlediska obsahu dovolání a právního posouzení skutku soudy, jak vyplývá z výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně i z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, správně upozornily na zjištění, že obviněná již v době uzavření smluv jednala s vědomím, že v dohodnutých termínech nebude schopna vzhledem ke svým dalším závazkům a vzhledem ke své finanční situaci tyto peníze vrátit. Tento závěr je v souladu s konkrétními zjištěními o neutěšené finanční situaci obviněné, o stavu předmětné nemovitosti, která byla zatížena několika rozhodnutími soudu o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením zástavního práva a exekučními příkazy, pro které byla neprodejná, což bylo obviněné známo, a odpovídá též poznatkům o způsobu provedení činu a o účelu, k němuž byly peněžní prostředky získané od poškozených skutečně použity.
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že ze skutkových zjištění zřetelně vyplývá, že obviněná se obohatila tím, že uvedla někoho v omyl, zamlčela podstatné skutečnosti a způsobila na cizím majetku škodu přesahující hranici škody značné. Přebírala předmětné částky s vědomím, že v dohodnutých termínech nebude schopna vzhledem ke svým dalším závazkům, které plynou z listin ve spise založených a z připojených spisů (podobného jednání se dopouštěla již od roku 2002) a vzhledem ke své finanční situaci tyto peníze vrátit. V důsledku těchto zjištění, svědčících evidentně pro závěr o podvodném jednání obviněné, již soud prvního stupně vyloučil, že by jednání obviněné mohlo být chápáno jen jako prodlení s plněním dluhu.
Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí označil závěry soudu prvního stupně za správné. Dále sám přiléhavě dodal (strana 5), že obviněná nevylákala peněžní prostředky pod nepravdivou záminkou prodeje téže nemovitosti poprvé. V projednávané věci poškozeným tvrdila, že peníze potřebuje na vyplacení nároku bývalého manžela, na koupi pozemku se studnou k tomuto rodinnému domku a na splátku jiného dluhu s tím, že půjčky slibovala uhradit z finančních prostředků získaných z prodeje předmětné nemovitosti. Bylo ovšem opakovaně prokazováno zatížení této nemovitosti, obviněná zamlčela dluhy, které dosud nesplatila. Byla přitom bez příjmu, vedena jako uchazečka o zaměstnání na úřadu práce.
Těmito závěry se soud prvního stupně jakož i soud odvolací přesvědčivě vypořádaly s těmi námitkami obviněné, které směřovaly vůči správnosti závěrů o naplnění všech zákonných znaků trestného činu podvodu včetně existence podvodného úmyslu. Přiléhavě vystihly jak podstatu podvodného jednání obviněné, tak i její zavinění; dovolací soud jejich závěry sdílí, má je za přiléhavé. Soudy ve skutkových zjištěních přesvědčivě vyjádřily jak naplnění zákonného znaku „uvedla někoho v omyl“, popř. „zamlčela podstatné skutečnosti“, tj., podvodné jednání obviněné, tak ve vztahu k zavinění učinily taková zjištění, která evidentně naplňují zákonné znaky nejméně úmyslu nepřímého podle §4 písm. b) tr. zák.
Uvedením v omyl se rozumí jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci (např. lstí, uvedením nepravdivé informace apod.). Podstatné skutečnosti zamlčí ten pachatel, který neuvede při svém podvodném jednání jakékoliv skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní, tedy podstatné, pro rozhodnutí poškozeného, popř. jiné podváděné osoby. Podle §4 písm. b) tr. zák. je čin spáchán úmyslně mimo jiné též tehdy, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Srozumění vyjadřuje jeho aktivní volní vztah k způsobení následku, který je relevantní pro trestní právo. Na takové „srozumění“ se usuzuje z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho zásah, nebo zásah jiné osoby.
Soudy v tomto ohledu zcela správně uvedly okolnosti, ze kterých je zřejmé, že obviněná takový úmysl měla. Z jimi zjištěných skutečností plyne, že obviněná v době uzavření smluv o půjčce a přebírání peněžních prostředků od poškozených těmto uváděla nepravdivé údaje o skutečném účelu použití peněžních prostředků, popř. jim podstatné údaje charakterizující právní vztah spojený s předmětnou nemovitostí, která byla v důsledku jejího zatížení několika rozhodnutími soudu o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením zástavního práva a exekučními příkazy neprodejná, zamlčela, čímž je současně uváděla v omyl o reálné možnosti úhrady jejich půjček právě z výtěžku prodeje předmětné nemovitosti. Od samého počátku byla nejméně srozuměna s tím, že vzhledem k dalším svým závazkům a své nepříznivé finanční situaci nebude schopna peníze v dohodnutých termínech vrátit. Ostatně posuzované jednání nebylo v historii obviněné ojedinělé; byla již odsouzena pro obdobné jednání spočívající v tom, že si půjčovala peněžní prostředky pod záminkou, že prodává týž předmětný domek, ačkoliv konkrétní podmínky pro prodej rodinného domku sjednány neměla. Soudy po pečlivém hodnocení provedených důkazů, nepomíjejíce ani předchozí způsob života obviněné, důvodně neuvěřily její obhajobě, že vypůjčené peníze měly sloužit k vyrovnání všech jejích závazků tak, aby na nemovitosti nevázly žádné závazky a ona ji mohla za výhodných finančních podmínek prodat a tak uhradit veškeré dluhy i u poškozených. Pakliže obviněná tvrdila, že o prodeji domku jednala s panem K., který ji měl v této záležitosti zastupovat a obstarat její oddlužení, nutno poznamenat, že k osobě pana K. nebyla způsobilá podat žádné bližší informace a odvolací soud důvodně její obhajobu neakceptoval.
Dovolací soud nepřihlížel k námitce obviněné, že poškozenému K. P. vždy peníze, které si od něj půjčila, vrátila a že mu dluží pouze 50.000,- Kč. Ve své podstatě tak polemizovala se skutkovými zjištěními soudů, přičemž podle stávající praxe dovolacího soudu zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. I výklad ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je založen na tom, že dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto zpravidla přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Soud prvního stupně ale i v těchto souvislostech přesvědčivě vyložil, proč uvěřil výpovědi poškozeného K. P., jež byla v souladu i s předloženými důkazy listinnými, a z níž vyplynulo, že poškozené půjčil částku 528.000,- Kč, přičemž ta do konání hlavního líčení nic neuhradila.
V posuzovaném případě se nelze dovolávat znění čl. 8 odst. 2 věty druhé Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku, jak dovolatelka naznačila. Obviněná nebyla odsouzena proto, že takovému závazku nemohla dostát (o to v jeho případě evidentně nešlo), ale proto, že svým jednáním naplnila znaky trestného činu podvodu. Za situace, kdy soudy zjistily, že úmysl splatit poškozeným v dohodnuté době poskytnutou půjčku obviněná pouze předstírala, neboť finanční prostředky od poškozených přebírala, ač byla přinejmenším srozuměna s tím, že v dohodnutých termínech nebude schopna peněžní prostředky vrátit, což bylo primárně prostředkem pro její obohacení, je vyloučeno posuzovat věc jen jako neschopnost splnit včas dluh vůči poškozeným, jak tvrdí obviněná.
Skutek obviněné byl důvodně posouzen jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Nejvyšší soud proto její dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková